Štítky článku: •  

Proč nepotřebujeme stát (1/2)

V nejzuřivějším období demonstrací Gorila měli lidé politiky plné zuby [Slovensko 2012]. Někteří chtěli přebrat švýcarský volební systém kantonů. Jiní změnit systém referenda, nebo organizaci vlády, nebo zavést přímou demokracii. Nikdo však nevolal po úplném zrušení státu. Přitom by to bylo možná nejelegantnější a nejjednodušší řešení. A nemuselo by zdaleka znamenat konec světa.

Pokud jste se někdy ptali, jaké by to bylo bez státu

Idea bezvládí a maximální osobní svobody není nic nového. Byla zde od počátku a během historie se k ní ve více nebo méně intenzivní formě vraceli Adam Smith, Friedrich Hayek, Milton Friedman a další liberální myslitelé či ekonomové.

Lidí, kteří si myslí, že společnost by se nezhroutila, kdyby zde nebyl stát, najdeme i na Slovensku. Slovníky je nazývají anarchokapitalisté — anarchisté soukromého vlastnictví. Oni sami však většinou upřednostňují jemnější označení — voluntaristé či libertariáni — aby si o nich lidé hned nemysleli, že pobíhají po ulici v otrhaném tričku a Molotovovým koktejlem v ruce.

To by byla velmi nesprávná představa. Jsou to hloubaví a opatrní pacifisté, kterým záleží na druhých lidech. Vadí jim pouze to, kdy druhý dělá rozhodnutí za ně a nutí je do věcí, které si sami nevybrali. Například daně. Proto si myslí, že stát by měl být omezen a lidé by se měli rozhodovat svobodně a volně a nést za to i následky.

„Vzpomínám si na časy, když jsme na Slovensku počítali libertariány a lidi, kterým byly blízké myšlenky svobodného trhu, na prstech dvou rukou,“ říká Matouš Pošvanc, ředitel Nadace F. A. Hayeka, liberální nevládní organizace. Dnes je jich mnohem víc a nemluví o tématech jen po hospodách. Píší blogy, setkávají se a přednášejí.

Etický argument

Svou kritiku státu voluntaristé rozdělují do dvou kategorií. „Pokud se na to podíváme z pohledu etiky — stát je nemorální. Nebo z pohledu ekonomiky — stát není efektivní a bez něho bychom byli všichni bohatší,“ říká bloger Róbert Chovanculiak, který stál u zrodu stránky Menejštátu.sk. Bloguje kromě toho i na portálech SME, eTrend, Blogovisko a webu Institutu Ludwiga von Misese.

matous-posvanc.jpg (22,482 kiB)
Princip, když někdo lidem bere
a pak přerozděluje, je zbytečný.
Stačí lidem nebrat.
Matouš Pošvanc

Proč je stát podle liberálů neetický? Člověk vlast­ní své tělo a může se o něm proto roz­ho­do­vat, jak chce. Když se s někým dohodne o výkonu nějaké práce, měla by mu být vyplacena plná výše odměny. Žádná třetí strana nemá právo vstupovat do kon­trak­tu a nárokovat si odměnu. V tomto případě je to podle nich stát, který si nárokuje daň z příjmu či daň z přidané hodnoty.

Stejně, jako si člověk vybírá, jaké noviny si přečte, co bude mít k obědu, nebo jakého chce mít partnera, měl by si podle voluntaristů vybrat dobrovolně a sám.

Libertariánský podnikatel, který se nakonec roz­ho­dl pro pseudonym Peter Novák, označuje daň za krádež: „Řekněme, že dítě našeho kamaráda má rakovinu. Půjdu nejprve za jedním kamarádem a řeknu mu, aby mi dal peníze na jeho léčbu. Přispěje. Pak přijdu za tebou. Ty mi řekneš, že přispět nechceš. Tak zavolám kamaráda, který mi přispěl, a použijeme násilí,“ popisuje přirovnání k státnímu vybírání daní. „Placení daní je nemorální, neboť jde o jednostranně vynucený vztah na základě násilí. Takto funguje stát,“ tvrdí P. Novák.

„Lidé si často představují, že svět v a­nar­cho­ka­pi­ta­lis­mu by byl rozdělen na metrové parcely a každou by vlastnil nějaký soukromník, který by ji oplotil a hlídal se samopalem,“ říká R. Chovanculiak. Systém však nevylučuje společné vlastnictví.

Ekonomický argument

Druhý důvod, proč se liberálové snaží centrální řízení potlačit, je ekonomický. Stát se podle nich může snažit o ekonomicky prospěšné regulace, ale výsledek bude často opačný. To proto, že všechny konsekvence zásahu se nedají předvídat.

„Momentálně aplikujeme shora jedno řešení, které může, ale i nemusí být dobré. Nenecháváme zpětnou vazbu a likvidaci na trhu,“ vysvětluje Juraj Karpiš, analytik Institutu ekonomických a společenských analýz INESS. Když o penězích rozhoduje vlastník, racionálním řešením je koupit co nejkvalitnější věc a v co největším množství za co nejméně peněz. Jinými slovy, hospodaří efektivně. Pokud však za vlastníka rozhoduje někdo jiný, nastává konflikt zájmů. Proto neslyšíme o úplatcích v malých firmách, ale korupce ve státní správě je běžná.

„Když dáte sto eur vaší přítelkyni, aby vám něco koupila v Aukru, tak možná budete s jejím výběrem spokojen. Ale určitě nebudete tak spokojený, jako když si něco koupíte sám. A stát ani náhodou neví, co vy přesně chcete,“ míní P. Novák.

„Lidé jsou egoističtí a chtějí prachy. V každé společnosti, bez ohledu na systém,“ pokračuje podnikatel. Ve státním systému je egoismus zneužíván. „Když je na volném trhu hodně egoistů, každý si založí firmu a každý chce nabídnout levné a kvalitní služby. Díky soutěživosti firmy z egoismu benefituje celá společnost,“ říká.

Samozřejmě, ne každému by bylo lépe. Existují lidé, kteří ze současného nastavení systému profitují více a ve svobodné společnosti by měli život těžší. „Ve společnosti existuje velké množství zájmových skupin — lidé, kteří profitují ze statu quo, nebo takoví, kteří přes proces privilegií získávají příjem bez vytváření hodnot,“ tvrdí J. Karpiš.

Příliš mnoho možností?

Ve státním systému jsou mnohé věci nadiktované, což ho činí zdánlivě jednodušším. Dalo by se v docela svobodném systému vůbec zorientovat? „Tak, jak se neobáváme, že si vybereme v supermarketu nesprávný jogurt, neměli bychom se obávat, že si vybereme nesprávnou směnu,“ míní J. Karpiš. Výběr jednoduše otevírá možnost najít nejlepší řešení, nebo odstranit již nevyhovující.

Souhlasí s ním i R. Chovanculiak. V anarchokapitalismu podle něj potřebujete vědět pouze to, že když něco vyměňujete, musíte dostat víc. „Anarchie je všude kolem nás, ani si to neuvědomujeme. To, že člověk v kavárně před odchodem zaplatí, je anarchistický akt. Nikdo nás nepřinutí, ale uděláme to,“ argumentuje blogger za libertariány.

Školství

Osloveni téměř jednohlasně říkají, že absence státu by nejvýrazněji změnila školství. To je v současnosti zaostalé a chybí mu nezávislost. Kdyby neexistoval stát a ministerstvo školství, nebyla by škola povinná a neexistovaly by ani žádné regulace obsahu, formy ani rozsahu studia. Nikdo by nediktoval osnovy a školy samy by se rozhodly, co chtějí učit a co ne. „Pokud by škola neučila kanibalismus nebo fašismus, nebo podobné extrémní věci, nevidím důvod, proč by nemohla existovat. Ať je konkurence a nechť ovlivňují lidi různé myšlenky,“ říká M. Pošvanc.

„Když se podíváte, jak vypadalo školství před 150 lety, lidé se učili z černé tabule, na kterou psali bílou křídou. Dnes je to bílá tabule a černý fix. To je jediná změna, kterou stát za 150 let přinesl,“ tvrdí R. Chovanculiak.

Když by do školství přišly nové myšlenky, mohlo by se pohnout. J. Karpiš uvádí, že největší inovace je na amerických soukromých školách. „V současnosti můžete studovat na nejlepších amerických školách, aniž byste tam chodili — online,“ říká.

Samozřejmě, čistě soukromé školství by znamenalo, že pokud tam chcete poslat své dítě, musíte zaplatit. Nebylo by to pro některé příliš drahé? Nemuselo by. Člověk by nepřispíval prostřednictvím daní, a tudíž by mu zůstalo více peněz, aby ho mohl zaplatit přímo. „Princip, když někdo lidem bere a pak přerozděluje, je zbytečný. Stačí lidem nebrat,“ míní M. Pošvanc.

Je pravděpodobné, že pro sociálně slabší by vznikly levnější školy. „Můžeme se podívat, jak to vypadá v Indii nebo Africe. Nízkonákladové školy pro lidi, kteří nemají co jíst, ale našetří si jeden dolar za měsíc a přihlásí tam své děti,“ říká R. Chovanculiak.

S nárůstem online vzdělání se však lze úloha klasického vzdělání oslabí. Už dnes je na Wikipedii nebo Khan Academy velké množství poznatků lidstva.

Zdravotnictví

Bez ministerstva zdravotnictví by nebyly ani státní nemocnice, ani povinné zdravotní pojištění. Pokud by člověk potřeboval ošetření a nebyl by pojištěn v soukromé pojišťovně, musel by si hospitalizaci zaplatit.

juraj-karpis.jpg (13,681 kiB)
Tak, jako se neobáváme, že si vybereme
v supermarketu nesprávný jogurt,
neměli bychom se obávat,
že si vybereme nesprávnou směnu.
Juraj Karpiš

„Asi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že současné zdravotnictví nefunguje,“ říká R. Chovanculiak. Ve zdravotnictví na volném trhu by fungovala stejná konkurence jako mezi firmami, což by ho podle liberálů ozdravilo. Důsledky není těžké si představit. Hezčí nemocnice, lepší vybavení, spokojenější lékaři, kratší čekání.

Soukromé pojištění by však mělo být levnější než dnes. I kvůli volné a ne­kon­tro­lo­va­né konkurenci. „V současnosti jsou pojistky drahé ne proto, že zdravotnictví samo o sobě je drahé, ale proto, že je tam zahrnuto hrozně mnoho úkonů, které nelze z principu pojistit,“ míní M. Pošvanc. Na mysli má na­pří­klad chřip­ku, která se přihodí každému.

Ta nejdůležitější věc, kterou by podle M. Pošvance zrušení státního zdravotnictví přineslo, je, že lidé by si začali více vážit své zdraví. „Za největší problém veřejného zdravotnictví považuji to, že lidé nevidí zdravotní rizika. Politik vám řekne, že když budete platit 14procentní odvody, tak vás stát zachrání, ať se stane cokoli,“ říká.

V každé oblasti jsou však reálná rizika a je lepší, když si je člověk uvědomí. „Právě zdravotnictví je oblast, kde čelíte velkému množství rizik. Když se špatně stravujete, nemáte dost pohybu, nestaráte se o sebe, tak riziko, že zemřete nebo onemocníte, se výrazně zvyšuje. Pokud by stát neexistoval, byl by každý postaven přímo před otázku: Zaplatím si operaci za 10 tisíc eur nebo si nyní odepřít tohle nezdravé jídlo?“ zjednodušuje M. Pošvanc.

A co s těmi, co by byli nezodpovědní, neplatili pojištění, a kdyby potřebovali operaci, neměli by na ni peníze? Zemřeli by? Je to možné. Voluntaristé však předpokládají spíše to, že by jim ostatní pomohli. Komunity, kterým by překážela zbytečná úmrtí, by se na pomoc složili, případně by mohlo jít o doplňkovou službu pojišťovny.

M. Pošvanc přiznává, že soukromé zdravotnictví je koncept, který je velmi obtížné veřejnosti vysvětlit. „Myslím si, že je to jedna z oblastí, které jsou nejtěžší na pochopení, protože se tam člověk setkává se smrtí,“ říká. „Lidé nechtějí zemřít a poslední naději jim dává vždy politik.“

Článek vyšel v magazínu Profit 13/2013, překlad redakce. Pokračování zítra.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 214 × | Prestiž Q1: 5,50

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top