Štítky článku: •  

Co s Koněvem?

Kauza kolem sochy maršála Koněva je v tuto chvíli již fraška, která nemá žádné racionálně přijatelné vyústění.

Sochy jsou občas strhávány, občas zahalovány, někdy doplňovány vysvětlujícími tabulkami… Např. na Malostranském náměstí už spoustu let chybí pomník maršála Radeckého — bylo správné jej odstranit? Nebo jinak: bylo by správné ho tam vrátit? Jakákoliv socha vojevůdce je tak trochu problém — protože za prvé vojevůdce musí poslouchat politický příkaz, za druhé, pod velením vojevůdce umírají lidé.

Poté, co se do věci vložila ruská ambasáda a vydává svá stanoviska, podle mě vedení příslušné části Prahy nemůže ustoupit a vzbudit jakýkoliv dojem, že snad je pro něj stanovisko ruské ambasády jaksi směrodatné. Na druhou stranu, postojem lidí jako je topkařský starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (nebo jak se jmenuje — je to totálně zapomenutelná bytost) se vytváří politikum z něčeho, co by za normálních okolností bylo naprosto banální. Ta socha totiž neznamená vůbec nic. Je to jenom kus kamene.

Historickou paměť národa netvoří sochy — ta žije v národu jako takovém. A pokud dneska půlka lidí v této zemi neví, kdo osvobodil Prahu, a kdy se to stalo, a proč se to stalo, a jaké byly důsledky, a jaký byl celkový kontext té doby, a průměrný student střední školy se domnívá, že 29. září 1938 začalo Pražské jaro, jaký význam má v takovém kulturně-historickém marasmu nějaká socha? A jaký význam má její zahalení nebo stržení? A jaký význam by mělo řekněme vztyčení sochy nové — nějaké, která by z pohledu pana starosty Koláře nebo pana primátora Hřiba lépe reflektovala dnešní kulturně-politické potřeby obyvatele hlavního města Prahy?

Pokud by se do celé této směšné kauzy nevložila ruská ambasáda, tedy vlastně ruská vláda, byl bych pro zachování sochy tak, jak je — a pro to, aby pánové Kolář, Hřib a jim podobné bytosti dělali raději něco rozumnějšího. Nicméně v situaci takové, jaká je nyní, se asi nedá dělat nic jiného, dokončit to, co Kolářové a Hřibové chtějí — tedy sochu sundat. Dobře, v pořádku. Vlastně žádná škoda.

Zároveň je však nutné hlasitě připomínat kdykoliv je to jen vhodné, že tímto aktem, a tím, že tuto kauzu začali, postavili tito Kolářové a Hřibové pomník současnému českému politickému trpaslictví.

Píše pan Luboš Zálom na blog.idnes.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 166 × | Prestiž Q1: 7,21

+10 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Petr

Celkově během tzv. Pražské ofenzívy padlo 436 sovětských vojáků, většinou mladých. Umírali nejen 9., ale i 10. a 11. května 1945. Jsou pohřbeni na Olšanských hřbitovech (na náhrobcích jsou data úmrtí). Během Pražského povstání padlo 1500 českých povstalců. Tvrzení, že se Praha osvobodila sama, je znesvěcení památky padlých. Němci sice v Praze podepsali českým povstalcům kapitulaci již den předtím (aby mohli bez odporu odjet), je však lež, že se už v Praze nebojovalo. Ještě 9. května se v Praze střílelo z děl a probíhaly těžké boje u tří klíčových mostů.
12. května se odehrála krutá bitva u Slivice nedaleko Příbrami (nedaleko demarkační linie). Padlo při ní 56 Sovětů a 50 českých partyzánů. Německý velitel se zastřelil. Byla to poslední bitva 2. světové války.
..............

Jedna puška na tři povstalce:
Povstání zažil v tajném skautském oddíle na Spořilově ve třinácti letech Vladimír Dvořák (87), jehož tatínka v roce 1942 umučili nacisté v Osvětimi. Odbojářům se podařilo 5. května bez výstřelu odzbrojit spořilovskou německou posádku. „My kluci jsme dělali spojky a nosili na barikády střelivo a jídlo,“ řekl Dvořák.

Ale dva dny nato začaly od jihu obléhat Prahu a také spořilovské barikády zbytky Schörnerovy armády s tanky a děly. A proti nim Spořilovští „s jednou puškou na tři povstalce“ neměli žádnou šanci.

„V noci ze sedmého na osmého května následovalo vyjednávání, při kterém němečtí důstojníci hrozili, že zaútočí tanky a nebudou nikoho šetřit a Spořilov srovnají se zemí,“ řekl Dvořák. Všichni povstalci se museli vzdát, odevzdat zbraně a na osvobození Rudou armádou čekat pod zámkem.

Redakce

Zcela ignorujete roli Vlasovců, kteří měli lví podíl na osvobození Prahy, ještě když byl Koněv daleko na severozápadě.
A za druhé: za smrt mnoha pražanů v Pražském povstání je odpovědná tehdejší komunistická strana, jmenovitě Josef Smrkovský. Komunisté už se připravovali na převzetí moci a nutně potřebovali, aby Prahu osvobodila symbolicky Rudá armáda. Celé Pražské povstání tak bylo zbytečné a jeho mrtví posloužili pouze k tomu, aby znemožnili hladký průchod Schörnerových armád do amerického zajetí.
A pokud jde o Slivici: historici se přiklání k tomu, že Němci buď nedostali zprávu o kapitulaci Německa vůbec, anebo ji pokládali za propagandistický úskok Stalinových vojsk. (Rozkazy po kapitulaci vázly i na sovětské straně: Rudá armáda bombardovala Mladou Boleslav po vyhlášení klidu zbraní.)

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top