Štítky článku: •  

O demokracii, redistribuci a destrukci soukromého vlastnictví (1)

Představme si světovou vládu, demokraticky zvolenou podle principu jeden člověk jeden hlas v celosvětovém měřítku. Jaký bude pravděpodobně výsledek voleb?

Nejpravděpodobněji dostaneme čínsko-indickou koaliční vládu. A co by nejpravděpodobněji tato vláda rozhodla, aby uspokojila svoje podporovatele a byla znovu zvolena? Tato vláda by pravděpodobně zjistila, že tzv. západní svět má příliš mnoho bohatství a zbytek světa, obzvláště Čína a Indie má příliš málo, a tak by se stala nezbytnou systematická redistribuce bohatství a příjmu. [1]

Nebo si představme, že v naší vlastní zemi by bylo hlasovací právo rozšířeno na sedmileté děti. Zatímco vláda by pravděpodobně nebyla obsazena dětmi, její politiky by většinou rozhodně odrážely „oprávněné zájmy“ dětí k zajištění „adekvátního“ a „rovného“ přístupu k „bezplatným“ smaženým hranolkům, limonádě a videím. [2]

S tímto „myšlenkovým experimentem“ na mysli, by zde nebyla žádná pochybnost o následcích, které plynou z procesu demokratizace, která začala v Evropě a v USA ve druhé polovině 19. věku, a který došel naplnění na konci 1. světové války. Postupná expanze volebního práva a konečně ustavení universálního volebního hlasu pro dospělé udělalo s každou zemí to, co by světová demokracie udělala s celou zeměkoulí: uvedla by v chod zdánlivě trvalou tendenci směrem k redistribuci bohatství a příjmu[3]

Důsledky expanze volebního práva v jednotlivých státech (volební výsledky)
ZeměStrany187119031919
Německo Jiné str. 51% 46% 31%
Socialisté 3% 32% 46%
Liberálové 46% 22% 23%
ZeměStrany189519131919
Itálie Jiné str. 13% 26% 33%
Socialisté 7% 18% 32%
Liberálové 80% 56% 35%
ZeměStrany190619121918
Spojené království Jiné str. 46% 52% 54%
Socialisté 5% 17% 21%
Liberálové 49% 31% 25%
ZeměStrany190519111921
Švédsko Jiné str. 46% 32% 45%
Socialisté 9% 28% 36%
Liberálové 45% 40% 19%
ZeměStrany188819051922
Nizozemí Jiné str. 57% 55% 64%
Socialisté 3% 17% 27%
Liberálové 40% 28% 9%

Princip jeden člověk jeden hlas kombinovaný s „volným vstupem“ do demokratické vlády znamená, že každá osoba a její osobní vlastnictví se dostává do dosahu a dispozice tak, že může být shrábnuto kýmkoliv jiným. Vzniká „tragédie obecní pastviny“. [4]

Můžeme být očekávat, že většina „chudých“ se bude bezohledně pokoušet obohatit na účet menšiny „majetných“. Tím neříkáme, že zde bude jen jedna třída nemajetných a jedna třída majetných, a že přerozdělování bude uniformně probíhat od bohatých k chudým. Naopak. Zatímco přerozdělování od bohatých k chudým bude vždy hrát prominentní roli, bylo by sociologickým zmatením předpokládat, že to bude jediná anebo i převládající forma přerozdělování. [5]

Přece jen, „trvale“ bohatí a „trvale“ chudí jsou obvykle bohatí anebo chudí kvůli nějakému důvodu. Bohatí jsou příznačně chytří a pilní a chudí typicky hloupí, líní anebo obojí. [6] Není moc pravděpodobné, že hlupáci, i když by tvořili většinu, by byli systematicky schopní přechytračit a obohatit se na účet menšiny chytrých a energických jednotlivců. Spíše se většina přerozdělování bude uskutečňovat v rámci skupiny „ne-chudých“ a často to bude tak, že lidé s vyššími příjmy uspějí v tom, že budou dotováni těmi s příjmy menšími. Považme třeba pro příklad téměř universální praxi v nabízení universitního vzdělávání „zdarma“, pomocí něhož pracující vrstvy, jejichž děti zřídka navštěvují univerzity, platí skrze daně vzdělání dětem ze středních vrstev! [7]

Navíc můžeme očekávat, že zde bude mnoho konkurujících si skupin a koalic, které budou zkoušet získat něco na účet druhých. Budou zde různá měnící se kritéria, která definují, kdo bude označen za „majetného“ (který si zaslouží být oloupen) a jiného nemajetného (který si zaslouží obdržet lup). Ve stejný okamžik jednotlivci budou členy většího množství skupin „majetných“ a/nebo „nemajetných“, následkem toho budou ztrácet jednu z těchto dvou charakteristik a naopak budou získávat druhou, s tím, že někteří jednotlivci skončí v čisté ztrátě a jiní jako čistí vítězové přerozdělování.

Předkládá pan Hynek Rk na Bawerk.eu (pokračování zítra)


[1] Sloučená populace Číny a Indie je okolo 2,2 miliardy (ze současné světové populace okolo 6 miliard). V kontrastu tomu spojená populace západní Evropa a Severní Ameriky je přibližně 700 milionů obyvatel. Pozn. překladatele od doby napsání tohoto textu se čísla poněkud změnila, ale to na proporcích to v podstatě nic moc nemění.

[2] Kolem poloviny 19. stolí byla průměrná očekávaná délka života v západní Evropě a Severní Americe přibližně čtyřicet let. V této době volební právo, mimo to, že se týkalo jen mužů a zahrnovalo nějaké minimální majetkové požadavky, bylo toto omezeno požadovaným minimálním věkem typicky 25 let věku (v některých zemích jako Spojené království a Švédsko byl tento požadavek jen 21 let a v jiných zemích jako Francie a Dánsko dosahoval 30 let věku). Dnes, když očekávaná délka života v západní Evropě a Severní Americe vzrostla dost nad 70 let, se volební právo rozšířilo ve všech směrech na muže a ženy, všechny majetkové požadavky byly zrušeny a minimální volební věk byl obecně snížen na 18 let věku. Kdyby měly být původní požadavky „dospělosti“ udrženy, minimální věk by měl místo toho vzrůst: z průměrných 25 let na věk okolo 40 let!

[3] Jako hrubý indikátor této tendence může někdo uvést to, že postupné rozšiřování elektorátu během pozdního 19. století a raného 20. století vedlo k vzestupu volebních hlasů pro socialistické a sociálně demokratické strany (a k paralelnímu úpadku stran klasického liberalismu). Několik příkladu zde bude stačit.
(A) Německo: pro roky 1871, 1903 a 1919 celkový počet odevzdaných hlasů byl 4,1; 9,5 a 30,5 milionu; volební výsledky socialistů byly příslušně k uvedeným rokům 3, 32 a 46 %; volební výsledky liberálů byly příslušně 46, 22 a 23 %.
(B) Itálie: pro roky 1895, 1913 a 1919 celkový počet odevzdaných hlasů byl 1,3; 5,1 a 5,8 milionu; volební výsledky socialistů byly příslušně k uvedeným rokům 7, 18 a 32 %, volební výsledky liberálů byly příslušně 80, 56 a 35 %.
(C) Spojené království: pro roky 1906 a 1918 celkový počet odevzdaných hlasů byl 7,3 a 21,4 milionu; volební výsledky socialistů byly příslušně k uvedeným rokům 5 a 21 %; volební výsledky liberálů byly příslušně 49 a 25 %.
(D) Švédsko: pro roky 1905, 1911 a 1921 celkový počet odevzdaných hlasů byl 0,2; 0,6 a 1,7 milionu; volební výsledky socialistů byly příslušně k uvedeným rokům 9, 28 a 36 %; volební výsledky liberálů byly příslušně 45, 40 a 19 %.
(E) Nizozemí: pro roky 1888, 1905 a 1922 celkový počet odevzdaných hlasů byl 0,3; 0,8 a 3,3 milionu; volební výsledky socialistů byly příslušně k uvedeným rokům 3, 17 a 27 %; volební výsledky liberálů byly příslušně 40, 28 a 9 %.

[4] „Tragédie obecní pastviny“ odkazuje na pře-užívání, plýtvání nebo vyčerpání zdrojů držených ve společném vlastnictví (jako veřejně vlastněné statky). Viz Managing the Commons, Garrett Hardin and John Bades, eds. (San Francisco: W. H. Freeman, 1977).

[5] Stran tohoto tématu viz Joseph A. Pechman, „The Rich, the Poor, and the Taxes They Pay“ Public Interest (Fall 1969); Murray N. Rothbard, For A New Liberty (New York: Collier, 1978), str. 157-162. Česky vyšlo jako Manifest svobody (Praha: Ludwig von Mises Institut, 2015).

[6] K tomuto tématu viz Edward C. Banfield, The Unheavenly City Revisited (Boston: Little, Brown, 1974), zvláště kapitolu 3. Typicky vysvětluje Banfield, chudoba je pouze přechodnou fází, omezenou na raná stadia pracovní kariéry dané osoby. „Trvalá“ chudoba, v protikladu k tomu, je zaviněna specifickými kulturními hodnotami a postoji: osoby orientované na přítomnost anebo v ekonomické terminologii, osoby s vysokými časovými preferencemi (což je vysoce korelováno s nízkou inteligencí a obojí se jeví, že má společný genetický základ). Zatímco bývalý — dočasně-chudý člověk na vzestupu — je charakterizovaný orientací na budoucnost, sebedisciplínu a ochotu vzdát se dočasného uspokojení výměnou za lepší budoucnost, druhý — trvale chudý — člověk je charakterizován orientací na přítomnost a hédonismus. Banfield píše: „Jestliže [druhý zmíněný] má nějaké povědomí o budoucnosti, je to pro něj něco pevného, osudového mimo jeho kontrolu: věci se mu stávají, nenechá je, aby se staly. Jeho jednání ovládají pudy, buď proto, že není schopen samodisciplíny, aby obětoval přítomné uspokojení pro budoucí uspokojení nebo protože nemá žádný smysl pro budoucnost. Je proto radikálně lehkomyslný… Pracuje jen proto, že musí zůstat na živu, a driftuje z jednoho nekvalifikovaného zaměstnání do druhého, aniž by měl nějaký zájem na své práci… Je nepozorný ke svým věcem… a i když jsou některé z nich téměř nové, budou pravděpodobně trvale v nepořádku z důvodu zanedbání drobných oprav. Jeho tělo je také věcí »opotřebenou, ale bez oprav«.“ (str. 61-62).

[7] K tomu viz Armen Alchian, „The Economic and Social Impact of Free Tuition,“ in Economic Forces at Work (Indianapolis, Ind.: Liberty Fund, 1977); Rothbard, For A New Liberty, kapitola 7. Česky vyšlo jako Manifest svobody (Praha: Ludwig von Mises Institut, 2015), kapitola 7. Jiným příkladem tohoto přerozdělování jsou dotace zemědělcům, které favorizují bohaté farmáře, minimální mzdy, favorizující více vydělávající kvalifikované (a odborářsky organizované) pracující na účet nekvalifikovaných (a neorganizovaných) pracujících a samozřejmě všechny formy práva stran „ochrany podnikání“ (ochranné tarify), favorizující bohaté vlastníky korporací na náklady masy relativně chudších spotřebitelů.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 216 × | Prestiž Q1: 7,88

+11 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top