Štítky článku: •  

Sůl nad zlato, nebo zlato nad sůl?

Snad každý zná pohádku Sůl nad zlato podle předlohy Boženy Němcové. Pokusím se vám ji nyní podat z trochu jiné perspektivy. Konkrétně z perspektivy neoklasické ekonomie, jejíž průkopníci (Menger, Javons a Walras) položili základy nového revolučního přístupu v ekonomii.

sul-nad-zlato.jpg (180,830 kiB)
Cukr???

Pohádka začíná přemýšlením starého krále o tom, která z jeho tří dcer by se měla stát královnou. Po prav­dě­po­dob­ně ne moc dlouhých a hlubokých úvahách se rozhodl předat království té dceři, která mu z jeho pohledu nejlépe vyzná lásku. Vcelku originální alokační technika, která, jak ukážeme, zanechává několik otevřených otázek. Ale postupme v napínavém příběhu dále. Nejstarší dcera Drahomíra vědoma si monetární funkce zlata přirovnala svou lásku k otci k této komoditě. Střední dcera Zpěvanka popsala svou náklonnost přes lásku ke zpěvu. Když ke králi přišla třetí dcera, zeptal se jí: „No dobře; a ty, dcerko nejmladší, jak ty mne miluješ?“, na což Maruška odpověděla: „Já, tatíčku, miluji vás jako sůl!“ a podívala se mile na otce. Ten však neprojevil žádné pochopení pro snahu nejmladší dcery být originální a obratem ruky ji nechal, jak bylo zvykem trestat děti ještě před vynalezením televize a počítače, vyhostit z království.

Pohádka pak pokračuje v rychlém spádu. Maruška emigrovala. Někdo nebo něco proklelo království a veškerá sůl se proměnila na zlato. Pro naše potřeby můžeme předpokládat, že královské ministerstvo pokladu uvalilo prohibitivní vysoké clo na sůl ve snaze ochránit domácí solivary. Konec konců dá se předpokládat, že v tomto období se napříč pohádkovým světem šířily merkantilistické myšlenky. Ale zpět k příběhu. V království po počáteční radosti z bohatství přišla studená sprcha v podobě neslané smaženice k snídani a nedochucených žebírek k obědu. Své kouzlo ztratil i chleba se sádlem k večeři a do toho všeho nepříjemná cválající inflace. Nakonec však všechno dobře dopadlo. Nejmladší dcera se vrátila. Přinesla s sebou i nějakou tu sůl. Cenová hladina se ustálila a pokračovala v mírném každoročním poklesu. A o pár let později napsal Adam Smith knihu Bohatství národů, kde merkantilisty slovy Davida Hume: „rozsekal, rozdupal, roztrhal na kusy, nebo semlel na prášek“. (I když tato slova pronesl při jiné příležitosti).

werich-kral.jpg (26,487 kiB)
Král: Jan Werich

Celou pohádkou se táhne morální pointa, která je konec konců vyjádřena již v samotném názvu, a to že odpověď nejmladší sestry byla ta nejlepší, že sůl je skutečně nad zlato. Otázka teď zní, udělal otec na začátku opravdu nesprávné rozhodnutí? Platí tedy, že sůl nad zlato, nebo zlato nad sůl?

Snaha přijít s odpovědí na otázku nás přivádí ke dvěma konceptům. Hodnota a užitečnost. Zlato se zdá být hodnotné, na druhou stranu již méně užitečné a sůl naopak — zdá se být užitečná, ale její hodnota již relativně nižší. Hodnotu tak není možné rozpoznat podle užitečnosti a užitečnost nám neříká nic o hodnotě. Co je to tedy hodnota?

Právě zde přicházejí na scénu průkopníci ekonomické revoluce. A přicházejí se zajímavou odpovědí. Odpovídají, že samotná formulace otázky je nesprávná. Odpovídají, že hodnocení je čistě subjektivní akt jednotlivce a tento akt je demonstrován do objektivního světa prostřednictvím konání, které se vždy odehrává v hraničních veličinách. Proto ptát se na hodnotu soli samotné, tedy molekulu chloridu sodného NaCl je čistě filozofická otázka bez odpovědi.

Správně položená otázka zní, kolik soli je nad kolik zlata. Kolik soli je hodnotnější než kolik zlata. Pokud chceme na tuto otázku odpovídat a přitom brát v úvahu všechny relevantní faktory (objektivní — fyzikální i subjektivní — hodnotové) nezbývá jiná možnost jen nechat lidi dobrovolně a směňovat vlastnická práva ke zlatu a k soli. Výsledkem následné činnosti, ekonomy také zvané konkurence, bude výměnný poměr mezi statky navzájem, nebo mezi nimi a obecně přijímaným výměnným prostředkem — penězi.

Takový poměr/cena je jedinou interpersonálně srovnatelnou, vyjádřitelnou a pochopitelnou odpovědí o hodnotě. Cena tak představuje informaci, která bere v úvahu objektivní užitečnost (kauzální schopnost uspokojovat potřebu), subjektivní hodnotu (intenzita pociťované potřeby) a zároveň relativní vzácnost (poměr mezní jednotky k celkové zásobě statku). Taková cena však vznikne jen splněním určitých podmínek. Lidem, jako autonomním bytostem, je umožněno svobodně jednat a tedy i zapojovat se do dobrovolných směn. Což předpokládá existenci soukromého vlastnictví, které není ničím jiným než společensky vytvořenou vzácností — společenským omezením při disponování a rozhodováním se o statcích.

Názornou ukázku propojení ceny a hodnoty můžeme najít v království po prokletí (uvalení cla). S poklesem zásob soli, rostla pro jednotlivce hraniční hodnota každého zrnka soli, což vyústilo do vysokých cen na černém trhu. Pozor, to však neznamená, že cena je nebo by měla být dokonalým odrazem subjektivní hodnoty, ta vždy byla a zůstane spojena výhradně s jednotlivcem a jeho mezním úsudkem.

Autorem je pan Róbert Chovanculiak, úprava do českých reálií Redakce

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 274 × | Prestiž Q1: 6,37

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top