Štítky článku: •  

První dáma československého národního hospodářství (1/2)

Cílem tohoto článku je připomenout první českou národohospodářku, absolventku Vysoké školy obchodní v Praze, komerční inženýrku a první graduovanou českou ekonomku Ludmilu Zlesákovou.

Úvod

„…když jsem studovala po středoškolské maturitě abiturientský kurs, už tehdy mne lákalo, poznati hlouběji příčiny a následky veškerého hospodářského dění, jak se ze sebe vyvíjí, jak spolu souvisí. A tak jsem se dostala na Vysokou školu obchodní. A tam mne nejvíce těšilo zase totéž — odkrývati, jak kolečka matematiky, účetnictví, soukromé ekonomiky i národního hospodářství do sebe zapadají a jak tvoří život hospodářský a jak jest tento život mnohotvárný a logický. Bylo mnoho radosti v tomto studiu.“ Ludmila Zlesáková, 1928. [1]

John Maynard Keynes do knihy Essays in Biography (1933) zařadil pouze jednu ekonomku — Mary Paley Marshallovou (1850–1944), první lektorku ekonomie na Cambridge a manželku Keynesova učitele, zakladatele neoklasické ekonomie, Alfreda Marshalla (Cicarelli a Cicarelli, 2003). Mezi nejvýznamnější Keynesovy epigony (jak John Maynard Keynes své žáky sám nazval v rozhovoru s von Hayekem, srov. Hayek, 2002) patřila postkeynesiánka Joan Robinsonová (1903–1983). Naopak patrně nejznámější ekonomkou monetaristické školy byla Anna Jacobson Schwartzová (1915–2012), blízká spolupracovnice Miltona Friedmana.

Ekonomky se začaly výrazněji prosazovat až na počátku 21. století: Elinor Ostromová (1933–2012) obdržela jako první žena Nobelovu cenu za ekonomii v roce 2009, Anne Osborn Kruegerová (nar. 1934) byla jmenována hlavní ekonomkou Světové banky v roce 1982 (Wayne 2011), a Janet Yellenová (nar. 1946) vystřídala Bena Bernankeho v čele Federálního rezervního systému v únoru 2014.

Česká ekonomická věda je oproti anglosaské či germánské větvi výrazně mladší. Jedním z prvních českých národohospodářů — a také jedním z prvních autorů ryze české učebnice ekonomie — byl dnes už dávno zapomenutý první řádný český profesor politické ekonomie Eberhard Jonák (1820–1879). Jeho nejslavnější žák profesor Albín Bráf (1851–1912) byl ostatně vrstevníkem Mary Paley Marshallové. Mezi Bráfovými studenty, v první výrazné generaci českých ekonomů, nalezneme Aloise Rašína, Cyrila Horáčka, Josefa Grubera, Jaroslava Preisse, Josefa Macka či Karla Engliše, avšak žádnou významnou národohospodářku.

Ekonomie v tom jen mírně zaostávala za ostatními vědami: první doktorka filosofie v českých zemích Marie Zdeňka Baborová-Čiháková promovala v roce 1901, tedy stejně jako první česká doktorka v matematiky Marie Fabiánová (Bečvařová 2019). První česká lékařka Anna Honzáková promovala až v roce 1902 (Wagnerová, 2003) a první česká právnička i první evropská notářka Anděla Kozáková-Jírová dokonce až roku 1922 (Uhrová, 2012).

Zřetelný zlom ve vysokoškolském (především technickém) vzdělávání žen pak nastal se vznikem samostatné Československé republiky: už v roce 1921 byly promovány první inženýrka architektury Milada Petříková-Pavlíková, první doktorka technických věd Marie Tumlířová-Kuklová, a především první komerční inženýrka, a tedy první graduovaná česká ekonomka, Ludmila Zlesáková-Nosilová-Mužíková (Acta Universitatis Carolinae, 1983).

Výsledky pátrání v archivu Českého vysokého učení technického, Archivu hl. města Prahy a dobového tisku prokazují, že Ludmila Zlesáková ekonomii pouze nevystudovala, ale také se národnímu hospodářství, zejména v době Velké hospodářské krize, aktivně věnovala. Nebyla tedy ekonomkou pouze formálně, vzděláním, nebyla pouze účetní či lektorkou ekonomie, ale skutečnou makroekonomkou své doby.

Cílem tohoto příspěvku je představit první českou národohospodářku, absolventku Vysoké školy obchodní v Praze, komerční inženýrku Ludmilu Zlesákovou. První část příspěvku stručně shrnuje její životopisné údaje, které doposud nebyly nikdy uceleně publikovány. Druhá, stěžejní, část je věnována jejímu studiu na Vysoké škole obchodní. Ve třetí části pak nastíníme její národohospodářské názory, se kterými se pokusila ovlivňovat československou hospodářskou politiku ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století.


Druhá světová válka a zejména rok 1948 vytěsnily celou jednu generaci prvorepublikových ekonomů v čele s Karlem Englišem a Josefem Mackem na samý okraj veřejného působení. Na rozdíl od svých kolegů a učitelů však první česká národohospodářka Ludmila Zlesáková-Nosilová upadla v naprosté zapomnění. Je proto více než symbolické, že tato stručná připomínka jejího života a práce vychází nejen v roce stého výročí založení její alma mater Vysoké školy obchodní v Praze, ale také v době padesátého výročí jejího úmrtí.

Ludmila Zlesáková-Nosilová-Mužíková: tři životy

Ludmila Zlesáková se narodila 11. ledna 1900 v Praze na Královských Vinohradech č. 239 [2] starším manželům Marii a Antonínu Zlesákovým. [3] Otec, původem z Východních Čech, zemřel, když bylo Ludmile sedm let, jejím opatrovníkem byl určen příbuzný z matčiny strany, vrchní úředník Zajišťovací banky, Karel Nevole. Malá Ludmila byla pokřtěna ve vinohradském kostele Sv. Ludmily, za kmotry rodiče zvolili Terezii Šoltovou, vdovu po magisterském kontroloru, a dalšího matčina příbuzného, mlynáře z Nových Mlýnů na Chrudimsku, Františka Nevole. Ve stejném kostele byla o dva roky později pokřtěna také jistá Milada Králová, [4] která se narodila v domě vzdáleném necelých tři sta metrů od Ludmilina bydliště. Obě spolu budou mnohem později — již jako Dr. Milada Horáková a Dr. Ludmila Nosilová — úzce spolupracovat. [5]

Osmnáctiletá Ludmila maturovala ještě během první světové války 4. července 1918 na Reálce Král. Vinohrad (Na Smetánce 1). Krátce poté nastoupila do prvního ročníku abiturientského kurzu na obchodní akademii a ještě v den uzavření Příměří z Compiégne, vystoupila z římskokatolické církve. Poprvé se vdávala teprve ve 29 letech, kdy si na vinohradské radnici vzala pozdějšího „definitivního profesora veřejné obchodní školy“ o čtyři roky staršího Jaroslava Nosila. Téměř přesně o deset let později byli manželé Okresním soudem civilním pro Prahu východ rozvedeni a za další rok, 13. 8. 1940, bylo manželství Krajským civilním soudem v Praze také rozloučeno. [6] Po druhé světové válce se Ludmila Zlesáková-Nosilová provdala znovu, tentokrát za rozvedeného profesora Ladislava Mužíka. Profesor Mužík měl z prvního manželství jednoho syna Radoslava, obě manželství Ludmiliny však zůstala bezdětná.

Dva sňatky a paralelní používání různých variant příjmení později významně ztížily pátrání po Ludmile jako autorce, národohospodářce i veřejné osobě. Až do prvního sňatku signovala své texty jako L. Zlesáková, existuje však i chybná varianta L. Zlešáková. Po svatbě se podepisovala buď L. Zlesáková-Nosilová nebo L. Nosilová, známé jsou ovšem také texty signované Dr. Z. Nosilová. Po roce 1946 začala používat variantu Dr. Ing. Ludmila Nosilová-Mužíková případně Dr. L. Mužíková. Jen díky tomuto občasnému psaní dvojitých příjmení tak lze prokázat totožnost osob L. Zlesáková, L. Zlešáková, L. Nosilová, Z. Nosilová a L. Mužíková. V tomto příspěvku používáme ty verze jména, které odpovídají příslušnému časovému období.

Po absolvování Vysoké škole obchodní v Praze (kterému se věnuje následující kapitola) studovala v letech 1922–1926 na Přírodovědecké fakultě University Karlovy. Její disertaci na téma Sociologické prvky v přírodovědě Darwinově a jejich vliv na sociální vědy koncem XIX. a začátkem XX. století se zvláštním zřetelem k Německu oponovali prof. Emanuel Rádl [7] a prof. Jindřich Matiega. Promována doktorem přírodních věd byla následně 29. dubna 1927 ve velké aule na základě hlavní rigorózní zkoušky z přírodní filosofie a antropologie a vedlejší ze zeměpisu. [8]

V roce 1929 se Ludmila stala členkou Ženské národní rady, už o rok později byla zvolena jednatelkou výboru, kterému předsedala senátorka Františka Plamínková s místopředsedkyní (tehdy ještě soukromou docentkou, později teprve druhou jmenovanou českou vysokoškolskou profesorkou) Růženou Vackovou. O tři roky později zakládá spolu s Dr. Miladou Horákovou, senátorkou Plamínkovou, profesorem Pražákem či Dr. Honzákovou — a s podporou prezidenta Masaryka — Společnost Boženy Němcové.

Během války, 26. listopadu 1940, jí udělila Vědecká rada České akademie technické cenu spojenou s odměnou ve výši 1000 K za práci na téma Domácká práce, její podstata, organisace a hospodářské využití (Národní listy 1940). V té době byla také profesorkou na Obchodní akademii Resslova v Praze, jako středoškolská profesorka ostatně strávila většinu profesního života — do důchodu odcházela z funkce ředitelky jedenáctileté školy v Karlíně. O pedagogické práci na obchodních akademiích v roce 1928 napsala:

„Vykládati 16iletým dívkám obchodní nauky není jistě tak vděčné, jako unésti jejich duše do abstrakčních sfér poesie neb do hloubky historie, ale představí-li si člověk střízlivě často prostředí jejich budoucího života, jest třeba právě zde, upoutati jejich zájem a logiku obchodu ztepliti nadšením. Obchodní školství je moje láska a mluvím nejdříve o této práci komerční inženýrky.“ (Zlesáková 1928).

Své žákyně podle jejich vzpomínek dokázala silně ovlivnit — jedna z nich ještě po téměř osmdesáti letech vzpomínala, jak pod jejím vlivem vstoupila celá dívčí třída do masarykovsky laděné organizace Obrodného hnutí československých mladých žen (tedy československé větvě známé organizace YWCA — Young Women's Christian Association). [9]

Ihned po druhé světové válce obnovila Ludmila Mužíková svou publikační i spolkovou činnost. Nevstoupila však do komunistické strany a jakkoli se snažila uhájit svoji roli v Československém svazu žen (transformované organizaci původní Ženské národní rady), byla podle pozdějších vzpomínek spolu „ postavena na vedlejší kolej“ (Vlasta, 1968). Opětovně začala publikovat až v době pražského jara, patrně poslední text, v časopise Vlasta, publikovala necelý měsíc před smrtí (Mužíková, 1969).

Ludmila Zlesáková-Nosilová-Mužíková zemřela 24. 11. 1969 v žižkovské nemocnici na selhání srdce, kremace se konala o čtyři dny později ve strašnické obřadní síni. Její manžel Ladislav Mužík po ní zdědil snubní prsten, dámské hodinky značky Ruhla a několik kousků drobné bižuterie, celková pozůstalost měla hodnotu stěží dvojnásobku jejího měsíčního důchodu. Nepatrné dědictví po někdejší vůdčí osobnosti prvorepublikových žen.

První československá komerční inženýrka

„V ženě je často organisační talent a právě ten by se uplatnil v praxi komerční inženýrky. Osobně bych ženy raději viděla jako samostatné podnikatelky než zaměstnané úřednice. Myslím, že s vývojem doby dojde i k tomu. Zatím by se pro Vysokou školu obchodní, kteréžto studium jest ostatně velmi těžké i po stránce cizojazyčné, měly rozhodovati ženy jen opravdu vážné, a ty, věřím, že by se uplatnily. Podotýkám, že si stále ještě musí raziti samy cestu. Ale vždyť právě ve vývoji je život.“ (Zlesáková, 1928)

První rok samostatné existence Československé republiky byl pro vysoké školství zlomovým. Kromě tří vysokých škol v Brně (Masarykova univerzita, Vysoká škola zvěrolékařská a Vysoká škola zemědělská) založilo Národní shromáždění také Vysokou školu obchodní v Praze. Rozhodnutí materializované zákonem č. 461/1919 Sb., ze dne 23. července 1919, kterýmž zřizuje se československá státní „Vysoká škola obchodní v Praze“ ovlivnilo celou další odbornou dráhu i devatenáctileté Ludmile Zlesáková. Ta v létě 1919 právě ukončovala takzvaný jednoroční abiturientský kurs, který obchodní akademie pořádaly coby nástavbu pro absolventy středních škol. Nový zákon jejímu dalšímu, vysokoškolskému, vzdělávání překážky nekladl: „Za řádné posluchače buďtež přijímáni abiturienti středních škol, reálných a gymnasijních bez rozdílu pohlaví“ (Tisk 1366).

Jména studentů, kteří ve středu 15. října poprvé zasedli do poslucháren, dnes téměř upadly v zapomnění ekonomické vědy i praktické politiky. Víme, že mezi nimi bylo mnoho cizinců, zejména z Balkánu, a jen velmi málo dívek. V pozdějších letech z tohoto ročníku nejvýrazněji vynikl Eduard Outrata, pozdější generální ředitel brněnské Zbrojovky a ministr financí londýnské exilové vlády.

Zajímavý je pohled do matrik studentů, ze kterých vyčteme skladbu absolvovaných předmětů i dosažená hodnocení. V akademickém roce 1919/1920 absolvovala Ludmila Zlesáková celkem jedenáct předmětů, nejlepších výsledků dosáhla v němčině a v právu obchodním a směnečném, naopak její výsledky v účetnictví byly toliko „dobré“ (tabulka 1). Mezi její přednášející pak patřil profesor Josef Macek, zakladatel české antropogeografie Vladimír Dvorský, emeritní předlitavský ministr průmyslu profesor František Fiedler, nebo národohospodář a poslanec profesor Jan Koloušek.

Tabulka č. 1. Studijní výsledky Ludmily Zlesákové v akademickém roce 1919/1920
Předměty učeníProspěch
Bankovnictví a bursovnictví vel. dobrý
Právo obchodní a směnečné výborný
Právo soukromé vel. dobrý
Celnictví vel. dobrý
Zeměpis hospodářský a obchodní vel. dobrý
Tarifní politika a technika výborný
Právo veřejné vel. dobrý
Finanční věda vel. dobrý
Vodní doprava a námoř. právo soukromé vel. dobrý
Účetnictví (pro kand. učit. na vyš. šk. obch.) dobrý
Jazyk německý výborný

Zdroj: Archiv ČVUT. Vlastní zpracování.

Zachovalo se též vysvědčení o „prvné (obecné) státní zkoušce“, které svědčí o celkové náročnosti studia. O celkové nepřipravenosti na studium ženy svědčí i samotný formulář vysvědčení s větou „Pan kandidát byl zkoušen…“ (srov. tabulka 2).

Tabulka č. 2. Vysvědčení o prvné (obecné) státní zkoušce ze dne 16. 10. 1920
Byla uznána dobře způsobilou většinou hlasů  
Předseda komise Pazourek  
Výsledek zkoušek předběžných
Předmět Prospěch
Mathematika (politická arithmetika) dostatečný
Obchodní zeměpis velmi dobrý
Chemie a chemická technologie dostatečný
Výsledek zkoušek klausurních
Předmět Prospěch
Francouzština dobrý
Ruština dostatečný
Podrobný výsledek zkoušky ústní
Předmět Prospěch
Národní hospodářství (nauka, politika, finanční věda, statistika) dobrý
Nauka právní dobrý
Soukromá ekonomika (včetně kupeckých počtů, bankovnictví a bursovnictví, pojišťovatelství, dopravnictví) dostatečný
Účetnictví dobrý
Francouzština velmi dobrý
Ruština dobrý

Zdroj: Archiv ČVUT. Vlastní zpracování.

Komerční inženýrkou byla jako vůbec první žena v Československu prohlášena s prospěchem „vyhověla dostatečně“ po složení dalších dílčích zkoušek dne 21. 12. 1921.

Píše paní Hana Lipovská na Ekonomie selského rozumu (dokončení zítra)


[1] Veškeré citace v tomto příspěvku ponechávají dobový pravopis.

[2] Ulice Erbanova 3, od roku 1926 Bruselská.

[3] Matce Marii bylo v době Ludmilina narození 44 a otci 50 let.

[4] Matrika VIN N9, 1901–1903, str. 168–16. Milada Králová-Horáková se narodila na Král. Vinohradech č. p. 28, roh dnešních ulic Bělohradská a Rumunská.

[5] Nemáme plně zdokumentovánu spolupráci obou vinohradských rodaček, dochovalo se však zásadní tvrzení o postojích Dr. Horákové z poválečných let: „M. Horáková ztrácela důvěru v sebe, ve svou práci a ve svůj šťastný osud. Některým spolupracovníkům neúměrně důvěřovala (prezidentu Benešovi, P. Drtinovi, H. Ripkovi), věřila svým spolupracovnicím v ŽNR (Z. Patschové, L. Nosilové),“ (Bednářová, 1991, s. 236).

[6] Jaroslav Nosil se narodil v Babylonu, okr. Domažlice, 6. 2. 1986, zemřel v Praze 17. 5. 1945.

[7] Pozoruhodné je, že již jako doktorka vedla Ludmila Nosilová ostrou polemiku se svým oponentem profesorem Rádlem ve věci ženského hnutí (Nosilová, 1934).

[8] Ekonomové mohli dostávat doktorskou hodnost RCDr. (rerum commercialum doctor, tedy doktor věd obchodních až ve 30. letech, titul se uděloval pouze do roku 1953. Srov. Nařízení vlády ze dne 27. dubna 1934, č. 84/1934 Sb., kterým se vydává řád pro dosažení doktorátu věd obchodních a Vládní nařízení ze dne 23. června 1953, č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol, viz např. Mlčoch (2013, s. 39).

[9] Z rozhovoru s pamětnicí vystupující pod iniciálami C. Ch. cituje Michala Appeltová ve své kvalifikační práci Ve víru událostí: YWCA a spolkový život v roce 1948 (2008): „…paní profesorka naše, doktorka Nosilová-Zlesáková, nám začala vyprávět o YWCA a že my jsme takový patnáctiletý kůzlata, který bychom potřebovaly něco taky vědět o světě a tam že máme možnost.“

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 263 × | Prestiž Q1: 4,07

+1 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top