Štítky článku: •  

Gemeinnutz geht vor Eigennutz (2/2) — zemědělství

Druhá kolekce seriálu o fungování ekonomiky za nacistického Německa, která se tentokrát věnuje tématu zemědělství.

Darré, který nyní neměl k dispozici možnost motivovat zemědělce k navýšení produkce zvýšením výkupních cen, se rozhodl vzít problém propagandistickým útokem. Na dožínkovém festivalu 1934 byl vyhlášen celonárodní „Boj o zrno“ (Die Erzeugungsschlacht). Vše mělo být podřízeno zvýšení sklizně v roce 1935. RNS byla zmobilizována, bylo uspořádáno 400 000 schůzí, na kterých byly rozdány miliony letáků zdůrazňujících nutnost zvyšování efektivity produkce.

RNS dostala na svoji propagandu mimořádný příděl peněz z rozpočtu a vrhla se na ní s militantní rétorikou. Sedláci nyní byli prohlášeni za „úderné jednotky“ v boji o zrno. Novým sloganem RNS, který visel na transparentech ve všech vesnicích, bylo „Die Erbhof-bauern vor die Front!“ Na výpomoc v zemědělství byly zmobilizovány městské děti z Hitlerjugend a BDM.

Vzhledem k omezením, které před RNS byly postaveny (zmrazené ceny, limitované dovozy) byly výsledky tohoto úsilí vždy daleko za ambicemi. Problém byl těžko řešitelný obzvláště v oblasti produkce tuků, masa, mléka a másla. Většina sice i před krizí a nástupem nacionálně-socialistického režimu pocházela od zvířat chovaných v Německu, ale vysokých výnosů ve dvacátých letech bylo dosahováno využitím dovážených vysoko proteinových krmiv, jako sója a burské ořechy. S jejich pomocí bylo možné zvýšit dojivost krav na 2200 litrů ročně a u nejlepších kusů až na 4 000 litrů.

Se zavedením devizové kontroly a omezením dovozů klesla do roku 1936 u hospodářských zvířat konzumace proteinů na 50 % a uhlohydrátů na 30 % toho, co bylo k dispozici v roce 1928. Po roce 1933 Říšská banka na dovozy olejnatých plodin nikdy nepřidělila více než 260 milionů marek ročně — polovinu toho, co za Výmarské republiky.

Za kvalitní dovážená krmiva neexistovala žádná adekvátní domácí náhrada. Nedostatek tuků a masa byl od roku 1935 až do konce režimu v Německu trvalým jevem a při nemožnosti zvýšit ceny se RNS musela uchylovat k více či méně skrytým formám přídělových systémů. Německému dělníkovi, který teď získal práci, sice nehrozilo hladovění, ale za svou mzdu si nemohl ke konzumaci koupit to, co by bylo možné v letech 1927–28 a to přesto, že při stanovených cenách a mzdách by na to formálně měl.

Na straně spotřeby se režimní propaganda soustředila na vychvalování předností střídmého životního stylu. V tom bylo využito Hitlerovo vegetariánství. Každý Němec se jednou do měsíce měl uskromnit a spokojit se s jedním chodem nemasitého jídla — a ušetřené peníze darovat na program Zimní pomoci (Winterhilfswerk). Eintopfsonntag byl oficiálně zaveden do restaurací a jídelen a byly na něj upozorňovány i domácnosti.  

Trhliny v podpoře politik RNS se začaly objevovat mezi samotnými zemědělci, o čemž informují zprávy gestapa. Sedláci určitě měli důvody cítit se omezováni více než kdykoli dříve v dobách míru. V prvních dvou letech vlády Nacionálních socialistů bylo vydáno v zemědělství 250 nových vyhlášek a regulací: jedna regulace každé tři dny.

Nejméně oblíbenou byla pravděpodobně povinnost dodávat denní kvóty mléka do mlékáren patřících RNS. Denní dodávání čerstvého mléka a másla na městský trh bylo pro sedláky tradičně zdrojem každodenní hotovosti. RNS sice platilo za dodávky také, ale nižší centrálně stanovenou cenu, než jakou by byli ochotni platit lidé ve městech při přímém prodeji. Odhaduje se, že např. v oblasti Hamelin jen toto nařízení připravilo jednotlivé statky až o 2 000 marek ročně.

V září 1935 odhalilo gestapo v oblasti Wesermünde tzv. „mléčnou stávku“ poté, co bylo upozorněno na neobvykle nízké dodávky mléka. Při silniční kontrole byli chyceni dva sedláci, co na černý trh ve městě pašovali 44 kg másla.

Situaci mezi zemědělci dokumentuje Günter Reimann následujícími příklady:

„Herr V. je jedním z velkých pozemkových vlastníků ve Východním Prusku. Je to konzervativní starší pán, který býval hrdý na to, jak je vlastním nezávislým vládcem na velkém pozemku a má zde patriarchální vztahy se svými zaměstnanci. Jako zapálený německý nacionalista si byl po nástupu Hitlera jistý, že země byla ‚zachráněna před bolševiky a Židy‘.

Nikdy se mu ani nesnilo, že nový režim bude zasahovat do jeho Bohem daných práv vlastníka daleko více, než předchozí sociálně-demokratická vláda, kterou nenáviděl. Protože nebyl schopen se rychle zorientovat ve změnách, které se udály, nepřizpůsobil se stále rostoucím požadavkům vládnoucí strany. Brzy tak měl roztržku s místním stranickým vedoucím, kterým pohrdal jako povýšencem. Stranický vedoucí lámal jeho zatvrzelého ducha všemi způsoby, které se v houštině vyhlášek a regulací naskýtají.

Již tu nebyl Hindenburg, který, jako prezident Říše a vrchní velitel armády, by jistě vyslyšel stížnosti svého junkerského přítele a intervenoval by v jeho prospěch. Herr V. se musel poučit z trpké zkušenosti, že v Německu již není žádný soud nebo úředník, který by ho chránil a začal tak mít strach z toho, co s jeho statkem bude. Navštívil svého přítele, bankéře Z, kterému se vyznal:

„Chtěl bych investovat do něčeho bezpečného, do něčeho, na co by nedosáhl stát a strana. Za starých časů jsem nikdy nechtěl spekulovat nebo kupovat akcie. Teď by mi to nevadilo. Ovšem jako nejlepší možnost vidím koupi farmy v Jižní Africe. Možná už moje další sklizeň bude příliš malá a pak mě obviní ze „sabotáže“ a na statek mi nasadí nějakého nuceného správce — člena strany. Chtěl bych se pro takový případ pojistit, abych měl kam jít, jestli se strana rozhodne vzít mi můj majetek.“

Bankéř pak byl nucen informovat svého přítele, že žádná taková legální cesta k úniku neexistuje. Stát mu nedovolí opustit Německo s více než deseti markami. Jižní Afrika je mu uzavřena a bude muset zůstat tam, kde je.“ (str. 10 — 11)

„Jeden zemědělec byl zatčen a postaven před soud za to, že opakovaně prodával svého starého psa společně s prasetem. Když se u něj zastavil pro prase nějaký soukromý kupec, byl dohodnut prodej podle oficiálních pravidel. Kupec by se zeptal: ‚Kolik za to prase?‘ Prohnaný zemědělec odpověděl: ‚Nemůžu prodat za víc, než je úředně stanovená cena. Ale kolik byste dal za tohohle psa, kterého chci taky prodat?‘ Pak by zemědělec s kupcem nemluvili o ceně prasete, ale o ceně za psa. Když se dohodli, tak kupec dostal psa společně s prasetem. Cena prasete by byla zaznamenána ve smlouvě podle pravidel, ale kupec zaplatil hodně za psa. Poté kupec psa pustil a ten se vrátil ke svému starému pánovi, pro kterého byl skutečným pokladem.“ (str. 68)

Režim tomuto a podobným obcházením svých vyhlášek čelil policejní kontrolou — boj proti černému trhu od konce roku 1934 do vypuknutí války zaměstnával více kapacit gestapa než boj proti politickým odpůrcům režimu. Byli zde tajní agenti, kteří prováděli namátkové „kontrolní nákupy“ stejně jako pravidelné kontroly všeho, co bylo přepravováno v dopravních prostředcích. Pokud charakterizujeme atmosféru např. let 1936 a 1937 jako policejní stát, kde je vysoká pravděpodobnost, že vás při cestování budou různé policejní složky zastavovat, legitimovat a prohledávat, děje se to daleko více kvůli pašovanému máslu, než kvůli tomu, že by u vás očekávali např. komunistické letáky.

Všechny tyto nedostatky, tak typické pro centrálně plánovaný systém, ovšem sloužily Hitlerovi jako důkaz potvrzující jeho teorii nedostatku životního prostoru a toho, že jejich řešením bude územní expanze. Nikdy se nezamyslel nad takovými triviálními záležitostmi, jako jaký dopad má na zemědělskou produkci cenová kontrola, jaké ztráty působí výkupy potravin za dvojnásobek světové ceny, co a kde naruší systém kvót a devizová kontrola.

Nastal tak cyklus sebenaplňujících se předpovědí — čím více nacisté do zemědělství zasahovali, tím větší problémy zde rostly a čím větší problémy zde rostly, tím větší to byl důkaz, že s expanzivními výboji za získání další půdy nejde dále otálet, a že jedině to přinese jejich konečné řešení.

Jak napsal o nacistické mentalitě von Mises:

„Jedinou německou ingrediencí v nacismu je jeho touha po dobytí životního prostoru (Lebensraum). A ani to není výlučně německá specialita, ale shoduje se s ideami, kterými se řídí politiky vlivných stran i v jiných zemích. Jsou to ty strany, které prohlašují příjmovou nerovnost za hlavní problém. Nacisté dělají totéž. Nacisty charakterizuje fakt, že nejsou smířeni se stavem věcí, v němž jsou Němci navždy odsouzeni k ‚uvěznění‘, jak říkají, na relativně malém a hustě osídleném území, kde musí být produktivita práce nižší než v relativně řidčeji osídlených zemích, které jsou obdařeny většími přírodními zdroji. Jejich cílem je spravedlivější distribuce přírodních zdrojů země.

Jako ti, kteří ‚nemají‘, se dívají na majetek bohatších národů, které obsadily větší kusy zemského povrchu, se stejnými pocity, s nimiž se mnoho lidí dívá na vyšší příjmy svých vlastních krajanů. „Pokrokáři“ v anglosaských zemích tvrdí, že „svoboda nemá žádnou cenu“ pro ty, kteří mají relativně málo majetku. Nacisté dělají totéž v mezinárodních vztazích. Podle jejich názoru jediná svoboda, která stojí za to, je Nahrungsfreiheit (tj. potravinová soběstačnost). Jejich cílem je získání teritoria tak velkého a s tolika přírodními zdroji, aby mohli žít v hospodářské izolaci, ale přitom se stejnou životní úrovní, jakou mají ostatní národy. Považují se za revolucionáře bojující za svá přirozená práva proti nespravedlivým nárokům reakcionářských národů.

Pro ekonomy je snadné odhalit omyly nacistických doktrín. Ale ti, co pohrdají ekonomií jako ‚reakcionářskou a ortodoxní‘ a vzhlíží přitom k mylným plánům socialismu a ekonomického nacionalismu, by měli s jejich odmítnutím velké problémy. Nacismus není totiž nic jiného, než konzistentní aplikací jejich vlastních socialistických doktrín na podmínky relativně hustě osídleného Německa.

Mises.cz: 10. října 2019, Vladimír Krupa


Zdroje:

  1. Adam Tooze: The Wages of Destruction
  2. Günter Reimann: The Vampire Economy
  3. Allan Bullock: Hitler and Stalin, paralel lives
Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 96 × | Prestiž Q1: 5,00

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top