Štítky článku: •  

Rozhovor: Nicolai Sennels

Dánský psycholog, který se zabýval péčí o mladé zločince, navštívil Prahu.

nicolai_sennels_10_tipps.png
Nicolai Sennels

Nicolai Sennels je psycholog, který v letech 2005-2008 pracoval v kodaňské věznici pro mladistvé Sønderbro. O svých zážitcích a závěrech napsal knihu „Svatý hněv: Mezi muslimskými zločinci, která zatím česky nevyšla.

Dnes je politicky aktivní, je členem Dánské lidové strany (Dansk Folkeparti), která usiluje o další restrikci imigrace z nezápadních kultur, a byl spoluzakladatelem hnutí For Frihed, které je dánskou pobočkou hnutí Pegida.

Nedávno Nicolai Sennels navštívil Prahu, poskytl rozhovor i televizi Prima a odpověděl mi na několik otázek, které jsem mu zaslal e-mailem. Zajímala mne jeho perspektiva, protože vězeňský psycholog je poměrně specifické povolání, které vidí společnost z jejího horšího konce a každodenně pracuje s některými problémy, které širší společnost ani nemusí příliš vnímat.

Zde jsou tedy jeho odpovědi přeložené do češtiny.


Pane Sennelsi, jste psycholog. Mohl byste čtenářům krátce popsat svoje předešlé zaměstnání? Co vás vedlo k tomu, že jste napsal svoji knihu „Svatý hněv“?

Když jsem jako naivní levicový Západoevropan začal pracovat ve vězení, byl to pro mě docela šok. Sedm z deseti vězňů v dánských vězeních pro mladistvé jsou muslimové, i když muslimů je jinak méně než 10 procent obyvatelstva. Mým úkolem bylo pomoci jim najít smysluplnější způsob života, ale brzy jsem zjistil, že západní psychologie v jejich případě terapeuticky selhává. Abych našel lepší postupy, začal jsem studovat jejich náboženství a kulturu, vyptával jsem se svých muslimských klientů na podrobnosti jejich rodinného uspořádání, denního života, života a tradic v zemích jejich původu.

Jako psycholog ve vězení jsem tím pádem měl jedinečnou příležitost hovořit se skupinou lidí, na které si mnoho z nás utvořilo názor, ale jen málokdo se k nim dostal skutečně blízko. Tato kniha je způsobem, jak získat psychologickou perspektivu k jedné z nejdůležitějších otázek současnosti: co je muslimská kultura a jakým způsobem bychom k ní měli přistupovat na Západě.

Ve svém odborném životě jste potkal mnoho zločinců, kteří byli muslimové, jelikož je jich v dánských věznicích statisticky nadprůměrné množství. Říkáte, že součástí jejich motivace je i jejich víra. Mohl byste to rozvést?

Náboženství hraje ústřední roli nejen u islámských teroristů, ale i zločinců. Na základě analýzy tohoto náboženství a kultury, a na základě stovek rozhovorů s muslimy, jsem dospěl k názoru, že jsou vychováváni s určitými mentálními vzorci, které je činí náchylnějšími ubližovat ostatním a představují nebezpečí pro neislámské společnosti. Jeden takový psychologický rys je dominance. Mnoho zločinů páchaných muslimy vůči nemuslimům není motivováno primárně peněžním ziskem, ale touhou dominovat ostatním. Je to částečně proto, že muslimové mají svým náboženstvím uloženu povinnost ovládat a dobývat, a částečně proto, že žijí v extrémně dualistickém světonázoru.

Tam, kde se  západní myšlení snaží o širší pochopení, je muslimská kultura zvyklá uvažovat ve vzorci „buď a nebo“, „černá a bílá“. Širší pochopení vede k větší harmonii, kdežto vzorec „buď a nebo“ rozděluje svět do antagonistických párů: muslimové jsou lepší než nemuslimové, muži mají více práv než ženy, většina denních záležitostí je rozdělena na čisté (halal) a nečisté (haram) atd. Silně dualistické kultury jsou vesměs také silně neharmonické, protože vynášejí velmi tvrdé soudy.

Abych to něčím ilustroval, rád bych upozornil na arabské slovo pro nemuslima, káfir. „Káfir“ má mnoho extrémně negativních konotací, protože podle islámských svatých textů se „káfirům“ nedá věřit, jsou předurčeni k tomu hořet v pekle, mohou být zotročeni a sexuálně zneužíváni, mají být zabiti atd. Tyto islámské popisy nevěřících fungují podobně jako válečná propaganda mezi vojáky. Tak, jako generálové dehumanizují a démonizují nepřítele, aby vojákům psychologicky ulehčili jejich zabíjení, muslimská víra a kultura dehumanizuje nemuslimy způsobem, kvůli kterému je snazší nestarat se o jejich city, majetek nebo život.

Kromě těchto dvou věcí jsem identifikoval čtyři specifické psychologické rysy rozšířené mezi muslimy, které zvyšují riziko anti-sociálního nebo kriminálního chování. Tím prvním je hněv. V západní kultuře víme, že hněv je projevem slabosti. „Jenom malí psi štěkají,“ říká se v Dánsku. Zachovat klid, nebo dokonce odbýt kritiku či frustraci vtipnou poznámkou, to u nás považujeme za sílu.

V muslimských zemích je jako síla vnímán hněv. Dokonce mají „dny svatého hněvu“ (podle nichž jsem pojmenoval svoji knihu) – typicky v pátek – kdy poskakují, střílejí do vzduchu a křičí. A to, že na Západě neprojevujeme hněv a ochotu k fyzické agresi, vnímají jako slabost. Slabost zdvořilých a empatických osob, kterou lze snadno využít.

Dalším psychologickým rysem je to, čemu západní psychologie říká sebevědomí. Pokud se dokážete vypořádat s kritikou klidně a dokonce vyjádřit vděčnost v případě že ten, kdo vás kritizuje, má pravdu, vnímáme to jako silné sebevědomí. Pokud se rozzuříte a útočíte, je to pro nás slabé sebevědomí. Mezi muslimy je to obvykle naopak. Výsledkem jsou křehká, skleněná ega a těla naplněná adrenalinem. Když v Dánsku vyšly karikatury Mohameda, zástupy muslimů v různých zemích světa křičely výhrůžky a zapalovaly vlajky, což mělo dokázat, že islám je mírumilovný – to je asi nejzřetelnější příklad.

Třetí psychologický rozdíl je v tom, čemu v psychologii říkáme locus of control, místo výkonu kontroly. Na západě jsme vesměs vychováni v tom, že svůj život kontrolujeme sami. To znamená, že sami sebe považujeme za zodpovědné za to, jak náš život bude vypadat. Jeho výsledek záleží na tom, jak se rozhodujeme, reagujeme atd.

Zjistil jsem, že muslimové mají primárně vnější „locus of control“. To je přirozené v kultuře, kde je osobní svobody málo a kde se nelze moc odlišit od společenských norem. Všechno je „ins’hallah” (vůle Alláhova), nebo o tom rozhoduje mužský člen rodiny nebo imám. Věci se dějí z vnějších důvodů.

To je také důvod, proč je v islámském světě tak rozšířená mentalita „obětí“. Za všechno může někdo jiný, což je velmi špatný základ pro řešení problémů a pohyb vpřed.

Čtvrtým psychologickým faktorem je otevřenost ostatním. V západním světě definujeme otevřenost a toleranci jako dobrou. Snažíme se být otevření ostatním, i když mají jiné názory, včetně těch politických a náboženských. Mezi muslimy je považováno za dobré být uzavřený a netolerantní. Obvykle se vdávají a žení jen mezi sebou a děti – zejména dívky – žijí v neustálé hrozbě násilí (a hůř), pokud by se moc „pozápadnily“.

Není těžké si představit, co se stane, když se dvě civilizace s takto odlišnými psychologickými vzorci potkají. Otevřená a tolerantní společnost se otevře a toleruje tu zavřenou a netolerantní, což vedlo k všudypřítomné islamizaci západoevropských společností: oddělené návštěvní hodiny v bazénech podle pohlaví, halal jídlo ve školkách, školách a nemocnicích, noviny nechtějí otisknout karikatury Mohameda, v centrech měst vznikají dominantní islámské budovy atd.

Tyto psychologické rysy, včetně nábožensky založené démonizace nevěřících a výzev k dominanci, ubližování a zabíjení – jsou důvod, proč tolik muslimů skončí jako násilní zločinci nebezpeční společnosti. A skutečnost, že naše vlastní kultura je tak neagresivní, odpouštějící a tolerantní, vede k jejímu vlastnímu ohrožení.

Je vaše kniha „Svatý hněv” v Dánsku stale kontroverzní? Jaká byla reakce čtenářů? Najdete ji v knihkupectvích, nebo s ní mají problém?

Kniha vzbudila v době svého uveřejnění ohromný zájem. I když její ústřední sdělení – že lidé z jiných kultur mají jiné mentality – je logické a samozřejmé, stejně to pro řadu lidí byla novinka. Kniha odstartovala v Dánsku velmi důležitou debatu ohledně kulturních a psychologických rozdílů. Myslím si, že tato debata byla velmi konstruktivní.

Zdá se, že pro mnoho lidí je psychologická perspektiva celé záležitosti osvěžující a snáze pochopitelná. První dvě vydání se vyprodala velmi rychle, ale vydavatel z neznámých důvodů nechce vydat knihu potřetí.

Od té doby byla kniha vydána také švédsky a anglicky, německé vydání se právě chystá.

Jste členem Dánské lidové strany. Jste spokojen se současným stavem azylové a migrační politiky? Co byste doporučil jiným zemím?

Záleží na tom, co chcete. Chcete-li žít v míru a záleží-li vám na vlastní kultuře, doporučil bych vám nezvat do své země muslimy. Pokud chcete hrát hazardní hru s bezpečností budoucích generací ve jménu vyšších principů, jako jsou směrnice EU nebo konvence OSN, můžete učinit jinou volbu.

Jelikož jsem psycholog a humanista, více si cením lidí než principů. A myslím si, že sociální kapitál – důvěra a solidarita – je pro blahobyt lidí velmi důležitý. Sociální kapitál je velmi vysoký v monokulturách a upadá v multikulturních společnostech, kde lidé s velmi odlišnými či navzájem rozpornými hodnotami nenacházejí společný základ pro své soužití.

Na závěr: máte nějaký vzkaz  pro české čtenáře?

Ano, hned tři.

Za prvé doufám, že Česká republika a zbytek východní Evropy se poučí z odstrašujícího příkladu západní Evropy a nezopakují naši historickou katastrofální chybu, která už stála tolik krve, potu a slz.

Za druhé byste měli opravdu doufat, že západní část kontinentu to přežije. Protože pokud nepřežijeme, budete muset někdy za padesát let vynaložit ohromné prostředky k ochraně svých hranic, a to se slabší ekonomikou, protože oslábne vzájemný obchod.

To mne vede ke třetí radě: Když Čechům nabídnou práci v „v uniformě“ například Němci nebo Francouzi, tak doufám, že ji mnoho Čechů vezme. Když se objeví takové nabídky práce, je to proto, že jsou nutné – a jak jsem říkal, týká se to také stability vaší vlastní situace.

Dívám-li se do své vlastní křišťálové koule, myslím si, že záchrana Evropy tentokrát nepřijde primárně od nás, ale od vás. Zní to hodně dramaticky, ale jako všechno ostatní je to hlavně psychologie. Podívám-li se na demografické složení obyvatelstva, je mi to jasné: střet mezi otevřenějším a černobílým myšlením je teprve na samém začátku.

Píše pan Marian Kechlibar na Kechlibar.net

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 199 × | Prestiž Q1: 8,50

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 11 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
TomM

Skvělý text! Výborné shrnutí rozdílů mezi dvěma kulturami! Pošlete to, prosím někdo na adresu Liberálního institutu! :-)

Redakce

To je marné. Pánek to neakceptuje. Rothbard napsal, že je to správně a to je pro něj bible svatá.

TomM

? Zrovna Rothbarda Pánek moc nemusí. On totiž psal dost "reakcionářsky" ohledně kultury, historie atd.. A jako ekonom se Rothbard držel praxeologie, což nedává moc prostoru pro mnohé z Pánkových Nobelem ověnčených "domnívačů".

Redakce

Ale to je jedno, komu se klaní. Toho Rothbarda jsem nadhodil jen jako příklad. Pánek je ideologický extremista, neschopný si uvědomit propastný rozdíl mezi ryzí ideologií a realitou. Např., že dokud nebude 100% respektováno soukromé vlastnictví, jsou jeho poučky k ho*nu.

TomM

Dobrá, i to mne napadlo.

Nicméně, abych osvětlil svůj postoj, který se třeba ani nebude tolik lišit od Vašeho¨

- ideologie jako soubor myšlenek, či onen pejorativní význam? Poněvadž ucelený soubor idejí mi nepřipadá o nic horší, než náhodný shluk myšlenek. Spíše naopak!

- u Pánka jde spíše o kombinaci zbytnělého ega, určitého druhu fachidiotismu a hlavně jeho levičáckého vidění světa. Pokud propaguje neřízenou imigraci na Západ (jakože ano), tak nemluví za ekonomii, a dokonce ani za libertariánství. Nedrží se ani tak nějaké "ideologie",ale spíše zde projektuje své osobní libůstky. Tak to má spousta lidí. Petr Hampl se taky neobtěžoval s nějakou ekonomií, když mlel na facebooku ty své perly o tom (parafrázuji), jak zisky vysávají hospodářství.

Zde bych mohl i skončit, nicméně

- znáte články mé, Hynkovy a i třeba Hoppeho. Řekl bych, že se týkají poměrně důležitých současných témat, nikoliv nějaké "myšlenkové onanie" typu: "Chlápkovi spadne zbraň na jeho zahradě a vystřelí. Kulka na druhém pozemku sestřelí schránku na dopisy, která udeří do plotu na pomezí, na němž stojí kočka. Ta se vyleká, přeběhne několik pozemků a poškrábe dítě na konci ulice. Kdo je čím vinen?"
Ani jeden z nás se nepřestal označovat za libertariána, neřku-li za anarchokapitalistu. Pro naše články často čerpáme z libertariánské ideologie. Přesto (či právě proto) se od Pánka, či Urzy velmi často distancujeme. A nevidím důvod proč se zříci ideologie, o níž mám za to, že je logicky solidní, kvůli tomu, že se nějaký Pánek ohání něčím, co zní trochu podobně...

TomM

Říkám, třeba se nakonec i shodneme, ale cítil jsem potřebu udělat zde dělící čáru.
Nadále považuji metody a závěry rakouské ekonomie a libertariáství za fakticky správné (přičemž Pánek nepoužívá a neznává pořádně ani jedno) a nadále tvoří jádro mého světonázoru i dalšího výzkumu. Také jsem ale samozřejmě zjistil, že nemohou samy o sobě vyřešit vše (což si my "pravicoví libertariáni" plně uvědomujeme). Zároveň ale výzkum v dalších oblastech (dějiny, sociologie...) nikterak mé rakousko-libertariánské vědomosti nepopírá, ale naopak POSILUJE.

Redakce

Myslím, že se shodujeme.

Hynek Rajchenberk

Někteří Pánka považují za duševně ne zcela v pořádku, ale vzhledem k jeho působení v Cato institutu, je možné, že zde má i nějaký úkol. Jinak on popravdě není anarchokapitalista, ale hlásil se k minarchismu, jak nedávno někde poznamenal znovu i nesťastník Pajonk. A třeba mises.org a Rothbarda a do jisté míry i část rakouské ekonomické školy nemusí. Postupně z něj pomalu leze, že jistá forma pozitivní diskriminace je v pořádku. A pod. Hodně chválil i naši ČNB a třeba vychvaloval i letošní nobelisty za ekonomii, kdežto na Mises.org vyšel o nich velmi kritický článek.

Redakce

No,pokud platí první věta, mnohé by to vysvětlovalo.

Redakce

PS: Hampl mě přímo dojal k slzám, když mi na FCB něco komentoval slovy, že Mises měl k socialismu kladný vztah. A to nebyla jediná kravina, kterou mi tam napsal. Zdá se, že on je úplný mimoň a celé to jeho Prolomení hradeb je jen nástrojem, jak populisticky využít imigrační téma k soukromému cíli. Docela rád bych věděl, co vlastně u Svobodných pohledával (samozřejmě kromě výtahu k moci).

Hynek Rajchenberk

Z ekonomického hlediska je Hampl dost děsný, asi jako naprostá většina sociologů:) A to nemám na mysli jeho kritiku velkých korporací, ty jsou skutečně dnes často jen prodlouženou rukou státu. Též si myslím, že tam budou velké ambice.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top