Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Evoluce, socialismus a zklamání po ‘89

Mnoho lidí je dnes při vzpomínkách na ‘89. zklamáno a zmateno. Tehdy cinkali klíči a riskovali za získání lepšího života, ale dnes nejsou spokojeni. Nechci (a s vysokou pravděpodobností ani nemám dostatečné znalosti na to) se pouštět do filozofování nad ideály tehdy aktivních vedoucích osobnosti změny a nad jejich naplněním.

adam-smith.jpg (18,246 kiB)
Adam Smith

Pozornost bych chtěl zaměřit jen na jednu část očekávaných změn a to v oblasti ekonomického uspořádání. Snad se shodneme, že život po ekonomické stránce před ‘89. nebyl růžový. Minimálně relativně ve srovnání s Rakouskem nebo západním Ně­mec­kem. Lidé prostě utíkali z východu na západ a ne naopak a to nejen kvůli politickým, ale i e­ko­no­mic­kým důvodům.

Leitmotivem ekonomické změny byl přechod z ne­e­fek­tiv­ní­ho centrálně řízeného hospodářství na hospodářství tržní, decentralizované, jinak řečeno na kapitalismus. Existuje mnoho pojednání, argumentů a teorii, které kladou důraz na různé aspekty toho, proč socialistický způsob řízení zaostává výkonnostně za kapitalistickým způsobem. Nedávno jsem zde připomněl jednu z těchto teorií. Zde se však pokusím zaměřit pozornost na jeden — podle mě klíčový — aspekt ekonomického sel­há­vá­ní socialismu, převyprávěný do evolučního jazyka.

Socialismus jako brzda kulturní evoluce

V socialismu o rozvržení vzácných zdrojů v oblasti výroby a produkce rozhodovali centralizované orgány vedení strany. Pro potřeby článku můžeme předpokládat, že jejich schopnosti při rozhodování nebyly v zásadě horší než ty, které mají soukromí vlastníci v kapitalismu. Obě skupiny se mohou mýlit, konec konců obě jsou složeny pouze z obyčejných lidí z masa a kostí.

Fundamentální rozdíl mezi socialismem a kapitalismem vidím ve schopnosti systému reflektovat omyly. Jinak řečeno identifikovat hloupé výrobní nápady a následně přerozdělit zdroje do jiných sektorů výroby. Ještě jinak řečeno: ve schopnosti selektovat neefektivní výrobní procesy, prostřednictvím čehož se uvolní zdroje pro ty efektivní.

Toto kapitalismus v zásadě umožňuje. Pokud mi čtenář nevěří, doporučuji mu zkusit podnikat. Tj. vykonat to alokační rozhodnutí, které bylo v socialismu na bedrech vládnoucí strany. Pravděpodobně velmi rychle přijde na to, že přesunout zdroje z méně hodnotného použití do toho více hodnotného, není jednoduchý úkol a kapitalismus mu to dá pocítit — formou ztráty, která vyřadí jeho představu o výrobě z ekonomického systému.

Důležité je však dodat, kdo je za tuto selekci v kapitalismu odpovědný. Jsou to rozhodnutí spotřebitelů, kteří svými nákupy/ne-nákupy rozhodují o tom, čí nápad (mutace) projde evolučním sítem kapitalismu a čí nápad skončí na smetišti dějin. Tento tlak spotřebitelského výběru řídící strana v minulém režimu nepociťovala a ani pociťovat nemohla. Selekce se tam odehrávala arbitrárně — na základě politického rozhodnutí.

Když člověk čte Adama Smitha, musí si všimnout jeho údivu a obdivu nad spontánním řádem tržní ekonomiky, která přesouvá zdroje tam, kde jich je nejvíce třeba, kde každý dělá to, v čem je nejlepší a všechny ekonomické činnosti jsou vzájemně přizpůsobeny. Stejný údiv a obdiv však čtenář najde i v textech Charlese Darwina, který si všímá, jak je každý organismus dokonale adaptován na své prostředí a celá příroda „do sebe zapadá“. Možná jde o náhodu, ale pravděpodobnější se mi zdá, že toto rozčarování je výsledkem fungování identických principů.

Kapitalismus s ostrovy socialismu

Vraťme se však k první a druhé větě článku. Proč, když je kapitalismus o tolik lepší nástroj alokace zdrojů, nemáme se tak dobře, jak jsme očekávali? Moje první odpověď by byla: přehodnotit realističnost očekávání a přesvědčit se, zda se opravdu náhodou nemáme — v průměru — lépe a opačné pocity nejsou hlavně výsledkem selektivní paměti a romantizování si minulosti (a mládí). Jen po této sebereflexi se můžeme podívat na negativní výsledky (a jejich příčiny), které slovenská forma kapitalismu přinesla za 25  let.

Brzdou rychlejšího rozvoje ekonomiky a růstu bohatství na Slovensku po 89. je v mých očích skutečnost, že část ekonomických aktivit není ani dnes podřízená výše zmíněnému selektivnímu tlaku spotřebitelské volby. I dnes o přežití množství podnikatelských nápadů znovu rozhoduje arbitrární ruka úředníka a politika.

Slepý selektivní mechanismus zisku a ztráty, který objektivně posuzuje relativní výkonnost podnikatelského nápadu-mutace, nahradil mechanismus rentu hledajícího zaměstnance veřejného sektoru a jeho kamaráda ze soukromého sektoru. Kde o přežití firmy nerozhoduje její spotřebitel aktem koupě, ale piešťanský raper, proto je odůvodněné znovu očekávat, že zdroje nebudou alokovány efektivně, ale arbitrárně, přesně jako v socialismu.

Závěr

Chyba socialismu je, že brání ve fungování kulturní evoluce v oblasti výroby, která následně není adaptována na specifické prostředí v určitém místě a čase (tj. není adaptována na preference spotřebitelů, technologické postupy, dostupné fyzické zdroje a přítomnost ostatních konkurentů).

Socialismus zprznil selektivní mechanismus, který je klíčový pro fungování evoluce, výběr mezi špatnými a dobrými nápady — mutacemi.

Výsledkem byla (a dále je) neefektivní výroba a chudoba.

Pokud znáte hru na telefon, je snadné pochopit proč. V této hře lidé vytvoří řetěz a jeden druhému postupně šušká zprávu. V této hře také dochází ke kulturní evoluci původní zprávy — objevují se její různé mutace jako nedokonalosti v procesu replikace. Ovšem ani zde neexistuje (jako v socialismu) účinný selektivní mechanismus, který by pomohl odstranit nesprávné mutace. Výsledkem je, že konečná zpráva ztratila svůj původní smysl.

V socialismu je výsledkem výrobní struktura ekonomiky, která žádným způsobem neodráží reálné podmínky.

Socialismus jako společenské uspořádání podle mě také negativně ovlivňuje samotný akt mutace nápadů, čímž brzdí inovační proces ekonomiky. Přesouvá totiž mutace z konkrétního místa a času na mikroúrovni, do mutací, které vznikají výhradně na makro úrovni v řídících komisích — o tom však možná někdy příště.

Důležité je pochopit, že kapitalismus v dnešní formě si v některých odvětvích ponechal arbitrární rozhodovací proces a tím udržuje neefektivitu v systému. I když se tato část ekonomiky může zdát zanedbatelná, na její udržení při životě spotřebuje tento or­ga­nis­mus — parazit — polovinu vámi vyprodukované hodnoty…

Autorem úvahy je Róbert Chovanculiak, překlad Redakce

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 153 × | Prestiž Q1: 5,48

+3 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Evoluce, socialismus a zklamání po ‘89

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top