Štítky článku: •  

V nerovném zápase s kultem lidstva (1/2)

Ještě v první polovině 20. století bylo možné hovořit o třech hlavních politických proudech nebo formacích. Socialismus, liberalismus a konzervatismus.

Ten první byl kolektivistický, zápasil o emancipaci dělníků, osmihodinovou pracovní dobu, bezpečnostní a hygienická opatření, zákaz dětské práce, zdravotní pojištění. Ten druhý, individualistický, bojoval za republiku, za autonomii jedince nad tradicí a normativním nátlakem společnosti i církve, za demokracii národního státu. Konzervatismus hájil konstituční monarchii, tradiční ctnosti a usiloval o rovnováhu mezi svobodou jednotlivce a kolektivní tradicí. Socialistické i liberální myšlení se na Západě postupně prolínaly a od 60. let 20. století se v podivné symbióze a z původních umírněných směrů vyloupl progresivismus, budovatelská ideologie jednotného lidstva bez hranic, absolutní svobody jedince bez restriktivních hranic tradičního řádu. Prosadil se kdysi okrajový kult Člověka a lidstva, původně v liberalismu i socialismu obsažený, donedávna ale většinovou křesťanskou společností potlačovaný.

„Evropa dnes páchá sebevraždu. Lépe řečeno, její vlastní představitelé se rozhodli, že svou civilizaci zavraždí,“ píše v úvodu Podivné smrti Evropy Douglas Murray o politicích, kteří už od šedesátých let podporují masovou imigraci. Progresivisté pevně věří, že na troskách naší civilizace vyroste nová multikulturní, tolerantní a spravedlivá společnost. Spolu s budovateli Evropské unie, kteří financují dovoz přistěhovalců i fanatické lidskoprávní aktivisty, odmítají evropské dějiny a tvrdí, že se svět vyvíjí k planetárnímu lidstvu bez národních států a tradic. Imigrace má tento (nevyhnutelný) dějinný proces urychlit.

S nimi se veze často nevědomky i liberální kosmopolitní pravice, neboť i ona ztratila hlubší vztah k vlastní identitě. Porazila komunisty a socialisty v zápase o tržní hospodářství a zápas konzervativců o duši civilizace buď nevnímá, anebo má za okrajový jev. Varování před přílivem milionů přistěhovalců z kultury Západu nepřátelské, nemluvě o jejich vysoké porodnosti, považuje za rasismus. Blahobytně si žije ve svých opevněných čtvrtích se svými voliči.

Ani desítky milionů muslimů by ovšem Evropu nemohly rozvrátit, píše Murray, kdyby si udržela svou sebevědomou normativní kulturu. Přicházejí ale do vyprázdněné hedonistické společnosti svobody a práv, jež lidem navyklým na kolektivní příslib bratrství, nemá co nabídnout. Evropská elita se před nimi dokonce kaje za zločinnou minulost (rasistického kolonialismu a imperialismu) a odmítnutím tradičních hodnot podporuje muslimy v budování paralelní polis.

Odumírání západní křesťanské civilizace byl plíživý dlouhodobý proces sekularizace, měl čtyři etapy. V 15. a 16. století nahradilo teologickou spekulaci o světě empiricko-matematické myšlení a během staletí odsunulo filosofické obory estetiky, metafyziky, etiky a teologie mimo přijatelný rámec poznání. Popření racionality antické filosofie a náboženského existencionalismu odřízlo stále ještě křesťanský Západ od jeho kořenů a znemožnilo součinnost víry a rozumu. V 17. století se po šílené náboženské válce sekularizoval stát, následné osvícenství zesvětštilo kulturu a nyní se nacházíme v posledním stádiu — sekularizace etiky.

Mnozí lidé se domnívají, že zesvětštění Západu způsobilo, že žijeme v odkouzleném světě bez Boha, v metafyzickém prázdnu, ale to platí jen částečně. Tisíciletá civilizace zanechala v myšlení Evropanů hlubokou stopu a pokus nahradit odumírající křesťanství vedl ke vzniku politických božstev a kultů, utopismu světského rovnostářství, plánu budovat dokonalou společnost, nebo rovnou nebe na zemi, z níž vyrostly obě totalitní obludy nacismu a komunismu.

Liberalismus zvítězil, ale svět se nevrátil do starých kolejí, víra ve společenský pokrok nezanikla, ani vábení utopie odvozené z protestantského puritanismu. Kult Člověka získal novou tvář lidských práv autonomního jedince, bezbřehé tolerance a inkluze, zmatené etiky odtržené z křesťanství, vnucované pod heslem „politické korektností“. Rozbíhá se nerovný zápas posledních křesťanů a světských konzervativců s politickým náboženstvím nového humanismu.

V 60. letech se vzbouřila západní středostavovská mládež a smetla z veřejného prostoru přežívající křesťanské normy a nahradila je sekulární ideologií „totální rovnosti, bojem za osvobození jednotlivce i menšin, multikulturalismu a frontálním útokem proti společenské autoritě i hierarchii, proti rodině, národu a historické tradici“ (Aleš Valenta, Německo: Mýtus a realita). Tady už rozpoznáváme kontury progresivismu dnešního kartelu tzv. systémových stran, které za pilné součinnosti novinářů a publicistů prosazují diktaturu etiky společenské inkluze, jež má převychovat myzogynní a rasistické občany. Rovnost a tolerance povýšená na absolutní princip a pojištěná právní ochranou má zajistit dokonalý soulad mezi lidmi, mezi pohlavím, rodiči a dětmi, mezi nejrůznějšími libovolně definovatelnými menšinami a imigranty, inkluze má navždy skoncovat s diskriminací, jako by západní civilizace byla bojištěm všech proti všem, přestože je tou nejsvobodnější a nejtolerantnější na světě.

Za úsilím převychovat společnost se ovšem skrývá agrese. Izraelský profesor soudobých dějin Yuval N. Harari v nedávno vydaném světovém bestseleru „21 lekcí pro 21. století“ opatrně vyhrožuje věřícím:

„Židé si cení pravdy, křesťané soucitu, muslimové rovnosti mezi lidmi, hinduisté odpovědnosti, a proto sekulární společnost věřící přijímá, ovšem pod jednou podmínkou, že uznají společnou světskou etiku a pokud mezi ní a vírou dochází ke konfliktu, mají povinnost se svého náboženského postoje vzdát.“ … „Nikdo jim nebere boha a rituály. Sekulární svět hodnotí člověka výlučně podle činů a nikoli podle oděvu a náboženské praxe. Ať se drží svých bizarních zvyklostí, pokud ovšem hodlají jednat v upřímném souladu se sekulárními hodnotami. Existuje mnoho židovských vědců, křesťanských ochránců životního prostředí, muslimských feministek a lidskoprávních hinduistických aktivistů. Ti všichni vyznávají vědeckou pravdu, soucit, rovnost, toleranci i svobodu jednotlivce, a jsou proto plnoprávnými členy světské společnosti. Neexistují žádné důvody, proč by se měli vzdát své jarmulky, křížku, hidžábu nebo tilaky.“

Jak dobře víme, existují, a progresivisté už delší dobu diskriminují křesťany ve veřejném prostoru a vyvolávají nenávist vůči židům a Izraeli, jejž dnes nazývají židovským státem. Levice neochotně přijímá Židy mezi své členy a pouze pod podmínkou odmítnutí existence Izraele. Nejen náboženské, popírání kultu lidstva a sekulární etiky považují za fanatický rasismus nebo fobii. K údivu zdravého rozumu útok na nadpřirozené ničí přirozené a kdo se bouří, musí být potrestán.

Herbert Marcuse, jeden ze zakladatelů Frankfurtské neomarxistické školy, už před půl stoletím vyhlásil „Represivní toleranci“ (1968), v níž poznáváme současný diktát politické korektnosti. Západní univerzity, místo aby učily studenty samostatně myslet, je školí ve správném světonázoru. Ve jménu jednotného lidstva odmítají soudržné společenství národního státu. Vyhlašují antidiskriminaci, univerzální rovnost, abstraktní lidská práva a nadřazenost nadnárodních institucí. Sekulární etika zahrnuje potraty, eutanázii, genetické embryonální inženýrství, „homosexuální manželství“ s právem na adopci dětí, případně i jejich výrobu na zakázku, či libovolnou sexuální orientaci. Snad nejpodivnější je osočování tisícileté křesťanské civilizace z rasismu.

Už před sto lety si anglický myslitel G. K. Chesterton všiml, že se mnohé křesťanské ctnosti, zejména iracionální mystická láska k bližnímu, utrhly z řetězu náboženské víry a rozvracejí svět. Světská etika se přímo hemží zdivočelými teologickými zásadami, píše anglický vězeňský lékař Theodore Dalrymple, dokonce i příslib posmrtného života přenášíme do pozemské existence, vyslovení ateisté věří v odpuštění hříchů, lásku k nepříteli, uznávají nadřazenost chudých, potřebu činit pokání a prosí o vykoupení, ačkoli je nelze ospravedlnit.

K hrůzným vraždám se policie vyjadřuje jako duchovní „naše myšlenky a modlitby se dnes obracejí především k rodině oběti“, jako by úkolem policie byla empatie s pozůstalými. Necítíte tu faleš — policie přece nemá v popisu práce modlitby a soucit s příbuznými! Jediné, co pro ně může udělat, je zajistit viníka a předat ho soudu. Jediným lékem pro oběti zločinu je zatykač a přiměřený trest, který posílí jejich víru ve spravedlnost.“

Evropský soudní dvůr dal nedávno za pravdu mnohanásobným vrahům, kteří se odvolali proti výroku doživotního vězení bez možnosti propuštění, neboť došlo k porušení lidského práva, nemohou-li vyjádřit účinnou lítost, pokání a rehabilitaci, čili sekulární verzi vykoupení. Trest znemožnil rehabilitaci, jako by šlo o léčbu. Nic proti výčitkám svědomí, u zločinců vzácné, ale takový pojem devalvuje pojetí trestu. Posoudit pokání a odpouštět může jen Bůh, a proto nemůže být důvodem k udílení milosti.

Obě konvergující politické ideologie liberalismu a socialismu mají své kořeny v křesťanství. Liberalismus uznává svobodnou vůli. Podle sv. Pavla jsou si lidé rovni v Kristu. Z hlediska spravedlnosti by měli být rovni jen před zákonem, případně rovným hlasovacím právem, liberálové však objevili koncepci rovných příležitostí a do politiky se vrátila komunistická rovnost výsledků, i když zatím spíš ve společenském než v materiálním smyslu.

Sekulární etika je výsledkem „oikofobie“, jak její špatně skrývanou nenávist k národní tradici a dědictví odvozené z křesťanství i osvícenství, nazval filosof Roger Scruton. Na rozdíl od tzv. xenofobie, jde o skutečnou duševní poruchu — pubertální nenávist k vlastnímu domovu a kultuře, své kořeny má zřejmě v ateismu a marxistické zášti vůči západní civilizaci pod leninským termínem kapitalismus.

A tak se kácí sochy zakladatelů a ničí staré historické obrazy, protože zobrazují bělochy, cenzurují se literární díla, upravují pohádky, aby si mohl princ přivést na hrad přítele. Dochází k prznění jazyka, odstraňování zejména mužských, „myzogynních“ jazykových rodů a zájmen, manipuluje se s významem slov. Homosexuálnímu partnerství se říká manželství. Připravuje se multietnická verze Jamese Bonda, v reklamě pod cenzurou proti stereotypům krmí a přebaluje dítě v televizi muž.

Marně byste hledali některé citáty Winstona Churchilla nebo detektivku Agathy Christie Deset malých černoušků, kouzlem nechtěného přejmenovanou na „A nezůstali žádní“. Posedlý antirasismem i antidiskriminací oslavuje Západ bizarní genderové skupiny a etnické menšiny. V případě muslimů toleruje i jejich agresivní myzogynní a rasistické názory. Dívčí válka feminismu o mateřství nemluví, ženy osvobozuje od rodiny a muže z principu svého mužství považuje za agresory, ničí tak džentlmenství i erotiku, o lásce a manželství ani nemluvě.

Ideologie rovnosti cenzuruje genetický, kulturologický či antropologický výzkum a diskusi. Agresivní genderismus předkládá lidem představu sexuality jako individuální volbu a sebekonstrukci, rodiče nutí, aby nepřekáželi svobodnému rozhodnutí svých nedospělých dětí. Istanbulská smlouva EU nabádá učitele, aby zjišťovali od žáků postoj rodičů. Vládnoucí ideologie se opírá o cenzuru a udavače.

Dokončení zítra

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 167 × | Prestiž Q1: 7,22

+10 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top