Štítky článku: •  

Proč nepotřebujeme stát (2/2)

V nejzuřivějším období loňských demonstrací Gorila měli lidé politiky plné zuby [Slovensko 2012]. Někteří chtěli přebrat švýcarský volební systém kantonů. Jiní změnit systém referenda, nebo organizaci vlády, nebo zavést přímou demokracii. Nikdo však nevolal po úplném zrušení státu. Přitom by to bylo možná nejelegantnější a nejjednodušší řešení. A nemuselo by zdaleka znamenat konec světa. (2. část)

Důchod a sociální podpora

Žádné povinné sociální pojištění by znamenalo i to, že důchod nebo podpora sociálně slabších by nebyla samozřejmostí. Na druhé straně soukromé důchodové správcovské společnosti by rozhodně existovaly nadále.

Svět bez sociální podpory není tak nepředstavitelný. O pár generací dříve to byl standard a v některých zemích je dodnes. Člověk by měl stáří ve svých vlastních rukou. Pokud by si v produktivním věku odkládal peníze a rozložil investice, měl by z čeho žít. Pokud ne, musel by pracovat.

„I v minulosti existovaly soukromé charity a o nejchudší bylo obvykle v nějaké míře postaráno,“ říká R. Chovanculiak. Zároveň dodává, že chudoba není výmysl moderního společenského systému. Je to výchozí stav každého jedince. Změnit to může tak, že se pokusí ovlivnit chod věcí kolem sebe. Například prací nebo vyžadováním pomoci. Není důvod, proč by měl mít nepracující automaticky nárok na mzdu. Jedním dechem však dodává, že v systému bez regulací si najde práci každý člověk, který má zájem. Podle liberálů je důvodem nezaměstnanosti i minimální mzda. Nebýt jí, zaměstnavatelům by se vyplatilo zaměstnat větší množství lidí, i když za méně.

Peníze

Stát má dnes monopol na peníze. Určuje, kterou měnu budou lidé používat, a tyto peníze i vydává a reguluje. Kromě toho určuje například i úrokovou sazbu bank a kontroluje bankovní trh. I když veřejnost si myslí, že původcem krize jsou chamtiví bankéři, voluntaristé ukazují prstem na regulace. „Finanční krize je poměrně dobrá ilustrace toho, kam vede centrální management celého jednoho sektoru,“ říká J. Karpiš.

Na volném trhu bychom se rozloučili se zachraňováním bank či velkých firem a bankroty by pročišťovaly trh. Finanční pobídky, kterými v současnosti stát podporuje některé segmenty nebo firmy, by také zmizely. Jelikož by chyběla centrální autorita, nebyla by ani centrální měna a platidla by vydávaly různé instituce. „Systém více měn jsme tu měli. Došlo během něj k velké průmyslové revoluci, takže nelze tvrdit, že brání pokroku,“ pokračuje J. Karpiš.

krize-sveta.jpg (67,435 kiB)
Apokalypsa

Ideální měna je podle ekonomů taková, jejíž obsah se nedá snadným způsobem zvětšovat, má nízké transakční náklady a má za sebou nějakou hodnotu. Současné měny nesplňují asi ani jedno z toho. Nová platidla, která vznikají, jsou na tom lépe. Digitální Bitcoin se mezi anarchokapitalisty těší velké oblibě. P. Novák pomocí nich vyplácí některé zaměstnance a přijímá i platby klientů.

Silnice

„Kdo by stavěl silnice?“ zní klasický argument odpůrců. Nebo pouliční osvětlení. Nebo majáky. Anarchokapitalisté však mají odpověď i na to — lidé. Když developer buduje nové sídliště, je jen logické, že postaví i cestu. Ta bude pak společným majetkem všech obyvatel bytovky. Stejné by to bylo s veřejným osvětlením. Pokud chtějí postavit novou cestu, lidé se musí nasbírat.

Silnice ve vesnici by patřily jejím obyvatelům. Mohli byste tudy projet i vy s vaším autem? To by se samozřejmě rozhodli majitelé, ale podle P. Nováka by šli proti sobě, pokud by to zakazovali. „Když přijede návštěvník, je pravděpodobné, že si tam něco koupí a přinese peníze,“ říká.

Jiné by to bylo s dálnicemi. Ty by pravděpodobně budovaly soukromé společnosti. „Soukromá firma udělá analýzu trhu. Zjistí, že je poptávka například po dálnici z Bratislavy do Košic. Tak vytvoří byznys plán, navrhne možné trasy, vykoupí pozemky a postaví dálnici,“ popisuje P. Novák a připomíná, že v některých zemích soukromé dálnice již jsou a jejich stavba je levnější. Správci silnic by se zároveň starali o jejich kvalitu a bezpečnost. Čím vyšší by byla, tím by lidé ochotněji jezdili po jejich cestách a tím by více vydělali na mýtném.

Drogy a zbraně

Pokud není nikdo, kdo by stanovil regulace, znamenalo by to, že jednotlivci by mohli dělat i to, co je v současnosti nelegální. Tedy prodávat drogy, vykonávat prostituci či držet jakékoliv zbraně, klidně i jaderné. Do momentu, dokud by tím neubližovali jinému člověku, nebo jeho majetku.

I když většině se tyto věci nelíbí, P. Novák si myslí, že když lidé zváží ekonomické argumenty, pochopí, že legalizace je logická. „Prohibice drog je finančně velmi náročný proces. Třeba platit policejní razie, pobyty ve vězení pro dealery i konzumenty. To něco stojí. Kdybychom vytvořili referendum a dali tam jedinou otázku: ‚jste pro prohibici drog a budete platit deset eur ročně?‘, jsem si jistý, že lidé nebudou přispívat,“ říká P. Novák. Podobně je to například s prostitucí nebo dalšími zakázanými činnostmi.

Uvolnění by se týkalo i oblasti zbraní. I když P. Novák říká, že je pacifista a tato idea se mu nejprve nelíbila, později si uvědomil, že míra zneužití zbraně u policisty nebo obyčejného člověka je stejná. A protože dnes policisté zbraně mají, nevidí důvod, aby je nemohl vlastnit kdokoliv.

Příroda

robert-chovanculiak.jpg (30,499 kiB)
Anarchie je všude kolem nás,
ani si to neuvědomujeme.
Róbert Chovanculiak

Jak by vypadalo životní prostředí ve volném světě? Anarchokapitalisté vyvracejí i představy o apokalypse. „Pokud by všechno někomu konkrétnímu patřilo, majitele by měl i les nebo řeka. Ten by ji pravděpodobně chtěl nějak využívat — například tam organizovat vodní sporty. A kdyby nějaká fabrika vypouštěla ​​do jeho řeky odpad, určitě by ji zažaloval, neboť by mu vznikla škoda,“ říká P. Novák.

Jinými slovy, zásah do životního prostředí je vždy zásah do soukromého vlastnictví konkrétní osoby. V tom případě se to dá považovat za útok na majetek, který je v anarchokapitalismu jediná ne­dot­knu­tel­ná věc, mimo osobnosti. Největšími ohrožovateli životního prostředí jsou podle P. Nováka zákony a regulace. „Pokud jste těžařská společnost, mo­men­tál­ně to funguje tak, že podplatíte odpovědnou osobu, aby vám dala kontrakt, a těžíte. Jelikož nemáte absolutní jistotu, kdo bude ve vládě za čtyři roky, tak se o životní prostředí nestaráte a maximalizujete svůj zisk,“ vysvětluje P. Novák. Pokud by měl les soukromý vlastník, bylo by v jeho zájmu, aby vydělal co nejvíce a proto by ho udržoval.

R. Chovanculiak připomíná, že je třeba porovnat si, jak vypadá například zeleň ve městech v bývalém východním bloku, kde se plánovalo centrálně, a na Západě s kapitalistickou historií. „Co není soukromé, je často rozbité, zničené nebo zaházené odpadky,“ konstatuje R. Chovanculiak.

Soudy, policie, armáda

Zřejmě nejkontroverznější složka je bezpečnost. Představit si minimální stát, který zajišťuje občanům pouze bezpečnost a justici, bez všeho ostatního, je ještě docela představitelná myšlenka.

Anarchokapitalismus je oproti tomu velmi přísný. „Pokud by byla bezpečnost ten poslední problém, můžeme ho jít teoreticky řešit, ale jinak to zatím nemá význam,“ míní M. Pošvanc. Náklady na ministerstvo vnitra, obrany a spravedlnosti tvoří v současnosti 7,1 procenta slovenského státního rozpočtu. Přeloženo do DPH, pokud by zůstal minimální stát, namísto 20 procent bychom platili 1,4 procenta.

V teoretické rovině však voluntarismus odpovídá i na to. Každý občan by se mohl právně zastupovat buď sám, nebo si vybrat pohodlnější cestu — ochrannou a právní agenturu. Ty by při konfliktu mezi sebou jednaly.

Hlavní artikl by byla v tomto případě reputace. Člověka i agentury. Pokud by nějaká agentura rozhodnodovala nespravedlivě a pomalu, přicházela by o klienty. Slovenský státní soudní systém může mít defektů, kolik chce, ale o klienty nepřijde, protože nemají na výběr.

A co v případě, že by území, kde vládne anarchokapitalismus, napadl sousední stát? Jedno řešení je soukromá armáda, která by mohla být totožná s bezpečnostní agenturou.

Je dobrovolnost dobrá?

Přesto, že uvádíme řešení jen pro hrstku témat, při osobním rozhovoru s anarchokapitalistou má člověk dojem, že odpovědi se dají najít na každou otázku. Teoreticky by mohlo fungovat všechno. Ale bylo by to opravdu lepší?

Těžko říct. P. Novák je přesvědčen, že ano. Ostatní oslovení liberálové jsou opatrnější. „Myslím si, že systém, kde je více svobodné volby a majetkové odpovědnosti za špatná rozhodnutí, vede k lépe fungující společnosti,“ konstatuje J. Karpiš.

„Kdysi jsem byl dosti radikální libertarián. V současnosti se však nestavím do této pozice. Primární důvod je, že musíte vždy žít v kontextu,“ říká M. Pošvanc z Nadace F. A. Hayeka. „Existuje velmi pěkný výrok, který říká, že člověk nežije jen svůj osobní svobodný život, ale i život své doby,“ doplňuje M. Pošvanc.

Každé společenství má nějakou historii. V našem případě jsou to roky socialismu a jiných státních zřízení. Mohou existovat silné teoretické argumenty za prosazení naprosté svobody, ale v realitě to stále ideální řešení být nemusí. Právě kvůli lidem a zvykům.

R. Chovanculiak si myslí, že pokud by přišel anarchokapitalismus ze dne na den, společnost by to neustála. „Vyžaduje to určitou změnu etických principů a pohledu na stát, jako správný prostředek k dosažení cílů,“ míní.

Jak žít svobodněji?

Jak by se dal reálně anarchokapitalismus vybudovat? Těžko. První krok tkví v rozšiřování myšlenky volného trhu a vysvětlování. Když lidé zjistí, že ve společnosti je nějaký problém, začnou ho řešit. Někteří hovoří také o politické cestě. To znamená volit v současných demokraciích takové strany, které budou snižovat daně, oslabovat kompetence státu a deregulovat trh. Jiní to ale nepovažují za reálný způsob. „Nevidím důvod k tomu, aby se politici zbavovali moci. Takže politickou cestu nevidím,“ míní M. Pošvanc, který říká, že úkolem nevládní organizace, jíž šéfuje, je alespoň trochu brzdit socialisty, kteří se ženou bezhlavě doleva.

Další z cest je snažit se vyhýbat státu a nepodílet se na něm na osobní úrovni a zařadit se tak mezi agoristy. To znamená, co nejvíce se obracet na soukromou sféru — ve vzdělávání, zdravotnictví či dalších sektorech.

Člověk může využívat i alternativní měnu jako Bitcoin. Jelikož transakce v této měně se nedají vystopovat, stát nemá prostředky na kontrolu daňových úniků. „Proč má člověk motivaci používat Bitcoin? Všechno tam může být o třicet až čtyřicet procent levnější, pokud zúčastněné strany nebudou platit DPH ani daň ze zisku,“ konstatuje P. Novák. Radikálněji vzal agorismus Brit Mark Boyle. Odešel žít na dva a půl roku do karavanu a divočiny bez státu a bez peněz.

Další alternativu nabízí The Seasteading Institute. To je organizace, která hodlá založit plovoucí ostrovy, kde se bude moci experimentovat s různými typy vlád a společností. Těmi nejúspěšnějšími modely se pak mohou motivovat suchozemské státy. [Jiným pokusem je současný experiment Víta Jedličky a jeho Svobodného státu Liberland mezi Chorvatskem a Srbskem. Pozn. red.]

Co je co?

  • Libertarián — člověk, pro kterého je osobní a ekonomická svoboda primární hodnotou. Přesvědčený liberál.
  • Voluntarismus — filozofie, podle níž by měly být všechny lidské interakce dobrovolné.
  • Anarchokapitalismus — politický směr, který prosazuje úplnou svobodu jednotlivce, volný trh a vyloučení státu.
  • Minarchismus — směr podobný anarchokapitalismu, ale uznávající nutnost nějakého minimálního státu.
  • Anarchista — prosazuje úplnou osobní svobodu. Často se tak ale označují rebelanti, kteří nerespektují vůbec žádné autority, ani řád.

Článek vyšel v magazínu Profit 13/2013, překlad redakce

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 241 × | Prestiž Q1: 5,94

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 3 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
Miloslav Dědek

Úvaha o úplném zrušení státu jako o nejelegantnějším a nejjednodušším řešení všech problémů zřejmě není myšlena vážně. Naproti tomu je zcela vážně míněný návrh na vytvoření globálního státu, který je uveden např. na: http://miloslav7.blogspot.cz/2015/01/otevreny-dopis-vsem-lidem-na-planete.html


Olda K.

Zcela nepochybně je myšlenka destrukce států naprosto správná a řeší hlavní příčiny. Jednou z nejmarkantnějších je ovládání měn státy a v tiché dohodě přesun bohatství právě k tomu vrcholu pyramidy.
Ten koncept, pane Dědku, je zcela šílený, marxistický návrh. V podstatě jim celou tu věc chcete usnadnit a všechny ty existující problémy jen umocnit. Jestli ten návrh myslíte vážně, řadíte se jen do dlouhého zástupu předchozích sociálních inženýrů.
Jestli něco opravdu, ale opravdu není žádoucí, pak to, aby bylo lidstvo centrálně řízeno!!!

Olda K.

Vy totiž vidíte zlo a domníváte se, že jeho nahrazením ještě větším zlem se všem uleví. Hluboký, hluboký omyl. Právě voluntarismus je jediná cesta, jak vrátit lidem zpátky do rukou jejich životy.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top