Štítky článku: •  

Docent Pokorný o klimatické hrozbě (1/2)

Známý český vědec v rozhovoru popisuje klimatické a teplotní změny na Zemi za posledních 12 tisíc let. Ačkoliv přiznává, že neumíme s jistotou předpovědět, co přijde, souhlasí s tím, že něco bychom změnit měli.

petr-pokorny.jpg (28,862 kiB)
Docent Petr Pokorný, biolog, paleoekolog a environmentální archeolog. Je ředitelem Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky. (Zdroj: Petr Meduna)

Nevíme, co způsobuje teplotní změny

Biolog Petr Pokorný je ředitelem Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky. Zabývá se proměnami světa v nedávné geologické minulosti, zejména od poslední doby ledové po současnost. Pracuje v Evropě, Střední Asii, na Sahaře a v jižní Africe. Výsledky výzkumů publikoval ve stovkách vědeckých prací a v desítkách knih, odborných i popularizačních. Konzervativnímu webu poskytl rozsáhlý rozhovor o klimatických změnách na Zemi.

Klimatická hrozba je momentálně asi nejfrekventovanější termín, kam se člověk pohne. Co se vybaví jako první vám, když to slyšíte? A je to opravdu tak špatné?

Co se mi vybaví, když pozoruji současné panoptikum apokalypsy a strachu? Myslím, že bychom měli mnohem více přemýšlet o tom, co je to strach, kde se bere a jaké démony vyvolává. Je to opravdu tak špatné? Obávám se, že ano. Ale ne se světem jako takovým, ale s námi, s lidmi. Se světem to je tak, jak bylo vždy. Je složitý, kouzelný, fascinující, plný významu, a rozumem je postižitelný pouze ve velmi omezené míře.

O budoucnosti nevíme skoro nic. I když se všelijací mágové rádi tváří, že vědí. Budoucnost je radikálně otevřená. Jinak by to nebyla pořádná budoucnost, že ano …

Jistě, svět prochází proměnami. Někdy pomalými, jindy prudkými. Jsou doby, kdy Moiry, bohyně osudu, odpočívají, a potom zase chvíle, kdy se natolik vehementně pustí do díla, že se nestačíme divit. Je to však jejich dílo a my jim do kuchyně nevidíme. Tím méně jim do toho můžeme kecat. Podle starých mýtů se jejich rozhodnutím neodváží odporovat ani sám Zeus, nejvyšší z bohů. A od člověka by to byla hotová Hybris, zpupnost. Nyní to skoro vypadá, jako bych byl nenapravitelný agnostik. Ale to zas ne. Doufám, že si to v rozhovoru ještě vysvětlíme.

Otepluje se, o tom není pochyb. Víme však, co to opravdu způsobuje?

O současném globálním oteplování skutečně nemůže být pochyb. Jeho průběh máme velmi dobře naměřený, zvlášť za posledních několik desetiletí, kdy se měří z družic, pozemních stanic, pomocí podmořských robotů atd. Se vší vážností podloženou lety zájmu a studia bych si však nedovolil mluvit o jakémkoliv izolovaném faktoru, že „způsobuje oteplování“.

To máte stejné, jako když někoho postihne infarkt, a my víme, že je to kuřák. Pokud chceme odsoudit buďto jeho osobně, nebo kouření obecně, řekneme: „Kouřil, a proto to s ním prásklo. Může si za to sám. Kvůli kouření.“

Ale vědec takto uvažovat nesmí. Na jeho názor se kladou nesrovnatelně větší nároky. Vědec může v nejlepším případě dojít ke zjištění, zda kouření je/není jedním z faktorů, které při vzniku infarktu spolupůsobí. A jak interaguje s řadou faktorů jiných. Statistika pak umožní odhad míry rizika při různých uspořádáních jednotlivých faktorů v rámci konkrétních modelů. A určení míry spolehlivosti tohoto odhadu. Vědec si zároveň bude dobře vědom toho, že jeho pohled na infarkt a kouření je silně zjednodušený, „uzávorkovaný“ jeho modelem. Lze považovat za úspěch, když se mu vůbec podaří postavit dobrou hypotézu.

Jeden z nejčastějších argumentů o tom, že současné globální oteplování způsobil člověk, je, že příliš velké množství vědců (tuším uvádí až 90 procent) to tvrdí. Jak se na to díváte jako vědec?

To je metaanalýza obrovského množství primární vědecké literatury na téma „globální oteplování“. Se mnou jako vědcem to však vůbec nepohne.

Otázka v takové metaanalýze byla už na začátku špatně položena. Proč? Protože byla položena ideologicky a ne jako otázka vědecká. Je to vlastně pseudo otázka. Při takové nejde o to se něco dozvědět, ale o to si potvrdit už dopředu daný názor. A s výsledkem takového pseudo ptaní se pak podle toho i zachází: účelově, ideologicky. Sociologům z oboru STS (Science and Technology Studies; pozn. redaktora) z toho pak vstávají vlasy na hlavě.

Kdyby v takové metaanalýze byl obsažen některý z mých vlastních článků (možná i je, ale to, přiznám se, nevím), zcela určitě bych také spadl do krabičky „míní, že globální oteplování způsobil člověk“. I když tam ve skutečnosti šlo, tak jako v každém vědeckém článku, o rozkrývání složitých a na první pohled nejednoznačných souvislostí. Jedině pak je to totiž důležité a zajímavé a právě o to vědcům vždy jde.

Jako vědec tedy budu číst ty články a zkoumat, jak který přispěl nebo nepřispěl k fascinující roli, kterou se odhalují složité souvislosti mezi globálními změnami a působením lidí na této planetě. Jeden po druhém je budu číst a kriticky o nich přemýšlet. Za předpokladu, že mám před sebou ještě 1000 let života, bych to snad mohl i stihnout.

Vy máte grafy, na nichž je vidět, že čím delší období porovnáváme z teplotního hlediska, tím má teplotní křivka spíše klesající trend. Kdy tedy bylo nejtepleji? Mohl byste to rozdělit do nějakých celků, období?

To nejsou moje grafy. Všelijakých grafů je plný internet a každý si může vybrat takový, který se mu „hodí do krámu“. O něco poctivější je lovit grafy v primární vědecké literatuře, ale ani tak se mnoho nezmění, pokud nebude přístup nanejvýš opatrný a kritický.

Za hlavní kritérium považuji v případě grafů požadavek, aby to nebyly slepence rozdílných typů dat. Třeba přístrojově naměřených hodnot z nedávné doby s nějakými staršími proxy-daty, což jsou data, která umožňují odhadovat hodnoty požadované proměnné na základě jiné proměnné a modelu, který k tomu používám.

Tak například teploty v dávné minulosti mohu „měřit“, to jest odhadovat, na základě poměru stabilních izotopů kyslíku v starých sedimentech či ve starém ledu. Nemohu vzít stroj času a poslat na něm do minulosti hodně teploměrů, abych změřil, jaká byla průměrná teplota na planetě.

Vedle izotopů kyslíku existuje mnoho dalších typů proxy-dat, které lze použít pro odhady paleoteplot. Výpověď každé z nich je zase poněkud odlišná, takže by se ani jednotlivé typy neměly nekriticky kombinovat. Nehledě na to, že jakékoliv proxy-údaje získáváme pracně bod po bodu, a tudíž jsou to vždy data ne globální, ale bodová. A takových bodů se z pravidla zoufale nedostává.

Paleoklimatologie je nesmírně těžkopádná věda a kumulace poznání je v ní celkem pomalá. Přesto z ní už dnes vyplývá, že v dobách ledových kolísaly teploty na téměř libovolném místě planety velmi prudce a mezi dost vzdálenými krajními hodnotami. Současné oteplování s tím co do rychlosti a amplitudy těžko snese srovnání.

Rozumnější je však zůstat v holocénu, tedy v současném interglaciálu, který je sice relativně krátký (trvá 11 750 let, což je z geologického hlediska „okamžik“), ale z klimatického pohledu je až překvapivě stabilní. V něm se vyvíjela naše civilizace, takže dává smysl očekávat, že k úspěšnému vývoji civilizace stabilní klima potřebuje.

Když se podíváme na většinu proxy-dat z holocénu, ukazuje se, že jeho střední část, zhruba v době mezi 8000 a 4000 let před současností, byla z hlediska teploty zvlášť stabilní a celkově teplá. O posledních čtyřech tisíciletích už to tolik neplatí. Teploty v nich kolísají v jakémsi kvazi-periodickém stylu a celkově pozorujeme trend průběžného ochlazování. Nikdo netuší, zda toto ochlazování již můžeme hodnotit jako pomalý sestup do další ledové doby, nebo ne.

Faktem však je, že období mezi vrcholným středověkem a koncem 19. století patřilo v rámci holocénu mezi nejchladnější vůbec. Proto mu populární a trochu nadneseně říkáme „malá doba ledová“. Od jejího konce se zase otepluje. Jeden z rozumných názorů říká, že to může být jen návrat k holocennímu normálu.

Pokud mluvíme o klesajícím trendu, je tu samozřejmě výrazný skok nahoru v posledních letech. Je opravdu takový výrazný? Sám říkáte, že za posledních 140 let to bylo o jediný stupeň.

O jeden stupeň to, pravda, vypadá málo, ale v rámci klimaticky stabilního holocénu jde přece o výrazný trend. Některá místa na planetě se za posledních 140 let navíc oteplila výrazně více, než o pouhý jeden stupeň. Třeba celá Arktida mezi severní Kanadou a severní Evropou.

Jaké jsou tedy průměrné teploty na Zeměkouli posledních řekněme 12 tisíc let? Od poslední doby ledové po dnešek? Zkuste vytáhnout pár maximálních a minimálních průměrných teplot v tom období.

Průměrné globální tepoty dávné minulosti ve skutečnosti neznáme. Máme jen bodová data a těch bodů je příliš málo. Často se z toho globální teploty rekonstruují, ale bývá to dost divoká procedura a výsledky se tím pádem liší podle toho, jakým způsobem se postupuje.

Takže bych raději zůstal u nějakého konkrétního místa. Nejlepší data máme z Grónska, které je navíc „neuralgickým bodem“ globálního klimatu. Díky ledovcovým vrtům a rozborům poměru stabilních izotopů kyslíku v ledu, což je jeden z nejspolehlivějších „paleoteploměrů“, jaké dnes máme k dispozici.

Princip jeho fungování je velmi složitý, na to v rozhovoru těžko najdeme místo, ale v zásadě jde o oddělování destilací během vícenásobných přechodů mezi fázemi voda-para-led. Měření v grónských vrtech jsou dostatečně podrobná a pokrývají celý holocén i předchozí dobu ledovou.

vrt-ledovcem-gisp-2.jpg (62,222 kiB)
Změny v poměru izotopů kyslíku ve vrtu ledovcem GISP 2 (zdroj: Petr Pokorný)

Popis grafu

Změny v poměru izotopů kyslíku ve vrtu ledovcem GISP 2 (Greenland Ice Sheet Project 2) ve středním Grónsku. Na datové řadě můžeme sledovat vývoj relativních teplot v tomto konkrétním bodě za posledních 14 000 let. Horizontální osa: změny v relativním zastoupení těžkého izotopu kyslíku 18O (ppm) jako proxy- pro teplotu. Svislá osa: stáří vzorků v letech před současností. Posun na křivce vpravo znamená oteplení, vlevo ochlazení. Překlad naměřených proxy- proměnných do teplot není v grafu proveden záměrně, protože to je otázka složité kalibrace, kterou lze udělat s velmi rozdílnými výsledky. Relativní změny lze naproti tomu číst z grafu spolehlivě.

Také bych raději mluvil v relativních číslech, protože s absolutními jsou ve skutečnosti další potíže. Takže pojďme na to: Pokud si současnou průměrnou roční teplotu na povrchu grónského ledovce arbitrárně určíme nějakou fixní hodnotou, pak bylo v nejchladnějších letech „malé doby ledové“ asi o stupeň chladněji. Ve středověku, zhruba mezi lety 1000 a 1200 n. l. bývaly teploty asi takové jako dnes.

Trochu dále do minulosti kolísaly nahoru a dolů, ale stále v tomto malém rozmezí jednoho stupně. V tzv. „Klimatickém optimu“ holocénu, mezi 8000 a 5000 lety před současností, bývaly roční průměrné teploty stejné nebo vyšší než dnes. Pokud byly vyšší, tak docela o málo. Zase zhruba o jeden stupeň. Na začátku holocénu klima kolísalo o něco víc, ale stále v rozmezí asi dvou stupňů.

Divoké to začne být, pokud se na cestě časem dostaneme na konec doby ledové. Tehdy bylo klima řádově méně stabilní.

Například mezi 12 000 až 11 000 lety se oteplilo o více než deset stupňů.

Nejpodrobnější záznamy, které máme k dispozici, ukazují, že oteplování bylo tehdy natolik prudké, že v extrému rostla průměrná teplota o jeden stupeň za jedno či dvě desetiletí. To je v porovnání s libovolným úsekem holocénu, včetně současnosti, nepředstavitelně prudká změna.

Svět se tehdy měnil závratně rychle, doslova před očima tehdejších lidí — lovců a sběračů pozdního paleolitu. Úroveň mořské hladiny letěla nahoru a kontinenty zachvátily vlny dálkových migrací. Ve středních a vyšších zeměpisných šířkách docházelo k rychlému zalesňování.

V prognózách posloucháme, co všechno nastane, když se oteplí o jeden, dva či neřku-li, o tři stupně. Co se stane podle vás? Z grafů je patrné, že podobných skoků bylo v historii více.

Z paleoklimatologických proxy-měření vyplývá, že podobně prudké klimatické oteplení, jak je to dnešní, již v holocenní minulosti opakovaně byla. Pokud se bude stejnou rychlostí oteplovat i nadále, už by to začalo být nad rámec dosavadní klimatické variability tohoto období. Ale taková situace zatím nenastala. Zatím. Pokud by k tomu došlo, už by to skutečně byla dříve nevídaná situace a my akorát můžeme spekulovat o tom, co všechno se může stát.

Civilizace je cosi jako „stroj na řešení problémů“, jak kdosi před časem napsal. Myslím, že to byl Joseph Tainter, autor slavné knihy Kolaps složitých společností. A jistě by to byl problém hodný toho, aby se k němu naše civilizace koordinovaně postavila čelem. A nakonec ani nebude tolik podstatné, kdo nebo co bude viníkem takového mimořádného oteplování, pokud k němu dojde. Ale o tom už jsme říkali, že jediného viníka složité jevy nemívají.

Zmínil jste, že ty změny nastávaly jinak na severní a jižní polokouli. Je na to nějaké vědecké zdůvodnění?

Na planetě funguje cosi jako „bipolární klimatická houpačka“. Každá polokoule reaguje jinak na forcings, tedy na působení mnoha jednotlivých faktorů, které řídí klimatické změny. Kosmických i pozemských. Je to dáno hlavně rozdíly v rozložení pevnin a oceánů. Obě polokoule však samozřejmě nefungují nezávisle. Hlavně mořské proudění, tento globální rozvod tepla, „ústřední topení planety“, funguje jako provázaný celek. Vzhledem k obrovským dimenzím tohoto systému tam jsou však značné setrvačnosti v čase. Pokud se změní klima na jedné polokouli, složitě a nelineárně se to přenese na polokouli druhou. Výsledkem je jakési rozpojení klimatické reakce obou polokoulí v čase. Momentálně se více otepluje na severu, ale teplé vody hlubokého oceánu postupně tečou na polokouli jižní.

O jakém časovém úseku při tomto toku vody a energie mluvíme? Kolik času projde, než se pomyslný objem vody vrátí na začátek putování?

Přesně to nevíme, ale určitě jde o první tisíce let. Tak velká je setrvačnost oceánského termohalinního výměníku. Mnoho velko-škálových jevů je velmi setrvačných. Mořské proudění, tání ledovců, ohřívání hlubokého oceánu …

(dokončení zítra)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 608 × | Prestiž Q1: 12,10

+21 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Vladimír Chadima

Dobrý den,
děkuji za zajímavý komentář k dnešní tak široce prezentované klimatické hrozbě (viz např. vyhlášení klimatické nouze na Praze 7!). Chtěl jsem si o tom všem udělat nějakou představu - kdo má vlastně pravdu - klimaskeptici nebo klimahujeři? Začal jsem jednoduchou otázkou, zadanou do Googlu: proč vlastně byla doba ledová? A zjistil jsem, že vpodstatě nevíme...četl jsem si o Milankovičových cyklech, o Maunderově a jiných minimech, výbuších sopek a dalším. Jedno z toho však plynulo: myslím, že pomocí metody, o které se v článku zmiňuje docent Pokorný, bylo prokázáno, že doby ledové se víceméně v historii země pravidelně vracely. Trvaly ca 90 tis. let a doby meziledové ca 11000 let. My nyní žijeme od poslední doby ledové v době meziledové, za kterou se vpodstatě vyvinula celá civilizace. Ale z té periodičnosti plyne, že už bychom měli vlastně přicházet do doby ledové, že už jsme si to odbydleli v teple! Copak my v Česku, ale takoví Poláci, až to skutečně přijde, tak budou mít v jejich zemi ledovec! A co třeba taková Skandinávie - ledovec o tlouštce 3 km. Není toto náhodou daleko větší a zásadnější hrozba pro naši civilizaci? Zvláště když se mluví v odborných kruzích o tom, že poslední doba ledová přišla poměrně rychle. Neměly by se všechny dostupné síly vědecké soustředit na to, jak vlastně funguje na Zemi cyklické oteplování a ochlazování? Možná bychom pak vlastně dospěli k závěru, že poslední teplé roky jsou jen záchvěvem a že CO2 se nezvyšuje lidskou činností, ale tím teplým záchvěvem Země. Prosím, ať se k tomu v diskuzi vyjádří odborníci, já působím v naprosto jiném oboru, ale rád bych o tom věděl více - masáž sdělovacích prostředků mně v poslední době připadá úplně frontová. Děkuji.

Redakce

V podstatě jsem stejného názoru. Načetl jsem spoustu literatury z obou názorových stran a došel k závěru, že vliv člověka na změny klimatu je patrně zanedbatelný. Ze všeho nejvíce to na mě dělá výsledný dojem, že boj proti těmto změnám (často prvoplánový a velmi drahý) je jen záminkou k jiné formě levicové (kolektivistické) diktatury. Když se zdiskreditovaly minulé formy, spočívající na přímém, primitivním útlaku, zkouší se jiná, která vyvolává hysterii a strach. Ostatně každá tyranida je založena na principu vytvoření nějakého obrazu nepřítele, proti němuž je třeba bojovat bez ohledu na oběti. A asi není bez zajímavosti, že ti hybatelé a manipulátoři mas si obvykle sedí někde v zázemí a sami sebe drží v bezpečí a dostatku.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top