Štítky článku: •  

Střípky (252)

⚜ Czexit?! Velká Británie ukázala cestu (Luboš Zálom) ⚜⚜ Bajka o přešitých (Ladislav Jakl) ⚜⚜ Mikuláš Ferjenčík o Zemanově projevu (Petr Robejšek) ⚜

Czexit?! Velká Británie ukázala cestu

Já si velice vážím bývalého prezidenta Václava Klause a do značné míry ho obdivuji. Ale nejsem vůči němu nekritický. A i když jeho mediální výstupy jsou v současném politickém marasmu balzámem na duši, tu a tam se dopustí výroků, které připomínají, že skutečně ideální pravicový politik, ideální zastánce svobody jednotlivce, kapitalismu a trhu, je osoba, na kterou Česká republika přece jen teprve čeká.

Václav Klaus se před pěti dny vyjádřil, že „[Czexit] je dneska dětinský návrh, který může říkat pouze nezodpovědný člověk.“ A že to může „někdo mít jako svůj politický cíl za dvě nebo tři desetiletí.“ Jako bezprostřední cíl je prý Czexit nezodpovědný a iracionální.

A já nad těmi výroky vrtím nesouhlasně hlavou.

Jsem toho názoru, že dynamika současné politiky je tak rychlá, že nelze tvrdit, že pravý čas pro vystoupení přijde až za tři desetiletí. Může přijít rychleji, než si myslíme. Ještě v polovině 80. let asi jen málokdo čekat tak rychlý rozpad komunistického bloku. A dnes politika funguje daleko dynamičtěji. A proto je třeba být připraven a je to zejména klíčový úkol pro strany, které nevidí Czexit jako cíl sám o sobě.

Pro nás, pro Svobodné, bylo téma vystoupení z EU vždy velmi zásadním tématem, a to jako prostředek pro dosažení cíle vyššího: pro to, abychom se vymanili ze současného progresivního socialismu. Abychom mohli masivně odstátňovat a deregulovat. Abychom sem opět vrátili kapitalismus. Tyto cíle nejde naplnit, dokud budeme členy EU.

Vedle toho tady potom máte strany, které chtějí vystoupit z Unie, ale o svobodu jim přitom vůbec nejde; o svobodě vůbec nemluví a přejí si svůj vlastní, český, národní socialismus. Jejich snahy o vystoupení z EU nejsou a nemohou být zároveň snahami nás Svobodných!

Ayn Randová jednou napsala: „Každý, kdo bojuje za budoucnost, žije ji už dnes.“ Pro nás není nezodpovědné vážně uvažovat o Czexitu dnes; rozmýšlet, co by se stalo, kdyby se nám otevřelo startovní okno k opuštění EU již dnes, zítra, nebo pozítří. Co by se stalo, kdyby nastala ta naprosto fantastická a samozřejmě hypotetická situace, že by Svobodní měli pozici premiéra a naprostou většinu v parlamentu, a mohli podle Článku 50 Lisabonské smlouvy sami, prostřednictvím premiéra, oznámit naše vystoupení i bez referenda. Petr Mach napsal knihu „Jak vystoupit z EU“. Víme jak na to, a víme co dělat potom.

Václav Klaus se před dvěma lety vyjadřoval trochu jinak, než před pěti dny. Napsal: „Nastal čas začít připravovat odchod naší země z Evropské unie.“ A my, Svobodní, jsme toho pamětlivi. Narozdíl od jiné strany, pardon, vlastně hnutí, které Václav Klaus nyní podporuje, z velké části patrně z rodinných důvodů.

Věříme, že bez EU nám bude lépe. Věříme, že odchod Velké Británie ukáže cestu dalším zemím. Velká Británie byla první — ukázala, jak na to. A jako první odcházející země to neměla snadné. Nevěřím tomu, že pozice České republiky je tak zásadně horší, a že jsme kvůli tomu odsouzeni v EU setrvat. Věřím, že naše pozice ve středu Evropy a naše provázanost s německou ekonomikou nám hraje do karet. Můžeme si to prohrát jenom sami.

Píše pan Luboš Zálom


Bajka o přešitých

Někteří lidé mají potíže se svou identitou. Není to nic nového. Různá zařízení jsou odedávna plna lidí, přesvědčených, že jsou někým jiným, než sami sebou.

Myslí si, že jsou třeba letištěm, Napoleonem, poníkem nebo Supermanem z komiksu.

Takovým lidem se nemáme smát. Nežije se jim snadno. Tolik věří své představě, jsou s ní tak srostlí, a najednou přijde zraňující pohled do zrcadla, neopatrný soud druhého člověka nebo jakákoli běžná lidská potřeba. Tito lidé potřebují zvláštní ohledy, které jediné jsou schopny zmírnit jejich rozpolcenost. Někde pomůže odborná psychiatrická léčba, někde ani to ne, jinde pomůže vlídné slovo, empatie, pochopení a v mezích možností tolerance.

Jsou ale zastánci jiného „řešení“. Třeba že člověku, který žije v bludu, že je hejtmanem Žižkou, je třeba vypíchnout oko, aby se mu žilo snadněji a nebyl neustále konfrontován rozporem mezi svou představou a párem svých zdravých očí.

Jen si to představte. Jeden člověk je přesvědčen, že je ve skutečnosti želvou a že v lidském těle žije jen omylem. Hned se vyrojí zástup pokrokových aktivistů (i v řadách lékařů) a ti přijdou s řešením: dotyčnému nevratně napevno přioperují na záda i na prsa krunýř ze želvoviny. Současně mu denně poskytují infuzi, po které se mu časem pokryje pokožka želví kůží. Dokonce i brečet jako želva ho naučí.

Jenže pak se cosi zvrtne a dotyčný se začne cítit spíše jako žirafa. A v želvím těle mu je cize. I zde se objeví řešení. Najde se dostatečně dlouhý kus odpadní trubky a ta se mu voperuje místo krku. Ostatně na strakonickém Podskalí vypadá tamní socha Dorotky trochu tak, jako kdyby na ní podobnou operaci už někdo zkoušel.

Ani želví žirafa to ale nemá snadné. Každou chvíli zavadí hlavou o trolej nebo o futra. Není divu, že dotyčný se po čase začne cítit jako třeba pohovka, která nemusí nikam chodit. Žádný problém, tým zkušených chirurgů a endokrinologů je v pohotovosti.

No, raději zavčasu hlásím: až se zase jednou začnu cítit jako vůl, ruce pryč od těch kleští! Třeba to přejde.

Píše pan Ladislav Jakl na blog.idnes.cz


Mikuláš Ferjenčík o Zemanově projevu

Mezi fádním pokřikováním opozice k prezidentovu vánočnímu proslovu mě zaujal tweet poslance Ferjenčíka, který zněl takto: „V jedné věci je Zeman naprostý mistr, dokáže kráčet s davem a tvářit se u toho jako disident. Fascinující.“

Zdá se mi, že pan poslanec má jisté nejasnosti ohledně pojmů „dav“ a „disident“ a hlavně s jejich mocensko-politickým významem. Rozeberme si to. Slovo dav znamená hodně lidí a disident je člověk na okraji, vytěsněný někým nebo sám sebou. Ten, koho má dav rád není vytěsněný a spíše vůdce než disident.

Pojem dav má lehce negativní přízvuk a pan poslanec tím nejspíše myslí většinu společnosti, protože si vybrala jiného prezidenta a jinou vládu než by si přál on. A tím se dostáváme k onomu mocensko-politickému významu.

Lajky za svůj tweet pan poslanec dostal od těch, kteří ho již podporují. Ale chce-li někdy vládnout, tak musí získat ty, kteří ho dosud rádi nemají. To je ale skoro nadlidský úkol pro někoho, kdo si myslí, že je „davu“ nadřazen a vůbec ho nezajímá, co si přeje.

Je vidět, že by se poslanec Ferjenčík rád stal vůdcem Pirátů. To se mu může podařit, ale když nepřehodnotí svůj postoj k „davu“, tak zůstane pouze vůdcem sekty disidentů. Dav přežívá, ale sekta skomírá, když jí dav nevezme na vědomí, nebo jí dokonce odmítne. Přesně to se stalo německým Pirátům.

Navrhl bych proto panu poslanci jinou verzi jeho tweetu: „V jedné věci je Zeman naprostý mistr, dokáže reprezentovat přání většiny společnosti a skloubit to s nezávislým úsudkem.“

Za tenhle tweet by jistě nedostal moc lajků od těch, kteří ho již mají rádi, ale oslovil by alespoň část onoho davu, který rozhoduje o tom kdo vládne. Ale možná má pan Ferjenčík raději svérázné bonmoty než politickou moc.

Píše pan Petr Robejšek na Aktuálně.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 243 × | Prestiž Q1: 8,72

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top