Štítky článku: •  

Gemeinnutz geht vor Eigennutz (9) — Říše korupce (1. část B)

Jako ve všech systémech, kde ekonomické osudy jednotlivců závisí na státní centrální byrokracii, byla i v nacistickém Německu korupce velmi rozšířená. Podívejme se nyní na stesky nad finanční situací NSDAP před konečným uchopením moci.

Finance před převzetím moci

Při zkoumání otázky kde a jak se strana dostávala k penězům, když ještě nebyla u moci, bude příhodné udělat základní rekapitulaci fází, kterými NSDAP prošla. To je důležité kvůli kontextu a také posouzení, kdo mohl mít zájem na tom stranu podporovat v určitých obdobích, a jak pravděpodobná jsou některá tvrzení, která se v této záležitosti objevují.

1920 — listopad 1923

Strana v této době byla hospodským klubem s lokálním působištěm v Mnichově a blízkém okolí. Když rostla a informace o jejím působení začaly prosakovat na celostátní úroveň a do Berlína, tak byly značně zkreslené a zamořené nejrůznějšími nepravdivými pověstmi. První zprávu, která obsahuje Hitlerovo jméno, odeslal americký velvyslanec Houghton na US ministerstvo zahraničí 21. listopadu 1922. Stojí v ní:

„Nejaktivnější monarchistická skupina je vedena mladým Rakušanem jménem Hitler, jež stojí v čele přibližně třiceti tisíc ozbrojených mužů. Díky své zarputilosti, fanatismu a dominantní přitažlivé osobnosti se rychle stává vůdcem celého hnutí.“ (Hitlerland, str. 30)

Monarchisté, o kterých zde Houghton mluví, byli bavorští separatisté, kteří usilovali o odtržení Bavorska od Německa a restauraci Wittlesbašské dynastie. Tedy opak Hitlerových záměrů.

V listopadu 1922 také poskytl Hitler svůj první rozhovor zahraničním novinám — Henrymu Wieglandovi pro New York American (noviny patřící do Hearstova mediálního impéria). Po Mussoliniho pochodu na Řím (28. října 1922) panoval dojem, že podobná hnutí jsou v Evropě na vzestupu a Wiegland našel v Mnichově zajímavou obdobu. Hitler ho ovšem ohledně svého programu naprosto mystifikoval.

„Hitler Styled Mussolini of Teuton Crisis“ zní titulek článku, ve kterém Hitler tvrdil, že si přeje usmíření s Francií. „Jen pomyslet na válku by bylo přímo stupidní, pokud ne úplně sebevražedné.“ Němce vyzýval, aby každý den pracovali o dvě hodiny déle a splatili reparace. Popřel ovšem pověsti o tom, že by jeho záměrem bylo obnovit monarchii nebo odtrhnout Bavorsko. A také se vyslovil proti marxismu: „Opravdový socialismus spočívá v blahobytu všech, ne jedné třídy na úkor ostatních. Už jen proto se stavíme proti třídnímu boji.

Na osobní úrovni Wiegland popsal Hitlera jako „muže z lidu“, který bojoval v zákopech Velké války a poté pracoval jako tesař a stavitel (další Hitlerova mystifikace).

Charakteristické je, že Ernst Hanfstaengl, který se do Mnichova přistěhoval v roce 1921 a byl společensky velmi aktivní, se o Hitlerovi také poprvé doslechl až na podzim 1922. Ve změti stran, straniček, průvodů, řečnění a násilných střetů do té doby NSDAP evidentně až do konce roku 1922 nijak nevynikala nad průměr.

Z výše řečeného plyne, že je velice nepravděpodobné, že by Hitlera v této době podporoval někdo, kdo by neměl příležitost osobně ho poznat. Už jen kvůli množství dezinformací a tomu, že pro lidi mimo Mnichov bylo jinak obtížné zjistit, o co NSDAP skutečně jde.

Situace se změnila s angažováním generála Ericha Ludendorffa v květnu 1923. Ludendorff byl celostátně známou postavou, účastnil se už Kappova puče (1920), který měl svrhnout vládu, jež souhlasila s mírovou smlouvou z Versailles, a obecně se čekalo, že může vést další puč proti vládě, jež bude souhlasit s francouzskými podmínkami ukončení okupace Porůří v roce 1923. Ludendorffovi chodily na puč peníze, které pak rozděloval mezi skupiny a organizace, jež se ho měly účastnit a tedy i NSDAP.

Z tohoto období pochází řada fám a zmatených neověřitelných informací o tom, kdo měl dát kolik peněz a na co. Vzhledem k tomu, jakou fraškou se nakonec puč stal a jak snadno byl potlačen, nemají tyto pověsti přílišný historický význam.

1924 — 1929

Po nezdařeném puči byla NSDAP oficiálně zakázána a Hitler uvězněn. Ovšem díky svému vystoupení u soudu se stal na krátkou dobu osobou známou po celé zemi i v zahraničí a začalo mu chodit velké množství osobních darů. Díky nim měl příjemné vězení a po propuštění mohl žít životním stylem vyšší střední třídy. (Na úvěr si pořídil Mercedes za 20 000 marek. Obýval střídavě různé penziony v okolí Mnichova a byt na dobré adrese v centru Mnichova. Příležitostně zaměstnával šoféra a další domácí služebnictvo. Jako jediný příjem v daňovém přiznání za rok 1925 přitom uvedl 19 500 marek jako podíl z prodejů Mein Kampfu).

Osiřelí členové strany vytvořili NSFP — Národně socialistické hnutí svobody, které získalo ve volbách 1924 6,5 % hlasů (32 poslanců) v Reichstagu. Toto hnutí se bez silného vedení vnitřně rozklížilo. Některé jeho frakce začaly hlásat, že katolíci a jezuité jsou mnohem nebezpečnějšími nepřáteli národně socialistického uspořádání, než Židé. Stejně velký rozkol způsobilo Hitlerovo prohlášení adresované Mussolinimu, že nemá zájem o německy mluvící obyvatelstvo Jižního Tyrolska, které po První světové válce připadlo Itálii. Ostatní velkoněmecké strany a spolky ho za to odsoudily a na nějakou dobu se rozešly s ním i s jeho stranou.

Obnovit NSDAP v Bavorsku bylo povoleno v roce 1925, když Hitler, po svém propuštění z vězení, dal slib bavorskému ministerskému předsedovi, že se nepokusí o další puč a o moc bude usilovat ryze parlamentní cestou. Tento jeho slib způsobil, že Ernst Röhm odstoupil z čela SA a stáhl se do ústraní. Charakteristické je, že z 32 poslanců NSFP se jich k NSDAP po obnovení přihlásilo jen 14. V jiných částech Říše zůstávala NSDAP i nadále zakázaná. V Berlíně a v Kolíně nad Rýnem byl zákaz NSDAP zrušen až na počátku roku 1928 a například v roce 1927 byli všichni členové NSDAP z Berlína, kteří se účastnili stranického sjezdu v Norimberku, po svém návratu zatčeni za členství v ilegální organizaci.

NSDAP kandidovala do prezidentských voleb 1925 (konaly se v mimořádném termínu po smrti sociálně demokratického prezidenta Friedricha Eberta) generála Ludendorffa, který dostal ponižujících 1,1 % hlasů. Po jeho odchodu z aktivní politiky se Hitler znovu postavil do čela strany. Ovšem Hitler měl stále zakázáno veřejně vystupovat a pořádat veřejná vystoupení se svou účastí. Tento zákaz platil v Bavorsku do března 1927 a v Prusku do listopadu 1928. V Prusku byl tento zákaz zrušen pod dojmem z ubohých výsledku NSDAP ve volbách 1928 (2,6 %, 12 křesel).

V této době by do NSDAP investoval jen ten největší optimista. Pokud by nějaký štědrý sponzor dával peníze, tak z mizivých výsledků prezidentských i parlamentních voleb musel mít pocit, že je hází do kanálu. A každopádně peníze ani nesměly být využity na to, čemu Hitler přikládal největší váhu — organizaci masových projevů a osobnímu spojení s publikem.

Všechny indicie, které jsou z této doby k dispozici, také ukazují na to, že strana v tomto časovém rozmezí žádného extrémně bohatého sponzora neměla. Hitler měl několik osobních zámožnějších obdivovatelů a obdivovatelek, což mu pomohlo v životní úrovni, ale nikoho, kdo by sám dokázal financovat velkorysou celostátní volební kampaň.

1929 — 1932

Toto byla v mnoha významech krizová doba, kdy se konala řada voleb, volební výsledky NSDAP prudce rostly, Hitler se znovu dostal do centra pozornosti a jestli peníze na volební kampaně mohly změnit osud Německa, bylo to právě v tomto časovém rozmezí. NSDAP a její vedení bylo dostatečně známé a výsledky dávaly tušit, že nějaký podíl na vládní moci je tu na dosah ruky.

Konspirační teorie, která byla populární nejen v komunistickém tisku té doby, tvrdila, že Hitler a NSDAP jsou projektem kapitalistů, který má za cíl obloudit dělníky, rozbít jednotu dělnického hnutí a zamezit komunistické revoluci.

Sociální demokracie, která byla trvale vládnoucí stranou v největší spolkové zemi — Prusku — od roku 1919 do roku 1932 a která kontrolovala policejní aparát Pruska (všichni ministři vnitra, policejní prezidenti ve velkých městech a velká část policejního důstojnického sboru do roku 1932 byli členy nebo příznivci Sociální demokracie), policii pověřila úkolem zjistit, odkud NSDAP získává peníze.

Obraz, který přinesli policejní informátoři, je takovýto: NSDAP před rokem 1932 neměla žádný singulární zdroj velkých financí, na kterém by byla závislá a který by ji z pozadí mohl ovládat. Prostředky na volební kampaně si opatřovala z členských poplatků, jednorázových sbírek (na koupi „Hnědého domu“ v Mnichově byla vypsaná sbírka 2 marky od každého člena), ze vstupného, které se vybíralo na akcích, kde řečnil Hitler nebo některý jiný její populární řečník, z prodeje odznaků, vlajek a ostatních stranických propagačních předmětů. Od většiny jejích funkcionářů a členů se očekávalo, že straně věnují mnoho hodin neplacené dobrovolnické práce. Dokonce i funkce oblastního vedoucího (gauleitera) byla až do roku 1929 neplacená.

To se shoduje s tím, co Goebbles uvádí ve svém deníku, kde je jedním ze stále se opakujících témat nářek nad tím, jak špatná je situace stranické pokladny. Toto je výčet citací z roku 1932, kde Goebbles mluví o stranických financích:

5. 1. 1932: „Svolal jsem okresní vedoucí. Notně jsem jim zatopil za to, že naše sběrací akce tak špatně pokračuje. Všude je nedostatek peněz. Je těžké nějaké sehnat; nikdo nám nechce poskytnout úvěr.

Máme-li moc, můžeme dostat peněz dost, ale pak je už nepotřebujeme. Nemáme-li moc, peníze potřebujeme, ale nikdo nám je nedá.“

11. 1. 1932: „Ženy vzaly do ruky financování našich nových bojů. V nejkratší době budeme mít pohromadě 50 000 marek. To by nám zase pomohlo.“

11. 1. 1932: „Burcuji znovu okresní vedoucí. Musí okamžitě dát do pořádku finanční otázku. Peněžní situace už není tak zoufalá, jako před několika týdny. Politická situace je stále ještě nerozřešena.“

2. 2. 1932: „Hovořil jsem s okresními vedoucími o nastávajícím volebním boji a o stanovení směrnic. Velké dohadování o našem kandidátu; to však není prozatím tak důležité, jako otázka opatření peněz.“

8. 2. 1932: „Naše pokladní situace se lepší den ode dne. Financování volebního boje je téměř zajištěno.“

13. 2. 1932: „Cestou píši volební provolání a výzvy pro peněžní sbírky. Všude je třeba zasahovat vždy znovu a znovu, jinak by hnutí uvázlo.“

29. 2. 1932: „V poledne referuji Vůdci. Podávám podrobný výklad o propagačních opatřeních, která jsme učinili. Volební válka se vede hlavně plakáty a řečmi. Nemáme velkých peněžních prostředků, ale poněvadž strana pracuje s dobrovolnými silami, lze už i s málem udělati mnoho.“

6. 3. 1932: „Získáváme nyní také biografy pro svou propagandu. Majitelé sice dělají nejrůznější potíže, ale obecenstvo si to přeje. Naše volební pokladna se opět poněkud zotavila. Na poslední týden jsme zajištěni. …

Tento týden pustím ještě do světa propagační materiály za 200 000 RM.“

7. 3. 1932: „Plakátová válka zuří. Nemáme sice tolik peněz, jako ti ostatní, zato však naše myšlenky jsou lepší. Jaká škoda, že naše peněžní prostředky nedovolují boj ve velkém stylu. Co však nám chybí na financích, to musíme nahraditi nápady.“


13. 3. 1932 První kolo prezidentských voleb

6. 4. 1932: „Peněžní otázka nám dělá stále ještě velké starosti.“

10. 4. 1932 Druhé kolo prezidentských voleb

11. 4. 1932: „Večer schůze Amtswalterů [politických vedoucích] v Neue Welt. Dnes máme lepší řečnické pódium než před měsícem. Strana má opět plné pochopení pro náš kurs. Jen Amtswalteři sami věnovali za jeden večer pro sbírku v Prusku 4 500 RM. Prostý dělník přichází na pódium a odevzdává mi snubní prsten. Nádherný lid, pro který bojujeme!“

15. 4. 1932: „Nedostává se nám peněz na skutečně velkorysou propagandu.“

28. 4. 1932: „Likvidace volební pokladny ukázala, že končíme bez většího deficitu.“

16. 7. 1932: „Sehnal jsem pro župu Berlín 55 000 RM na volební fond. S tím můžeme teď pracovat.“


31. 7. 1932 Volby do Říšského sněmu

16. 9. 1932: „Říšské propagační oddělení přesídlilo do Berlína. Odtud můžeme soustředěněji vésti volební boj. Tentokrát to bude těžší, poněvadž pokladny strany jsou prázdné. Minulé volební boje pohltily všechny peníze, které jsme měli k dispozici.“

20. 9. 1932: „Volební boj stojí peníze a v přítomné chvíli lze peníze těžko sehnat. Musíme se poohlédnout, jak se dostat z té finanční kalamity. To je snad nejsvízelnější otázka, kterou je třeba řešiti v těchto týdnech.“

27. 9. 1932: „Jednou z nejtěžších otázek je nyní péče o stovky našich vězňů. Ubozí chlapci sedí pod zámkem a jsou úplně v nejistotě o tom, kdy pro ně udeří hodina osvobození. Musíme se o ně starat, aby neztratili odvahu. Zejména v této době nedostatku peněz je to spojeno s velkými potížemi.“

15. 9. 1932: „Otázka mandátů, propaganda, problém peněz a nálady, třenice ve straně, všechno to chce býti vyřízeno vedle pravidelné práce. Prokousáváme se těmi nesnázemi, které věčně rostou, tak dobře, jak to jen jde. Nadto organizace vlivem četných volebních bojů přirozeně ještě velmi znervózněla. Je přepracována jako setnina, která byla příliš dlouho v zákopech. Její nervy musí nakonec nezbytně zeslábnout. …

Opatřování peněz je mimořádně obtížné. Pánové „majetní a vzdělaní“ [pozn. označení pro lidi z pruských vyšších vrstev] jsou vesměs ve vládním táboře. K tomu ještě náš tisk se dopustil několika závažných taktických chyb. Za ty nyní pykáme.“

2. 11. 1932: „Nedostatek peněz se stal v tomto volebním boji chronickou nemocí. Chybějí nejprimitivnější předpoklady k věcnému provádění volebního boje.“


6. 11. 1932 Předčasné volby do Říšského sněmu

11. 11. 1932: „Přijímám zprávu o pokladní situaci berlínské organizace. Je naprosto bezútěšná. Jen dluhy a dluhy, a k tomu po utrpěné porážce naprostá nemožnost sehnati někde více peněz.“

8. 12. 1932: „Na organizaci dolehla těžká tíseň. Peněžní starosti znemožňují každou cílevědomou práci.“

10. 12. 1932: „Finanční situace berlínské župy je neutěšená. Musíme provésti velmi přísná úsporná opatření a postaviti župu pod nucenou správu, kterou si zvolí sama.“

13. 12. 1932: „Angriff [stranické noviny] vykázal v jednom roce 60 000 marek čistého zisku. Z toho splatíme část politických dluhů župy. To obnoví opět naši akční schopnost.“

15. 12. 1932: „Obratnou finanční operací se podařilo zmenšiti poněkud naše peněžní starosti. Tak špatné, jak jsem se obával, to už teď není.“

19. 12. 1932: „Velkorysý dárce mně odevzdává 2 000 RM. Z toho budou rozděleny vánoční odměny čestným spolupracovníkům župy.“

21. 12. 1932: „Peněžní kalamita trvá, bráníme se však statečně.“

22. 12. 1932: „Musíme snížiti platy v župě, poněvadž bychom jinak nevyšli. Všichni zaměstnanci podávají přitom důkazy podivuhodné obětavosti. Nikdo neřekl jediného špatného slova. A to právě před Vánocemi. Bylo by nespravedlivé od osudu, kdyby toto hnutí se nedostalo k moci.“

4. 1. 1933: „Pokladní situace berlínské župy se poněkud zlepšila. Ale k systematickému provádění nového boje chybějí prozatím ještě finance. Musíme tedy šetřit a přesto agitovat. Bude-li nutno, vsadíme všechno na jednu kartu.“

6. 1. 1933: „Poněvadž vývoj politických událostí je potěšitelný, máme sotva ještě chuť, abychom se starali o špatnou finanční situaci organisace. Dostaneme-li se tentokrát k tahu, pak to nemá vůbec žádnou důležitost.“


30. 1. 1933 — Hitler se stává Říšským kancléřem

Je vypsán další termín předčasných voleb do Říšského sněmu na 5. 3. 1933, které mají být těmi posledními.

3. 2. 1933: „Hovořím podrobně s Vůdcem o nastávající volební kampani. Teď je lehké vésti boj, neboť můžeme použít všech státních prostředků. Máme k dispozici [státní] rozhlas a tisk. Ukážeme mistrovský kus agitace. Ani peníze tentokrát ovšem nechybějí.“

Pánové bohatí a vzdělaní

Výše uvedené neznamená, že NSDAP neměla žádné podporovatele mezi vyššími a majetnějšími vrstvami. Ale šlo o jednotlivé případy a nikoliv o hromadnou koordinovanou akci. Co se týče názorů mezi bohatými a vzdělanějšími, tak z dobových materiálů převládá dojem, že se k Hitlerovi a jeho hnutí stavěli značně skepticky a pohrdavě. Ti, kteří nakonec straně přispěli před rokem 1933, tvořili výjimku a nikoliv pravidlo.

V příštím díle se podrobněji podíváme na tři prominentní případy, které mohou osvětlit různé motivace, které vedly tyto lidi k podpoře NSDAP.

Mises.cz: 28. listopadu 2019, Vladimír Krupa

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 123 × | Prestiž Q1: 4,90

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top