Štítky článku: •  

Mít tu možnost, zaměstnám i armádu

Nezkrácený přepis první poloviny rozhovoru pro časopis Žena a život v souvislosti s anketou Žena roku (s red. Mirkou Srdínkovou):

Jste uznávanou ekonomickou ikonou, zakladatelkou vlastní analytické a konzultační společnosti Next Finance, jak těžké je pro ženu s velmi rozjetou profesní kariérou založit velkou rodinu?

Všechno jde, když se chce. Pro souběh založení rodiny a práce je ale klíčové mít možnost práce z domova. Naštěstí když máte svůj vlastní byznys a nejste zaměstnancem, je jen na vás, jak si tohle zařídíte.

Byl to vždy váš sen mít velkou rodinu nebo jste k tomu prostě dospěla?

Probůh vůbec ne! Když mi bylo tak dvacet, pětadvacet, a byla jsem třeba nemocná, měla horečku a noční můry, občas se mi v takovou chvíli zdávalo o tom, že mám dítě… Samozřejmě jsem automaticky předpokládala, že dítě mít budu, ale dlouho jsem se na něj necítila. Jen jsem z biologických důvodů tak nějak chtěla mít první dítě před třicítkou, protože se mi zdálo, že není moc rozumné to odkládat dlouho. Že to nakonec skončí šesti kousky, to jsme nečekali ani já, ani manžel.

Čelíte často reakci lidí na fakt, že jste tak mnohočetnou rodinkou?

Skoro neustále. Už jen to, že u nás v drtivé většině podniků je rodinným vstupným míněno dva dospělí a dvě, maximálně tři děti, mluví samo o sobě. Často se nás lidi ptají, jestli třeba nejsme v nějaké sektě, nebo alespoň v nějaké církvi (a pod tím si, myslím, rovnou představují nějakou hodně exotickou církev, i když tak to neříkají). Bývá pro ně docela nepochopitelné, že někdo může mít šest dětí jen tak, prostě proto, že se mu to líbí. Že má kolem sebe rád dětské hemžení.

Někdy lidi reagují i dost, řekněme, svérázně. Není to tak dlouho, co se jeden „milý“ pán z nedalekého sousedství, s jehož dětmi chodí naše děti do školy, nechal slyšet, že „mít tolik parchantů by měl snad stát zakázat“. (Jo, taky vás mám ráda, posílám pozdravy.)

Jste maminkou šesti dětí, prozraďte, jak se to dá zvládat a k tomu ještě pracovat, psát pravidelně blog, knihy…?

Ono to zní asi divně, ale prostě musíme mít obstojnou organizaci práce. Nebo, jak by řekl personalista, time-management. Nezabývat se nepodstatnými detaily, odfiltrovat blbosti, které vás zdržují od důležitějších věcí, plánovat si čas. A to jak pracovní, tak i soukromý. Já mám třeba naplánováno, že čas po deváté večerní už patří jenom mně, nikomu jinému se už nevěnuju (leda že by se manžel tvářil na „manželský“ program). Mám taky klasickou pracovní dobu, sedím u počítače nebo natáčím ve studiu v určité hodiny. Jakmile to začnete míchat, řeknete si třeba, že zrovna teď se vám pracovat nechce, a tak napíšete s dětmi raději úkol a k práci se vrátíte později — už v tom máte holubník, přestává to fungovat a nestíháte vůbec nic.

Máte k ruce výpomoc nebo jste prostě skvělou matkou/manažerkou?

Myslím, že není nic „skvělého“ na tom dělat všechno sám, nemít jako manažer nikoho k ruce. Naopak umění je svou práci na někoho delegovat tak, abyste dělala opravdu jen to, co nezvládne nikdo jiný. Někdy mám pocit, že bych dokázala zaměstnat armádu, kdybyste mi ji dala k dispozici. Neustále nějak generuju hromadu práce pro své okolí.

Tak například můj manžel Vladimír Pikora — pracujeme spolu v jedné společnosti — má strašlivý odpor k jakékoliv úřednické agendě. Jakmile je potřeba něco vypapírovat, dělá se mu lehce šoufl. A tak vše, co zavání jen trochu nějakým úřadováním, od nákupu spotřebního kancelářského materiálu, přes sehnání letenek, po objednání instalatéra — přeposílá emailem mně. A já ty jeho emaily zase jak na běžícím pásu předávám dál některé z asistentek k vyřízení; celý můj příspěvek k vyřešení je v tom, že posoudím, kdo je ta správná osoba, kterou požadavkem na vyřešení bombardovat.

Píše paní Markéta Šichtařová na blogspot.com

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 275 × | Prestiž Q1: 10,53

+18 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top