Štítky článku: •  

Gemeinnutz geht vor Eigenutz (1/3)

V těchto dnech, kdy se připomíná osmdesáté výročí vypuknutí Druhé světové války, bude vhodná doba na důkladnější pohled na to, jak by měl být nacionálně-socialistický režim klasifikován na politickém spektru, jak vypadala jeho hospodářská politika, kvůli čemu byl přitažlivý a jak se dostal k moci.

Díl I — Úvod

Drtivou většinu čtenářů zde nepřekvapí, pokud dojdeme k závěru, že nacionální socialisté jsou to, co o sobě sami v názvu tvrdí — jednou z verzí socialismu. Že jejich symbol — rudý prapor socialismu spojený s hákovým křížem nacionalismu — má v sobě onu rudou socialistickou část zcela oprávněně. Přesto pokud dnes někdo otevře některé populárně-historické práce, jako je Hitler and Stalin, paralel lives od Alana Bullocka, tak se dočte o této revizionistické kontroverzi:

„Argumentuje se tím, že Hitler neměl žádnou specifickou hospodářskou či sociální politiku. Třetí říše nepředstavovala revoluční transformaci německé společnosti a hospodářství. Obojí si zachovalo kontinuitu s předchozím obdobím. Antikapitalistické prvky v nacionálně-socialistickém programu byly ignorovány: nedošlo na znárodnění bank a velkých korporací, obchodní domy nebyly uzavřeny a velké (nežidovské) majetky nebyly rozbity.

Korporativistické ideje, které se těšily velké podpoře středních tříd, byly opuštěny, jakmile se nacisté dostali k moci. Odbory a kolektivní vyjednávání bylo potlačeno, mzdy byly drženy nízko. Velcí kapitalisté zůstali na svých pozicích, řídili hospodářství a inkasovali velké zisky ze znovuvyzbrojování a války. Nacisté tak nepředstavovali (socialistickou) revoluci, ale kontrarevoluci, německou formu fašismu.“ (str. 346)

Bullock zde shrnuje pohled levicových nebo s levicí sympatizujících badatelů a propagandistů. Co se týče ostatních autorů, tak lze udělat přehled nejobvyklejších charakteristik nacionálně-socialistického hospodářství:

Avraham Barkai: Nazi Economics: Ideology, Theory, and Policy

Nacistická strana s Hitlerem v čele měla skutečnou řídící pozici. Velcí kapitalisté a koncerny měli určité úlevy a prostor k manévrování, ale to bylo dovoleno jen za účelem efektivnější produkce. Nacisté efektivně vykonávali stranickou diktaturu nad průmyslem.

Nacisté dosáhli poklesu nezaměstnanosti masivní keynesiánskou stimulační politikou, když jejich státní výdaje vzrostly více, než u kteréhokoliv jiného průmyslového státu. Nacisté omezili dividendy, které akciové podniky směly vyplatit akcionářům. Prakticky veškerý zisk podniků musel být buď reinvestován podle pokynů Říše, nebo uložen do státních dluhopisů. Nacisté zavedli kompletní cenovou kontrolu, byť při jejím uplatňování byli poněkud pružnější, než komunisté v Sovětském svazu.

Rozdíl, který Barkai vidí mezi nacistickou politikou a levicovým socialismem, spočívá v tom, že podle jeho názoru nacistická ideologie klade větší důraz na kompletní poslušnost autoritě vůdce, zatímco levicový socialismus zdůrazňuje rovnost.

Timothy Mason: Primacy of Politics: Politics and Economics in National Socialist Germany

Ve Třetí říši byl zájem průmyslníků přísně podřízen (a ve vleku) zájmu vedení státu. Kapitalistická hospodářská struktura byla nacistickou politikou rozbita na jednotlivé části a účinnost lobování nebo jednotného postupu kapitalistů proti tomu, co si usmyslel režim podniknout, s postupujícím časem ve Třetí říši klesala. Po roce 1936 byli průmyslníci efektivně vyloučeni z rozhodovacích procesů o zásadních otázkách státní politiky. Ačkoliv všichni velcí němečtí průmyslníci byli pro snižování mezd, režim jejich přání ignoroval a místo toho se snažil o zvyšování životního standardu pracujících tříd.

Mason se tímto v šedesátých letech dostal do sporu s východoněmeckými historiky Eberhardem Czichonem, Dietrichem Eichholtzem a Kurtem Gossweilerem, kteří napsali, že kdyby měl pravdu, znamenalo by to „kompletní popření marxistické analýzy.“ (Timothy Mason byl původně marxista.)

Richard Overly: War and Economy in the Third Reich

„Ačkoliv (kapitalistické podniky) byly stále schopny ze systému profitovat, byly nuceny tak činit jen za podmínek, jaké strana nastavila. Úroveň zisků a investic byla určená státem a podmínky favorizovaly státní projekty… Racionální ekonomická kalkulace ustoupila politice.“ (str. 106)

„Dlouhodobě se nacisté pohybovali směrem k Novému hospodářskému řádu, kde hospodářství kontrolovala strana skrze byrokratický aparát technokratických expertů, a primární byly politické zájmy. Tím se podobal systému, který vznikl v Sovětském svazu.“ (str. 118)

Peter Temin: Soviet and Nazi economics planning in the 1930s

„Hospodářské plánování pod Stalinem a Hitlerem ve třicátých letech bylo v zásadě totožné jak v procesu, tak ve výsledcích. Oba hospodářské systémy používaly státem stanovené ceny a donucení jako integrální součást spíše chaotického procesu alokace zdrojů; spotřeba byla v obou zemích obětována investicím do těžkého průmyslu. Oba hospodářské systémy lze tak charakterizovat jako socialistické a socialismus ve třicátých letech nebyl ničím jiným, než vojenskou mobilizací.“ (str. 1)

Peter Temin je jedním z mála, který se nebojí aplikovat přímo termín socialismus a, jak si ukážeme dále, s jeho pojetím se lze plně ztotožnit, protože používá konzistentní ekonomickou definici socialismu.

Temin ve své práci:

„…přináším argumenty, že mezi plánovacími procesy v těchto dvou systémech lze nalézt řadu shodných prvků. Tyto shody plynou z používání cenové regulace a systému donucení. Plánování v Sovětském svazu bylo daleko chaotičtější a plánování v Německu daleko lépe zorganizováno, než jaký o tom panuje všeobecný dojem.“

„Z toho plynou následující závěry. Reálné socialistické plánování ve třicátých letech mělo charakter vojenské mobilizace, oproti socialismům Západních teoretiků nebo poválečné Jugoslávie. Ačkoliv toto není nový poznatek, v současné diskusi o Sovětském hospodářství je více opomíjený a zaslouží znovu zdůraznit (Gregory and Stuart, 1990). Zadruhé Nacistický hospodářský systém má mnoho společných charakteristik s dominantním socialistickým hospodářským systémem své doby. Národní socialisté byli tudíž socialisty i v praxi a nejen v názvu.“ …

„Je omylem myslet si, že (kvůli znárodnění) mělo Sovětské vedení nad svým hospodářstvím větší kontrolu, než nacisté. Oba systémy se zmítaly ve stejných zmatcích … a byly obětí rozmarů chaotických přebujelých byrokracií.“ (str. 2–3)

Michael von Prollius: Wirtschaftssystem der Nationalsozialisten

Autonomie podnikatelů ve Třetí říši byla omezena na vnitřní organizaci jejich podniků a soukromé vlastnictví nemělo mnoho reálného obsahu. Všechny vztahy firem k okolnímu světu byly podřízeny státnímu vedení. (str. 229–31, 279–77)

Peter Hayes: From Cooperation to Complicity, Degussa in the Third Reich

„Prohlášením čtyřletého plánu v roce 1936 byla „nepřímá socializace“, které se průmyslníci tak obávali v době Výmarské republiky, zpečetěna jako zřídka zpochybňovaná realita nacismu.“ (str. 114)

Christoph Buchheim and Jonas Scherner: The Role of Private Property in the Nazi Economy: The Case of Industry

„Dnes jsou jen malé pochyby o tom, že tvrzení o průmyslnících jakožto o rovnocenném spojenci Nacistické strany při utváření osudu Německa, není dobře podložené. V tomto smyslu měla politika dozajista převahu nad průmyslovými zájmy, jak to vyjádřil Mason.“ (str. 394)

Günter Reimann: The Vampire Economy

„Totalitní stát zásadně proměnil podmínky obchodního života.“

„Starý typ kapitalisty, který se drží tradičního konceptu vlastnických práv, je za vlády nacismu odsouzen ke zkáze. Volkischer Beobachter předpovídá příchod „nového typu člověka, který si bude libovat v tom, že může „žít nebezpečně“ a který svou efektivitou vytvoří svobodu jednání sám pro sebe.“ (str. 9)

„Dekret 28. 2. 1933 anuloval článek 153 Výmarské ústavy, který zaručoval soukromé vlastnictví a omezoval zásahy do soukromého vlastnictví podle určitých právně definovaných kritérií … Koncepce vlastnictví prošla zásadní změnou. Individualistická koncepce státu — plod liberálního ducha — musela ustoupit konceptu, že zájem celku stojí před zájmem jednotlivce (Gemeinnutz geht vor Eigennutz).“ (Jahrbuch des Oeffentlichen Rechtes der Gegenwart, Otto Koellreuther (1935), str. 267.)

„Vláda v totalitním státu by nebyla „autoritativní“, kdyby soudy stále fungovaly se stejným stupněm nezávislosti, jako v liberálním kapitalismu.“ (str. 12)

„Fritz Nonnenbruch, finanční editor Volkischer Beobachter, prohlásil: „Neexistuje zákon, který by mohl vázat Stát. Stát dělá to, co považuje za nezbytné, protože k tomu má autoritu. … Další fází nacionálně-socialistické politiky bude nahrazení kapitalistických zákonů politikou.“ (Fritz Nonnenbruch, Die Dynamische Wirtschaft, 1936, str. 114.)

Walter Eucken: Teorie centrálně řízené ekonomiky: Analýza německého experimentu

„Ekonomický řád je ve skutečnosti vždy kombinací několika odlišných forem. Budeme se zabývat pouze jednou z těchto forem. Centrálně plánovaná ekonomika nemusí být pouze ta, kde jsou veškeré výrobní prostředky v kolektivním vlastnictví. Jistě, taková kombinace bývá obvyklá, jako například v Rusku od roku 1928. Ovšem není nezbytná.

Zajímavou záležitostí je, že v Německu zůstaly výrobní prostředky většinou (formálně) v soukromém vlastnictví a zemědělské statky stejně jako továrny nadále patřily převážně soukromým osobám a firmám. Ale soukromí vlastníci mohli svým vlastnictvím disponovat jen ve velmi omezeném rozsahu. Existovaly rozsáhlé rekvizice průmyslových zásob, které byly uvolňovány pouze pro konkrétní účely konzistentní s centrálním plánem. Můžeme s jistotou prohlásit, že pro ekonomický proces nebyly rozhodující plány a jednání jednotlivých firem nebo domácností, ale plány a nařízení centrálních autorit.

Pokračování…

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 213 × | Prestiž Q1: 7,49

+10 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top