Štítky článku: •  

O demokracii, redistribuci a destrukci soukromého vlastnictví (2)

Představme si světovou vládu, demokraticky zvolenou podle principu jeden člověk jeden hlas v celosvětovém měřítku. Jaký bude pravděpodobně výsledek voleb? (pokračování)

 Rozpoznání demokracie jako mašinérie populárního přerozdělování bohatství a příjmu ve spojení s jedním z nejzákladnějších principů celé ekonomie, že někdo bude dostávat více toho, co je dotováno (ať už je to cokoliv), poskytuje klíč k porozumění současné doby. [8] Všechna přerozdělování bez ohledu na kritéria, na kterých jsou založena, zahrnují „odebírání“ původním vlastníkům a/nebo výrobcům (majitelům něčeho) a „dávání“ nevlastníkům a ne-výrobcům (ne-majitelé něčeho). Podněty pro to být původní vlastník nebo výrobce zmíněné věci jsou oslabeny, a podněty být ne-vlastník a ne-výrobce jsou posíleny. Adekvátně k tomu, výsledek dotování jednotlivců, protože jsou chudí, povede k nárůstu chudoby. Dotováním lidí, protože jsou nezaměstnaní, vytvoří větší nezaměstnanost. Podpora matek samoživitelek z daní povede ke vzestupu počtu samoživitelek, „nelegitimnosti“ a rozvodům. [9]

Zakázáním dětské práce je příjem transferován od rodin s dětmi k lidem bez dětí (jako výsledek právní restrikce nabídky práce, stoupnou mzdové sazby). Následkem toho, poklesne porodnost. Na druhou stranu, podporou vzdělávání dětí vznikne opačný efekt. Příjem je transferován od bezdětných a těch, co mají málo dětí k těm, co mají mnoho dětí. Jako výsledek porodnost stoupne. A pak hodnota dětí budě opět klesat a porodnost upadne jako výsledek tzv. systému sociálního zabezpečení, který dotuje důchodce (staré lidi) z daní uvalených na ty, co v přítomnosti vydělávají příjem (mladí lidé), instituce rodiny — mezigenerační pouto mezi rodiči, prarodiči a dětmi — je systematicky oslabováno.

Staří se již nepotřebují spoléhat na asistenci svých dětí, jestliže si nevytvořili žádné zaopatření pro své stáří a mladí (typicky s méně akumulovaným bohatstvím) musí podporovat staré (typicky s více akumulovaným bohatstvím) místo toho, aby se používali jiné způsoby — typicky v rámci rodiny. Touha rodičů po dětech a dětí po rodičích bude upadat, rodiny se budou rozpadat a počet nefunkčních rodin bude na vzestupu a zaopatřovací aktivity — úspory a tvorba kapitálu budou upadat, zatímco spotřeba poroste. [10]

Výsledkem dotování simulantů, neurotiků, bezstarostných lidí, alkoholiků, narkomanů, HIV pozitivních a fyzicky a mentálně „problémových“ skrze regulace pojištění a povinné zdravotní pojištění, bude více nemocí, simulování, neuroticismu, bezstarostných lidí, alkoholismu, narkomanství, HIV pozitivních a fyzicky a mentálně retardovaných. [11]

Nucením ne-zločinců včetně obětí trestných činů do placení nákladů za věznění kriminálníků (místo toho aby kriminálníci kompenzovali své oběti a platili plné náklady na jejich vlastní zatčení a věznění), bude kriminalita růst. [12] Nucení podnikatelů skrze programy „afirmativní akce“ („nediskriminace“), aby zaměstnali více žen, homosexuálů, černochů nebo jiných „menšin“ než by jinak chtěli, povede k většímu zaměstnávání minorit a k menšímu počtu zaměstnavatelů a k menšímu množství zaměstnanců mužů, heterosexuálů a bělochů. [13] Donucováním vlastníků soukromé půdy dotovat („ochraňovat“) „ohrožené druhy“, které žijí na jejich pozemcích, pomocí environmentální legislativy, zde bude více zvířat, kterým se bude dařit lépe a méně lidí, kterým se navíc bude dařit hůře. [14]

Co je nejdůležitější, donucování vlastníků soukromého majetku a/nebo těch co vydělávají tržní příjem (producentů) kvůli dotování „politiků“, „politických stran“ a „veřejných úředníků“ (politici a vládní zaměstnanci neplatí daně, ale jsou vypláceni z daní) [15], povede k menší tvorbě bohatství, menšímu množství výrobců a menší produktivitě a i k většímu plýtvání, „parasitům“ a příživnictví.

Podnikatelé (kapitalisté) a jejich zaměstnanci nemůžou vydělat nějaký příjem, pokud neprodukují zboží anebo služby, které jsou prodávány na trzích. Nákupy kupců jsou dobrovolné. Nákupem zboží anebo služby, kupující (spotřebitelé) demonstrují, že preferují toto zboží nebo služby nad sumou peněz, které se musí vzdát kvůli nákupu tohoto zboží a služeb. Naproti tomu politici, strany a veřejní úředníci neprodukují nic, co je prodáváno na trzích. Nikdo nekupuje vládní „zboží“ a „služby“. Tyto jsou produkovány a při tom vznikají náklady, ale nejsou prodávány a nakupovány.

Na jednu stranu, z toho plyne, že je nemožné určit jejich hodnotu a zjistit zda tato hodnota ospravedlňuje anebo neospravedlňuje náklady na ně vynaložené. Protože nikdo toto zboží a služby nekupuje, nikdo vlastně nedemonstruje to, že považuje vládní zboží a služby za hodnotnější než náklady na ně vynaložené, a sice zda jim někdo vůbec připisuje anebo nepřipisuje nějakou hodnotu.

Z pohledu ekonomické teorie, je tak zcela nelegitimní předpokládat, jak je to vždy ukazováno ve statistice národního důchodu, že vládní zboží a služby mají hodnotu danou náklady na jejich produkci, a pak přidat jednoduše tuto hodnotu k „normální“ hodnotě soukromě produkovaného (kupovaného a prodávaného) zboží a služeb, aby se došlo k hrubému domácímu (nebo národnímu) produktu, pro příklad.

Mohlo by být také předpokládáno, že vládní zboží a služby nemají žádnou hodnotu nebo i to, že nejde vůbec o „zboží“, ale téměř o „zlo“, a proto náklady na politiky a celé veřejné služby by měly být odečteny od celkové hodnoty soukromě produkovaného zboží a služeb. Opravdu, domnívám se, že toto by bylo více obhajitelné.

Na druhou stranu jako praktický důsledek, dotování politiků a veřejných úředníků obnáší dotování „produkce“ s malým anebo žádným ohledem pro blaho jejich údajných spotřebitelů a místo toho s mnoha anebo jediným ohledem na blaho „producentů“, tj. politiků a veřejných úředníků. Jejich platy zůstávají stejné, jedno zda jejich výstup uspokojuje spotřebitele anebo jej neuspokojuje. A tak jako výsledek expanze „veřejného“ sektoru stran zaměstnanosti, dojde k vzestupu lenosti, nedbalosti, nekompetence, špatných služeb, špatného zacházení, plýtvání a i destrukce — a ve stejný čas i k nárůstu arogance, demagogie a lží („my pracujeme pro veřejné blaho“). [16]

7. 10. 2019

Hans Hermann Hoppe. Vyšlo jako 4. Kapitola knihy „Demokracie, bůh, který selhal“, 9. vydání, 2007. Vychází u příležitosti 70. narozenin Hanse Hermanna Hoppe.

Předkládá pan Hynek Rk na Bawerk.eu (následují ještě dva díly)


[8] Stran ekonomie přerozdělování viz Ludwig von Mises, Socialism: An Economic and Sociological Analysis (Indianapolis, Ind.: Liberty Fund, 1981), zvláště kapitola 34; Murray N. Rothbard, Power and Market: Government and the Economy (Kansas City: Sheed Andrews and McMeel, 1977), str. 169ff; idem, For A New Liberty, kapitola 8. Česky vyšlo jako Ekonomie státních zásahů (Praha: Liberální institut, 2001) a jako Manifest svobody (Praha: Ludwig von Mises Institut, 2015), kapitola 8.

[9] Pro detailní empirické výzkumy tohoto a početných souvisejících skutečností viz Charles Murray, Losing Ground (New York: Basic Books, 1984).

[10] Stran efektu „sociálního zabezpečení“, povinné školní docházky a zákazu dětské práce na postupující destrukci rodin viz Allan C. Carlson, What Has Government Done to Our Families? (Auburn, Ala.: Ludwig von Mises Institute, 1991); also Bryce J. Christensen, The Family vs. the State (Auburn, Ala.: Ludwig von Mises Institute, 1992).

[11] Pro jednu z nejranějších, nejvíce jdoucích do hloubky a nejdále dopředu vidících analýz viz Misesův Socialism, str. 429-432 a 438-441. Napsaná v raných 20. letech 20. století; Mises popsal efekt „sociálního zabezpečení“ následovně: „Oslabením anebo zničením vůle k tomu být dobrý a schopný práce, sociální zabezpečení vytvoří nemoci a neschopnost k práci; vytvoří zvyk si stěžovat… Ve zkratce, je to instituce, která směřuje k podněcování nemocnosti, vůbec nemluvě o nehodách a zintensivní pozoruhodně fyzické a psychické dopady nehod a nemocí. Jako sociální instituce vytvoří lidi nemocné tělesně a mentálně nebo přinejmenším znásobí, prodlouží a intenzifikuje nemoci.“ (str. 432) Navíc Mises přistoupil k jádru problému a vysvětlil proč pojištění proti většině zdravotních a úrazových risik a obzvláště proti risiku nezaměstnanosti, je ekonomicky nemožné: „Hodnota zdravotního a úrazové pojištění se stává problematickým z důvodu možnosti, že pojištěná osoba může sama sobě přivodit nebo přinejmenším zhoršit stav, proti kterému se pojišťuje. Ale v případě pojištění v nezaměstnanosti nemůže nastat stav, proti němuž se pojištěnci pojišťují, aniž by si to tito přáli… Nezaměstnanost je problém mezd, ne práce. Je stejně tak nemožné pojistit se proti nezaměstnanosti, jako pojistit se proti, řekněme, neprodejnosti zboží… Pojištění proti nezaměstnanosti je rozhodně chybné označení. Nemůže zde být nikdy uspokojující základ pro takový typ pojištění.“ (str. 439) [Pozn. překladatele: v případě zdravotního a úrazového pojištění se problém u komerčního případně spolkového pojištění v minulosti řešil tím, že výplata pojištění ani zdaleka nenahrazovala výši mzdy a ani veškeré úhrady spojené s léčbou. Část nákladů na pojistnou událost tak nesl pojištěnec. Samozřejmostí byly poměrně přísné kontroly.] Ohledně logiky rizika a pojištění viz dále Ludwig von Mises, Human Action: A Treatise on Economics, scholar's Edition (Auburn, Ala.: Ludwig von Mises Institue, 1998), kapitola 6, česky vyšlo jako Lidské jednání: pojednání o ekonomii (Praha: Liberální institut, 2006), kapitola VI; o dysgenických následcích sociální „pojištění“ viz Seymour W. Itzkoff, The Road to Equality: Evolution and Social Reality (Westport, Conn.: Praeger, 1992); idem, The Decline of Intelligence in America (Westport, Conn.: Preager, 1994).

[12] Stran kriminality a trestu viz Murray N. Rothbard, The Ethics of Liberty (New York: New York Universtiy Press, 1998), kapitola 13, česky vyšlo jako Etika svobody (Praha: Liberální institut, 2005), kapitola 13; Assesing the Criminal, Randy E. Barnett a John Hagel, eds. (Cambridge, Mass.: Ballinger, 1977); Criminal Justice? The Legal System vs. Individual Responsibility, Robert J. Bidinotto, ed. (Irvington-on-Hudson, N. Y.: Foundation for Economic Education, 1994).

[13] Stran práva a ekonomie „afirmetivních aktivit“ a diskriminace viz Richard A. Epstein, Forbiden Grounds (Chicago: University of Chicago Press, 1992); Discrimination, Affirmative Action and Equal Opportunity, Walter Block a Michael Walker, eds. (Vancouver: Fraser Insitute, 1982). [Pozn. překladatele: zdá se, že současné metody pozitivní diskriminace čili afirmativní aktivity spíše ztěžují zaměstnávání menšin, protože dost často bývají doplněny požadavky a nařízeními požadujícími stejné mzdové tarify s ostatními zaměstnanci.]

[14] Ohledně konzervacionismu a environmentalismus viz Murray N. Rothbard, „Conservation in the Free Market,“ v idem, Egalitarianism as Revolt Against Nature and other Essays (Washington, D. C. Libertarian Review Press, 1974); idem, Power and Market, str. 63-70, česky vyšlo jako Ekonomie státních zásahů (Praha: Liberální institut, 2001) str. 152-162; idem, „Law, Property Rights and Air Pollution,“ v idem, The Logic of Action Two (Cheltenham, U. K.: Edward Elgar, 1997); Llewellyn Rockwell, Jr. The Anti-Environmentalist Manifesto (Burlingame, Calif.: Center for Libertarina Studies, 1993).

[15] Viz Rothbard, Power and Market, kapitola 2 a str. 84ff, česky vyšlo jako Ekonomie státních zásahů (Praha: Liberální institut, 2001) kapitola 2. K rozpoznání této důležité pravdy je nutné jen vznést otázku „Co by se stalo, kdyby všechny daně byly zrušeny?“ Znamenalo by to, že pro příklad, by příjem všech vzrostl z čistého příjmu (po zdanění) na hrubý příjem (před zdaněním)? Odpověď je jasné „ne“. Kvůli tomu, jak je se shromážděnými daněmi naloženo. Jsou pro příklad použity na uhrazení platů vládních úředníků. Jejich platy by pravděpodobně nevzrostly, pokud by daně byly zrušeny. Přesněji by jejich platy klesly na nulu, což by demonstrovalo, že tito vůbec žádné daně neplatí. Jak Rothbard vysvětluje: „Jestliže byrokrat obdrží plat 5000 dolarů za rok a zaplatí 1000 dolarů jako ‚daň‘ vládě, je zcela zřejmé, že jednoduše obdržel plat 4000 dolarů a nezaplatil žádné daně. Vládci jednoduše vybrali složitý a matoucí účtovací systém, v kterém se byrokratovi jeví, že platí daně stejným způsobem jako jiní lidé, kteří vydělávají stejný příjem. (Ibid, str. 278, také str. 142). Jakmile je toto pochopeno, stává se zřejmým proč jisté skupiny jako školní učitelé a universitní profesoři téměř vždy a jednotně podporují vyšší daně. Neakceptují tak velkomyslně větší břemeno na ně uvalené. Místo toho jsou daně prostředkem, pomocí kterého chtějí zvýšit svoje daněmi financované platy. Ohledně záležitosti plátců daní versus konzumentů daní viz také John C. Calhoun, A Disquisition on Government (New York: Liberal Arts Press, 1953), str. 16-18.

[16] Ohledně základních omylů přítomných ve standardních výpočtových procedurách národního důchodu a konstruktivní alternativě viz Murray N. Rothbard, America's Great Depression (Kansas City: Sheed a Ward, 1975), str. 296-304, idem, Power and Market, str. 199-202, česky vyšlo jako Ekonomie státních zásahů (Praha: Liberální institut, 2001) str. 323-326. [Pozn. překladatele: Na tom, že státní služby a zboží nejsou prodávány na trhu, nemění moc ani ten fakt, že některé z těchto služeb a zboží jsou na trhu „prodávány“ za oproti nákladům sníženou cenu — třeba lístky na vlaky anebo MHD. V tomto případě jde spíše o něco, co se dá nazvat regulačním poplatkem, který brání tomu, aby poptávka po dané službě anebo zboží byla příliš velká.]

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 148 × | Prestiž Q1: 6,32

+8 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
libertarian

Dobrý článok. Vlastne zbytočné hodnotiť, však auto je známy - Hans Hermann Hoppe.
Vplyv článku na pospolitý ľud je však nulový. Článok je pre ovčanov pridlhý, priliš komplikovaný, a navrhuje NEPOPULÁRNE názory. Smutné ....

PeTaX

A to jsem ho rozpůlil (ten článek). Jinak souhlas. Ovčan to nedočte.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top