Stát a obce se chová stejně — když se jim nedostává peněz, sáhne do kapsy lidem, vezme si, co potřebuje. Jednou, dvakrát, stokrát. Nikdy nic nevrací. Oproti zlatokopce se navíc snaží říct tomu nebohému trumberovi, že to dělá pro něj a jeho dobro. Protože když má stát nebo obec hodně peněz, tak se přece máme dobře všichni. I proto se teď třeba v Ostravě snaží zvýšit daně z nemovitostí na dvojnásobek. Proto každý rok narůstají komunální poplatky. Proto rostou spotřební daně. Proto ministr financí vydírá každého občana státu. Ta státní a obecní zlatokopka zase potřebuje kožíšek, který ovšem zahřeje jen ji, nikoli toho, který to platil. Zase potřebuje botičky, které na nohu sednou jenom jí a nikoli daňovému poplatníkovi. A taky se potřebuje ozdobit šperkem (rozuměj přijmout více úředníků, postavit nepotřebnou blbost nebo zadotovat spřízněný spolek).

Jeden rozdíl ovšem mezi státem a obcemi na jedné straně a tou vypočítavou zlatokopkou na druhé je. Ta ženská aspoň tomu nešťastníkovi tu rozkoš občas dopřeje, pomazlí ho a poskytne nějakou protislužbu. To obce a stát vám berou peníze z kapsy nonstop a bez jakéhokoli vašeho potěšení. Navíc té zlatokopce se dá říct ne, berňáku a radnici ne říct nesmíte. Můžete jen čekat, kdy vám ta ruka projede všechny kapsy a kolik si tentokrát vezme (a že to bude víc než minule, to si buďte jistí).

Nevěřte radnici ani státu, když říká, že potřebuje víc peněz, stejně jako nevěříte kdejakému vykukovi, když po vás chce váš majetek. Nevěřte jim stejně, jako ne vždy věříte dětem, že nutně potřebují to a ono. Jim přece obvykle řeknete, ať si na tu „nutnost“ našetří. Bylo by fajn tohle jednou provždy vzkázat i státu.

Martin Rumler, člen Republikového výboru Svobodných