Štítky článku: •  

Unijní pohádky

Skepse je občanská povinnost (Skepsis ist die Bürgerspflicht). Tak zní jedna v Německu občas citovaná průpovídka. Momentálně se Němcům příliš do krámu nehodí, a tak upadá v zapomnění. V módě jsou spíš nekriticky přejímaná hesla o Německu vnucené roli vůdce Evropy, o lidmi způsobeném globálním oteplování a o budoucím bezuhlíkovém pozemském ráji. Zde následuje jen zlomek nepravd, lží a manipulací, kterými nás krmí Brusel a komunita eurohujerů:

Skončí-li euro, skončí Evropa.

To je lež paní Merkelové. Jako kdyby tu Evropa nebyla už tisíciletí bez eura. Euro nebylo a Evropské hospodářské společenství (EWG — Europäische Wirtschaftsgemeinschaft) prosperovalo jako EU nikdy potom. Američané mají dolar, Kanaďané také. Každý ten svůj a ani ve snu je nenapadá je spojit. Jako obvykle je severoamerický kontinent intelektuálně trochu vpředu.

Evropa je přelidněná.

Jistě — Trafalgar Square, Champs Elysee, Kurfürstendamm jsou poněkud přelidněná místa. Ale jinak? Široko daleko kolem Milešovky neexistuje hospoda, která by si mohla dovolit být otevřená celý den, sedm dní v týdnu. Nejsou hosté. Dost mizerná a jediná hospoda v jednom městysu na cestě do Německa zavře, jen co Ťok poblíž Lovosic odhrabe zával z dálnice a ta bude konečně otevřena. To nejsou poměry jen u nás.

Jednou dohoníme Německo.

Hloupost. Němci se také vyvíjejí dál a o to, abychom neměli výhody rychlejšího rozvoje, se sjednocováním — integrací předpisů a všeho jiného — už postarají. Každý předpis, kterým jsme přímo spojeni se západní Evropou, s vyspělými zeměmi, jak říkají naši intoši, nás svazuje a každé „předjíždění“ předem vylučuje.

Evropa stárne a pro svůj blahobyt potřebuje víc mladých lidí.

Nesmysl. Pokud vůbec někoho, pak potřebuje Evropa své otroky, jako kdysi Egypt, Atény a Řím. Ti ale jaksi nejsou k mání. Časy se změnily, svět dnes potřebuje výrobky a know how Evropy čím dál méně. Ještě začátkem sedmdesátých let uměli dělat auta jen Evropané a US-Američané. Japonci kolem roku 1968 právě nesměle začínali. Na trhu práce bylo místo pro všechny. Dnes práce a pracovní místa Evropanům ubývají. Přebytky podmiňující náš blahobyt mizí. Evropany nikdo nepotřebuje. Všichni si umí udělat všechno sami.

rencin-brusel.jpg (50,256 kiB)
Kresba: Vladimír Renčín

Naučíme své okolí demokracii.

Tomu nevěří už ani intelektuálové. A i kdybychom naučili, co tím získáme? Sami máme potíže s demokracií a budeme ji ještě vyvážet? Otázka je také, kam vyvážet, koho oblažit. Nejlépe to vyjádřil jeden ze saúdskoarabských králů (snad ten právě zemřelý): „Jo, demokracie, každej kmen si udělá jednu partaj a dopadnem jak Irák.“

Z islámských států budeme brát jen uprchlíky, oběti tamějších válek.

Lež a podvod. I kdyby to Brusel myslel vážně, kam poplují lodi s těmi z Evropy vypovězenými? Jde o takzvané hospodářské uprchlíky, kteří nemají nárok na asyl. Kde přistanou v Africe letadla plná odmítnutých žadatelů? Běženci, ať už z Afriky nebo ti blízkovýchodní, kteří jednou k břehům Evropy dorazili, jsou zde jak se Sovětským svazem — na věčné časy. Pokud o ně má někdo zájem, třeba Švédsko, prosím. Ale bez nás!

Euro sjednotí Evropu, utuží její integraci, euro přinese prospěch všem.

Intelektuální kiks. Němci byli dříve v Řecku oblíbení. Totéž ve Španělsku. Dnes, při návštěvě těchto zemí, potřebuje nejmocnější žena světa, Merkelová, ke své ochraně tisíce policistů. Země jižní Evropy sloužily desetitisícům penzistů ze severských států jako levná destinace pro závěr jejich života. V příjemném podnebí žili levněji než doma v Německu, Švédsku nebo Anglii a Jižanům přinášeli peníze a práci. Dnes jít do hospody v Mnichově, ve Stuttgartu, na Malorce, nebo v Aténách je za jedny peníze a drahé. Levně si může člověk uvařit leda doma. Z věcí od Lidlu.

Šlechta dovolí plebsu hlasovat o přijetí eura.

Ale závazné to nebude. „To by tak hrálo, holenkové, abyste si rozhodovali!“ Rozhodovat jsme směli pouze o vstupu do EU, aby později Brusel vše změnil a všechny donutil nové podmínky podepsat. Švédsko, Anglie a Dánsko byly prozíravější a alespoň odmítly euro.

Držet hubu a krok byl příkaz doby před Pražským jarem. Skepse vůči vládnoucím elitám se nevyplácela. Nevyplácí se ani dnes, ale už se za ni alespoň nechodí do kriminálu.

Naše elity (hluboký úklon a velký pravoslavný kříž) tvrdí: „Neotravujte, makáme.“ Jenže my jim to zas tak moc nevěříme. Skeptický občan je potřeba ještě víc, než svého času Lomborgův Skeptický ekolog.

Skeptikem je pan Jindřich Plzák

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 038 × | Prestiž Q1: 5,44

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top