Štítky článku: •  

Čs. ekonomika byla v roce 1989 dlouhodobě nemocná, ale neumírala

Jedním z mýtů, které souvisejí se změnami po listopadu 1989, je to, že fungovaly podniky a ekonomika šlapala. A co se stalo potom?

Má se tím naznačovat, že poté vše zkrachovalo, skončilo, zavíraly se podniky a někteří politici dokonce neváhali používat slova o rozkradené nebo spálené zemi. Byla ale opravdu předlistopadová ekonomika v dobré kondici?

Profesor Ota Šik ve své vzpomínkové knize nazvané Jarní probuzení — iluze a skutečnost píše:

„Když jsem studentům Vysoké škole ekonomické, kteří by přece jenom k hospodářství měli mít nejblíže, ve své přednášce 15. prosince 1989 vypočítával ekonomické zaostávání Československa pomocí objektivních faktů, viděl jsem překvapení a úžas na jejich obličejích. Jistě už slyšeli o zaostalosti, ale že je tak strašná, to si neuměli představit.“

Takový byl pohled ekonoma spjatého s pokusy o ekonomickou reformu pražského jara, který poté v exilu působil na západních zahraničních univerzitách. Opravdu jsme tehdy netušili, jak na tom československá ekonomika je?

Ekonomové i politici věděli

„Ekonomové to věděli. Věděli to ze studií, jak zahraničních, tak domácích. Vzpomeňme třeba na tým ekonoma Valtra Komárka. Naše ztráta na ekonomiky RVHP nebyla tak veliká jako ztráta v rámci západních trhů. A důsledky této situace pociťujeme dodnes, přinejmenším na našich výplatních páskách,“ soudí host pořadu, ekonomka Hana Lipovská.

O tehdejších problémech ale věděli i vedoucí komunisté ve státě, ovšem problémy nacházeli jinde, než kde ve skutečnosti byly. „Kořeny problémů socialistické ekonomiky, nebo chceme-li plánované centrální ekonomiky, byly dva: zrušení tržních cenových signálů a zrušení soukromého vlastnictví. S tím souvisela i ona tzv. měnová reforma z roku 1953,“ konstatuje Lipovská.

Znárodňování začalo už po roce 1945. Během čtyřiceti let komunistického vedení státu došlo i na likvidaci soukromého vlastnictví, nedocházelo k investicím do průmyslu, vědy a výzkumu a tudíž se Československo stále hlouběji propadalo až k naprosté nekonkurenceschopnosti především na západních trzích. Připomeňme, že důsledky pociťovali občané každodenně.

Dlouhodobě nemocná ekonomika

Centrální plány byly údajně slepou uličkou. „Výsledkem je de facto stagnace, protože statistický hospodářský růst je beze zbytku pohlcován růstem nadbytečných a neužitečných zásob a růstem rozestavěnosti. Dříve či později přijde čas zúčtování, který ukáže, že nynější režim udržoval snesitelnou životní úroveň pouze za cenu žití z podstaty a na úkor budoucnosti,“ píše Karel Kühnl v exilovém Tigridově Svědectví v roce 1989.

Čas zúčtování opravdu přišel, ale bohužel pro nás pro všechny. A to i přesto, že díky dobré počáteční kondici československé ekonomiky po 2. světové válce naše ekonomika padala pomalu, říká ekonomka. Československo tak čekala nezbytná zásadní ekonomická transformace v 90. letech. Do současnosti nám ale jako jisté neblahé dědictví zůstává ne zcela optimální struktura průmyslu a mzdy, které zdaleka nedosahují mezd třeba v sousedním Rakousku nebo Německu.

Na otázku, jestli byla Československá socialistická republika v listopadu 1989 v dobré kondici, Lipovská odpovídá:

„Nebyla, byla dlouhodobě nemocná. Ale přece jenom neumírala. Byla naděje, že při dobré léčbě může vstát skoro z mrtvých, a to se podařilo. Tento mýtus, který přetrvává, je zřejmě živen těmi, kteří chtěli vést ekonomiku jinak a po svém.“

Celý audiostream [délka 23:20] je k poslechu na plus.rozhlas.cz/ceskoslovenska-ekonomika-byla-v-listopadu-1989-dlouhodobe-nemocna-ale-neumirala-8098956

Přetiskuje paní Hana Lipovská na Ekonomie selského rozumu

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 253 × | Prestiž Q1: 7,67

+11 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 5 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
m.petr

a ty fabriky,králíkárny a družstva,která nám záviděl celý svět,se udělaly samy???o nejpřísnější normě na světě na skutečné potraviny ani nemluvě.skutečně byly fronty na kažém rohu?skutečně byl každý z nás zavíraný?

PeTaX

Jak jste přišel na to, že nám celý svět záviděl králíkárny, fabriky a družstva?
Ani nejpřísnější normy na potraviny nejsou pravda. Potraviny byly kontaminovány zejména dusitany, o nichž se nesmělo mluvit. Zcela stejně o polychlorovaných bifenylech. Potraviny byly jednotně vyráběny podle Oborových norem, to nepochybně, tzn. že např. Gothaj z jakékoliv výrobny musel být stejný, jako z jiné. Ale Oborové normy z druhé strany bránily konkurenci výrobků/výrobců a pestrosti nabídky.
A za poslední: celé to eldorádo spotřebovávalo kapitálovou podstatu ekonomiky, protože komunistům na kapitálovou vybavenost nezbývaly peníze, které se prohospodařily v dotacích do politických cen (nejen základních potravin, spotřebního zboží a bydlení).
Ano, fronty byly trvalým jevem na nedostatkové zboží, které bylo chybně naplánováno a soustavně nebyl stát schopen je pružně dovyrobit a z důvodu chronického nedostatku deviz ani dovézt.
Celá struktura ekonomiky byla vinou politiky RVHP chybně orientována a především zcela chyběl cenový systém, jako základní ukazatel alokace kapitálu — peníze se utrácely, projídaly, až už neměl systém z čeho dávat. Věděli to i soudruzi na nejvyšších místech. Přečtěte si nějaké stenozáznamy z jednání ČNR z let 1987-89. Jsou v archivu Parlamentu.
Údělem socialismu (i toho komunistického) a řízené a plánované ekonomiky je nevyhnutelný hospodářský krach, protože prohospodaří svou podstatu. I ten komunista Ota Šik to věděl.

jogín

Podívejme se, co nám po vládě komunistů zůstalo. Něco dálnic, vltavská kaskáda, o kus kratší metro, stovky nových továren, tisíce paneláků, šest bloků atomových elektráren, atd. Dnes nedokážeme financovat jediný jaderný blok a a bytech líp nemluvit. Zato máme stovky velkých budov pro úředníky cizích firem a tisíce skladů opět pro cizí zboží.

Jan

Opět nic nového. Obvyklé keci o špatnosti socialistického systému.
Ale nikde se nezmiňuje např. že od r.1945 se polovina obyvatel
Československa nastěhovala do nových bytů,kolik se postavilo průmyslových a zemědělských podniků, školky, školy, sportovních objektů, nemocnic a jiných zdravotnických zařízení,doly, hutě, papírny,cementárny,loděnice,přehrady atd.A to, prosím za své, ne na dluh. Bezplatné školství, zdravotnictví, slevy na veřejnou dopravu.
Naproti tomu vychvalovaný západní svět: FRANCIE od 70-tých let minulého století deficitní státní rozpočet. Západní státy prakticky
všechny zadlužené,mnohé s prakticky nesplatitelnými dluhy.Zřejmě
se inpirovaly epizodou ze ŠVEJKa:,,To se nám to hoduje,když nám lidé
půjčují." Na jedné straně milióny hladovějících a na straně druhé 30%
vyprodukovaných potravin se bez užitku vyhodí. Např. ve Španělsku se postavila Fabrika na likvidaci zcela nových automobilů,takže, mimo jiné zbytečná ekologická zátěž.A proč to všechno, na to ať si odpoví každý sám.

PeTaX

Chcete říci, že jinde ve světě nestavěli tolik bytů, továren atd. atd.?
Stavělo se všude ve světě, ovšem v nesrovnatelně vyšší kvalitě, rychlosti a pestrosti. Socialismus za tím západním světem ve všech ukazatelích, vč. životní úrovně, ostudně zaostával.
A ani s těmi dluhy nemáte pravdu: finanční dluh byl sice do roku 1987 velmi malý, ale to jen proto, že světové banky a instituce odmítaly komunistickým režimům půjčovat. Sami jsme totiž na nátlak Moskvy museli ze světového finančního systému vystoupit brzy po válce. Poslední dva roky před pádem systému (po politickém uvolnění a nástupu Gorbačova) jsme se začali zadlužovat také, ale nestihli jsme enormně.
Po komunistech zde ale zůstal gigantický vnitřní dluh na neobnovované kapitálové vybavenosti podniků a hrůzné neefektivitě výroby. Leckde se ještě pracovalo i na předválečných strojích a zařízeních zabavených Benešem a komunisty při znárodnění.
Tento vnitřní dluh je vyčíslen v bilionech tehdejších korun.
Přestaňte si už nalhávat ty propagandistické chlísty komunistického režimu! Hospodářství bylo před krachem už v roce 1953 a zachránili ho jen loupežnou měnovou reformou a podruhé ke krachu spělo v průběhu osmdesátých let.
Socialismus je vždy hospodářsky neefektivní, každý socialismus, i ten dnešní, evropský.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top