Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Levicová intelektuální integrita

Levicově „liberální“ intelektuálové jsou často úžasnou skupinou k pozorování. V posledních třech nebo čtyřech dekádách (1973), nepříliš dlouhém čase v lidských dějinách, vypustili, jak vířiví dervišové, série nazlobených stížností proti volnotržnímu kapitalismu.

obama-socialist.jpeg (21,160 kiB)
Socialistická evoluce

Zajímavé je, že každá z těchto stížností byla v rozporu s jedním nebo více jejích předchůdců. Zdá se však, že pro­ti­chůd­né stížnosti levicových intelektuálů je ne­vy­ve­dou z míry, ani neslouží ke zmírnění jejich nedůtklivost — přestože se často jedná o jedny a ty samé intelektuály, kteří rychle obracejí své výroky. Tyto obraty očividně nenarušují nic v jejich samo-spravedlnosti nebo v sebe-vědomosti jejich postoje.

Vizme jejich záznamy z posledních dekád:

  1. Na konci třicátých a na začátku čtyřicátých let se levicoví intelektuálové dobrali závěru, že kapitalismus trpěl nevyhnutelnou „sekulární stag­na­cí“, stagnací způsobenou snižujícím se růstem populace, koncem Západní hranice a údajným faktem, že žádné nové objevy již nejsou možné. Toto vše znamenalo věčnou stagnaci, trvalou masovou nezaměstnanost a tím pádem nutnost socialismu nebo důkladného státního plánovaní k nahrazení volnotržního kapitalismu. Toto na pokraji největšího rozvoje v amerických dějinách!
  2. Během padesátých let, navzdory velkému rozvoji v poválečné Americe, levicoví intelektuálové nepřestali mířit stále výš; kult „ekonomického růstu“ vstoupil na scénu. Zajisté, kapitalismus rostl, ale nerostl dostatečně rychle. Proto musí být volnotržní kapitalismus opuštěn a zakročit musí socialismus nebo vládní zásah, musí stimulovat ekonomiku, musí tvořit investice a vynucovat vyšší úspory za účelem maximalizace tempa růstu, i kdybychom nechtěli růst tak rychle. Konzervativní ekonomové jako Colin Clark napadli tento liberální program jako „growthmanship“.
  3. Z ničeho nic vstoupil v roce 1958 na scénu se svým bestsellerem The Affluent Society (Společnost hojnosti) John Kenneth Galbraith. A stejně tak náhle levicoví intelektuálové obrátili své obžaloby. Potíž s kapitalismem, jak se nyní zdálo, byla ta, že rostl příliš moc; najednou jsme nestagnovali, ale byli na tom až příliš dobře, a člověk ztratil své duchovno mezi supermarkety a automobilovými zadními spoilery. Nutným se tedy stala rozsáhlá vládní intervence nebo socialismus a silné zdanění spotřebitelů za účelem snížení jejich nafouklého blahobytu.
  4. Kult přebytečného blahobytu měl své dny sečtené, když byl nahrazen opačnou obavou týkající se chudoby, podpořenou knihou Micheala Harringtona The Other America (Jiná Amerika) z roku 1962. Najednou problémem v Americe nebyl přebytečný blahobyt, nýbrž rostoucí a zdrcující chudoba — a opět, řešením byl vládní zásah, mocné plánování a zdanění bohatých na podporu chudých. A tak tu byla na několik let „Válka s chudobou“.
  5. Stagnace, záporný růst, přemíra blahobytu, přemíra chudoby, intelektuálové měnili své názory jak ponožky. Pak, roku 1964, naštěstí krátce žijící „Ad-hoc výbor trojnásobné revoluce“ vydal svůj tehdy věhlasný manifest, který uzavřel kruh. Po dva nebo tři horečné roky jsme byli zavaleni teorií, že americkým problémem nebyla stagnace, ale naprostý opak: v horizontu několika málo let budou všechna americká produkční zařízení automatizovaná a robotizovaná, příjmy a produkce budou enormní a super-hojné, ale každý bude vyautomatizován z práce. Znovu by tak volnotržní kapitalismus vedl k trvalé masivní nezaměstnanosti, která by mohla být vyléčena pouze — uhádli jste to! — masivním státním zásahem nebo přímo socialismem. Po několik let, v polovině šedesátých let, jsme tedy trpěli na něco, co se právem nazývalo „automatizační hysterie“.(1)
  6. Koncem šedesátých let bylo každému jasné, že automatizační hysterky byly úplně vedle, že automatizace postupovala tempem ne větším než staromódní „mechanizace“ a že vskutku recese roku 1969 způsobovala propad v tempu růstu produktivity. Dnes už není slyšet o nebezpečích automatizace; nyní se nacházíme v sedmé fázi levo-„liberálních“ ekonomických přemetů.
  7. Blahobytu je opět přemíra a s ohledem na stabilitu, ekologii a rostoucí vzácnost zdrojů roste volnotržní kapitalismus až příliš rychle. Státní plánování nebo socialismus musí samozřejmě zakročit a zamezit všemu růstu a vytvořit nulově rostoucí společnost a ekonomiku — za účelem vyhnutí se negativnímu růstu, úpadku, někdy v budoucnu! Jsme teď zpátky u super-galbraithské pozice, ke které byl dodán vědecký žargon o přebytcích, ekologii a „vesmírné lodi Země“, tak jako hořký útok na technologii samotnou jakožto na zlého znečišťovatele. Kapitalismus s sebou přinesl technologii, růstu ekonomiky nakloněný růst obyvatelstva, průmysl a znečištění — a vláda by měla zakročit a vymýtit tato zla.

Ve skutečnosti není vůbec výjimečné nyní najít jedny a tytéž lidi hájící protichůdný mix pozic 5 a 7 a prohlašovat v ten samý moment, že:

  1. žijeme v době „post-nedostatku“, kde už nepotřebujeme soukromé vlastnictví, kapitalismus nebo materiální pobídky k produkci, a
  2. že kapitalistická chamtivost vysává naše zdroje a způsobuje bezprostřední hrozbu světového nedostatku.

Levicovou odpovědí na obě, nebo vlastně na všechny takovéto problémy se ukazuje být samozřejmě ta stejná: socialismus nebo náhrada volnotržního kapitalismu státním plánováním. Velký ekonom Joseph Schumpeter už před jednou generací shrnul celé chatrné představení levicových intelektuálů v kostce takto:

Kapitalismus je souzen před soudci s trestem smrti v jejich kapsách. Vykonají ho, ať už uslyší jakoukoliv obhajobu; jediný úspěch, kterého vítězná obhajoba může dosáhnout, je změna v obžalobě. (2)

A tak obvinění, obžaloby, mohou změnit a rozporovat předchozí obvinění — ale odpověď je stále únavně stejná.


* Jedná se o úryvek z knihy M. Rothbarda „Manifest svobody“, kapitola „Ochrana přírody, ekologie a růst“

(1) Ironicky, konzervativní ekonom Dr. George Terborgh, který sepsal významné vyvrácení stagnační teze o generaci dříve (The Bogey of Economic Maturity, 1945), nyní sepsal vedoucí vyvrácení nové vlny, The Automation Hysteria (1966).

(2) Joseph A. Schumpeter, Capitalism, Socialism, and Democracy (New York: Harper and Bros., 1942), str. 144

Autorem textu je pan Tomáš Macháček

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 143 × | Prestiž Q1: 6,74

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Levicová intelektuální integrita

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top