Štítky článku: •  

30 let blbé nálady

Nedávno jsem četl zajímavý článek s tímto srovnáním: Prakticky pár let po roce 1918 byla První republika — světová průmyslová velmoc, 7. nejbohatší stát na světě, bohatší než Francie a Německo (obě zničené válkou).

Dokonce 20 let po komunistickém převratu — v roce 1968 — vrcholila „zlatá šedesátá“ — období (relativní) svobody a (skutečné) umělecké „kreativity“ — šílenostem a vraždění bolševických 50. let navzdory.

Letos máme 30 let od (údajného) anti-komunistického převratu a nějaké vzepětí společnosti — nikde. Havlem vyhlášená „blbá nálada“ trvá už od roku 1997 — a konce nevidět — spíše naopak. Cesty jsou rozbité (více než za bolševika). Kolegu — milovníka porevolučních vlád — ať už byly jakékoliv — s oblibou dráždím otázkou: „Dožiješ se, až „svaté ministerstvo“, nebo „svatá EU“ opraví dálnici D1?“

Když sedím v ambulanci — nechávám babinám listovat 5stránkovým seznamem léků, které mají „výpadek výroby („jen“ 150 přípravků z 5000, ale jsou to ty nejpoužívanější a za 60 z nich ani není žádná náhrada…). U toho vzpomínám, jak máti vykládala o „VIP lékárně“ za bolševika, což byla železná skříň s „nedostatkovými léky“ pro „nemocné funkcionáře“ — od které měl klíče jenom primář… Společnost více nebo méně viditelně řídí společenská vrstva „nových papalášů“, vzniklá rozkrádáním veřejných peněz, o jaké se „starým papalášům“ — komunistického typu — s jejich vilami na Ořechovce, „medvědy“ a Tuzexovými konty — nezdálo ani po nejdivočejší vodkové pitce v Moskvě. A tak dále a tak podobně…

Možná nyní — před velkými oslavami „převratu“ je na čase popřemýšlet, kam bychom se dostali, kdyby převrat nenastal, a kam jsme se dostali, když převrat nastal.

Tedy otázka — co kdyby „převrat nenastal“ je poměrně jednoduchá — máme dva státy — Severní Koreu a Čínu, které jsou moderní verze společností, kde „převrat nenastal“ — lišící se jenom tím jakou míru „perestrojky“ si tyto komunistické státy pustily do své společnosti. Tedy někde tam — na ose od opravdového teroru a hladu po „reálný socialismus“ s divokým podnikáním, kde politika je 99,99 % Číňanů úplně fuk — bychom se pohybovali.

Problém je v tom, že už „sametová revoluce“ naznačovala třetí směr vývoje. Komunistická věrchuška by vycítila spřízněnost se západními „pokrokovými intelektuály“, takže bychom tu dnes měli „státní podníkání“ — „se šmírovací prúdou“ jako v Číně a k tomu navíc „boj proti klimatu, boj proti letadlům, boj proti automobilům, boj proti masu a dětem“ a vůbec boj proti všemu za co stojí žít a pracovat. K tomu by nám lidi jako Vasil Mohorita, Miloslav Štěpán nebo Marián Čalfa vykládali, že mizerné výsledky evropské ekonomiky jsou OK, protože „globální oteplování vyžaduje, abychom se uskromnili.

Jenomže převrat nastal a po 30 letech se zdá že „demokracie“ nebo — nedej Bože — „liberální demokracie“ má nějaké problémy projevující se nekonečnou „blbou náladou“. Třeba současná (post)komunistická věrchuška vycítila spřízněnost s „pokrokovými intelektuály“ na Západě, takže tu máme euro-dotované (= státní) podnikání s nesmysly. Kolik „manažérů“ v Praze žije jenom z plýtvání daňovými penězi? Máme tady „šmírovací prúdu“ ba dokonce i boj proti letectví, automobilismu a z pohledu světové ekonomiky — mizerné ekonomické výsledky evropských států — které jsou OK, protože „globální oteplování vyžaduje, abychom se uskromnili“. Naštěstí tady jsou ještě nějaké věci navíc:

  • Máme svobodu slova asi jako v notoricky známém Reaganovském vtipu: Američan říká: „Můžu přijít do Bílého domu a říct: Pane prezidente, děláte to úplně špatně!“ Rus říká: „Já můžu taky přijít do Kremlu a říct: Americký prezident to dělá úplně špatně!“… Tedy můžete veřejně kritizovat společenský (ne)řád, avšak jen ve stylu: „mírného pokroku v mezích zákona“ — než vás Google, Twitter, Facebook nebo „údy“ našeho laskavého státu „zakleknou“.
  • Můžete před bolševickou euro-bahňačkou utéct kamkoliv, kde je situace (kvůli „mezinárodní spřízněnosti pokrokových intelektuálů“) stejná, nebo ještě horší.

Poslední výrazný rozdíl oproti „reálnému socialismu“. Ten totiž měl svá hrůzná „aktivistická“ 50. léta již za sebou. Proto lpěl na striktním rozdělení: „co je tajemníkovo — tajemníkovi, co je vidlákovo — vidlákovi“. Ve společosti byla ostrá hranice mezi ideologickými „zlatými telaty“ o kterých se nediskutovalo a mezi „zbytkem světa“, kde mělo obyvatelstvo relativně volný prostor k existenci. Stejné to bylo i v oblasti „státního podnikání“. Komunistický režim neměl peněz nazbyt, proto je vynakládal (na dnešní dobu) neobvykle racionálně. Proto se nám dodnes zachovaly sjízdné okresní silnice, mosty, přehrady, venkovské hasičárny, kulturáky a hospody, vysmívané paneláky, (o které začíná být znovu rvačka), fungující jatka, pekárny, mlýny, chemičky, (které stály za „privatizaci“ Babišovi), hutě, (které stály za „privatizaci“ Chrenkovi), doly, (které stály za „privatizaci“ Bakalovi) , elektrárny (které ČEZ opravil, odsířil a provozuje jako „rodinné stříbro“). Naopak nikdy nevznikly předražené „tunelové stavby“, dotovaná golfová hřiště, rozhledny v údolí, cyklostezky do nikam, pole zabraná „vilami“ z provlhlého sádrokartonu, „logistická centra“ skladující čínský šunt, nebo málo účinné leč silně dotované sluneční elektrárny…

soudruzi.jpg (45,720 kiB)
Soudruzi papaláši

Ostré dělení na „ideologickou“ a „neideologickou“ část společnosti bylo zcela univerzální — a skýtalo únik před (tehdejší) blbou náladou. Naopak smyslem existence „pokrokových aktivistů“ dneška je „nedat plebsu úniku“. Tím se dnešní „demokracie“ vzdáleně podobá tehdejším 50. letům. Minus justiční vraždy a gulagy, na které už jsou dnešní bolševici příliš líní a zbabělí…

Měli jste v poslední době vepřo-knedlo-zelo? Prděli jste po něm blaženě? Jak jste mohli?! Víte, kolik jste vyprodukovali skleníkového methanu!? Víte, o kolik se tím přiblížil „konec světa!? Víte, co by na to řekla Greta Thurnbergová!? Ani šťourátka do ucha, ani igelitky v sámošce, ani ojetina koupená od souseda — nic nesmí zůstat ušetřeno, aby si plebs nemyslel, že před „převýchovou“, „pokrokem“ (a blbou náladou) tentokrát někam uteče.

Nejsem si jistý, jestli obvyklá rada „kašlete na ně a žijte si svůj život“ povede k lepšímu. Hrozí totiž, že současný prohnilý systém svým salámovým aktivismem pronikne úplně všude, že nakonec i na vepřo-knedlo-zelo od manželky (kvůli vepřovému masu a oteplování z prdění) bude nějaká povolenka. Takže z jisté opatrnosti doporučuju opačný postup — seberte veškerou odvahu a řekněte debilům, že jsou debily. Osobně a zejména u voleb, dokud si vrchnost na ně ještě hraje. Protože dnešní vrchnost to je stále ta stará, bolševická vrchnost, vkusně namaskovaná. Jen kabelky a Channel 5 už nekupují v Tuzexu ale za „diety“ na cestách pro rozkazy do Berlína a Bruselu.

Píše pan Petr Kubáč na petr-kubac.blog.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 271 × | Prestiž Q1: 10,84

+19 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Tomáš Pilař

Za mě problém s tím, že nesedí srovnávat KLDR a Čínu s ČSSR např. v roce 1988. Hlavně proto, že základ ekonomiky je zcela jiný. A v případě Číny i možnost vzdorovat celému světu, zejména "démonickému" dolaru.
Nekonečnou blbou náladu mají dva typy lidí, někteří nekonečně blbí intelektuálové a pak lidé, kterým nevadilo mít nekonvertibilní měnu a devizové přísliby.

Se zelenými aktivisty to jde snadno. Neumějí argumentovat. Stejné je to uctívači eurozóny, eura a ECB.

Redakce

Ano, souhlas.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top