Štítky článku: •  

Strach z pravdy, práce… nesobecké odpovědnosti

Co odhalilo vítězství konzervativců v Anglii kontinentu? Je to — nebo není to cesta. Cesta to jistě je a bude slavit úspěch — uvidíte. Protože je to cesta pravdivá. Venkoncem vždy nejtěžší a o to radostnější.

Za otce konzervatismu je považován Edmund Burke, který stojí za větou: „Zlu k vítězství stačí, když slušní nedělají nic“. Duch Burkeho se musí radovat, protože i poselství této věty bylo jedním z toho co dovedlo konzervativce k největšímu vítězství od vlády Margaret Thather. Vládě, která dala Anglii (a nejen Anglii, protože bez politiky Margaret Thather a Helmuta Kohla by se jistě nepadla Železná opona) na dlouhou dobu řád a směr. Pravda vše na zemi má nějaký „poločas rozpadu“ , který jistě nazrál a díky Anglii a jejímu vzkazu unylosti Evropy se vše pohne dobrým směrem — věřím tomu.

Pro mne je dění za Kanálem známkou toho, že vše se hýbe, že jsou na světě lidé, kteří si uvědomují jedno — že bez práce nejsou koláče. A že není běžné, aby lítali pečení holubi do huby. Tomu vesměs uvěřila současná Evropa a ta za bývalou Železnou oponou zvláště, Česko nevyjímaje.

Naše politická scéna — komplet celá — se předhání v tom kolik z Bruselu přiteklo a kolik ještě přiteče. Ostatně současný premiér na toku těchto peněz respektive na organizaci toho toku postavil svou, nejen politickou, ale vzhledem ke stavu svého impéria i existenční motivaci. Že se jedná o „hliněné nohy“ se ukazuje už více jako dva roky. To, že to jeho voličská základna nechápe je neštěstím nás všech, kteří mu to platíme.

Víte já jsem tak nějak záhy v životě zjistil, kdy mi ve 26 letech umřel otec a o sedm let mladší bratr právě nastoupil na vysokou školu, že očekávat od života mohu jen to co mohu očekávat od sebe. Není dne abych na otce nevzpomněl a jeho výchova a příklad vztahu zejména k práci mi dala svobodu, kterou mám dnes. Mám dvě firmy, kdy žádná nikdy nikomu nic nedlužila a nikdy dlužit nebude, protože dluh je ostuda a s ostudou slušný žít neumí.

V padesáti šesti letech mám jednu 12letou dceru, která z vlastní iniciativy hraje na dva nástroje, maluje, chodí na dva jazyky a ze společné iniciativy plave a lyžuje, protože je potřeba ukazovat cestu a vědět, že život a pobyt na zemi je lepší pro ty, kteří vnímají plasticitu života a nikoliv život jako kámen na noze. To, že jsem si zvolil dobrou cestu mi došlo, když moje „vyženěná“ dcera v jejích 33 letech mne požádala, zda-li by mohla mít mé příjmení. Někdo se pochopení sebe nedočká — já se dočkal.

I proto, že jsem se musel vždy v životě snažit a s životem se musel kolikrát hodně matrovat — jak říkal Bohumil Hrabal, vím že nic není na stálo. Starověké Řecko, pak i říše Římská i Rakousko-Uhersko jistě v době své největší slávy věřily, že není „ptáka nad ni“. Prostě uvěřily své jedinečnosti a stávajícímu postavení a přestali být — ostražití.

I ten v danou chvíli nejsilnější tvor, když přestane být pozorný je tak prvním krokem k porážce — zániku. Takže já to mám tak, že cokoliv moje oko vidí a cokoliv moje mysl vnímá je v neustálém pohyby a protože zatím neletíme sami na zemi rychlostí světla a čas tedy stále jde kupředu, tak je před námi vše nové. A na nové je potřeba být připraven a to se na mne nezlobte, Evropská unie již dávno není, protože jak se říkalo za komunismu — „Víme co bude za dvacet let, ale nevíme co bude zítra“. :-)

Co bych dělal já, kdybych byl politikem a to politikem země s 10 miliony lidí? Tedy země, která je počtem obyvatel jen o desetinu vetší než třeba Londýn. Napřed, co bych nedělal. Nestaral bych se o to jestli zavést či nezavést EURo, protože na světě se s potřebou směny vždy našla forma kompenzace. Nestaral bych se kolik mi kdo dá, ale kolik jsem schopen vyprodukovat.

Přeloženo — už v pohádkách dává jen čert a tam je úrok vždy čertovský a buchta v šátku bývá vždy na vítězné straně. Tedy já bych se staral, jak se zařídit tak, abych mohl s tím větším obchodovat a ne jak mu sloužit. Pravda, je to o práci, přemýšlení a odříkání — a to bolí. Jednoduše nestaral bych se za kolik, ale jak, protože abych něco měl, musím tu existovat.

Ostatně i konzervativní premiér Anglie, který vyhrál Válku a byl za to „po zásluze potrestán“ nezvolením, aby se po šesti letech do úřadu vrátil, ve svém vítězném projevu po válce Anglii slíbil „Krev, dřinu, slzy a pot“. Již málokdo ví, že Winston Chrurchil takto je opakoval slova Theodora Roosevelta, která tento pronesl k námořním kadetům. Jak příznačné, že to byla slova republikána a nikoliv demokrata.

Chtěl bych se dožít chvíle, kdy se objeví na naší politické scéně někdo, kdo bude mít vizi nikoliv pro svůj účet v bance, ale bude mít schopnost myslet v souvislostech delších než je život a zabezpečení jeho rodiny.

Pěkný Advent.

Píše pan Oto Kaděrka, blog.idnes.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 154 × | Prestiž Q1: 8,21

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top