Štítky článku: •  

Střípky (233)

 ⚜ Pokuty jako nástroj byrokratického útlaku (Daňový poplatník) ⚜ Evropané musí přestat podporovat migraci Afričanů (Paul Joseph Watson) ⚜ Stravenky (Hana Lipovská) ⚜

Pokuty jako nástroj byrokratického útlaku

Namísto vytváření co nejlepších podmínek pro podnikání a snižování šílené byrokratické zátěže dělá stát pravý opak. Vláda zavádí systém stále drakoničtějších pokut. Posledním takovým výstřelkem je vypsání padesátitisícové pokuty za nezapsání do evidence majitelů firem v chystané novele zákona.

Přitom drtivou většinu firem v této zemi tvoří společnosti s ručením omezeným, jejichž společníky jsou fyzické osoby. Takže zápis do evidence   skutečných majitelů firem probíhá tak, že za poplatek 1000,- Kč se tam opíše skutečnost, která je dnes již zveřejněna v obchodním rejstříku. Přitom by stačilo uzákonit, že se údaje z obchodního rejstříku v takových případech automaticky překlopí do evidence skutečných majitelů firem. Jen v případě, že je skutečným vlastníkem osoba neuvedená v obchodním rejstříku, by obchodní korporace měla povinnost tuto skutečnost uvést na pravou míru. Za uvedení nepravdivých údajů se vláda chystá vypsat pokutu 250 000 Kč.

Uzákonění takovýchto pevných, a navíc drakonických pokut je v příkrém rozporu se základními zásadami správního řízení.  Stanovení pokuty v pevné výši totiž vůbec neposkytuje místo pro správní úvahu. Je přeci rozdíl mezi opomenutím a úmyslem, je rozdíl mezi tím, že prohřešek způsobí obchodní korporace se základním kapitálem 10 000 Kč, která má minimální obrat a mezi korporací s miliardovými tržbami.

S příchodem Andreje Babiše narostla enormně moc státní byrokracie a zvýšila se snaha trestat nesmyslnými pokutami i drobné prohřešky.  Tuto praxi zaznamenáváme například v oblasti EET, kde za nevystavení drobné účtenky lítají pokuty přesahující deset tisíc korun. Drakonický systém pokud je nastavený i u kontrolních hlášení. Na druhé straně, tady máme jeden nedotknutelný holding z impéria pana premiéra, kde finanční správa přehlíží možné daňové delikty v řádech stovek milionů korun. Pokud daňoví poplatníci vidí, že se v tomto státě neuplatňuje systém padni komu padni, a že se každému měří jiným metrem, tak to autoritě státu rozhodně nepřidá.

Uvádí sajt danovypoplatnik.cz


Evropané musí přestat podporovat migraci Afričanů

Kardinál Francis Arinze kritizoval levicové náboženské vůdce, kteří tlačí na masovou migraci, a naléhal na lidi na západě, aby povzbuzovali mladé Afričany, aby zůstali doma a zlepšili život ve svých vlastních zemích.

86letý Arinze, který byl jedním z hlavních poradců papeže Jana Pavla II., řekl: „Evropané musí přestat podporovat odchod mladých Afričanů. Afrika je potřebuje.“

Arinze uvedl, že africké země jsou poškozovány, protože jejich mladí lidé prchají v houfech.

„Nejlepší způsob, jak mohou země v Evropě a Americe pomoci Africe, není povzbuzovat mladé lidi, aby přišli do Evropy, aby považovali Evropu jako ráj — místo, kde rostou peníze na stromech — ale pomáhat zemím, odkud přicházejí,“ řekl a dodal: „Je lepší, když někdo zůstane ve své zemi a pracuje tam.“

Kardinál tvrdil, že africké vlády, které dovolují tak vysokou míru emigrace, musí začít zkoumat své svědomí, proč tomu tak je, že lidé odtud prchají.

Arinzeova rétorika je podobná rétorice kardinála Roberta Saraha, který je také černoch.

Sarah varoval, že západní civilizace žije ve své „smrtelné hodině“, že stejně jako při pádu římské říše „elity se nestarají o nic jiného, než o zvyšování luxusu svého každodenního života, a lidé už byli anestetizováni další a další vulgární zábavou.“

Kardinál řekl, že „západní civilizace je v hlubokém stavu dekadence a zkázy,“, lidé jsou zaslepeni svou „touhou po bohatství“, zatímco hrůzy potratů, eutanazie a „genderové ideologie“ určené k „mrzačení a zničení dětí a mladistvých“ běží zcela nekontrolovaně.

Jak jsme uvedli dříve, kardinál Sarah také varoval, že „západ zmizí“důsledku masové migrace a dodal, že „islám napadne svět“ a „zcela změní kulturu, antropologii a morální vize“.

V předchozím videorozhovoru Sarah varoval, že Evropa ztratila své kořeny a umírá kvůli stále nižší porodnosti.

Zdroj: Paul Joseph Watson, překládá Mike na EpShark.cz


Stravenky

»Na stravence byla vytištěna cifra dvacet korun českých. Slouží pro odběr jednoho hlavního jídla. Dostali jsme ji jako bonus od zaměstnavatele. Nevěřila jsem vlastním očím, nicméně nebyl to nepovedený žert. Šlo o tvrdou realitu.

Pokusila jsem se utratit danajský bonus v letenské Bille. A tam se setkávám s vděčným přijetím. Pokladní, otupělá nikdy nekončící frontou, vždycky u mého placení ožije.

„Co je to?“

„Stravenky,“ odpovídám způsobně.

„A to vám někdo dává?“ podiví se pravidelně jedna starší, zatímco její mladší kolegyně neskrývá své frenetické nadšení.

„Ježíši, to jsem ještě neviděla, holky, pojďte sem kouknout, dvacítkové stravenky,“ mává šokovaně mým pracovním benefitem nad hlavou a svolává ostatní pokladní k neobvyklé podívané.

„To jim není trapné, tohle vám dávat,“ suše procedila vedoucí, na kterou jsem narazila u pokladny krátce před zavírací hodinou.«

(Jitka Neradová, Třídní knížka do tramvaje. Praha 2011).

Vládní rušení stravenek je evergreenem, v roce 2009 kvůli nim dopravci dokonce vyhrožovali ministru Kalouskovi stávkou. Pro ekonoma jsou zajímavé jako poněkud nedokonalá náhražka peněz: kupovat za ně lze jen něco, jen někde, jen někdy, a to ještě jen v omezeném množství. Platí se z nich navíc zhruba 5% provize, ale jsou daňově zvýhodněné, a tak jsou vděčným a věčným zaměstnaneckým benefitem.

Podrobnější pohled ovšem ukáže, že všechny nectnosti (a jedna ctnost) stravenek jsou jen jakýmsi rudimentem, jakousi finančnickou kostrčí, která (se) přežila od konce druhé světové války až do dnešních dní. Stravenky totiž prý vznikly na bázi známých potravinových lístků, šatenek, tabačenek atd. ve Velké Británii v 1946 během tzv. racionalizace. Zaměstnavatelé s více než 150 pracovníky totiž museli zajistit svým lidem stravování. Kdo neměl kantýnu, domluvil se s hospodami v okolí, že budou pracovníkům poskytovat jídlo na firemní poukázky (dodnes se takové lístečky dávají na konferencích a snad ještě tu a tam i ve školních jídelnách) v hodnotě 3 šilinky (asi 4 pence) denně.

V roce 1954 ovšem přišel John Hack s geniálním nápadem na standardizaci těchto poukázkových kuponků a zavedl takzvané LV — Luncheon Vouchery. Podniky nově nemusely tisknout a stříhat kuponky, nemusely se individuálně domlouvat s fabrikami, ale pouze nakoupily potřebné „vouchery“ od LV za 5% provizi (ta nám zůstala až do dnešních dní). Proklínané i milované stravenky se tedy zrodily v době nedostatku, ba přímo hladu, kdy se rostoucí sociální stát chtěl postarat o životosprávu svých voličů.

Technicky vzato dnes stravenky opravdu příliš smysl nedávají.

Jejich zrušení ovšem budou do posledního dechu bránit potomci Hackova LV — Sodexo, Edenred a spol. Až však jednou přece jen stravenky skončí, budou studenti mikra v prváku ochuzeni o krásné příklady s atypickým rozpočtovým omezením — a my ostatní o každoměsíční cestu „na pokladnu“ pro balíček dvaceti skoro-stokorun.

Hana Lipovská · FCB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 155 × | Prestiž Q1: 7,13

+10 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top