Štítky článku: •  

Nemám důvěru ve vzletná slova o pomoci živnostníkům…

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Vláda hledá další peníze do rozpočtu, kde se dá, tak se ani nechce věřit, že by cokoli odpustila živnostníkům. Tak reaguje Markéta Šichtařová na oznámení, že Ministerstvo financí připravuje změnu zákona, po níž by poplatníkovi v případě, že se rozhodne pro daňový paušál, odpadla povinnost podávat daňové přiznání, nechodily by na něj daňové kontroly a nemusel by platit účetní služby. Analytička také podrobně vysvětluje, co se skrývá za tím, že se čím dál více půjčuje se záporným výnosem.

…dokud to neuvidím v praxi

Podle odhadu Českého statistického úřadu vzrostl hrubý domácí produkt ve druhém čtvrtletí letošního roku meziročně o 2,7 procenta. To hospodářství Německa, našeho největšího obchodního partnera, ve druhém čtvrtletí meziročně vzrostlo pouze o 0,4 procenta, což je nejhorší výsledek za posledních šest let. Proč roste česká ekonomika výrazně rychleji než německá, která už nějakou dobu hlásí špatná čísla?

Data jsou velmi zajímavá. Ukazují, že česká ekonomika zatím moc nereflektuje vývoj ve světě a hlavně v Německu, jehož ekonomika už padá. Nicméně první známky zpomalení už máme i u nás. Tak třeba průmysl v červnu po očištění o vliv počtu pracovních dnů reálně meziročně klesl o 3,8 procenta. Hodnota nových zakázek se meziročně snížila o 9,9 procenta. Také slovenská ekonomika doplatila na svou velkou orientaci na automobilový průmysl. Jeho průmysl už klesá. Slovensko tedy už na Německo reaguje výrazně.

A co že to pořád mám s tím Německem: Poslední data z Německa jsou vážně alarmující. Podle tento týden zveřejněných statistik poklesla německá ekonomika ve 2. kvartále mezičtvrtletně o 0,1 procenta. Německé exporty v červnu kolabovaly, meziročně poklesly o 8 procent. Průmyslová výroba meziměsíčně poklesla o 1,5 procenta. Důvěra investorů v německou ekonomiku v srpnu opět propadla a je na nejnižší úrovni od konce roku 2011. Německá vláda přitom letos už snížila očekávaný růst na 0,5 procenta. Byla však pořád přehnaně optimistická. Ostatně německý Institut pro makroekonomiku a makroekonomický výzkum oznámil, že na základě nejnovějších údajů roste podle něj riziko recese v Německu ve třetím kvartále z 37 na 43 procent.

Důsledkem je, že se jasně sází na další snížení úrokových sazeb ECB — to je nejčastější prostředek, jak se státní instituce snaží proti recesi bojovat. Jenže výsledkem dalšího snížení úroků bude jen další růst cen německých nemovitostí a jejich nedostupnost.

Nyní je tedy otázkou, jak dlouho se budeme tvářit my, že náš největší ekonomický partner, Německo, nemá problémy. České ekonomice pomáhá, že má nejnižší nezaměstnanost v EU. Jenže trh práce má určité zpoždění, ve čtvrtém kvartále to už pocítíme. Další výrazné zpomalení růstu je otázkou měsíců, a ne kvartálů.

Lze skutečnost, že prakticky všechny tuzemské velké banky hlásí za letošní první pololetí růst objemu úvěrů, což je obecně příznakem prosperující ekonomiky, považovat v tuto chvíli jen za pozitivní zprávu?

Spíš než za znak prosperující ekonomiky bych to označila za známku silné domácí poptávky. A tu my skutečně silnou máme. Jsou to dvě různé věci: To, zda ekonomika roste, nebo to, zda lidé mají hodně peněz, utrácejí a berou si úvěry. Jedno sice často vede i k tomu druhému, ale taky to tak vždy být nemusí. Česká ekonomika jako celek, pokud počítáme všechny její složky, sice už zpomaluje, ale jak už jsme říkali, domácnostem pomáhá nízká nezaměstnanost a vysoký růst mezd, což v nich vzbuzuje optimismus. A tedy tyto domácnosti také neváhají brát si úvěry. Ostatně kdo by neměl chuť se zadlužit, když jsou úrokové sazby tak neuvěřitelně nízké!

Ministryně financí Alena Schillerová informovala o tom, že pro malé živnostníky s ročním příjmem do jednoho milionu korun připravuje její úřad změnu zákona, po níž by bylo možné měsíčně platit minimální základy pojistných a k tomu 500 korun, celkem tedy přibližně pět a půl tisíce korun. Poplatníkovi, který by se pro tento jediný odvod rozhodl, by se tak výrazně snížila administrativa. Odpadla by mu povinnost podávat daňové přiznání, nechodily by na něj daňové kontroly, nemusel by platit účetní služby. Nestala by se tato měsíční paušální daň nejvstřícnějším krokem státu za všech vlád, co tu kdy byly? Nebo není až takový důvod nad tímto návrhem jásat?

Uvidíme, co z toho ještě vyleze, já jsem principiálně k jakýmkoliv takovým návrhům nedůvěřivá, pokud je neuvidím v praxi — praxe se často může od vzletných slov dost lišit. Víme, že vláda hledá další peníze do rozpočtu, kde se dá, takže se mi nechce věřit, že by živnostníkům cokoliv odpustila… Ale pokud by skutečně záměr dopadl tak, jak je dneska prezentováno, pak by to jistě administrativu hodně snížilo, a to je při dnešním stavu skoro víc žádoucí než snížení samotných odvodů.

Momentálně se celosvětově obchodují dluhopisy s negativním výnosem v objemu 15,8 tisíce miliard dolarů, na začátku roku to bylo 8,4 tisíce miliard dolarů. Kupříkladu za desetiletý německý vládní dluhopis o nominální hodnotě 100 eur zaplatili v červenci investoři 102,64 eura, takže jejich průměrný roční výnos bude činit minus 0,26 procenta. Ještě méně uvěřitelně působí zpráva, že dánská Jysk Bank zavedla hypotéku s fixní desetiletou sazbou ve výši minus 0,5 procenta, takže žadatel i s úroky zaplatí méně, než činí výše jeho hypotéky. Můžete mi objasnit motivaci toho, kdo půjčuje, když ví, že zpátky dostane méně?

Je to těžko představitelné, ale banky byly centrální bankou vmanévrovány do situace, kdy se jim skutečně víc „rentuje“ půjčovat za záporný výnos. I banky jsou totiž klienti, a to klienti centrální banky. A díky tomu, že dnes jsou peníze bezhotovostní, má-li komerční banka na svém účtu peníze, musí je mít uloženy u centrální banky. Bezhotovostní peníze si prostě nenacpete do trezoru. A centrální banka pro komerční banky stanovila ještě víc záporné úroky, než jaké komerční banky nabízejí svým koncovým klientům. Takže pokud banky nedávají úvěry, v podstatě jsou centrální bankou „pokutovány“. Jsou tedy nuceny půjčovat, ať chtějí, či nechtějí.

A to není všechno. Aby se komerční banky vyhnuly tomu, co jsem právě popsala, snaží se peněz, které jim centrální banka vnucuje, zbavit všemi možnými způsoby. A jedním z těch způsobů je, že za ně nakupují dluhopisy, akcie a další cenné papíry. Nakupují i věci, které mají minimální hodnotu — pořád je to ale pro banky výhodnější, než si peníze nechat a platit z nich pokutu v podobě záporných úrokových sazeb. A k čemu to vede, když banky vytvářejí tak obrovskou fiktivní poptávku po různých cenných papírech? K tomu, že tyto cenné papíry jsou nesmyslně předražené.

A když jsou cenné papíry nesmyslně předražené, co to znamená pro občany? Znamená to, že jejich majetek v penzijních fondech, které penzijní fondy investují právě do těchto nesmyslně ohodnocených cenných papírů, je ve velkém ohrožení. Prostě peníze lidí ve fondech byly vloženy do něčeho, co nestojí za zlámanou grešli, ale je to současně příšerně drahé. Zbytek nechť si už každý domyslí sám.

Já řeknu jen tolik, že je to naprosto trestuhodné chování centrálních bank.

Spojené státy zatím nebudou uplatňovat desetiprocentní clo na některé čínské zboží, které mělo začít platit od 1. září. U některého zboží pak clo dokonce zruší. Odložení cla se bude týkat například mobilních telefonů a laptopů, zrušeno bude u zboží důležitého kvůli zdraví či národní bezpečnosti. Nedojdou tak naplnění slova prezidenta Donalda Trumpa, který na začátku tohoto měsíce oznámil, že uvalí desetiprocentní clo na čínské zboží, jehož roční hodnota dovozu dosahuje 300 miliard dolarů, tedy cca 6,9 bilionu korun. Americké akciové trhy na zprávu sice reagovaly prudkým růstem, ale copak lze při nepředvídatelnosti amerického prezidenta a jeho změnách rozhodnutí pomalu co dva týdny s určitostí předpokládat, že nejnovější rozhodnutí americké administrativy vydrží déle než do začátku září, kdy na jednání do Washingtonu dorazí čínští diplomaté?

Já si myslím, že je to jen slovní ping-pong a že americký prezident ve skutečnosti vůbec nemíní se s Čínou usmířit. Teď potřebuje kvůli nové volební kampani vypadat přívětivě a potřebuje demonstrovat nějakou vůli k dohodě, ale já v ni nevěřím. Vyjděme spíš z toho, že obchodní válka trvá.

Zaujalo mě vyjádření viceprezidenta americké společnosti Bruderman Asset Management Olivera Pursche, který má na starosti správu investic. Ten v reakci na události v Hongkongu, dění kolem brexitu a obchodní válku prohlásil: „Každá centrální banka na světě se snaží ekonomiku podporovat a každý politik na světě se snaží ekonomiku zničit“. Jak byste vliv centrálních bank a politiků na ekonomiku charakterizovala vy?

Je to samozřejmě okřídlená hláška s nadsázkou, ale přesně chápu, co pán měl na mysli. Ale já bych si přesto dovolila s tím nesouhlasit.

Tohle totiž platilo dřív. Ne tak dnes. Dřív v čele centrálních bank stáli odborníci, kteří se snažili ekonomice pomoct, a v čele vlád dost často nemehla, která nevěděla, co činí, jen se chtěla zalíbit voličům. Před pár lety došlo nenápadně ke změně. Do čela centrálních bank začali být také dosazování politici, a od té doby se chovají stylem po mně potopa.

Píše paní Markéta Šichtařová na PListy

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 169 × | Prestiž Q1: 9,35

+16 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top