Štítky článku: •  

Prasečí deník N (jako Napoleon)

Tak jsem se po ránu podíval do počítače a musel jsem si nechtě vzpomenout na starý vtip z totáče o principech kádrovácké práce. Trochu souvisí s nadcházejícím 75. výročím Slovenského národního povstání, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Ve válečné době na Slovensku žili dva bratři s rozdílnými politickými názory. Starší vstoupil do Hlinkovy gardy, ten mladší se stal partyzánem a vyznamenaným hrdinou. Oba válku přežili, ale nemluvili spolu a dvacet let se neviděli. Mladšímu bratrovi — partyzánovi se opravdu nevedlo dobře. Směl dělat jen v kotelně a při každém pokusu najít si lepší zaměstnání, narazil na zamítavé stanovisko kádrového oddělení.

Když se konečně smířili a sešli, bývalý partyzán zažil šok. Jeho starší bratr — gardista byl generálním ředitelem velkého podniku a měl všechno. Mladší to nechápal a ptal se, jak je to možné? Starší odpověděl, že je to přece jednoduché — on má bratra bývalého partyzána a hrdinu, takže má výborný kádrový profil a dveře ke kariéře otevřené. Ten mladší však má bratra klerofašistu a gardistu, proto smí pracovat jen v kotelně.

Anekdota opravdu popisovala některé principy tehdejšího kádrování, a přiznám se, že mě nenapadlo, že si na ní ještě někdy vzpomenu. Až teď v Deníku N vyšel článek o konkurzu na ředitele kladenského městského divadla pod titulkem: „Divadlo v Kladně povede manželka dezinformátora Žantovského“. Principy totalitního kádrování se tedy v plné kráse vrátily. Podobný titulek by mohl klidně být v letech 1939–45 nebo 1948–89, jen ta nálepka by byla jiná (netušil jsem, že dezinformátor je cosi jako profese). Až mě z toho závanu minulosti zamrazilo.

Útěchu jsem hledal v literatuře. Znovu jsem si přečetl Orwellovu Farmu zvířat a představil si jejího hlavního hrdinu, prase jménem Napoleon v naší době. Řekl jsem si, že vím, jak by se asi jmenovaly noviny, které by prasata, když už by byla definitivně rovnější, vydávala — deník N (jako Napoleon). George Orwell by se nepochybně inspiroval realitou, takže redaktor prasečích rozhledů by mohl mít nezvyklé zdrobnělé příjmení, třeba Moláček. Nikdo jiný by totiž tak hlubokomyslné nenávistné kádrovácké udávání napsat nedokázal.

Ale dosti literární fikce. Doba pokročila, takže dnes máme k dispozici nedávné usnesení vlády o předsudečné nenávisti. Článek deníku N o paní Ireně Žantovské na první pohled naplňuje její znaky. Zpochybňuje schopnost vítězky konkurzu kvůli politickým názorům jejího manžela a vyvolává tak nenávist skutečně předsudečnou. Státní orgány tak mají příležitost ukázat, že svá slova myslely vážně a budou pachatele postihovat nestranně.


Předsudečná nenávist jako dvousečná zbraň

Se zájmem jsem si přečetl usnesení, v němž vláda schválila dokumenty k extremismu a předsudečné nenávisti, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Je sice pravda, jak na kritiku reagoval ministr vnitra Jan Hamáček, že pojem přesudečná nenávist nepřináší žádné nové trestné činy. „Jenom“ výklad toho, na co se mají orgány činné v trestním řízení do budoucna zaměřit. Největší nebezpečí pro „liberální demokracii“ a tím pádem i pro náš stát zřejmě představují verbální trestné činy na sociálních sítích. Ty je zapotřebí přísně stíhat.

Dozvěděli jsme se také, že zločin lze spáchat přeposíláním e-mailové korespondence, a to i s výroky, které ani trestné nejsou. Závisí to na kontextu. Také se poprvé oficiálně objevil termín o závadných mediálních projektech využívajících dezinformace a konspirační teorie. Vyplývá z toho, že několik let trvající mesaliance mezi neziskovkami typu Evropské hodnoty a ministerstvem vnitra přináší své ovoce. Konečně byl oficiálně definován ideozločin a může se začít budovat ministerstvo strachu, které nepochybně obohatí i nezávislí státní zástupci, takže soudů již nebude třeba.

Nejdříve jsem se toho zhrozil a vzpomněl si na své mládí před 50 lety, kdy nastupující normalizace začínala útokem na svobodu slova a vyjadřování obecně a kdy také nějací podivní ideologové definovali, co je povolené a co již trestné. Pak jsem si uvědomil, že žijeme ve státě, kde volby mohou něco změnit, protože nejsou povinnou fraškou jako tenkrát. Střídání vlád představuje konstantu, takže moudří politici se snaží nastavit pravidla tak, aby se nemuseli bát přechodu do opozice.

Mám na to jednu osobní vzpomínku — v roce 1996 jsem se jako zástupce nejsilnější opoziční strany v Poslanecké sněmovně stal předsedou Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS. Protože jsem svou opoziční roli vzal vážně, záhy se musel hledat nový ředitel Bezpečnostní informační služby. Tehdejší ministr vlády Pavel Bratinka mě překvapil, protože se ke mně obrátil s prosbou o pomoc s jeho výběrem. Zdůvodnil to logicky — záleží nám na vzájemném konsenzu, protože nechceme, abychom se té tajné služby museli bát, až v opozici pro změnu budeme my.

Tuto moudrost dnešní generace politiků (zejména těch, kteří nezažili totalitu) nemá. Proto si vymýšlejí takové gumové pojmy jako je předsudečná nenávist, proto chtějí, aby orgány činné v trestním řízení stíhaly hlavně neuvážené výroky na sociálních sítích a v rámci zažité praxe dvojího metru jim určují jaké. Takže se oficiálně tolerují nenávistné výroky vůči prezidentovi a předsedovi vlády a některým politickým stranám (včetně výzev k násilí), zatímco jiné se přísně stíhají.

Neuvědomují si však, že tím připravují cestu k volebnímu vítězství právě těm politickým silám, proti kterým dnes útočí. Pak se změní vládní zadání a policie a státní zástupci budou přísně stíhat rasistické protibělošské útoky a všechny další xenofobní (třeba o ruských švábech), dosud tolerované. Také paragraf o projevech nenávisti kvůli politickému přesvědčení lze použít na výroky o voličích Miloše Zemana a Andreje Babiše. To do definice předsudečné nenávisti totiž také zapadá. Vše závisí jen na úhlu pohledu. Zatím to původcům politiky netolerance nedochází, myslí si totiž, že mají přímo milion chvilek času. Nemají. Už několik tisíc let platí, že kdo mečem zachází, také jím schází.

Jaroslav Bašta 18. srpna 2019 prvnizpravy.cz a prvnizpravy.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 196 × | Prestiž Q1: 8,84

+14 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top