Štítky článku: •  

Stálé zvyšování minimální mzdy páchá škody, o kterých se nemluví

KOMENTÁŘ S drtivou pravidelností dopadá na tuzemskou ekonomiku regulační pěst v podobě minimální mzdy, respektive jejího každoročního zvyšování. A tento úder se chystá i nyní, když ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová vyrukovala s plánem navýšení na téměř 15 tisíc korun. Podobné aktivity můžou mít krátkodobý pozitivní vliv na voličské preference, v konečném důsledku ale mají negativní dopad na většinu z nás.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová přišla s plánem, aby se minimální mzda zvýšila od příštího roku na 14 700 korun, tedy o celých 10 procent proti letošku. Odbory žádají zvýšení na rovných 15 tisíc a ve hře je tedy velkorysý dárek pro skupinu zhruba 150 tisíc lidí, jež nyní za minimální mzdu pracují.

Minimální mzda má jednu nespornou výhodu: Politickou. Vládnoucí politici se mohou ohánět tím, o kolik lidem přidali. Konečné negativní důsledky pak hodí na triko „zlým kapitalistům“ a ještě „zlejšímu trhu“, jehož domnělé chyby (ve skutečnosti vždy jen důsledky vládních manipulací) pak „skvělá“ vláda musí napravovat. Institut vnucované minimální mzdy totiž narušuje svobodný vztah zaměstnanců a zaměstnavatelů. Fakticky tím legitimizuje nadřazenost vlády nad tržní ekonomikou a nad soukromými firmami. Zasahování státu do čistě soukromého vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je příkladem plíživé socializace „demokratické“ ekonomiky.

Je totiž jasné, že státem nařízené zvýšení minimální mzdy přinutí zaměstnavatele zvýšit výplatu i těm, kteří dnes berou o něco více, než je ta úředně stanovená minimální. V mnohých firmách se tím uměle vynucuje eskapáda růstu mezd, jež nekoresponduje s ekonomickými výsledky společnosti.

Efekty jsou všeprostupující a v konečném důsledku krajně rozporuplné, eufemisticky řečeno. Na první pohled sice jisté skupině vzrostou mzdy a tato skupina je — na rozdíl od zaměstnavatelů — nepochybně potěšena. Problém je v tom, že razantní, státem fakticky nařízené zvyšování mezd s sebou nese uměle vytvářené „celonárodní“ mzdové vzlínání, jež — jako každý nepřirozený zásah — deformuje ekonomiku. Tady je také nutné poznamenat, že toto „z nebe spadlé“ navyšování mezd se netýká drobných podnikatelů. Těm nikdo příjmy skrze mávnutí vládním mocenským prutem nezvýší.

Na zvyšování minimální mzdy se „logicky“ nabaluje zvyšování platů státním zaměstnancům. Nic proti férovému odměňování kvalitních státních zaměstnanců, jenže nepodložené (vždyť vláda i v době růstu HDP hospodaří s deficitem) a nařizované navyšovaných popohání zdražování všeho možného a inflace užírá lidem reálnou hodnotu jejich příjmů a úspor.

Zvyšovat minimální mzdu se jeví jako logické v situaci, kdy — díky stabilnímu růstu ekonomiky — vzrostly průměrné (nikoli mediánové) mzdy v Česku na 34 tisíc korun. Všechno to ale vytváří v myslích politiků „rovnostářský tlak“ — když se daří úspěšným a když jejich mzdy spontánně rostou, „musí“ vládní politici (aby veřejně prokázali svoji prospěšnost) vynutit zvýšení (skoro) pro všechny, tedy zejména pro ty nejméně placené a návazně i pro „své lidi“, tedy státní zaměstnance.

Ne že by platy, respektive mzdy v Česku byly v porovnání se západní Evropou vysoké. Je tomu přesně naopak. Jenže státem vynucované zvyšování dosud nedokázalo zvýšit reálné bohatství a životní úroveň ve srovnání s okolním světem. Ostatně, proč by na nás státy západní Evropy měly čekat? Proč by měly ekonomicky stagnovat a „násilím“ držet reálné mzdy nízko do doby, než se k nim přiblíží Česko? Snění o mzdovém dohánění Západu patří do stejně utopické kategorie, jako argumenty o užitečnosti minimální mzdy…

V poslední době navíc začínají probleskovat úvahy o zavedení celoevropské minimální mzdy. Dokonce se objevují přesnější koncepty typu: minimální mzda ve výši 60 procent mediánové (střední) mzdy v dané zemi. Pokud by se něco takového podařilo na celounijní úrovni prosadit, bude zaděláno na revoluční skok vzad, proti němuž jsou dnešní deformace národních ekonomik jen neškodnou dětskou hrou.

Píše pan Martin Maňák na Info.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 211 × | Prestiž Q1: 9,93

+19 plus Známkuj článek minus –2

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Tomáš Pilař

"Minimální mzda má jednu nespornou výhodu: Politickou. Vládnoucí politici se mohou ohánět tím, o kolik lidem přidali."

Nepřidali, ty mzdy vyplácejí zaměstnavatelé, tedy ti kapitalisté.

"Odbory žádají zvýšení na rovných 15 tisíc a ve hře je tedy velkorysý dárek pro skupinu zhruba 150 tisíc lidí, jež nyní za minimální mzdu pracují."

A zdaleka se nejedná o dárek pro pouhých 150 tisíc lidí. Celá ta šaráda má totiž zcela jiný právní a praktický rozsah. Daleko větší :

Nařízení vlády č. 567/2006 Sb.
Nařízení vlády o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí

- Nejpodstatnější § 3 (1)


Skupina prací Nejnižší úroveň zaručené mzdy
v Kč za hodinu v Kč za měsíc
1. 79,80 Kč 13 350 Kč
2. 88,10 Kč 14 740 Kč
3. 97,30 Kč 16 280 Kč
4. 107,40 Kč 17 970 Kč
5. 118,60 Kč 19 850 Kč
6. 130,90 Kč 21 900 Kč
7. 144,50 Kč 24 180 Kč
8. 159,60 Kč 26 700 Kč

Redakce

Jistě. Já vím. Je to čistě socialistická intervence do soukromoprávního vztahu s obrovskými sekundárními dopady na celé hospodářství. Jenže všichni řvou jen to, že kdo chodí do práce, MÁ NÁROK na důstojný život. Co je v té práci platný už nikdo neřeší. Nikdo si nepřipustí, že práce je komodita jako každá jiná a má se také (v tržním hospodářství) tržně nakupovat a platit.
Jde o stejný centrální deformátor trhu, jako dotace.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top