Štítky článku: •  

Zkouška Gottem aneb Hledání morálních majáků

Smrt je vždycky tragická a vyrovnat se s ní je bezesporu ta nejtěžší věc, jaké musíme ve svém životě čelit. Smrt známé osobnosti je ovšem tragédií hned dvojitou. Jednak je sám o sobě tragický fakt, že někdo zemřel, odešel ze světa, zkrátka, že už není. Druhou tragédií je ovšem mediální kolotoč, který se začne roztáčet zpravidla hned pár minut poté, co je úmrtí oznámeno. Jako tomu bylo v případě Karla Gotta…

Je to smutné, ale zachovat si po smrti známé osobnosti dekorum některým lidem jaksi nejde. Nejde těm, kteří nechápou, že odchod ze světa není spouštěč k tomu, aby na sociální sítě či do médií říkali špínu, kterou by za života dané osoby nikdy nevypustili z úst. Těm, kteří mají pocit, že úmrtí je důvodem ke spuštění laviny planého moralizování s odstupem desetiletí. Těm, kteří si ze záhadného důvodu myslí, že smrt je soutěž o to, kdo byl morálnější, neposkvrněnější a liliově bělejší. Jako by na tom u umělce záleželo…

Slovo umělec vychází ze slova umět. Pokud tedy posuzuji nějakého umělce, je důležité jednak to, že něco umí a za druhé to, zda mě jeho um nějakým způsobem oslovuje. Uvedeme si to na příkladu: osobně nemám ani trochu ráda herečku Lídu Baarovou. Ale důvod, proč ji nemám ráda, není ten, že spala s Goebbelsem nebo že díky smrtícímu koktejlu ctižádosti a naivity jistou dobu souzněla s nacisty. Důvod je ten, že mě osobně zkrátka její herecký projev zcela neoslovuje. Naopak jsem vždycky nesmírně milovala herecký projev Čeňka Šlégla, u kterého mi zase houby s octem záleželo na tom, že byl členem Vlajky nebo že vystupoval v propagandistických rozhlasových skečích (což činil zcela pragmaticky, aby ochránil vlastní rodinu).

Důvod, proč zbožňuju herecké umění Jiřiny Štěpničkové, není v tom, že si nechávala operovat zdravé koleno, aby nemusela hrát v německých filmech, ani to, že ji po válce perzekvoval komunistický režim. Zbožnuju ji proto, že to zkrátka byla Herečka s velkým „H“. Rovněž je mi jedno, s kolika prezidenty se už za svůj život vyfotila (a ještě vyfotí) Jiřina Bohdalová, protože pro mě osobně jednoznačně patří naší k herecké špičce. Zrovna tak mi nic nebrání smát se replikám, které ve filmu Na samotě u lesa říká Zdeněk Svěrák, přestože s jeho politickými názory jinak absolutně nesouhlasím.

Stručně řečeno, nepožaduji po umělcích, aby to byli neposkvrnění andělé morální ctnosti, ani aby měli totožné politické názory, jako mám já. Protože s produktem, který oni vytvářejí a který já jako divák konzumuji, umělcova morálnost, nemorálnost či politický postoj nijak nesouvisí!

Bohužel ale žijeme v době, kdy se jistá část společnosti permanentně snaží hledat neposkvrněné morální ikony, jakési světlonoše, kteří nám budou ukazovat cestu temnotou (domnělého) nemorálna. Od každého, kdo se ve veřejném prostoru pohybuje, se pak nemilosrdně vyžaduje, aby takovým světlonošem byl. A běda, jakmile jím není.

Tím se vracíme na začátek ke Karlu Gottovi, protože jediný důvod, proč se proti němu po smrti vzedmula vlna celkem nechutných ataků, byl ten, že on tuhle hru na světlonoše prostě nikdy nehrál. Na rozdíl od jiných. Škraloup v podobě Anticharty nepotřeboval kompenzovat tím, že by někoho poučoval a hrál si na arbitra morálky — na rozdíl od jiných, kteří Antichartu také podepsali. Nikdy se neuchýlil k tomu, že by o Češích povýšeně prohlašoval, že jsou malí, hloupí a do sebe zahledění či něco podobného — tak, jak to dělaly a dělají jiné známé osobnosti. Gott dělal jediné — zpíval!

Pravda je totiž taková, že většina lidí vůbec nepotřebuje zpěváka k tomu, aby hrál roli nějakého morálního majáku. A už vůbec ho nepotřebují k tomu, aby nad nimi ohrnoval nos a kritizoval společnost za to, že si někoho špatně zvolila nebo že zastává postoje, které nejsou dostatečně „IN“. Většina lidí potřebuje zpěváka k tomu, aby dělal to, co dělat má — tedy zpíval. Herce k tomu, aby hrál a režiséra k tomu, aby režíroval filmy, na které se dá koukat. Co je správné nebo nesprávné, morální či nemorální, si je už každý dospělý a svéprávný člověk schopen určit sám — a žádný barometr v podobě celebrit k tomu ani v nejmenším nepotřebuje.

Navíc těžko říct, podle jakých kritérií by se ty bájné morální majáky měly vybírat, když jsme byli svědky toho, že ve „zkoušce Gottem“ nejeden takový morální maják celkem zásadně selhal

Píše paní Karolina Stonjeková na prima.iprima.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 167 × | Prestiž Q1: 8,65

+14 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Pavol

Nesúhlasím s hlavnou ideou tohto článku. Je mi jedno, že elán robil dobré pesničky. Odkedy koncertovali na predvolebných mítingoch HZDS, ich neznášam a nebudem ich pesničky počúvať. Rovnako mi je jedno, že Gilette robí dobré žiletky. Odkedy robia reklamy odsudzujúce "toxickú maskulinitu", tak si ich žiletky nekúpim.
Takže mi ani pri hercoch, ani pri spevákoch nie je jedno, aké hodnoty prezentujú mimo svojho "umenia".
Ale samozrejme sa budem držať zásady, že "o mŕtvom iba dobre". Takže to, že nepočúvam elán, hoc má dobré pesničky, neznamená, že keď zomrie Jožo Ráž, tak budem všade hovoriť, že to bol nemorálny človek. Duplom, keď sa ma na to nikto nepýta. Ale počúvať jeho pesničky ani tak nezačnem.

PeTaX

Ano, to je Vaše svobodná volba a je to tak v pořádku. A jiní to zase mají jinak.
Jen tak okrajově: mně třeba vadí daleko více Rážův obdiv ke komunismu, než to, že vzali kšeft od HZDS.
A pokud jde o Gotta, mně byl ten jeho tenor celý život dost protivný (i když technicky byl asi dokonalý). No a když mu stářím už zpěv moc nešel, nějak mi vadit přestal a pořady, v nichž velmi zasvěceně hovořil o světové hudbě, jsem si občas poslechl.
Ale souhlasím s jedním: to, jak na něj začali kydat špínu, ještě ani nevychladl, je odporný hyenismus.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top