Štítky článku: •  

Učitelé berou průměrně téměř 40 tisíc?

ROZHOVOR Učitelé mají na papíře v průměru téměř 40 tisíc hrubého. Jenže realita jednotlivců je poněkud jiná. Ekonomka Hana Lipovská z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity si udělala průzkum mezi kolegy napříč různými typy škol a učitelé v jejím vzorku pobírají průměrně tak o 10 tisíc méně, než je deklarováno statistikou.

Lipovská si všímá také situace seniorů, kteří nyní vlivem rostoucích mezd pobírají jen 39 % toho, co průměrný ekonomicky aktivní spoluobčan. Nejstarší generaci navíc dále ohrožuje špatná dostupnost a nákladnost domovů pro seniory. Ekonomka si všímá také alarmujícího vývoje úrokových sazeb napříč světem.

Vláda počítá s navýšením platů učitelů o 10 %, odbory ovšem požadují růst o 15 %. Podle ministryně financí Aleny Schillerové tak bude naplněn slib, že učitelé budou mít na konci volebního období o polovinu vyšší platy než v roce 2017. Mělo by podle vás být jednou z priorit současné vlády, aby učitelé skutečně co nejdříve dostávali oněch slibovaných 45 tisíc v průměru?

Ministerstvo školství v lednu zveřejnilo data, podle kterých průměrný plat učitele činí 39 095 Kč. Takový příjem jistě v leckom z jiných profesí budí přinejmenším mírnou závist. Problém je v tom, že na průměrné příjmy obecně dosáhne jen malá část zaměstnanců (zhruba třetina), což platí i pro kantory.

Udělala jsem letmý průzkum mezi bývalými kolegy, učiteli různého věku a různé délky praxe, kteří působí na různých školách po celé republice. Namátkou: gymnaziální profesor s osmnáctiletou praxí bere ve skutečnosti necelých 36 500 Kč hrubého, gymnaziální profesorka, která působí zároveň jako třídní učitelka a výchovná poradkyně zhruba 30 000 Kč měsíčně, učitelka základní školy s více než dvacetiletou praxí 24 tisíc korun, učitel střední odborné školy s dvouletou praxí 28 500 Kč.

Tento náhodný vzorek se tedy pohybuje téměř deset tisíc korun pod deklarovaným celorepublikovým průměrem. I kdyby se vládě skutečně podařilo vytáhnout průměrnou mzdu na slibovaných 45 tisíc korun, běžný učitel z běžné školy bude mít ve skutečnosti stejně i nadále výrazně nižší plat. Učitelé už tomu přivykli — jak jsem s nadsázkou říkala já, nemusí alespoň o Vánocích přispívat na charitu, protože charitativně pracují celý rok.

Jak je na tom současná Babišova vláda s plněním ekonomických slibů? Co říkají data o životní úrovni důchodců, vylepšil ji stávající premiér?

Životní úroveň závisí na bohatství země, na naší schopnosti vyrábět, na schopnosti zabezpečovat služby. Když bude mít každý z nás dvojnásobek současného příjmu, ale budeme muset čekat na životně důležitou operaci devět měsíců, nepomůže nám to. Pokud nebudou v dobrém stavu silnice a dálnice, pokud se důchodci z venkova nebudou mít jak dostat do nejbližšího obchodu, přidání pár stovek k důchodu životní úroveň nezvýší. V minulém roce důchody dosahovaly necelých 39 % průměrné mzdy.

Na druhou stranu, životní úroveň důchodců nemá vylepšovat premiér, ale jejich děti. S tím souvisí i další významná zátěž rozpočtu mnohých důchodců, tedy náklady na (těžko dostupné) domovy pro seniory. Desítky tisíc důchodců dnes čekají na uvolnění místa v domově, pro řadu dalších je velmi obtížné své ubytování financovat — ale valná část těchto problémů nemá kořeny ekonomické, nýbrž ryze lidské. Spočívá v nesoudržnosti rodin, v nedostatku tolerance a pochopení mezi generacemi, ve zpohodlnělosti a anonymitě.

Ropná pole v Saúdské Arábii zažila útok dronů, který omezil produkci ropné velmoci na polovinu. Bude tento incident podle vás znamenat výraznější nárůst cen ropy? A co dopady na české řidiče, budou pohonné hmoty zdražovat?

Ceny ropy sice mezi pátkem a pondělím zdražily o necelých devět dolarů (bezmála 15 %), jsou však téměř o třetinu nižší než loni v říjnu. Do cen benzinu v České republice se promítají se zpožděním zhruba pěti týdnů, k případnému zdražení tak dojde v půlce října. Navíc, zhruba 60 % ceny benzinu tvoří naše vlastní domácí daně (DPH a spotřební daň). Nelze ovšem vyloučit, že mohutného mediálního ohlasu kolem saúdskoarabských ropných polí zkusí některé benzinky krátce využít k lehkému zdražení a tím ke zvýšení marže.

Bez ohledu na další vývoj konfliktu Saúdské Arábie a Íránu můžeme s naprostou jistotou tvrdit, že omezení produkce vede k růstu cen. Ropa však slouží jako zásadní a účinná diplomatická zbraň, finální ceny tak budou zrcadlit především konkrétní zájmy velmocí.

Výnosová křivka amerických vládních dluhopisů má v současnosti inverzní tvar — to znamená, že krátkodobé tříměsíční dluhopisy slibují vyšší výnos než 10leté. Historické grafy dokládají, že po takovém jevu přichází recese, ne však okamžitě, ale se zpožděním v řádu měsíců až let. Máme podle vás v současnosti i jiné signály, že se blíží nová recese? A pokud ano, hrozí být horší, než ta předešlá, která započala v roce 2008?

Nebude se jednat o „novou recesi“, nýbrž o třetí vlnu téže takzvané „Velké recese“ z roku 2008. Signálů ochlazování je dost, pozorujeme je v konkrétních stavebních zakázkách, ve vývoji trhu automobilů, v trhu práce a podobně.

Zastavila bych se však u toho inverzního tvaru výnosové křivky — v praxi to znamená, že investoři očekávají snižování úrokových sazeb centrálními bankami. To se také skutečně děje: Evropská centrální banka snížila úrokové sazby na historicky nevídaných -0,5 %, americká centrální banka snížila úrokové sazby podruhé od krize. Centrální banky se tak v očekávání chřipky snaží nasadit ekonomikám antibiotika ještě před prvním kýchnutím.

Jak dnes mají lidé účinně ochránit své úspory? Nabízejí podle vás dnes komerční banky atraktivní úroky? A dává vám smysl například nově emitovaný Dluhopis Republiky, který investorům garantuje výnos 0,5 % nad výši inflace?

Pro drobného střadatele, který si měsíčně odkládá pár stovek, maximálně tisícikorun, žádný rozumný způsob ochrany peněz před inflací neexistuje. Nebo o něm přinejmenším nevím. Dluhopisy Republiky sice zaručují alespoň mírný reálný výnos, nicméně není zcela rozumné, aby člověk, který má veškeré své živobytí svázané s vývojem české ekonomiky, vložil i své úspory do dluhopisů závislých na kondici našeho národního hospodářství. Jistě má smysl investovat do dětí a vnoučat, ti budou jednou tím nejzásadnějším pilířem důchodového systému.

Češi sice rezervy tvoří, ale mnohdy není jejich výše dostatečná. Odborníci radí, aby si každý uspořil alespoň 6 měsíčních platů, každý pátý člověk ale přiznává, že by z úspor vyžil jen měsíc, méně než polovina lidí má pak úspory, se kterými by vydržela alespoň čtvrt roku. Je to tím, že jsou Češi nezodpovědní, nebo je prostě při současné mzdové hladině obtížné vytvořit dostatečné rezervy?

Patříme spíše k spořivým národům, jakkoli by nám slušelo, kdybychom šetřili a střádali ještě více. Míra úspor českých domácností se sice pohybuje kolem slušných 11 % příjmů, na druhou stranu Švédové nebo Němci uspoří takřka pětinu a Korejci dokonce více než třetinu svého příjmu. Problém samozřejmě je, že řada zaměstnanců či seniorů zkrátka „nemá z čeho spořit“ anebo kvůli velmi nízkým úrokovým sazbám nemá sebemenší motivaci proč spořit.

Historicky se ukazuje, že silně demotivačně působí i existence sociálního státu. Pokud člověk bezmezně věří, že se o jeho důchod, zdraví, mateřskou či o vzdělání dětí „postará stát“, nemá důvod sám si spořit. Má dojem, že přece prostřednictvím svých daní kupuje předplatné na všechny státem poskytované služby.

Pokud by v blízké době opravdu udeřila recese, co to bude znamenat pro průměrného občana?

Průměrný občan samozřejmě neexistuje. Dopady budou patrně odlišné pro podnikatele, jiné pro vrcholové manažery, zase jiné pro státní zaměstnance či pro důchodce. Obecně jsou dopady jasné: bude se méně vyrábět, životní úroveň proto klesne či bude stagnovat, sníží se naše úspory. Šikovní, schopní, ti, kdo budou ve správný čas na správném místě, kdo budou mít vlastní kapitál, či čistě jen ti, kdo budou mít náhodou štěstí, mohou na krizi vydělat. Vzroste regulace, což opět dopadne především na většinu z nás. Nakonec pak odhaduji, že vzroste počet studentů na vysokých školách, které tak opět začnou plnit svoji „čtvrtou funkci“ jakýchsi vyšších úřadů práce.

Má Česko oproti ostatním zemím EU nějaké výhody, například nízkou nezaměstnanost, které by se v takové chvíli promítly pozitivně?

Hlavní výhodou je, že nemáme euro, nýbrž českou korunu. Díky koruně budeme moci kterékoli krizi čelit účinněji, nebudeme muset prudce snižovat mzdy. Zatímco eurozóna má záporné úrokové sazby a nebude moci krizi vzdorovat jinak než dalším a dalším kvantitativním uvolňováním, my můžeme využívat psychologického efektu snižování úrokových sazeb ze 2 %.

Neustále zdražuje bydlení, růst nájemného meziročně činí 3,9 procenta. Bydlení zdražuje v poměru k platům v některých oblastech Česka opravdu rychle, třeba v Praze za poslední 4 roky zdražily byty o 90 procent. Výdaje na bydlení pak podle nových dat ČSÚ tvoří 26,3 procenta celkových výdajů českých domácností. Lze tedy říci, že mezi těmi, kteří nějakou nemovitost vlastní, a těmi, kteří musí bydlet v nájmu, se tvoří jistá ekonomická propast?

Bezpochyby — víme, že náklady na bydlení jsou v průměru o 1500 korun vyšší pro ty, kdo bydlí v nájmu. V nájmu přitom bydlí častěji lidé s nižším příjmem, pro které jsou výdaje na bydlení značnou zátěží. Viníků je několik: především politika Evropské centrální banky. Kvůli velmi nízkým úrokovým sazbám se zahraničním investorům začalo vyplácet kupovat investiční nemovitosti v České republice. Podle odhadů kupují v současnosti každý třetí byt u nás „cizozemci“. Podobně nízké úrokové sazby České národní banky vedly ke snížení úroků u hypoték, což podpořilo poptávku po nemovitostech. Konečně pak situaci neusnadňuje komplikovaná legislativa, která dlouhou dobu omezovala novou výstavbu.

Automobilový trh je zmítán nejistotou. V Číně prodeje nových vozů klesají již 14 měsíců v řadě. Evropské trhy se obávají, co se stane v lednu 2020, kdy vstoupí v platnost nová emisní nařízení, která nebude možné se současným rozvržením výroby splnit, musí tedy dojít k výrazné obměně výrobního programu velkých automobilek ve prospěch elektromobilů, jinak přijdou pokuty ve výši 25 miliard eur za rok. Čekají české zaměstnance v automobilovém průmyslu horší časy?

K propouštění už v některých částech automobilového průmyslu dochází i teď. Navíc lze očekávat, že bude-li Evropská unie s regulací přitvrzovat, začnou zahraniční automobilky stahovat svoji výrobu z České republiky zpět domů. Přirozený technologický pokrok by patrně dříve nebo později vedl ke zpomalení automobilového průmyslu — ale to, co pozorujeme v Británii, Spojených státech, Indii, Číně nebo v Německu, je však extrémní.

Uvádí paní Hana Lipovská pro PListy

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 298 × | Prestiž Q1: 7,83

+11 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 7 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
PeHe

S těmi průměry je to legrace: mějme dva lidi. Jeden bere (ať se to dobře počítá) 1 000, druhý 10 000. Průměr je tedy 5 500. První je na tom hůř o 4 500, druhý líp o 4 500.
Přidáme 10%. Průměr se zvedne na 6 050. První má 1 100 a je na tom hůř oproti průměru o 4 950, druhý 11 000 a je na tom líp o 4 950.
A nůžky se rozevřely. První si polepšil oproti průměru o -450, duhý o +450.
Spotřebitelský koš také naroste o 10% (navýšení neplyne ze zvýšené produktivity) => je to cesta do chudoby.

PeTaX

Aritmetické (kupecké) průměry jsou anachronický nesmysl nehodný statistika.
Má-li se dobrat člověk nějakých rozumných pohledů na strukturu, je třeba používat přinejmenším medián, v lepším případě kvartily, nebo percentily. Průměr neříká vůbec nic. (Typicky: já sním celou husu, vy nic, ale v průměru jsme se oba najedli dobře.) Též modus nám leccos řekne.
Ten průměr je těžce ovlivněn příjmy vysokoškolských profesorů, logicky pak středoškolští a základní pedagogové jsou těžce pod průměrem (jak správně paní Lipovská píše.)
Rozevírání nůžek: to by mi nijak nevadilo. Nevím, proč by všichni měli brát pokud možno stejně. Dobří pedagogové ať berou hodně, špatní málo, či-li nic. Jenže to je třeba nějak objektivně měřit. Státní systém s tabulkovými, indexovanými platy to nikdy neumožní. (Jakous-takous možnost mívali ředitelé.)
Cesta je samozřejmě jednoduchá: zrušit státní školství „zdarma“ a snížit o to daně. (V nejhorším formou Friedmanovských voucherů.)

Axl

S platy ucitelu mam podobnou zkusenost (par jich ve svem okoli mam).
Ale jak tedy proboha vlada prisla na ta prumerna cisla?
Pokud zadny normalni pedagog nebere ten prumer, tak kdo (jaky typ lidi) tedy je v te skupine NAD PRUMEREM, ktera ten prumer zveda???

PeTaX

Přece stačí jeden jediný prof. Drahoš (zadarmo drahý) a rázem je průměr vysoko nad střední hodnotou.

Pavol

Tak si to skúste v reálnych číslach:
10 učiteľov strednej školy a' 30.000
1 vysokoškolský profesor 60.000
priemer 32.700
V tomto prípade na priemer dosiahlo celých 9% učiteľov.

PeHe

Spíš jsem chtěl poukázat na to, že zvyšovat úředně minimální mzdu bez nárůstu produktivity jen navýší odvody státu. Je to malá domů. Vše se zdraží ... a je hospodářský růst. A odnesou to ti, kteří na to nemají.

PeTaX

Nepochybně. Na minimální mzdě nejvíce vydělává stát.
Plus málo známá věc, že veřejně se stále mluví jen o relativně malém počtu lidí, kteří minimální mzdu pobírají, ale už se nemluví o tom, že na ni je navázána celá indexová tabulka tzv. zaručených mezd, které jsou jejím N-násobkem. Tzn. že např. soustružník ve firmě MUSÍ pobírat 2,123násobek minimální mzdy (to číslo jsem si teď vymyslel, ale je dohledatelné na stránkách ministerstva).
To znamená, že vláda centrálně a plošně určuje dolní hranici prakticky všech mezd v soukromém sektoru bez ohledu na produktivitu, či kapitálovou vybavenost firem. Jde o další projev fašizace státu a ekonomiky.
Pokud si dobře vzpomínám, vcelku v tichosti a bez povšimnutí byly tyto zaručené mzdy zavedeny Topolánkovou vládní vyhláškou.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top