Štítky článku: •  

Střípky (241)

⚜ Sami si za to můžete! (Martin Konvička) ⚜ Vážení čtenáři, kteří máte rádi Svobodné (Luboš Zálom) ⚜ Není Chramostová jako Gott (Petr Štěpánek) ⚜

Sami si za to můžete!

Z pozice vcelku nezaujatého pozorovatele to vidím asi takto:

Těsně po roce 89 nebyla většina národa nijak „protiruská“. Sice tady byl vztek na okupaci, ale to vyrovnával Gorbačov, Malta, jejich klidný odchod. Myslím, že většina národa, dokonce i prezident Havel, si s Ruskem přáli poklidné, korektní vztahy.

90. léta přinesla na jednu stranu zášť, na druhé blahosklonné pohrdání. Zášť, protože Rus mohl za to, že se z nás stali evropští „chudí příbuzní“. Pohrdání, protože Rusko, to byl věčně ožralý Jelcin, ekonomický rozklad, laciné holky, zbohatlíci ve Varech…

Pokud něco charakterizovala 00. léta, byl to spíš — nezájem. Jistě, Rusko za Putina znepokojivě sílilo, a občas se chovalo velmi neliberálně, ale na druhé straně — bylo daleko, čekaly nás zářné zítřky v EU. Na „trauma okupace“ se pomalu zapomínalo…

K bičování protiruských vášní, typickému pro poslední dekádu, se musely stát dvě věci.

(1) Musela dorůst generace „hujerů“, kteří si ze socíku nepamatují vůbec nic a lze jim cokoli nakecat.

(2) Alespoň část pamětníků let 68–70 musela zesenilnět a zblbnout, případně, ač je to smutné, odejít na věčnost.

Na současné protiruské zášti mají podíl 2 věci. Jednak to, že si ten opovrhovaný chudý Rusák dovolil zbohatnout a najít hrdost, to se neodpouští. Dále pak to, že „západ“ prohrává tu podstatnou válku (s islámem), a Rus se hodí jako pohodlný náhradní nepřítel. Naopak se na ní nepodílela Ukrajina. Tam viděl český občan poprvé v přímém přenosu cynický imperialismus „mírumilovného“ západu — a zděsil se.

No a přes Ukrajinu, Egypt, Sýrii a další západní průšvihy jsme se nakonec dostali tam, kde jsme. K hysterii, která je tak průhledná, že jí krom jejich tvůrců nevěří už nikdo. Poprvé za 30 (od 89.), neřkuli 50 (od 69.), či dokonce 75 (od 45.) let začínají mít lidi Rusa rádi. A je to zásluha euro-dobroserů, kteří opět, tradičně, přestřelili.

Gratulki.

Martin Konvička · 17. ledna 2019


Vážení čtenáři, kteří máte rádi Svobodné,

věnujte prosím pozornost tomuto zásadnímu oznámení.

Jak se postupně blíží termín voleb předsedy, stává se z jednání jednoho či druhého nebo třetího tábora jasné, jak jsou názorové proudy ve straně rozdělené. Pokud bych si měl v tuto chvíli vsadit na výsledek voleb, je to celkem jasné: Tereza Išková s přehledem vítězí podporována jedním šikem Jihomoravského kraje, za ní s odstupem nějakej Zálom, podporován spíše českými kraji, které mají svoji neblahou zkušenost s vnitrostranickým vývojem posledních let, za ním v těsném závěsu Libor Vondráček podporován v podstatě stejným typem voličů, a na chvostu Roman Kříž.

Pokud máme s Liborem Vondráčkem víceméně stejný elektorát, je zapotřebí úvaha: je větší šance, že Libor přesvědčí svoje voliče, aby volili Luboše, nebo je spíše Luboš schopen svoje voliče přesvědčit k volbě Libora? Pokud již Liborovi vyjádřili podporu členové, které bylo lze řadit spíše k táboru, který před dvěma lety původně podporoval Pajonka a jeho vedení, než se ukázalo, co umí (nebo spíše co neumí), je zřejmé, že druhá možnost je správně. Nezastírám, že i když s Liborem Vondráčkem chceme víceméně to podobné, tedy liberálně konzervativní Svobodné, mně mnozí lidé, třebaže chtějí změnu, nedají hlas z osobních důvodů. Na druhé straně členové, kteří podporují mě, nemají žádný osobní problém s Liborem Vondráčkem.

Čeho je zapotřebí dosáhnout? Z jednání šiku, který podporuje paní Iškovou, je zřejmé, jak by po jejím zvolení věci dále vypadaly. Další vyštvávání konzervativců a liberálních konzervativců, šikana neposlušných krajů, mesaliance s levicovými stranami, postupné převzetí tzv. liberálně (resp. levicového) progresivního politického rámce, a na konci pravděpodobně (jsem si tím takřka jistý) sloučení s jinou stranou. A i kdybych se v posledním bodě spletl, nepopiratelně budou Svobodní totálně přetransformováni v úplně jinou stranu, než jak ji Petr Mach založil a jakou ji chtěl mít.

Já více než tři roky bojuji za to, abychom zůstali Svobodní. Neuhnul jsem z toho ani o milimetr. A pokud jde o tento cíl, který je však ohrožen tím, že si dva názorově velmi blízcí kandidáti budou zbytečně vzájemně krást voliče, je nabíledni, co je třeba udělat: osobní ambice musejí jít v tuto chvíli stranou, aby Svobodní mohli být zachráněni. Jeden z nás, Libor Vondráček nebo já, musíme z volby odstoupit, aby byla umožněna změna. A pokud je zřejmé, že Libor Vondráček je schopen získat třeba byť jen o jednoho jediného voliče víc než já, nemůžu mu cestu neuvolnit.

Není to z mé strany oběť; je to vysoce egoistický, sobecký čin: pro záchranu Svobodných.

Oznamuji tedy tímto odstoupení z kandidátky na předsedu Svobodných.

A vyjadřuji tímto plnou podporu a pomoc Liboru Vondráčkovi; prosím všechny Svobodné, kteří mi chtěli dát hlas a které jsem kvůli tomu takřka prosil na kolenou, aby ještě od Svobodných neodcházeli, aby dali hlas Liboru Vondráčkovi.

Stane-li se předsedou Libor Vondráček, budu kandidovat na pozici místopředsedy a věřím, že vytvoříme skvělý tým, zaměřený jak dovnitř strany, tak zásadním způsobem i navenek, abychom získali zpět to, čím jsme byli. Na pozici místopředsedy hodlám kandidovat i v případě, že bude předsedou zvolen Roman Kříž, moje vztahy s ním jsou korektní a jsem si jistý, že se dokážeme v zásadních věcech shodnout. Pokud nastane třetí alternativa a zvítězí idiokracie ztělesněná paní Iškovou, nemá smysl dále se o něco v rámci vedení Svobodných snažit.

Držte nám palce.

Luboš Zálom · FCB


Není Chramostová jako Gott

Kdyby předtím nezemřel Gott a neběžela ta trapná debata o státním pohřbu, nikoho by ani ve snu nenapadlo pohřbívat i Vlastu Chramostovou se státními poctami. Dozajista by se jí dostalo zaslouženého i důstojného rozloučení v Národním divadle, zavzpomínali by kolegové i vděční diváci, kteří ji měli rádi. Dělat z ní uměleckou či morální ikonu je však poněkud nepřípadné, protože dvojsečné.

Hodnotový svět některých lidí je opravdu podivný. Ti samí lidé, kteří se můžou zvencnout z toho, že státní pohřeb či něco podobného by měl mít člověk, jenž se bez jakékoli nadsázky stal neopakovatelným fenoménem, národním symbolem a jedinečnou legendou — však se stačí podívat na to nekonečné moře svíček a květin na Bertramce —, a neúnavně vytahují jeho podpis pod něčím, pod co se z existenčních důvodů podepsal téměř každý, kdo tehdy v kumštu něco znamenal, tak ti samí lidé bez mrknutí oka prosazují stejnou poctu pro herečku, jejíž podpis sice pod Antichartou nenajdeme, neboť hrát nemohla, protože jedna parta komunistů po osmašedesátém zlikvidovala jinou partu komunistů a ona holt patřila do té druhé party, leč najdeme jej nejen na přihlášce do KSČ, nýbrž dokonce i na vázacím aktu k StB, přičemž to, že se se svojí problematickou minulostí později čestně vyrovnala, na věci jaksi nic nemění.

Nebo teď snad budeme každého napraveného komunistu z padesátých let pohřbívat se státními poctami?

A jsme u jádra věci. To je přesně důvod, proč tolik lidí nemá rádo osmašedesátníky. Ze všeho nejvíc milují sami sebe, pročež se už padesát let sami nad sebou dojímají. Leč ani to jim nestačí. Ještě se navzájem vyznamenávají, protežují a adorují. Naposledy Rychetský. Realita je ovšem taková, že na co sáhli, to zkazili.

Ano, hodnotový svět ne některých, nýbrž zcela přesně definovatelných lidí je opravdu podivný. Zajímavé!

Petr Štěpánek · FCB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 236 × | Prestiž Q1: 7,23

+10 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 5 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Hynek Rajchenberk

Neměla ta Chramostová nějaký škraloup po revoluci? Něco jako restituce něčeho, co nikdy nevlastnila? A Havel jí dal kvůli tomu milost?

Hynek Rajchenberk

Aha, tak to byla Chadimová.

PeTaX

Jasně...

Hynek Rajchenberk

Mimochodem toto by vás mohlo zajímat: https://libinst.cz/book/pinera-j-1996-jak-jsme-postavili-chilany-na-vlastni-nohy/?fbclid=IwAR0YTvqZGeSPGaF3MSIp_S-F4gqM68bE26Yk5x-44A7vmdnieuykh5C4F-s.

PeTaX

Dík. (I když myslím, že něco z José Piñery už jsem přetiskoval…)

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top