Štítky článku: •  

Co víme o výbuchu ve vojenském polygonu v Archangelské oblasti?

Od výbuchu při testech ve vojenském polygonu v Bílém moři již uplynulo více než týden. Přesto jsou informace o něm velice omezené. Nyní ohlásil Norský úřad pro jadernou bezpečnost zaznamenání stopového množství radioaktivního izotopu jódu. Ten sice s daným výbuchem souviset nemusí, ale i tak je zajímavou příležitostí si shrnout známé skutečnosti, které o události víme.

Dne 8. srpna 2019 došlo ve vojenském polygonu zhruba 30 km od Severodvinska k havárii a explozi při testu souvisejícím s vojenskými raketovými systémy. Nejblíže k polygonu je obec Ňonokse. Údaje o nehodě byly a jsou velmi děravé a rozporuplné.

Nejdříve se objevila informace, že po výbuchu na testovací plošině v Bílém moři zahynuli dva pracovníci Ministerstva obrany a šest jich bylo zraněno. Později, že zahynulo pět (dalších?) pracovníků firmy Rosatom a tři zaměstnanci této firmy byli zraněni. Z toho je jasné, že se zde pracovalo i s jadernými technologiemi. Zmíněných pět zabitých pracovníků Rosatomu mělo vztah k výzkumnému jadernému ústavu v Sarově. Pozdní informace o jejich úmrtí byla v prohlášení Rosatomu zdůvodněna tím, že byli z plošiny smeteni a zpočátku byla šance, že mohou být ještě naživu. Pracovníci byli oceněni a záběry z jejich pohřbu v Sarově byly vysílány nejen na internetu.

Zranění pracovníci byli přepraveni do nemocnice. Podle některých neoficiálních zpráv by měli být i kontaminováni. V souvislosti s nehodou se objevovala, mizela a zase objevovala řada prohlášení o radiační situaci. Z nich to vypadá, že se na půl až celou hodinu v nejbližším okolí zvýšil dávkový příkon z radiace 16 až 20krát oproti místnímu přirozenému pozadí, které je zhruba 0,1 µSievertů za hodinu. Maximum tedy bylo okolo 2 µSievertů za hodinu. To zaznamenaly podle publikovaných zpráv některé z měřících stanic například ve zmíněném Severodvinsku. Podstatná je celková obdržená dávka. Ta je v tomto případě zanedbatelná proti dávce obdržené z přirozeného pozadí. Nepředstavuje tak žádné zdravotní riziko. I když je třeba připomenout, že oficiální zprávy o zvýšení radiace nemluví.

Objevila se i zpráva, že finští seismologové zaznamenali v souvislosti s událostí otřes 2,8 magnituda.

Ještě méně informací je o testovaném zařízení, u kterého nastala havárie. Hlavně však nevíme, co vlastně selhalo. Uvažovalo se, že by to mohlo být nová verze křídlatých raket „Burevestnik“, která by měla obsahovat radionuklidový generátor nebo malý štěpný reaktor jako zdroj energie. To by mělo zlepšovat nejen její dosah. Vlastnictví těchto nových zbraní již delší dobu prezentuje i ruský premiér Vladimír Putin. I kdyby to byla pravda, stále nevíme, co selhalo. Nevíme, jestli původcem exploze a havárie byla jaderná nebo klasická technologie rakety.

Podle „oficiálních“ ruských zdrojů však nešlo o Burevestnika, ale o první test nového klasického raketového motoru na kapalné palivo, který obsahuje odděleně palivo a okysličovadlo. Pro dodávku energie nutné pro iniciaci motoru využívá místo klasického elektrického akumulátoru radionuklidový generátor. A právě takové radionuklidové zdroje vyvíjí jaderné centrum v Sarovu (Všeruský vědecko-výzkumný ústav experimentální fyziky). Samotný Sarov je bývalé uzavřené město. Samotný ústav je zaměřen na jaderné kosmické i vojenské aplikace.

Radionuklidové zdroje se využívají ve vesmíru, ale také na zemi. Výhodou by v daném případě měla být velmi stabilní dodávka elektřiny a tepla, která by umožnila zajistit dlouhodobě vhodné tepelné podmínky při zacházení a udržování kapalného raketového motoru. Jeho náplň je totiž na dodržení potřebných tepelných podmínek citlivá. V potřebném okamžiku pak generátor poskytne i energii pro zapálení paliva a start motoru.

Pokud by tak tomu bylo, tak by za havárií byla exploze samotného motoru. Připomeňme, že právě kapalné raketové motory jsou v tomto ohledu nebezpečnější než motory na tuhé palivo. Otázkou zůstává, jak došlo k iniciaci exploze paliva motoru a jestli mohl radionuklidový generátor přežít vcelku. Jde o poměrně kompaktní zařízení se stíněním, které může být konstruováno tak, že i explozi rakety přežije bez úhony. V tom případě by se ovšem radioaktivita do životního prostředí nedostala. Pokud jsou tedy informace o naměření zvýšení dávkového příkonu správné, tak je jasné, že byl radionuklidový generátor při explozi zničen.

Záliv Dvina Bílého moře byl na měsíc uzavřen. Podle všeho jde hlavně o utajení průběhu výlovu trosek zničeného zařízení, případně i radionuklidového zdroje.

Detekce radioaktivního jódu 131 v Norsku

Dne 15. srpna ohlásil Norský úřad pro jadernou bezpečnost, že jedna z jeho observatoří, která sleduje radioaktivitu ovzduší, zaznamenala slabé stopy radioaktivního jódu 131. Šlo o jediné měřicí stanoviště Svanhovd, které je na hranici Ruska a Norska, tedy nejblíže místu nehody. Připomeňme, že se jedná o zařízení, které filtruje 40 až 900 m3 vzduchu za hodinu během řady dní. Ve filtrech tak zachytává prachové a aerosolové částice z extrémně velkého objemu vzduchu. Konkrétní filtrování pro měření se stopou radioaktivního jódu probíhalo od 9. do 12. srpna. Podrobný popis takových extrémně citlivých měření v Evropě i jiných zaznamenání jódu 131 i pomocí české stanice Státního ústavu radiační ochrany, která je velmi kvalitní, je popsáno v článku a rozboru jednoho konkrétního případu.

Radioaktivní jód 131 má poločas rozpadu zhruba osm dní. Využívá se pro lékařskou diagnostiku i terapii. V Evropě tak dochází k případům, kdy unikne určité množství při jeho výrobě nebo při aplikaci v nemocnicích. Například i norský úřad zmiňuje, že mívá šest až osm případů takových evidencí ročně. Jde však, jako i v tom posledním, o extrémně nízké aktivity tohoto radionuklidu. Přesný zdroj se většinou určit nepodaří. Současné pozorování tak nemusí souviset s havárií v Bílém moři.

Pokud však byla zdrojem tato havárie, je jasné, že v havárii byl přítomen štěpný jaderný reaktor. Jód 131 je totiž běžný štěpný produkt, který se lehce z reaktoru uvolňuje. Pokud by se kromě jódu 131 zaznamenaly i jiné štěpné produkty, byla by situace jasná. V tom případě by nepocházel z lékařské aplikace, ale zdrojem by musel být běžící nebo krátce odstavený štěpný reaktor. Ovšem Norové žádný další nezaznamenali. Nemusí to však souvislost s havárií u Severodvinsku vylučovat. U dlouhodobých radionuklidů jsou v atmosféře zbytky toho, co se tam dostalo při testech jaderných zbraní a během havárie v Černobylu. Jód se také uvolňuje daleko lépe než řada dalších prvků. Šance na jeho zachycení ve velkých vzdálenostech od havárie je vyšší.

Ještě jednou bych zdůraznil, že měřená stopa jódu 131 je extrémně slabá. Lze ji zaznamenat jen proto, že energie vyzařovaných fotonů gama umožňuje přesnou identifikaci a detekci jednotlivých atomů. Zároveň se normálně žádné atomy tohoto krátkodobého radionuklidu v atmosféře nevyskytují. V měření celkového dávkového příkonu žádný výkyv v hodnotě odpovídající přirozenému pozadí na stanici Svanhovd i jiných neobjevil. V Norsku se budou snažit o další detailnější měření se proměřováním filtrů v kratším časovém sledu. Je však otázka, jestli se podaří získat nové informace. Problémem je hlavně krátký poločas rozpadu jódu 131.

Závěr

Informace, které máme, i když jsou velmi sporé, naznačují, že zdravotní a ekologická rizika jsou nízká. Velký problém a extrémní riziko však naopak vidím ve způsobu informování a hlavně utajování, které je s případem spojeno. V tomto případě je odkazování na situaci při havárii v Černobylu asi docela oprávněné. Nehody při testech raket jejich vývoj bohužel provázejí a nelze se jim úplně vyhnout. Je to i v civilním sektoru, jak se o tom přesvědčili i Elon Musk nebo Richard Branson. A úplně vyloučit se nedají ani lidské oběti. Pochopitelná je i jistá a vysoká míra utajování ve vojenské oblasti. Na druhé straně v situaci, kdy dojde k nehodě ještě s únikem ekologicky a hygienicky problematických látek, je třeba co nejpřesněji o události a jejich dopadech informovat co nejseriózněji hlavně obyvatelstvo přilehlých regionů. A to i v případě, že se konečná zdravotní a ekologická rizika ukáží jako zanedbatelná. Právě v oblastech spojených s radioaktivitou jsou společnost a hlavně obyvatelé, kterých se to bezprostředně týká, velice citliví k nedostatku seriózních informací. I v Černobylu často vznikly největší škody právě vlivem utajování a necitlivého přístupu při informování o dopadech havárie. A právě o tom je do značné míry seriál HBO Černobyl, jak jsem popsal i v tomto článku.

A podle mě v této oblasti odpovědní lidé spojení s ruským státem a jeho ministerstvem obrany selhali. Dramatické selhání nastalo v oblasti informování i u Rosatomu a předpokládám, že mu to udělá velmi negativní reklamu i v civilní části jeho aktivit. Klade to velký otazník na jeho vůli či schopnost upřímně, relevantně a s přehledem informovat. A to i o záležitostech, které mohou mít přímé dopady na širokou veřejnost.

Píše pan Vladimír Wagner na Osel.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 218 × | Prestiž Q1: 6,76

+8 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top