Štítky článku: •  

Strach z pravdy, práce… nesobecké odpovědnosti

Co odhalilo vítězství konzervativců v Anglii kontinentu? Je to — nebo není to cesta. Cesta to jistě je a bude slavit úspěch — uvidíte. Protože je to cesta pravdivá. Venkoncem vždy nejtěžší a o to radostnější.

Za otce konzervatismu je považován Edmund Burke, který stojí za větou: „Zlu k vítězství stačí, když slušní nedělají nic“. Duch Burkeho se musí radovat, protože i poselství této věty bylo jedním z toho co dovedlo konzervativce k největšímu vítězství od vlády Margaret Thather. Vládě, která dala Anglii (a nejen Anglii, protože bez politiky Margaret Thather a Helmuta Kohla by se jistě nepadla Železná opona) na dlouhou dobu řád a směr. Pravda vše na zemi má nějaký „poločas rozpadu“ , který jistě nazrál a díky Anglii a jejímu vzkazu unylosti Evropy se vše pohne dobrým směrem — věřím tomu.

Pro mne je dění za Kanálem známkou toho, že vše se hýbe, že jsou na světě lidé, kteří si uvědomují jedno — že bez práce nejsou koláče. A že není běžné, aby lítali pečení holubi do huby. Tomu vesměs uvěřila současná Evropa a ta za bývalou Železnou oponou zvláště, Česko nevyjímaje.

Naše politická scéna — komplet celá — se předhání v tom kolik z Bruselu přiteklo a kolik ještě přiteče. Ostatně současný premiér na toku těchto peněz respektive na organizaci toho toku postavil svou, nejen politickou, ale vzhledem ke stavu svého impéria i existenční motivaci. Že se jedná o „hliněné nohy“ se ukazuje už více jako dva roky. To, že to jeho voličská základna nechápe je neštěstím nás všech, kteří mu to platíme.

Víte já jsem tak nějak záhy v životě zjistil, kdy mi ve 26 letech umřel otec a o sedm let mladší bratr právě nastoupil na vysokou školu, že očekávat od života mohu jen to co mohu očekávat od sebe. Není dne abych na otce nevzpomněl a jeho výchova a příklad vztahu zejména k práci mi dala svobodu, kterou mám dnes. Mám dvě firmy, kdy žádná nikdy nikomu nic nedlužila a nikdy dlužit nebude, protože dluh je ostuda a s ostudou slušný žít neumí.

V padesáti šesti letech mám jednu 12letou dceru, která z vlastní iniciativy hraje na dva nástroje, maluje, chodí na dva jazyky a ze společné iniciativy plave a lyžuje, protože je potřeba ukazovat cestu a vědět, že život a pobyt na zemi je lepší pro ty, kteří vnímají plasticitu života a nikoliv život jako kámen na noze. To, že jsem si zvolil dobrou cestu mi došlo, když moje „vyženěná“ dcera v jejích 33 letech mne požádala, zda-li by mohla mít mé příjmení. Někdo se pochopení sebe nedočká — já se dočkal.

I proto, že jsem se musel vždy v životě snažit a s životem se musel kolikrát hodně matrovat — jak říkal Bohumil Hrabal, vím že nic není na stálo. Starověké Řecko, pak i říše Římská i Rakousko-Uhersko jistě v době své největší slávy věřily, že není „ptáka nad ni“. Prostě uvěřily své jedinečnosti a stávajícímu postavení a přestali být — ostražití.

I ten v danou chvíli nejsilnější tvor, když přestane být pozorný je tak prvním krokem k porážce — zániku. Takže já to mám tak, že cokoliv moje oko vidí a cokoliv moje mysl vnímá je v neustálém pohyby a protože zatím neletíme sami na zemi rychlostí světla a čas tedy stále jde kupředu, tak je před námi vše nové. A na nové je potřeba být připraven a to se na mne nezlobte, Evropská unie již dávno není, protože jak se říkalo za komunismu — „Víme co bude za dvacet let, ale nevíme co bude zítra“. :-)

Co bych dělal já, kdybych byl politikem a to politikem země s 10 miliony lidí? Tedy země, která je počtem obyvatel jen o desetinu vetší než třeba Londýn. Napřed, co bych nedělal. Nestaral bych se o to jestli zavést či nezavést EURo, protože na světě se s potřebou směny vždy našla forma kompenzace. Nestaral bych se kolik mi kdo dá, ale kolik jsem schopen vyprodukovat.

Přeloženo — už v pohádkách dává jen čert a tam je úrok vždy čertovský a buchta v šátku bývá vždy na vítězné straně. Tedy já bych se staral, jak se zařídit tak, abych mohl s tím větším obchodovat a ne jak mu sloužit. Pravda, je to o práci, přemýšlení a odříkání — a to bolí. Jednoduše nestaral bych se za kolik, ale jak, protože abych něco měl, musím tu existovat.

Ostatně i konzervativní premiér Anglie, který vyhrál Válku a byl za to „po zásluze potrestán“ nezvolením, aby se po šesti letech do úřadu vrátil, ve svém vítězném projevu po válce Anglii slíbil „Krev, dřinu, slzy a pot“. Již málokdo ví, že Winston Chrurchil takto je opakoval slova Theodora Roosevelta, která tento pronesl k námořním kadetům. Jak příznačné, že to byla slova republikána a nikoliv demokrata.

Chtěl bych se dožít chvíle, kdy se objeví na naší politické scéně někdo, kdo bude mít vizi nikoliv pro svůj účet v bance, ale bude mít schopnost myslet v souvislostech delších než je život a zabezpečení jeho rodiny.

Pěkný Advent.

Píše pan Oto Kaděrka, blog.idnes.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 176 × | Prestiž Q1: 8,71

+14 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top