Štítky článku: •  

Bakalův pád. Pláštík Havla nezabral. Ani média

ROZHOVOR „To vypadá, že se nám začíná tak trochu bortit jeden léta pracně budovaný růžový obrázek altruisty a filantropa Zdeňka Bakaly,“ říká komentátorka Karolina Stonjeková k novému vývoji v kauze OKD, kde budou padat trestní oznámení. Podle Stonjekové byl zároveň Bakala tak trochu nedotknutelný. A to včetně jím vlastněných médií. Bakala ovšem, narozdíl od Babiše, vždy řešil politiku jen nepřímo. Nyní se to ale prý může otočit proti němu.

Nejpopulárnějším politikem je nově Václav Klaus ml. V žebříčku s důvěrou 42 % dotázaných předběhl Andreje Babiše, kterému věří 38 % respondentů. O třetí místo se dělí Ivan Bartoš a Tomio Okamura s 29 %. O čem pozice Klause svědčí?

Žebříčky popularity politiků jsou vůbec zajímavá disciplína. Něco jako politický Zlatý slavík nebo cena TýTý. Moc nechápu ani jejich význam, ani jejich smysl a považuji je spíš za způsob, jak mohou agentury, které tyto žebříčky sestavují, prodat médiím další svůj „famózní“, ale ve skutečnosti nic neříkající produkt.

Zajímavé ovšem na těchto žebříčcích je, jak málo jejich výsledky odrážejí reálnou voličskou podporu. Asi si ještě vzpomeneme na doby, kdy byl jedním z nejoblíbenějších politiků pan Dienstbier, a vzpomeneme si asi i na to, že na preference, neřkuli volební výsledky ČSSD, to prakticky žádný vliv nemělo. Takže pana Okamuru nebo pana Bartoše asi může čistě osobně těšit, že je má rádo 29 % respondentů, ale striktně vzato je jim to nanic, protože je jasné, že tolik lidí je nikdy volit nebude. Druhý bude rád, když to bude alespoň polovina, první bude rád i za třetinu.

Jediný, u koho se ta čísla alespoň tak nějak shodují s reálnými výsledky, je premiér Babiš, ale i tady je jasné, že 38 % ve volbách to nebude. 42 % pro Václava Klause svědčí o tom, že je to výrazný politik, kterého lidé znají, což je samozřejmě v době naprosto nevýrazných politických figur velká výhoda. Jak a zda vůbec se ale tato popularita promítne do volební přízně jeho nového subjektu, na to si budeme muset počkat.

Proč podle vás v žebříčcích důvěry dostávají opoziční lídři na frak? S výjimkou Piráta Bartoše jsou daleko „za medailovými pozicemi“. Petr Fiala 19 %, Jiří Pospíšil 19 %, Vít Rakušan 16 %…

To souvisí s tím, čím jsem končila svou předchozí odpověď. Současná česká politika je mimořádně chudá na osobnosti, na lidi s jasným názorem, na lidi, kteří by vzbuzovali nějaké emoce. Všechno je to taková neurčitá politická hmota bez barvy a bez zápachu, což o představitelích současné opozice platí dvojnásob. Trochu jiná může být situace v případě Jiřího Pospíšila, protože v dobách své slávy se k nejpopulárnějším politikům řadil i on. Byl to takový milý mladý a nadějný chlapec, který nikdy o nikom neřekl nic ošklivého — čímž tvořil dokonalý kontrast s většinou svých tehdejších kolegů. A to mu vynášelo přední příčky těchto „politických Zlatých slavíků“. Ty doby jsou ale dávno pryč. Pospíšil, ač předseda TOP 09, sešel z očí, a tím sešel i z mysli. Stal se součástí té neutrální bezbarvé hmoty a není tu nic, proč by si ho člověk měl pamatovat nebo proč by k němu měl chovat sympatie.

Sněmovní vyšetřovací komise podá v souvislosti s privatizací OKD trestní oznámení na Zdeňka Bakalu, Bohuslava Sobotku, Vladimíra Dlouhého a další. Váš komentář?

To vypadá, že se nám začíná tak trochu bortit jeden léta pracně budovaný růžový obrázek altruisty a filantropa Zdeňka Bakaly. Bakalovi rozhodně nelze upřít, že by na to nešel chytře — sporné aktivity v oblasti byznysu dokázal přikrýt pláštíkem konání dobra — například sponzorováním volební kampaně Karla Schwarzenberga nebo Knihovny Václava Havla, ale samozřejmě i řady dalších bohulibých projektů. Tím se mu povedlo vytvořit auru jisté nedotknutelnosti, kterou mu pochopitelně pomáhala masivně budovat i jeho média a jeho novináři. Mimochodem, všimněte si, že o Bakalových médiích se nikdy nemluvilo jako o médiích vlastněných oligarchou… všimněte si, že zatímco jiným politikům se mlátily o hlavu fotky s kontroverzními podnikateli, Václavu Havlovi nebo Karlu Schwarzenbergovi nikdy nikdo fotky s Bakalou nevyčítal. (A že jich bylo!).

Svým způsobem se tedy dá říct, že Bakalův byznys plán byl přinejmenším stejně dokonalý jako ten Babišův. Možná i dokonalejší — protože Bakala, na rozdíl od Babiše, nikdy nebyl tak hloupý, aby šel do politiky přímo. On si svoje zájmy řešil prostřednictvím těch, kteří v té politice už byli. Tahle výhoda se ale teď, zdá se, může otočit proti němu.

Co říci na to, že současný premiér Babiš je trestního stíhání zproštěn a o chvíli později se stejný proces rozjede v případě expremiéra Sobotky? Je normální, aby byl takřka každý vrcholný politik vyšetřován kvůli možným podvodům?

Normální to rozhodně není, ale asi už to začíná být běžné. Ostatně jak všichni víme, po soudech je stále popotahován i bývalý premiér Petr Nečas a zatraceně blízko soudům byl přece i další bývalý premiér, Mirek Topolánek. Takže se to bohužel stává jakýmsi smutným koloritem české politiky.

Budou podle vás někteří lidé za vytunelování OKD nakonec spravedlivě potrestáni, nebo věc vyšumí do ztracena a hlavní aktéři se soudu vyhnou?

Hlavní aktéři se možná nevyhnou soudu, ale osobně bych tipovala spíše to, že se vyhnou trestu. Zatímco nástup Davida Ratha do vězení si už po včerejšku představit umím, u Bohuslava Sobotky se mi to představuje o poznání hůř. A u Zdeňka Bakaly bych takovou představu označila rovnou za science fiction. Takže jako pravděpodobné se jeví buď vyšumění, nebo jen potrestání méně důležitých aktérů celého příběhu.

Kolem kauzy Čapího hnízda, ve které jde o desítky milionů, se pořádají masové demonstrace. Čím si vysvětlujete fakt, že ve věci OKD, kde jde o řádově více peněz, se nic takového neděje?

To je jednoduché — jak jsem už říkala, Bakala na rozdíl od Babiše nikdy neudělal tu chybu, že by šel sám do politiky. On byl mužem v pozadí, který řídil a úkoloval. Bakala není politik a už vůbec ne premiér, takže tam se samozřejmě lépe schová i nepravost v řádu miliard, protože na něj není tak vidět. Babiš se rozhodl, že se z muže v pozadí stane mužem v popředí, a myslím si, že musel počítat s tím, že to bude mít nějaké následky. Navíc Babiš je jako premiér zodpovědný za hospodaření s veřejnými prostředky a u politiků je jakýsi apriorní předpoklad, že ty veřejné prostředky nebudou používat ke svému obohacení.

Na druhou stranu je ale pravda i to, že tahle situace zavání tak trochu dvojím metrem. Avšak neházejme flintu do žita. Třeba se pan Minář ukáže jako zásadový chlapík, kterému nepravosti vadí jaksi paušálně, bez ohledu na to, kdo je dělá, a svolá milionově-chvilkovou demonstraci i proti Zdeňku Bakalovi.

Před týdnem zemřel legendární zpěvák Karel Gott. Od té doby se média i politici předhánějí v připomínání jeho činů. Někdo vzpomíná s láskou, jiní s chutí kritizují Gottovu minulost. Často se skloňovala Anticharta, na druhou stranu mnozí z těch, kteří za totality trpěli, přišli se svědectvím o tom, jak jim Gott nezištně a potají pomáhal. Jak na vás vyjadřování politiků v posledním týdnu působilo? Přestřelil někdo skutečně velmi výrazně?

Celé to bylo přestřelené, celé to bylo nedůstojné. Tohle posmrtné posuzování morálnosti zemřelých je jen zbytečné a trapné. Mimochodem, stejně jako jakékoli jiné moralizování. Zpěvák nebo umělec není ani papež, ani mnich. Zpěvák má zpívat a těšit publikum, nikoli filozofovat o morálce. Nemá si hrát na morálního arbitra, protože to, jestli dělá, nebo nedělá dobrou hudbu, s jeho morálností, či nemorálností nijak nesouvisí. Ale chápu, že něco tak banálně jednoduchého se těžko vysvětluje v době, kdy se celebrity naopak snaží ze sebe morální arbitry dělat a kdy nevynechají jedinou příležitost se politicky angažovat.

Jestli někdo chce vidět neposkvrněného světce, ať se nedívá na celebrity pop music, ale jde se dívat na obrazy svatých v kostele. To by zrovna třeba takovému panu Halíkovi mohlo jít celkem dobře.

K té Antichartě — před jakou volbou tehdy Karel Gott stál? Buď „držet hubu a krok“, nebo jít za statečné gesto stejnou cestou jako Marta Kubišová, tedy podřadné práce s nulovou vidinou profesní realizace? Je namístě Gottovi jeho tehdejší roli vyčítat?

Gottovi nemá kdo co vyčítat, tím spíš, že jiným signatářům Anticharty se to už dneska taky nevyčítá. Ano, Gott sice nebyl disident. Ale na rozdíl od mnohých jiných disidentů hlavně nebyl nikdy komunista!!! Na rozdíl od řady chartistů, kterým komunismus a extrémní levice ideově nevadily, ale vadilo jim pouze jeho praktické provedení či porušování lidských práv, Gott nikdy žádnou sympatii k této ideologii neměl. A to by bylo dobré mít především na paměti!

V neděli 6. října se veřejnost dozvěděla o skonu známé herečky Vlasty Chramostové. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v reakci na její úmrtí prohlásil, že to ona by si zasloužila pohřeb se státní poctou. Argumentuje působením Chramostové v disentu. Jak takový výrok vnímat? Jde podle vás o vyřizování účtů skrze zemřelé osobnosti?

Na to mám jen jeden jediný komentář: Pavel Rychetský bohužel propásl svou šanci mlčet. Což se mu, rovněž bohužel, stává poměrně často…

Uvádí paní Karolina Stonjeková pro PListy

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 228 × | Prestiž Q2: 10,53

+24 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
svobodny duch

"Žebříčky popularity politiků jsou vůbec zajímavá disciplína. Něco jako politický Zlatý slavík nebo cena TýTý. Moc nechápu ani jejich význam, ani jejich smysl ... Zajímavé ovšem na těchto žebříčcích je, jak málo jejich výsledky odrážejí reálnou voličskou podporu."

Tak ja vam to, pani Stonjekova, vysvetlim (i kdyz pochybuji, ze to na svobodnem svete budete cist). Zatimco Zlaty slavik nebo Tyty jsou, podobne jako volby, vysledkem hlasovani tech, kteri se do hlasovani aktivne zapojili, pruzkum popularity nebo pruzkum volebnich preferenci, kde jsou statisticky zahrnuty vsechny skupiny populace (coz je samozrejme velmi ovlineno reprezentativnosti statistickeho vzorku z populace) je pri pouziti objektivni metodologie vice vypovidajici o naladach a prioritach spolecnosti jako celku.

Dovolte mi, prosim, uvest extremni priklad, ktery je silne nepravdepodobny, ale diky svemu zveliceni bude dobre demonstrovat rozdily, zminene v clanku, mezi popularitou politika a realnym vysledkem ve volbach. Mejme politika, ktereho bude mit rado 51% obyvatel CR, kteri ale zaroven nebudou mit ochotu jit k volbam a svoji vuli timto manifestovat. V extremnim pripade muze takovy politik ziskat ve volbach 0%, prestoze bude realne nejoblibenejsim politikem v CR.

V CR se celkem stabilne volebni ucast pohybuje lehce nad polovinou, co si pamatuji, nezazil jsem volby s volebni ucasti, ktera by dosahla 70% nebo vice. (Nicmene se mohu mylit, neprochazel jsem si ted volebni ucast za poslednich x let, jen si to takhle pamatuji z dob, kdy jsem se o to zajimal.) A to je prave ten rozdil, ktery je v clanku zminovan.

Podle meho nazoru, v pripade, ze pouzita metodologie pro vyzkum a vyber reprezentativniho vzorku je objektivni, takovyto pruzkum popularity ma vetsi vahu pro realne zobrazeni nalady ve spolecnosti, nez realny vysledek voleb, ktery reprezentuje pouze volbu tech, kteri volit prisli. Mam tedy nadeji, ze nyni uz to chapete lepe a rozumite zasadnimu rozdilu mezi Zlatym slavikem a pruzkumem preferenci, potazmo statistice jakozto vednimu oboru.

PeTaX

Volební účast (a tím i síla mandátu) má dlouhodobě sestupný trend. Mám udělanou přesnou statistiku, jen jsem to ještě neshrnul do článku.

Ohledně průzkumů: já bych řekl (i když v tom komentáři máte pravdu), že průzkumy ani tak dalece náladu nedokumentují, jako ji spíše vytvářejí. Lidé (a čert) má vždy tendenci s*át na větší hromadu. Nebo jinak řečeno: lidé jsou vždy raději na straně vítězů, než poražených. Takže se kloním k tomu, že agentury si ten „reprezentativní“ vzorek vybírají tak, aby vyšel požadovaný výsledek.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top