Štítky článku: •  

Střípky (251)

⚜ Je třeba zabranit utrpeni migrantu a přijmout kvoty 1:1 (Ladislav Větvička) ⚜⚜ Pár slov ke zbraním… (Michal Otipka) ⚜⚜ Muslimské šátky a svoboda je nosit (Luboš Zálom) ⚜

Je třeba zabranit utrpeni migrantu a přijmout kvoty 1:1

Možna si myslite, že sem se zblaznil, ale neda se nic robit. Stara Merklica před paru rokama vydala signal, že nelegalni překročeni hranic neni zločinem a od te doby mafia převaža přes moře a přes Balkan hordy lidi, keři překračuju zakon.

Zelenolevicova banda od piratu po topkaře jasa, že se nic neděje, bo tady nikdo nikdy žadneho migranta neviděl, dalši pomatenci jak ta pambičkařska tetka z Kroměřiža neustava ve snaze ukradnut si svojeho sirotka a za penize ostatnich se o něj starat pomoci neziskovek, kere tež nežiju ze svojich peněz.

Jenže ten pruser, kery už je v zapadnich zemich mirovyma prostředkama nezvratitelny, se převali k nam. Je jedno, jestli v lednu, nebo o rok později. Je třeba jednat. Proud lidi neustane enem proto, že o něm propagandysti z českych televizi mlči. Pokračuje furt dal, aktualně se zviditelnil v Bihači, bo Chorvati začali přisněji hlidat hranicu a tisice migrantu se začalo hromadit na bosenske straně hranice. Chorvati se totiž snaži vstupit do šanghajskeho prostora, tak chtěju ukazat, jak dobře ovladaju svoju hranicu.

Možna si myslite, že to je kajsik daleko. Neni. Jen diky maďarskemu plotu fčil nemusime řešit tento problem my a nemusime sledovat, jak centra našich měst okupuju mladi chlapci ve značkovych bundach s drahyma mobilama. Za bezmocneho přihližani policajtu se tak obyvatele Bihača stali menšinou. Na ulicach převladli synci s batužkama, do kerych nakupuju nepraseči potraviny a po setměni se vydavaju pěšky směrem k šanghajske hranici.

Ty, kere policajti chytnu, vyvezu zase zpatky do Bosny a situace se opakuje.

Jenže chlapci v bundičkach nepočitali, že jim na cestě bude kdosik branit a už si mysleli, že budu pobirat davky kajsik v teple německych měst.

Je třeba jednat, bo jinak hrozi nemoce, omrzliny, vyhladověni (pravě probiha hladovka v taboře u Bihača na protest proti temu, že se chorvatšti celnici snaži dodržovat zakony).

Je třeba se dohodnut na kvotach a každa země by se měla postarat o čast migrantu. Neni třeba vymyšlat jakesik složite zakony. Každa země podle svoji ekonomicke sily by měla přebrat poměrny počet migrantu, ve svojem hlavnim městě je posadit do letadla a v poměru 1:1 je odvezt do zemi, odkud pochazaju. Kluci v Bihaču su z ruznych světa kraju — od Pakistanu přes Iran až po Afryku. Nevšimnul sem si, že by kdekoliv z těch zemi aktualně probihala valka (pokud ju zas kdosik ze zapadu nerozfuka, že...)

Pokud třeba Lucembursku chybi bankovni uřednici, Švycarsku hodinaři nebo Polsku instalateři, možu si samozřejmě přislušne profese ponechat, pokud chtěju. Ale to nic na tym neměni, že to je kolonyjalistycka zvrhlost, vabit tady mlade, zdrave, ynteligentni chlapce, krast je jejich domacim zemim, kde by se pravě tito chlapci měli stat elitou naroda.

Nebuďme svině, pomožme jim vratit se tam, odkud přišli.

Je to kura tak složite?

Ať žiju kvoty 1:1! Odkud si přišel, tam se vrať, synku a starej se o svoju zem, ne o našu.

(Fotky a videa z Bihaće jsou dostupné na zdrojové stránce.)

Píše pan Ladislav Větvička na blog.idnes.cz


Pár slov ke zbraním…

Nosím zbraň proto, protože se cítím příliš mladý na to, abych umřel, ale příliš starý, abych dokázal zastavit ránu.

Nenosím zbraň, abych zabíjel lidi; nosím zbraň, abych předešel tomu, že někdo zabije mě.

Nenosím zbraň, protože jsem zlý; nosím zbraň, protože žiju dost dlouho na to, abych viděl dost zla ve světě.

Nenosím zbraň, protože nenávidím vládu, ale protože chápu, jak snadno se vláda umí změnit na diktaturu.

Nenosím zbraň, protože mám zlost, nosím zbraň proto, abych se do konce života nenáviděl za to, že jsem ji sebou neměl.

Nenosím zbraň, protože chci někoho zastřelit, nosím zbraň, protože chci zemřít starý v posteli a ne na chodníku zítra.

Nenosím zbraň, abych se cítil jako muž, nosím zbraň, protože správný muž ví, jak ochránit sebe a ty, které miluje.

Nenosím zbraň, protože se cítím neschopný, nosím zbraň, protože neozbrojený před třemi grázly bych neschopný byl.

Nenosím zbraň, protože to miluju, nosím zbraň, protože miluji život a lidi, kteří ho pro mě činí smysluplným.

Policejní ochrana je oxymóron: Svobodní občané se musí ochránit sami, protože policie nezabrání zločinu; dorazí poté, co se zločin stal, aby ho vyšetřila a pak zavolají někoho, aby uklidil po neštěstí.

Nenosím zbraň, protože se bojím. Nosím ji, protože bych si neodpustil, kdybych nebyl schopen ochránit rodinu nebo i sebe.

A nakonec citát starého policisty: „Když se čas — a váš život — počítá na vteřiny, policie je jen pár minut daleko.“

Michal Otipka FCB


Muslimské šátky a svoboda je nosit

Nejvyšší soud se postavil na stranu somálské studentky, které bylo zakázáno nosit na pražské střední zdravotnické škole hidžáb.

Studentka, původem ze Somálska a muslimského vyznání, tvrdí, že byla pošlapána její svoboda a že má právo na vyjádření svých náboženských postojů. To samé tvrdí i naše proislámská pátá kolona, odpudivé bytosti paní ombudsmankou Šabatovou počínaje a zeleným Stropnickým konče.

Jaký smysl má však takto postavená argumentace?

Islám neuznává nic jako svobodu jednotlivce a jakékoliv smysluplné pojetí práv je mu naprosto cizí. Od svých věřících vyžaduje poslušnou podřízenost. A na těch, kteří se nepodřizují zcela a bez výhrad, se dopouští barbarského násilí. Na jakém základě lze potom obhájit nošení symbolů takové ideologie? Na základě pojmů jako právo či svoboda zcela jistě ne. Nošení takových symbolů je totiž ve skutečnosti popřením práva a svobody a podporou tyranie a útlaku.

V částech světa, kde islámská kultura převládá a kde islám v souladu se svými principy ovládá nejenom oblast víry, ale i politiku, ve své pravé podstatě neexistuje pro ženy nic jako svoboda zahalovat se hidžábem či se skrývat pod burkou. Protože pro ně neexistuje ani žádná svoboda se nezahalovat. Zahalování je pro ně povinnost.

Ženy, které např. v Íránu demonstruji za svá práva tím, že svůj šátek veřejně sundají, riskují tvrdé tresty. Zasazovat se v naší svobodné zemi za jakési právo nosit hidžáb je v podstatě výsměchem těmto statečným ženám.

Studentka, kvůli které celá tato kauza vznikla, má v zásadě dvě možnosti. Buď může žít v tolerantní, sekulární zemi, kde vládne právo a stále ještě výrazný respekt ke svobodě jednotlivce, a potom tedy nemá žádné morální právo principy takové země popírat a útočit na ně požadavkem na nošení symbolů útlaku a tyranie, anebo může odcestovat zpět do Somálska a nosit hidžáb každý den. V tom případě však pro ni nošení šátku nebude právem, ale tvrdou každodenní povinnosti.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu je v mnohém přelomové. V dnešní době, kdy je západní svět pod tvrdým útokem soustavné islámské kulturní subverze, znamená toto rozhodnutí pro naši kulturu citelnou ránu. Můžeme se jen ptát, co bude následovat dále.

Autor je zastupitel Berouna, místopředseda Svobodných

Píše pan Luboš Zálom na Svobodní.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 187 × | Prestiž Q2: 10,70

+20 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top