Štítky článku: •  

Co by se mělo vysvětlit Rusům o problému vlasovců

Eskapáda pana Novotného, starosty Říčan, mnohé pobavila, mnohé nakrkla, jiné potěšila minimálně tím, jak diskredituje ODS. Já sám Novotného zrovna „nemusím“, nicméně je zde jeden důležitý fakt, který hovoří v jeho prospěch, a který by bylo nefér zamlčet.

Vlasovci

Vlasovci jako takoví v podstatě nikdy na straně Němců nebojovali. Do tohoto vojenského korpusu se ovšem dostaly skupiny, které dříve a pod jinou hlavičkou skutečně bojovaly a účastnily se především „čistících“ protipartyzánských akcí (takže spíše než jako vojsko fungovaly jako ekvivalent a spolupracovníci německé policie a polního četnictva).

V tomto duchu se také část zajatých Rusů zapojila do likvidace Varšavského povstání, která ovšem byla provedena v podstatě na Stalinovu objednávku vyřčenou tím, že po celou dobu tohoto polského protinacistického vystoupení zastavil jakékoli bojové operace proti Němcům a současně znemožnil jakékoli poskytnutí pomoci varšavským povstalcům odjinud.

Rusové, kteří společně s Němci masakrovali zajaté povstalce a civilní polské obyvatelstvo, tedy konali přesně v intencích Stalinovy politiky proti tomuto národu, kterou, konec konců, uvedl do politické praxe už masakr zajatých polských vojáků a civilistů v Katyni.

Není tedy nijak od věci, že tuto akci Novotný Rusům otloukl o ksichty.

Nehledě k tomu, že Rusko zřejmě dodnes zcela ahistoricky ztotožňuje vlasovce s oněmi skupinami, které vlastně vlasovci nebyly. A to ještě pomíjím Stalinovu zrůdnou politiku proti zajatcům a jejich rodinám, která do značné míry zajaté sovětské vojáky k boji proti němu motivovala.

Na druhé straně se Němci prakticky nikdy nevzdali rasistických předsudků proti Rusům, Vlasovův sbor se vytvářel velice těžce a jeho připravenost k boji byla dokončena až někdy pět minut po dvanácté. Z tohoto pohledu byla reakce vlasovců dosti pochopitelná, protože fakticky potrestali Němce za jejich idiotskou politiku.

Řekněme si to upřímně, Rusové (ale i Ukrajinci a další národy SSSR) vítali Wermacht chlebem a solí jako zachránce před bolševiky a jen v důsledku totálního idiotismu a fanatického rasismu ze strany skalních nacistů došlo k tomu, že se proti nim nálady obyvatelstva obrátily o sto osmdesát stupňů.

Do jisté míry za to může i náš odboj, protože zlikvidoval Heydricha, který se měl asi týden poté, co byl „zatentátněn“, přesunout na okupovaná území v SSSR a tam uhasit požáry, které nacističtí fanatici začali rozpoutávat. Vzhledem k jeho postavení dvojky v hierarchii bonzů 3. říše a k naprosté pragmatičnosti (spojené s jistou mírou amorálnosti, ale i negativního vztahu vůči jakýmkoli idejím) by se mu to nejspíš podařilo.

Lze si představit, že v takovém případě by vlasovci (nebo nějaká jejich analogie) byli na počtech nikoli v desítkách až stovkách tisíc, ale v milionech a bojovali by přinejmenším stejně dobře jako jejich protějšky, zůstávající ve službách Stalina. Jak by se to promítlo do výsledků války (včetně uvolnění mas Němců pro průmysl, obranu před spojeneckými nálety, výrazné navýšení produkce ponorek atd.) je nasnadě. Lze konstatovat, že Němci, a to zdaleka ne poprvé a jistě ani naposled, si sami svou rasistickou tupostí, zaintegrovanou hluboce do svého národního charakteru, připravili porážku na klíčovém bojišti celé války.

Nyní tedy to hlavní

Rusové nemají (vyjma obsazení části území na jihu země Zlatou hordou) žádnou zkušenost s formálně legitimním nepřátelským státem na svém území. A ani ta Zlatá horda se netvářila jako legitimní ruský stát, boj proti němuž je zradou na národu.

Naše historická zkušenost od okupace našeho území Rakouskem (později Rakousko-Uherskem) je zcela odlišná. Od okupace v průběhu třicetileté války až do roku 1918 jsme neměli vlastní stát a identita s národem byla v těžkém konfliktu s identitou s vnucenou „vlastí“, s níž se stále větší část národa nijak neztotožňovala.

Z tohoto důvodu vznikly za první světové války legie a vznikl i domácí odboj, což byly aktivity stejně „zrádné“ jako ten boj vlasovců proti Stalinovi. Přesto se legionáři stali předmětem úcty a vzorem pro školní mládež, bez ohledu na to, že z hlediska rakousko-uherského pseudopráva to byli vlastně vlastizrádci.

Legionáře se nepodařilo vymazat z paměti národa ani komunistům, bez ohledu na to, jak moc se o to snažili.

Naprosto stejná situace nastala za druhé světové války, kdy opět naši vojáci, bojující na straně spojenců východních i západních, byli z hlediska protektorátního pseudopráva vlastizrádci, protože jejich „vlastí“ byl nacisty zřízený okupační režim v tzv. „protektorátu“.

A i po této válce došlo globálně k ocenění těchto lidí, bez ohledu na nejrůznější peripetie s kriminalizováním příslušníků zahraničních vojsk komunisty a jejich sovětskými „poradci“ prakticky ze všech front (a také domácích odbojářů).

My tedy máme opakovanou zkušenost s odbojem proti něčemu, co je formálně naší „vlastí“, a co fakticky ničím takovým není a být nemůže.

A nelze ani pochybovat o tom, že v případě nějaké války mezi oběma bloky v době studené války by se opět objevili „vlastizrádci“, bojující v řadách vojsk NATO proti okupačnímu režimu, provozovanému komunisty. Ostatně s představou takového boje utíkali na Západ i např. bratři Mašínové a celá jejich odbojová skupina. A mnozí další emigranti se s touto představou zapojovali do různých aktivit vojsk NATO.

Naše hodnocení vlasovců

Právě v důsledku zcela odlišné historické zkušenosti našeho národa v porovnání s Rusy je očekávatelné, že vlasovci nebudou hodnoceni jako „odporní zrádci“. Těmi ovšem fakticky nebyli, jejich jedinou vinou je patrně určitá naivita v hodnocení Němců a jejich záměrů.

Proto také nemáme problém s jejich hodnocením jako fenoménu, tedy podle toho, co v reálu dělali, a ne podle toho, čím formálně, a podle ryze ideologických žvástů, byli.

Z tohoto důvodu je také silně pozitivně hodnocen jejich zásah ve prospěch povstalců v době, kdy v podstatě povstání v Praze zachránil a zabránil tomu, aby Praha dopadla stejně, jako dopadla Varšava. Možná tohle byl i Stalinův záměr, jehož zmaření u něj vyvolalo záchvaty vzteku.

Stejně jako v případě Varšavy Stalin zablokoval jakoukoli pomoc pražským povstalcům ze strany západních spojenců. Stejně jako ve Varšavě nebyla povstalcům poskytnuta ani sebemenší pomoc (snad vyjma sestřelení části zbytku německých letadel, která, mimo jiné bojové činnosti, atakovala i pražské povstalce). Mělo se čekat na příjezd sovětských vojsk z Berlína, přestože řada jiných sovětských korpusů byla blíž a měla před sebou daleko příznivější terén a méně nepřátelských vojsk.

Stalin s vysokou pravděpodobností předpokládal, že jeho vojáci najdou pustinu, pokrytou mrtvolami, jakou nalezli v té zmíněné Varšavě. Místo toho nalezli kompaktní povstalecké území, do rukou jehož velitelů složila část německých vojsk kapitulační akt.

Lze očekávat, že uvedená skutečnost toho krvežíznivého diktátora neobyčejně rozzuřila, a je docela možné, že bez uvedeného zásahu ve prospěch pražských povstalců by byl osud vlasovců (alespoň řadových vojáků) méně drastický. Je také obecně známo, že vůdcové pražských povstalců skončili hned po komunistickém převratu v kriminálech, jakmile práci naší policie a justice začali řídit sovětští „poradci“. I to byla cena za Prahu relativně málo (v porovnání třeba s tou Varšavou) v době osvobození poničenou.

Česká společnost si byla vždy vědoma hodnoty pomoci ze strany vlasovců. Projevilo se to i některými bizarními fenomény, jako např. tím, že na ikonické fotografii Tibora Hontyho k osvobození Prahy „Pohřeb padlého rudoarmějce“, případně „Pieta“ je ve skutečnosti padlý vlasovec (zde, musí se rozbalit menu „Galerie“: ceskatelevize.cz/...obrazovy-pribeh-republiky-na-fronte-prvniho-maje-i-na-hrade-prozivali-lide-osudove). Uniforma je sice sovětská ale příslušnost padlého vojáka k ROA lze podle některých detailů rozpoznat (zdrojem této „politicky nekorektní“ informace je Ludvík Souček, dlouholetý fotografický redaktor časopisu „Svět v obrazech“).

Tedy, přestože pana Novotného nemusím, pomník padlých řadových vlasovců (asi 300) mi nedělá sebemenší problémy a byl bych schopen vysvětlit našim exbratrům zachvatčikům, proč tomu tak je.

Píše Pergill na upergilla.blogspot.com

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 318 × | Prestiž Q1: 10,67

+22 plus Známkuj článek minus –4

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 3 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
Hynek Rajchenberk

Stalin byl beze sporu zrůda. Ale v případě té nepomoci Varšavskému povstání jde dodnes o dosti spornou záležitost. Pro Stalina to bylo nakonec spíše plus. To jo. Ale pokud člověk posoudí Stalinovu snahu za každou cenu a ihned pomoci SNP, a uvědomí si jak tato snaha katastrofálně dopadla, tak představa, že Stalin by byl schopen jisto jistě pomoci Varšavskému povstání je přinejmenším jen a pouze teoretická. Mohl se pokusit, ale bez nároku na úspěch a s rzikem případných těžkých ztrát. Mohlo to dopadnout přesně stejně jak na Dukle. Nepřipravenost, nedostatečné zásobování a nedostatečné doplňování mužstva, z toho plynoucí těžké ztráty, které porážce SNP stejně nakonec nezabránily.

Dle mého Vlasovci spíše byli lidi či spíše chudáci, které okolnosti semleli. Být členem ROA asi nakonec znamenalo přece jen o něco větší naději na záchranu života a útěk na Západ, než zůstat v německém zajateckém táboře a následně v gulagu.

Pamatuji si také, že jsem četl, že Vlasovovi plivnul jeden ze zajatých sovětských generálů při náboru do ROA do obličeje jakožto zrádci, no nakonec se zhoupnul v SSSR stejně jako Vlasov. Měl by to být generál Ponědělin.

https://petrkreuz.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=739112
"Ani ti generálové Rudé armády, kteří se v zajetí nekolaborovali a nezapletli se s Vlasovem, ba dokonce ani ti, kteří spolupráci s ním dokonce jasně odmítli, nemuseli projít „prověrkou“ a Stalin je nechal nakonec popravit. Největší skupina těchto generálů byla popravena až pět let po válce, během roku 1950. Jednalo se o generálmajory Ponědělina, Arťomenka, Běleševa, Kirillova, Krupennikova a Sivajeva. Tehdy byl popraven také genmjr. Kirpičnikov, jenž upadl v září 1941 do finského zajetí. Již v roce 1946 byl zastřelen genmjr. Zybin a ještě v prosinci 1951 genmjr. Privalov. Genmjr. Potutarčov, osvobozený roku 1945 z koncentračního tábora Dachau, byl později zatčen a zemřel pravděpodobně roku 1947 v sovětském vězení."

Z tohoto podhledu se zdá Vlasovův čin docela pochopitelný.

PeTaX

Mám už asi 14 dní rozpracovaný článek na toto téma. (A dlužno říci, že mi Pergill trochu vyzobal moje třešničky; přesněji, nachází podobné argumenty, jako já). Nicméně, s článkem se babrám a nejsem schopen ho dopsat právě pro tu spornost a problematičnost.
Jen na jedinou novou věc jsem narazil, o níž jsem dosud nevěděl, a to, že Vlasovci (či ROA?) byli též jedním z témat Norimberského procesu. A byli označeni za válečné zločince. Ale mám to jen jako informaci bez zdroje, jen tvrzení, a zdá se mi, že takto formulovaná kolektivní vina neodpovídá procesním zvyklostem Norimberku.

A. S. Pergill

K tomu Varšavskému povstání: Měli to přes řeku a protější břeh ovládali, alespoň zpočátku, povstalci. Naprosto jiná situace než na Dukle, respektive takto by dopadla Dukla, kdyby Němci neodzbrojili východoslovenské divize, které měly jít RA naproti.
I kdyby nechtěli přes řeku, mohli shazovat povstalcům trofejní zbraně a munici. Němcům by to nijak nepomohlo, pokud by se nějakých zásilek zmocnili, protože ti měli obojího relativní dostatek.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top