Štítky článku: •  

Program PS/SPOLU: Vzdělávání — prázdné řeči a více státu

Prvním tématem programu hnutí Progresivní Slovensko je „Vzdělávání: moudré a inovativní Slovensko“.

Velmi velká část tohoto programu jsou pouze prázdná prohlášení, která jsou spíše přáními, jak by věci měly vypadat, než reálnými plány, jak se o to konkrétně pokusit. S velkou částí programu PS by tak souhlasila prakticky každá parlamentní politická strana na Slovensku. Zde jsou dva příklady z nespočtu takových prohlášení:

„Vzdělávání, věda a inovace musí připravit lidi i společnost na rychlé a komplexní změny blízké budoucnosti. Pouze společnost v pohybu schopná pružně reagovat na nepředvídané okolnosti může vzkvétat.“

„Krizi systému, které čelíme, proměníme na příležitost. Vzdělávání, tvořivost a inovace dáme do centra naší pozornosti a posuneme Slovensko mezi evropskou špičku. Budeme se světem soutěžit hlavou, ne nízkými mzdami.“

Zároveň, přístup Progresivního Slovenska v méně vágních plánech je extrémně naivní. V drtivé většině jakžtakž konkrétních plánů totiž je automaticky předpokládáno, že státní podpora, tedy centrální plánování a byrokratické přidělování peněz, je efektivnější než trh. Například:

„Určíme krátkodobé a dlouhodobé strategické cíle vědy, výzkumu a inovací. Uděláme to s použitím analýzy komplexních systémů na základě zmapování špičkového výzkumného potenciálu země, silných a slabých ekonomických stránek, firem s produkcí s vysokou přidanou hodnotou, jakož i společenských cílů stanovených pro Slovensko.“

Samozřejmě, provést tyto věci by bylo hezké. Kdo by to nechtěl? Jenže zde nejde o volbu mezi tím, že buď bude stát hledat špičkový výzkumný potenciál, silné a slabé ekonomické stránky a produkci s vysokou přidanou hodnotou, nebo tyto věci zůstanou nepovšimnuty. Toto je přece přirozená funkce trhu, kdy firmy a jednotlivci na základě všech jim dostupných informací hledají a zkoušejí způsoby, jak těchto věcí dosáhnout. A protože stát nemá žádné peníze kromě těch, které sebere lidem, více státního hledání přidané hodnoty = méně hledání přidané hodnoty prostřednictvím trhu.

Navíc vágnost tohoto přístupu hraničí s arogantností. Představte si, že by podnikatelským plánem nějaké firmy bylo to, že bude hledat produkci s vysokou přidanou hodnotou, určí si cíle inovací a bude hledat špičkový výzkumný potenciál. Jakýkoliv investor by se takovému plánu vysmál — jelikož toto jsou jen zbožná přání, o která přirozeně usiluje každá firma a napsat si tyto věci do plánů je podobně zbytečné, jak napsat si tam, že „se budou snažit, aby se firmě dařilo“.

Další příklady automatického předpokládání toho, že stát bude řešit problémy efektivněji než trh:

„Investováním do občanů a občanek, jejich vzdělávání a duchovního rozvoje během celého života posílíme identitu, prosperitu, demokracii, zdraví a zajistíme rovnost šancí pro všechny.“

Jelikož stát nemá peníze od nikoho jiného než od občanů a občanek, tak o co víc bude podporovat některé občany a občanky, o to méně peněz zůstane jiným občanům a občankám.

„V inovacích jsme podprůměr Evropy.“

Tomu však jen těžko pomůže, když se část peněz na inovace soukromého sektoru přesune na „inovace“ do státem podporovaných aktivit. Koneckonců, jak napsal Ludwig von Mises ve svém díle Byrokracie: „Pokrok je přesně to, co pravidla a regulace nepředvídaly; pokrok nevyhnutelně leží mimo pole byrokratických aktivit“.

„Vybudujeme systém spolupráce a synergie v oblasti celoživotního vzdělávání se zaměstnavateli.“

O co víc bude stát podporovat takovou synergii, o to méně peněz zůstane zaměstnavatelům na reálnou tvorbu pracovních míst, a tedy na hledání zmíněné synergie.

„Podpoříme existenci samostatných a silných sportovních svazů a zřízení střešní organizace sportu.“

„Podpora sportu ze strany státu bude vyvážená transparentností, jasnými a vymahatelnými pravidly.“

„Podpoříme masový sport, sport na školách a sport tělesně znevýhodněné sportovců. Zavedeme sportovní poukazy pro děti od 6 do 14 let. Sport tak získá poptávku a reálný zdroj financování „zdola“ — od rodičů dětí.“

Není lepší podpory zdola jako takové, když lidé sami mohou rozhodovat o vlastních penězích. Namísto transparentních, jasných a vymahatelných pravidel by mohli lidé sami rozhodovat o tom, do jakých sportovních aktivit, a zda vůbec, investují.

„Budeme pokračovat v podpoře investic do výzkumné infrastruktury na základě principu podpory investic pro ty nejlepší a do institucí, které se snaží být mezinárodně významné.“

„Vytvoříme významný finanční balíček na podporu excelence na úrovni vzdělávacích a výzkumných týmů. Bude rozdělen na základě soutěže a bude podporovat existující excelenci i motivovat vysoké školy k předkládání projektů na její získání.“

„Cílem SITI bude podporovat vznik partnerských projektů mezi veřejnými a soukromými institucemi zaměřených na zkvalitnění výzkumu a vzdělávání, tvorbu inovací.“

Nejlepší způsob, jak zajistit, aby byly „podpořeny investice nejlepších“ je trh. Když totiž na trhu někdo dlouhodobě investuje do neperspektivních aktivit, dříve či později zkrachuje a uvolní tak místo schopnějším. Naopak, když je někdo v investování dobrý, odměnou mu je zisk, díky čemuž může investovat více. Naproti tomu, pokud některé investice uspějí jen díky státní podpoře, je to důkazem toho, že na trhu o ně nebyl dostatečný zájem, a tedy, že tato podpora v konečném důsledku vedla k menšímu množství kvalitních investic.

„Budeme podporovat návrat Slováků a Slovenek aktivních v akademické a inovační oblasti ze zahraničí. Vytvoříme online portál pro lidi ze Slovenska působící v zahraničí, ve spolupráci s našimi zastupitelskými úřady zřídíme funkci koordinátora pro lidi zvažující návrat a posílíme grantová schémata stimulující návrat a zapojení odborníků a odbornic ze zahraničí.“

Jediný poctivý způsob jak reálné přilákat lidi na Slovensko, je vytvořit na Slovensku lepší podmínky pro život. Cílené, státem podporované aktivity na přilákání lidí na Slovensku mohou dosáhnout jen opaku — uměle totiž udělají návrat atraktivnějším pro některé lidi nebo skupiny lidí, na úkor toho, že tyto aktivity přes vyšší daně budou muset platit všichni ostatní lidé žijící na Slovensku.

Více peněz pomůže

V programu PS je také množství návrhů, podle kterých by mnohým dnešním problémům pomohla jednoduše větší podpora státu. Například:

„Zajistíme, aby se platy učitelů a učitelek zvyšovaly rychleji, než roste průměrná mzda a postupně se přibližovaly k průměru vysokoškolsky vzdělaných profesí. Každoročním zvyšováním platů v průměru o 10 % překročí v roce 2024 průměrný plat učitele a učitelky 80 % průměrné mzdy vysokoškolsky vzdělaných lidí.“

„Vytvoříme grantové schéma na podporu inovací přípravy učitelů a učitelek. Jejím cílem bude podpořit vytváření špičkových pedagogických fakult.“

Ale více peněz ve stavu, kdy v systému chybí základní zpětná vazba lidí, kteří ho využívají, pomoci nemusí. Některé problémy ve školství by se nevyřešily ani v případě, kdyby na něj šlo i násobně více peněz. Ekonom John Kenneth Galbraith například v roce 1965 řekl, že „New York netrpí ničím, co by nevyléčilo zdvojnásobení jeho rozpočtu.“ Ale i když už v polovině 70. let byl rozpočet New Yorku trojnásobný, jeho rozpočtové problémy byly ještě větší než dříve.

Podle výpočtů Nadace F. A. Hayeka z roku 2017 by peníze ve školství vystačily na to, aby v případě tzv. poukázkového systému každý žák a student až do věku 19 let dostával 2050 eur ročně. Navíc jen mezi lety 2009 a 2015 (novější údaje jsem bohužel nenašel) vzrostly podle INESS výdaje na žáka ve školství o 32 %, přesto se výsledky vzdělávání zhoršily.

vydaje-na-zaka-sk_n.png (126,007 kiB)
Výdaje na žáka

Hlavní problémy školství tak jsou zjevně v něčem jiném než v jeho nedostatečném financování. Navíc neustálé poukazování na údajně nedostatečné financování školství státem, jen odvádí pozornost od řešení skutečných problémů, v jejichž důsledku slovenské školství dosahuje bídné výsledky.

Kolik jste ochotni obětovat?

„Nemůžeme být špičkou ve všem, ale musíme být alespoň v něčem. Jsme rozhodnuti takové rozhodnutí na základě dobré analýzy udělat a vést Slovensko do první ligy.“

Když firmy nebo lidé na Slovensku vytvoří věci, které budou špičkové i ve světovém pojetí, bude to samozřejmě dobré a prospěšné. Ale ne za každou cenu, zvláště pokud by takové věci byly státem podporované z peněz ostatních lidí, kteří by tak mohli inovovat o to méně. Při dostatečném tlačení na pilu tak skutečně je možné být v nějaké oblasti na špičce pokroku. Otázkou však je, jakou cenu za to jsou lidé ochotni zaplatit.

Sovětský svaz se například dlouhodobě slušně držel v závodech ve zbrojení a objevování vesmíru. Ale mnozí obyvatelé Sovětského svazu v důsledku státních politik neměli zajištěné ani základní životní potřeby. Například při testování do dnešního dne nejsilnější nukleární zbraně na světě — „Tsar Bomba“, Sověti použili na padák k této bombě tak velkou část nylonu, že to narušilo výrobu punčoch v Sovětském svazu. Sovětský svaz tak potvrdil svou pozici nukleární velmoci, ale jeho občanům kvůli tomu mrzly nohy.

Píše pan Filip Vačko na MenejŠtátu.sk

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 231 × | Prestiž Q1: 6,43

+7 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top