Štítky článku: •  

Bastiatův odkaz

Je až k neuvěření, že je to už 214 let, co se narodil Frédéric Bastiat. Ve své zemi téměř zapomenutý, ale v našich končinách jeden z nejoblíbenějších a nejcitovanějších klasických liberálů nám má co říci i dnes. Jelikož se v LvMI rozhodli vydat knižně postupně kompletní Bastiatovo dílo, tak jsem se poptal náhodných kolemjdoucích na jejich pohled na tohoto velikána.

Petr Mach

frederic-bastiat.jpg (11,186 kiB)
Fréderic Bastiat (1801–1850)

(Europoslanec, předseda Strany svobodných občanů a vy­da­va­tel Laissez Faire)

Frédéric Bastiat s neprůstřelnou jasností vysvětluje zásadní ekonomické principy tak, že je pochopí i naprostý laik. Ve své práci vysokoškolského učitele ekonomie i ve své práci poslance Evropského par­la­men­tu se na jeho argumentaci často odvolávám.

Bastiat mě nadchnul pro ekonomický liberalismus, jeho články jsem s nadšením četl i překládal pro časopis Laissez Faire. Cituji ho ve svých učebních textech pro evropské, ruské i čínské studenty školy, kde učím. Byl pro mě jednou z hlavních myšlenkových inspirací při založení Strany svobodných občanů.

Bastiat prosazoval ekonomický liberalismus, do­ká­zal nesmyslnost státních regulací a přerozdělování, a je smutné, že ani 165 let po jeho smrti nejsou jeho myšlenky široce přijímány a že jeho rodná Francie ho zcela vytlačila ze svého politického a ekonomického uvažování.

Vít Jedlička

(Prezident Liberlandu a zakladatel občanského sdružení Reformy.cz)

Když jsem si jako třináctiletý poprvé otevřel knihu Frédérica Bastiata „Zákon“ a přečetl si úvodní odstavec, tak jsem věděl, že ji přečtu jedním dechem. Bastiat tam píše: „Došlo k zvrácení zákona! A policejní moc státu byla zvrácena společně s ním! Zákon, říkám, se nejen odvrátil od svého patřičného cíle, ale začal sledovat cíl zcela opačný! Zákon se stal zbraní všech druhů chamtivosti! Aniž by zabraňoval zločinu, zákon sám je vinen zlem, které by měl trestat! Pokud je toto pravda, jde o vážnou věc a morální povinnost mi nakazuje upozornit na ni své spoluobčany.“

Vzal jsem si Bastiatovu misi k srdci a stal jsem se pravidelným čtenářem časopisu Petra Macha Laissez Faire. Následovně jsem založil Občanské sdružení Reformy.cz, které doufám přispělo v šíření myšlenek osobní a ekonomické svobody. Dnes je mi ctí, že mohu Bastiatovy myšlenky oprašovat ve hlavních francouzských státních i soukromých médiích. Mohu dnes také hrdě prohlásit, že ambasáda Liberlandu v Paříži je jedna z těch nejvíce funkčních. Není divu. Ve Francii, podobně jako ve zbytku EU, je po Bastiatových myšlenkách pořádný hlad.

Martin Pánek

(Ekonom, spisovatel a šéfredaktor Laissez Faire)

S Frédéricem Bastiatem jsem se seznámil v prvním ročníku na VŠE, kdy jsem si z webu Liberálního institutu stáhl jeho publikaci „Co je vidět a co není vidět“ (epub), jedním dechem ji přečetl — a změnil se mi život. V Bastiatovi jsem našel oblíbeného autora, ekonoma a propagátora myšlenek (dokonce máme narozeniny ve stejný den). Kéž bych dokázal vysvětlovat liberalismus tak, jak to umí on!

„Co to stojí úsilí, aby se v politické ekonomii dokázalo, že dvě a dvě jsou čtyři!“ Ve svých článcích a komentářích pro časopis Laissez Faire i v politických debatách často vycházím z Bastiatova díla, v rubrice Nejhloupější výrok měsíce často nezbývá než Bastiata přímo citovat proti nejrůznějším nápadům novodobých konšelů. Zejména jsem si samozřejmě zamiloval Petici výrobců svíček, onen „záblesk ryzího génia“, jak ji popsal Hazlitt.

Aspoň trochu klidu na duši nám snad přináší Bastiatovo málo citované, avšak podle mě taktéž geniální, pozorování: „Na špatné cestě je člověk vždy nedůsledný; kdyby tomu tak nebylo, lidstvo by již dávno vyhynulo. Nikdy jsme neviděli a také nikdy neuvidíme, aby se nějaký falešný princip hnal až do krajnosti. Na jiném místě jsem řekl: Nedůslednost je hranicí absurdity. Mohl bych dodat: Je zároveň jejím důkazem.“

Jsem rád, že v českém prostředí není Frédéric Bastiat zapomenut zcela. Jeho další propagaci snad poslouží jak nová publikace Mises.cz, tak i můj web bastiat.cz.

Marek Numerato

(Šéfredaktor HumanAction.cz)

Bastiat byl provokáter, který to ve své době nepochybně neměl lehké. V rodné Francii se mu bohužel nedostává uznání ani dnes, což je vidět na směřování této krásné země stále blíže k ideálu socialismu. Měli bychom to tedy být aspoň my liberálové a libertariáni, kteří budou o Bastiatův odkaz pečovat a seznamovat s jeho dílem další a další generace. Na Bastiatově díle lze velmi dobře poukázat na škodlivost protekcionismu a na význam osobní svobody člověka.

Bylo by chybou si myslet, že Bastiatovy texty jsou určeny pouze úzkému okruhu ekonomicky zaměřených čtenářů. Ony totiž mohou posloužit i jako učebnice kritického myšlení a přímočaré argumentace. Přestože Bastiat tvořil před dávnými 150 lety, jeho eseje nám dávají odpovědi i na problémy dnešních dnů. Zároveň nám prozrazují, že se politici i jim důvěřující voliči dopouštějí stále stejných chyb. V rozhodování se nechávají vést tím, co je vidět, a zapomínají na to, co vidět není.

Dominik Stroukal

(Předseda Mises Institutu)

Nezapomínejme, že Bastiat nebyl vždy populárním ekonomem. Ve své době měl určitý vliv, ale po jeho smrti (1850) bylo na něj i jeho dílo prakticky zapomenuto. Marx ho (1867) dokonce nazval „trpasličím ekonomem“ (a je s podivem, že se o něj vůbec zajímal) a se Schumpeterem by se o téměř sto let později (1954) shodli, že nebyl žádným velkým teoretikem. V té době však skupina mladých newyorkských studentů v čele s Murrayem Rothbardem založila spolek nazvaný „Bastiatův kruh“, aby tuto velkou nespravedlnost dějin ekonomického myšlení napravila.

Rothbardův pozdější vliv vedl první klasicky liberální think-tank Foundation for Economic Education k vydání sebraného Bastiatova díla. V roce 1964 tak vyšla kniha Economic Sophisms (česky jako Petice za zákaz slunce a jiné absurdity ekonomie). Předmluvu napsal Henry Hazlitt, autor slavné „Ekonomie v jedné lekci“, kde je vliv Bastiata více než znát. Rakouští ekonomové jsou s Bastiatem jedna rodina, o tom dnes není pochyb.

Přesto je Bastiat ještě o něco dál. Je čtivější, než většina ostatních autorů. Je přímočařejší, nadčasovější, nebo spíš mimočasovější. Jeho dílo nedokázalo vysvětlit to, co teprve mělo přijít, ale popisuje téměř každou myslitelnou dobu. Je jen nesmírnou škodou, že Bastiat zemřel tak mladý. Stačilo jen, aby se dožil průměrného věku, a mohl být tím kritikem Marxe, kterého svět tolik potřeboval.

Jakub Skala

(Místopředseda Mises Institutu)

Patrně nikdo neovlivnil moje ekonomické myšlení tak jako Frédéric Bastiat. Zatímco školním skriptům, která jsem četl do té doby, vévodily multiplikátory, ekonomiky agregované do jedné rovnice a nereálné předpoklady dokonalých modelů, Bastiat si vystačil s logikou. Logikou, která je mocnější než tisíc stran výše uvedeného a která se nedá nahradit ničím jiným.

Po přečtení jeho knih nebyl svět jednodušší ani se ze mě nestal bůhvíjaký ekonom. Bastiat mě ale naučil dívat se na věci tak, abych viděl nejen to, co je vidět na první pohled, ale i to, co se skrývá pod povrchem. V tom je pravá síla jeho textů.

Vladimír Krupa

(Místopředseda Mises Institutu)

Dnes se to může zdát jako pohádka, že by někdy ve Francii existovala poměrně silná tradice svobodného myšlení, která stavěla na uznání soukromého vlastnictví a přitom nehleděla na stát jako na vrchol všeho stvoření. Frédéric Bastiat byl plodem této tradice, která sice přímo ve Francii uvadla, ale měla — a to ve velké míře jeho zásluhou — trvalý vliv na mnohé myslitele v dalších zemích.

Pokud mám nyní říci, kterou část této myšlenkové tradice pokládám za nejvýznamnější, tak je to poselství možné harmonie. Zdědili jsme svět, který byl v minulém století utvářen kolektivistickými ideologiemi konfliktu. Socialismus je ideologií nesmiřitelného konfliktu mezi „třídami“, nacionalismus hlásal nesmiřitelný konflikt mezi národy, ty nejtemnější vášně a nejhrůznější činy dnes opět přináší náboženský fanatismus netolerantně hlásající, že jen jedna verze víry je ta pravá a všichni ostatní na ni musí buď přistoupit, nebo zahynout.

Podle mého soudu je liberální učení o harmonii zájmů, k němuž Bastiat přispěl velkým dílem, jedinou možností, jak zlomit osten těchto konfliktů. Všechny skupiny, ze svého pohledu, vidí malichernost nebo nesmyslnost záminek ke konfliktům ostatních skupin. Socialisté dobře vidí nesmyslnost nacionálních nebo náboženských konfliktů, ale naléhají na lidi, aby se spojili ve jménu „třídního boje“. Stejně tak nacionalističtí bojovníci za „národní sjednocení“ viděli v náboženských a třídních rozdílech jen umělý konstrukt, který odvádí lidi od toho skutečně důležitého — boje proti národním nepřátelům. A pochopitelně otázky třídního nebo národnostního původu jsou naprosto nicotné pro náboženského fanatika, pro kterého má nejvyšší význam nalezení správné cesty do posmrtného života, i kdyby vedla přes mrtvoly nevěřících.

Každá z těchto alternativ ruší ostatní konflikty tím, na jejich místo nabídne jiný druh konfliktu. Ten je ovšem vždy natolik univerzální, že má potenciál zničit nebo vážně narušit strukturu celé společnosti. Liberální učení je stále tím jediným, které nenabízí konflikt, ale harmonii plynoucí ze vzájemné harmonie zájmů. Je jediné, které dokáže nabídnout skutečnou toleranci.

Pro Mises.cz: 30. června 2015, Milian Riedel

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 086 × | Prestiž Q1: 5,46

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top