Štítky článku: •  

90 let od Černého čtvrtku

Vlády a centrální banky se poučily. Sebeuspokojení ale není na místě.

Uplynulo devadesát let od Černého čtvrtku na newyorské burze. Index Dow Jones Industrial se tehdy během jediného dne zhroutil o jedenáct procent. Několik velkých hráčů se o den později pokoušelo zachránit situaci velkými nákupy, ale pondělí a úterý následujícího týdne jim s poklesem trhu o neuvěřitelných 25 procent udělalo čáru přes rozpočet.

Říjen 1929 je obecně považován za počátek Velké deprese, mnohaleté krize americké i světové ekonomiky. Ale jak je možné, že pouhý pokles cen akcií, byť pozoruhodně hluboký, mohl odstartovat krizi reálné ekonomiky?

Krize ve zhoubné spirále

Tradiční teorie nabízí moralizující příběh o pýše a pádu, o spekulativním výstřelku neřízeného kapitalismu, jehož selhání nakonec musela řešit moudrá vláda v čele s prezidentem F. D. Rooseveltem. Mnohem racionálnější vysvětlení vychází z práce Miltona Friedmana a jeho manželky Anny Schwartzové. V roce 1929 začínala obyčejná recese, která však byla komplikována dvěma faktory. Za prvé, již zmíněným poklesem akcií. Velcí investoři kupovali akcie na dluh a pokles cen je dostal do neřešitelné situace.

Za druhé, banky ve 20. letech hodně půjčovaly, aniž by měly odpovídající risk management. I obyčejná recese pak začátkem 30. let přerostla v bankovní krizi. Zde se ještě dalo leccos zachránit, kdyby Federální rezervní systém projevil duchapřítomnost a poskytl bankám záchranné úvěry. Pozor, není zde řeč o záchraně na účet daňových poplatníků, ale o překlenovacích úvěrech v době přechodného nedostatku likvidity.

Zvládnutelná bankovní krize přerostla ve zhoubnou spirálu, během níž jeden krach měl za následek další krach. Rostla nezaměstnanost, lidé přicházeli o práci a o úspory, protože bankovní vklady nebyly pojištěny. Následoval pokles tržeb a zisků, další zhoršování finanční situace podniků a další krachy. Jediným „hezkým“ důsledkem byl pokles cenové úrovně.

Prezident Roosevelt sice inicioval několik rozumných zákonů, ale i několik velmi nerozumných, neboť v ekonomii a financích dosti tápal. Neúspěšná byla například snaha regulovat ceny s cílem zabránit deflaci, neboť tehdy se naivně věřilo, že klesající ceny mají za následek prohloubení krize. (Ve skutečnosti je to přesně naopak: deflace je důsledkem krize, nikoli její příčinou. Bohužel, tento mýtus dodnes žije, dokonce i v akademickém prostředí.)

USA z Velké deprese nakonec vyvázly po více než deseti letech utrpení. Mnohem hůře dopadlo Německo. Vláda kancléře Brüninga začátkem 30. let byla ekonomicky ještě mnohem negramotnější než všechny americké vlády oné dekády. Totéž platilo pro německou centrální banku podřízenou vládě. Němci uprostřed krize zvyšovali daně, snižovali výdaje, nechali banky padat jednu po druhé a dokonce uprostřed těžké měnové deflace zvyšovali úrokové sazby. Během let 1929–1932 poklesl objem peněz v německé ekonomice o 28 procent. Neexistovala jediná věc, kterou by německá vláda v oné kritické době udělala správně!

Poučily se dnešní vlády a centrální banky z minulosti? Ano, do značné míry. Když na podzim 2008 hrozilo opakování roku 1929, Ben Bernanke, guvernér Federálního rezervního systému a velký znalec historie 30. let, dokázal přerušit řetězec bankovních krachů v kritickém momentě. Něco podobného provedla i Bank of England a britská vláda; s jistým zpožděním pak i ECB a kontinentální vlády. Zpoždění ovšem způsobilo, že evropská finanční krize byla delší a měla dlouhodobější následky. (Pokud jde o Řecko, nebylo tak důležité jako potíže kontinentálních bank.)

I ty často kritizované záchrany bank z veřejných peněz měly své odůvodnění: bez nich by dnešní ekonomická situace Evropy byla mnohem chmurnější. Totéž platí pro „chrlení peněz“ centrálními bankami (alias kvantitativní uvolňování a podobné, jinak zvané operace). Samozřejmě, bylo by bývalo lepší, kdyby ECB neprováděla zběsile uvolněnou měnovou politiku během let 2002–2008, ale s tím se po roce 2009 již nedalo nic dělat.

Mimochodem — a co měnové intervence, s nimiž ČNB začala na podzim 2013? Ty byly naprosto zbytečné. České ekonomice nehrozila tehdy žádná bankovní krize, mírná cenová deflace nebyla žádnou hrozbou.

Zaplaveni penězi

Může se rok 1929 a krize 30. let opakovat? Nikoli. Přesto nepropadejme sebeuspokojení. Krize 30. let vznikla v důsledku nízké aktivity centrálních bank během počátečních stádií recese a bankovní krize. Dnes je tomu naopak: centrální banky nás díky své horečné aktivitě zaplavují penězi. V české ekonomice je dnes 2,35krát více likvidních peněz než před deseti lety.

Mezi důsledky této politiky patří mimo jiné i rostoucí ceny bydlení. Ty mají za následek sociální pnutí mezi mladší a starší generací. Krize 30. let poskytla „morální palivo“ pro nacismus, fašismus a komunismus. Všechna tato hnutí obviňovala z krize kapitalismus a volný trh. A nynější „nová levice“? Věřte nebo ne, ze všech problémů světa obviňuje kapitalismus a volný trh.

LN, 24. 10. 2019

Autor je ekonom, Algorithmic Investment Management, a. s., Robot Investment Calculator

Píše pan Pavel Kohout na NP

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 272 × | Prestiž Q1: 8,48

+14 plus Známkuj článek minus –2

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 6 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
TomM

Dnes správně tak z poloviny.

I jako úplný laik by si člověk měl položit otázku čím to, že byl hospodářský pokles z třicátých let tak silný? Čím byla ta krize výjimečná?

A pak se tím začnete zaobírat a najednou zjistíte, že až do této krize bylo naprostou samozřejmostí, že vlády nedělaly nic. Případně ještě snižovaly své výdaje. Zjistíte, že asi deset let před tou Velkou krizí si prošla Amerika také jednou krizí, která byla v počátečním propadu dokonce horší než ta Velká. Ovšem moc dlouho netrvala. Amerika měla to štěstí, že v té době:

- prezidenta Wilsona trefil šlak, takže kromě zahraničněpolitických škod nemohl páchat další škody hospodářské
- prezident Harding neměl cukání dělat "něco", ale radši ve White House mastil karty a i po zavedení prohibice vesele popíjel whisky s kamarády
- když už něco federální vláda v té době dělala, tak poměrně razantně snižovala daně a ještě razantněji výdaje po první světové válce. A za rok nebylo po krizi ani památky

No, a když se do toho pustíte opravdu pořádně, tak najdete literaturu, která tohle vše vysvětluje lépe, než všechny ekonometrické modely světa.


Kdyby chtěl někdo vědět více, tak základy jsou zde:

https://www.mises.cz/literatura/rakouska-teorie-hospodarskych-cyklu-50.aspx

Z doby, kdy mises.cz ještě fungoval...

PeTaX

Svatá pravda. Ale Keynesiánský mainstream to vidí jinak.

Tomáš Pilař

"ECB a kontinentální vlády. Zpoždění ovšem způsobilo, že evropská finanční krize byla delší a měla dlouhodobější následky."

Zejména dluhová krize států EMU a dluhy bankovních skupin a bank, nebyly v EU a hlavně v eurozóně v podstatě vyřešeny, ale zameteny pod koberec.
Právě kvůli tomu nyní ECB drží a prohlubuje negativní sazby, aby státy EMU počínaje třeba Itálií nezačaly bankrotovat jako domino.

Hynek Rajchenberk

K tomu ještě i toto: http://www.bawerk.eu/clanky/ekonomie/varufakis-a-penize-i.html

"Mimochodem v případě Japonska během Velké hospodářské krize je pozoruhodné to, že zatímco cenová hladina roku 1931 byla jen 67 % cenové hladiny roku 1929. Průmyslová výroba v tomto roce byla jen 92 % výroby roku 1929 a už následující rok dosáhla 98 % a za další rok 113 % průmyslové výroby roku 1929. V roce 1931 poklesla cenová hladina v Německu na 74 % roku 1929 a průmyslová výroba na 68 %. V roce 1931 poklesla cenová hladina v USA na 71 % roku 1929 a průmyslová výroba na 68 %. Pokles průmyslové výroby v obou zemích pokračoval i nadále. Větší pokles cenové hladiny v Japonsku neměl vůbec takový dopad jako menší poklesy této hladiny v USA a Německu."

Toto mainstream překvapivě nijak nevysvětluje.

Borsuk

Co stát činí špatně činí.

PeTaX

Přesto tolik lidí touží jeho moc posílit.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top