Štítky článku: •  

Traktát o totalitě

Pojednání se vztahuje k původnímu článku paní Veroniky Valíkové z roku 2012. Protože je delší, než původní článek, nakonec jsem jej přemístil sem, jako samostatnou úvahu.

Článek paní Valíkové je sestaven umným způsobem a jistě popisuje jevy velmi nežádoucí a bohužel rok od roku silnější. Má však jednu zásadní vadu: drtivá většina z těch uvedených nebezpečných nešvarů nemá s totalitou pranic společného. Výraz totalita (i podle výkladového slovníku) znamená něco jiného. Znamená:

„Celostnost, celistvost, úplnost, jednotnost, jednotu, jednotlivost; typ diktátorsky vedeného státu prosazující úplné ovládnutí všech oblastí společenského života prostřednictvím byrokratického aparátu a policejní moci, vedoucí k deformování individua až k jeho úplnému podrobení, popř. umlčení.

(A zde je nepochybně konjunkce s režimem komunistického, sovětského typu, i s nacismem.)

Když se podíváme na autorčin seznam domnělých totalitních praktik, vidíme například, že se sama dopustila nešťastných chyb podle bodů 2) a 8) svého seznamu. Použila nesprávné slovo, respektive podsunula mu jiný význam, než ve skutečnosti má. (Tedy totalitní praktiku?)

To není samozřejmě žádná novinka. Běžně se setkáváme například s naprosto nesprávným výkladem slov demokracie/demokratický. (A obdobně nálepky fašismus, nacismus, rasismus, xenofobie…) Velmi často je slovo demokracie používáno ve smyslu „líbí se mi“, „je to podle mého gusta“, nebo ve smyslu „to je »správné«“. K tomu je ještě často využíván spíše bonmot, že „většina má vždycky pravdu“. Samozřejmě, že ji nemá! Jen má největší sílu vynutit si ji nad ostatními, jakkoliv je třeba vadná. Jenže snad všichni podvědomě tušíme, že tak tomu není! Pro termín demokracie můžeme také vyhledat kupříkladu tuto definiční sadu (ať už se s ní identifikujeme, nebo ne):

„Vláda lidu (zvl. vláda většiny); státní zřízení, kde vládní moc náleží lidu a je jím vykonávána buď přímo, nebo zprostředkovaně (prostřednictvím systému zastupitelů, kteří jsou obvykle pravidelně, periodicky a svobodně voleni); politický či sociální celek takto řízený; systém institucí dělby a delegace moci; obyčejný lid jako hlavní zdroj politické moci; principy politické a sociální rovnosti.“

Vidíte, co výkladový slovník říká? Demokracie je (mj.) i nástrojem sociální rovnosti!!! Ale dobrá, nechci pro tento okamžik rozebírat, že rovná a všeobecná demokracie dlouhodobě míří k vysokému přerozdělování, centralizaci a ve finále k socialismu. To je na jiný příběh… Takže zpět:

A tažme se: žijeme ve státním zřízení, kde veškerá moc náleží lidu? Respektive, jakým způsobem je tato moc realizována. Na první otázku se dá odpovědět „ano“ pouze částečně. Samozřejmě že v Ústavě stojí, že lidu náleží všechna moc, i ty volby se nějakým způsobem periodicky konají, avšak že by vůle lidu byla prosazována, to už se tolik tvrdit nedá. Ten vzývaný lid je potřeba pouze jedno odpoledne a jedno dopoledne 1× za čtyři roky a následujících 1460 dnů už lid jen nevěřícně zírá, jací dařbujánové a přetrhdíla se k moci dostali a jaké pohromy se na něj teď valí.

Navíc v našem systému ani nevolíme osobnosti s nějakým morálním kreditem, kterým důvěřujeme, že svěřenou moc nezneužijí, ale volíme pouze jakýsi ideologický směr, tedy kolekci pravděpodobných (sic!) řešení, jejichž realizací budou pověřeny osoby, kterým věříme málo, anebo vůbec, či je vůbec neznáme. Vynoří se odněkud ze sklepení politických sekretariátů a začnou „páchat dobro“. (Zdravím, soudruzi Hamáčku, Petříčku, Maláčová & další a další.)

A i s tou většinou (podle definice) se to má velmi sporně. Ve skutečnosti totiž v praxi nikdy o většinu nejde. V reálu jde jen o největší menšinu, která skutečné většině ostatních bude diktovat svoje vize. Kdyby totiž šlo o reálnou většinu, musela by volební vítězství dosahovat 50 a více-procentních výsledků. Jenže tak tomu nikdy není; k výkonu reálné moci se nakonec dostávají skupiny volené třeba jen 10, či 20 % voličských hlasů a ovládají pak v praxi 90 nebo 80 % těch, kteří si tento směr a tento koncept vůbec nepřáli.

Podle současných výsledků voleb (a stále nižšího a nižšího volebního mandátu) by v podstatě vlády ani správně neměly vládnout. Měly by tak nanejvýše zalévat v kancelářích fíkusy. Jenže současný model funguje tak, že jakmile se výkonu moci (vlády) zmocní nějaká skupina, má de facto bianco šek na čtyři roky a prostor pro jakoukoliv svévoli.

Tomu, při vědomí jak je moc nebezpečná a zneužitelná, měly původně zabránit parlamenty. Tedy nedovolit vládě žádné svévole a excesy, pokud nemají skutečnou oporu v občanech příslušné země. Jenže systém se průběhem stovky let zvrhl a našel si snazší řešení, v němž v podstatě vlády a parlamenty splývají v jedno mocenské centrum a je-li v parlamentu jakási opozice, pak může být velmi snadno zcela ignorována.

Výsledkem jsou potom politiky ode zdi ke zdi, kdy jedna mocenská skupina, která se prorvala k vládě buď korupcí voličů, nebo zákulisním kupčením, ovládáním médií, anebo pomocí falešných slibů, prosadí silou jakési své řešení problémů. (Po jejichž řešení vůbec ani nebyla veřejná poptávka.) Případná další vláda nutně tento protlačený model zruší a zavede svůj vlastní způsob řešení, a tak dále, ad absurdum, ode zdi ke zdi. A to bez ohledu na to, zda mocenská skupina je „levicová“, nebo „pravicová“. Obě touží po moci a „vládnutí“. Jen každá trochu jinak.

Do značné míry by pomohlo řešení, kdy by parlamenty byly tvořeny hlavně opozicí proti vládě. Pokud by byl parlament, zákonodárný sbor, většinově opoziční, vůbec by vládě neumožnil nějaké násilné excesy, které by neměly skutečně velmi širokou podporu veřejnosti. A pokud namítáte, že by se tak ve skutečnosti nedalo vůbec vládnout, pak kontruji, že to by bylo nejlepší! Taková vláda by byla nucena nechat věci plynout tak, jak jdou a to by bylo jenom dobře. (A z pilnosti a ve volném čase by mohla začít likvidovat ta obrovská kvanta zbytečných, svobodu kradoucích zákonů, ministerstev a byrokratů.)

Protože každá vláda (a moc obecně) znamená ovládání jiných lidí a pokud si neumí omezit mantinely na řešení věcí, které nezbytně musí být stejné a společné všem (a těch je relativně velmi málo), pak nutně tenduje k totalitnímu způsobu vládnutí, to znamená k zasahování do stále soukromějších a soukromějších částí lidských životů a jejich unifikace podle centrálního mustru, přesně tak, jak to definuje právě totalita. Protože totalita znamená nadměrné vládnutí, zneužívání (svěřené) moci. Vlády tu nejsou od toho, aby panovaly jako nějaký feudál. Vlády jsou voleny proto, aby po určený čas spravovaly tuto zemi, ne aby jí rabovaly, zneužívaly k osobnímu prospěchu, či přetvářely k obrazu svému. Když už ne z jiného důvodu, tak proto, že za výsledky své činnosti v podstatě nenesou žádnou odpovědnost krom té politické, což je odpovědnost limitně nulová a nedovede zabránit dalekosáhlým škodám.

Když už parlamenty zapomněly na svoji původní kontrolní úlohu, ztratily ji, měla by občanům zůstat (nebo být zavedena) alespoň možnost suspenditního veta, tedy metoda, kdy je možné iniciovat lidové hlasování, které násilím protlačený zákon anuluje (anebo potvrdí).

Kromě toho, že ač demokracii můžeme obecně označovat za diktaturu (většin), v praxi můžeme konstatovat, že demokracie (či spíše postdemokracie) se zvrhla v dosti svévolnou diktaturu menšin. A co rozhodně nelze, pak zaměňovat slova demokracie a svoboda. Ta slova jsou totiž antagonická. Proto bychom chápání termínu demokracie měli významově omezovat pouze jako „nerevoluční a nenásilný způsob předávání moci“ a čím méně této moci bude demokraticky ovládáno, tím lépe.

A to ani nemluvím o tom, že velká spousta příkazů a zákazů k nám dnes přichází ze zahraničí prostřednictvím direktiv Evropské unie, proti kterým už vlastně ani nemáme jak se bránit.

Proto musíme hledat pro sedmnáct v článku vyjmenovaných bodů nějaké lepší souhrnné slovo, než totalita. Možná despocie, možná tyranida, možná novodobé nevolnictví, možná diktatura…

PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 171 × | Prestiž Q1: 7,98

+12 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top