Štítky článku: •  

Demokracie jako náhrada revolucí a bojů

Jedním z důvodů proč je demokracie obhajována, je ten, že umožňuje nenásilné změny vlády na místo násilných změn. Místo revolucí a bojů prostě lidé chodí k volbám.

V jedné své práci tuto teorii analyzoval Murray N. Rothbard a došel k závěru, že tato teorie není zrovna moc reálná. Stručně shrnuto. Zdravý a silný muž by měl mít více hlasů, než staroch anebo žena či -náctiletý. Člověk s vojenským výcvikem by měl mít taktéž více hlasů než nevycvičení civilisté. Je přece nasnadě, že armáda dobře vycvičených a fyzicky silných vojáků může relativně snadno porazit i početnějšího necvičeného protivníka.

Volební místnosti by měly být hůře přístupné a být obecně vzdálené od voličů. Neboť člověk, který tak tak přijde do volební místnosti, kterou má pár set metrů od svého bydliště, by zřejmě nebyl ochoten přijít na bojiště v plné polní. Před volebními místnostmi by mohli postávat lidé, kteří by se dle své libosti snažili třeba i nevybíravým způsobem lidi od voleb odradit. A stěží by proti takovým lidem mělo být zakročeno. Voliči, kteří se těchto lidí budou obávat, by asi těžko byli ochotni bojovat na bitevním poli.

Zapálení fanatici a extrémisté musí dostat taktéž více hlasů neb jejich fanatismus jim dává tzv. křídla. Volby by neměly být tajné, ale naopak mělo by být vidět, co nebo koho člověk volí. Lidé, kteří se nehlásí k tomu za co nebo koho hlasují, zřejmě nebudou ochotni ani bojovat v regulérní bitvě.

Takováto a jiná opatření by pomohla v tom, aby demokratické volby imitovaly (byť nedokonale) revoluce a boje. Tak tomu ovšem ve skutečnosti není, opak je spíše pravdou. Bránit někomu ve vstupu do volební místnosti je zakázáno, vojensky zcela neschopní lidé jsou navštěvováni volebními komisemi doma, ženy a fyzicky slabí jedinci mají jeden volební hlas stejně jako dřevorubec, horník anebo voják z povolání. Síť volebních místností je příliš hustá atd.

Už z tohoto pohledu plyne, že výše uvedená teorie „demokracie nahrazuje násilí“ není příliš realistická (srovnej s ROTHBARD, M. N. Ekonomie státních zásahů. Praha: Liberální institut 2001, ISBN 80-86389-10-3,str. 318-321.).

Z čistě ekonomického hlediska lze také z výše uvedeného odvodit, že náklady na změnu režimu v demokracii budou podstatně nižší než náklady na změnu vlády pomocí revoluce a boje. Revoluce a boje jsou značně nákladné, protože je při nich zmařena řada životů a velké majetkové hodnoty. Lidé si tedy dobře rozmýšlejí, zda je mají či nemají podstoupit. V době panství demokracie tedy bude docházet k podstatně většímu množství změn vlád než by docházelo za situace, kdy pro změnu vlády je nutné používat revolucí a bojů. I zde tedy panuje podstatná odlišnost mezi změnou vlády v demokracii a změnou vlády pomocí násilí.

S tímto tvrzením však existuje ještě jeden problém, a to problém územní a menšinový. Dejme tomu, že nějaká země je složena z různých oblastí a jedna z těchto oblastí trpí léta suchem (lze vymyslet samozřejmě i jiné příklady). Její obyvatelé platí peníze do zemského rozpočtu a nezbývá jím už mnoho peněz na závlahová opatření. Problém pociťují docela palčivě, ale tvoří jen dejme tomu 10 % obyvatel uvedené země. Obyvatelstvo jiných částí země takové problémy nemá.

Možná se mohou obyvatelé suché oblasti časem dostat k vládě, která bude složena z různých zájmových skupin a nějaká závlahová opatření prosadí. Zejména tato situace může nastat tehdy, pokud budou síly zájemců o moc vyrovnané a nějaká menšina se bude hodit k poražení protivníka. Ale pokud k tomu nedojde, tak nemají v podstatě možnost, jak se v demokracii prosadit. Mohou být (a často tomu tak i je) po desítky let menšinou (přičemž na daném území jsou ale většinou), která nic neprosadí, a to přestože že může považovat své problémy za zvlášť palčivé.

V takovém případě nenabízí demokracie, co se týká výměny vlády, vůbec nic navíc oproti nějaké diktatuře. A z pohledu obyvatel dané suchem postižené oblasti bude pohled na demokracii v dané zemi podobný jako pohled na diktaturu. V tomto případě se bude jevit revoluce a ozbrojený boj jako jediná možná alternativa. V podstatě se tento argument bude týkat jakékoliv trochu početnější menšiny, která ví, že se stěží kdy k moci dostane, ale zároveň by mohla násilím ohrozit vládu. V tomto případě demokracie není schopna nahradit násilí anebo je ho schopna nahradit jen někdy.

Článek vyšel na bawerk.eu

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 167 × | Prestiž Q1: 6,84

+9 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top