Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Vědí všichni, kam společnost kráčí?

Když jsem byl malý chlapec, školou povinný, to bylo v padesátých letech minulého století, v kině, před každým filmem promítali Týdeník, ve kterém ukazovali aktuální události z tehdejšího společenského dění. 

filmovy-tydenik.jpg (13,215 kiB)
Filmový týdeník 1955

Vzpomínám si na dokumentární záběry, ve kterých veřejná bezpečnost, dnes bychom řekli policie, vtrhla do obydlí a obchodu nějakého živnostníka, vytrhala dře­vě­nou podlahu a odtud vytahovala štůčky u­kry­tých látek. Z průvodního komentáře jsem se tehdy dozvěděl, že jde o úhlavního nepřítele socialismu, se kterým dělnická třída zatočí, je­li­kož si nenechá rozvracet zásobování občanů, že jde o nebezpečného vyvrhele společnosti.

Když jsem vstoupil do pracovního procesu, zjistil jsem, že mě tehdejší vláda okamžitě za­řa­di­la do předem vytvořeného „chlívečku“, který měl přiřazeny své parametry na vzdělání a parametry na moji mzdu. Ve skutečnosti však nešlo o mzdu, ale o příděl vlády, který každý občan obdržel za své vzdělání a svou pozici ve výrobní vertikále. S hodnotou práce to nemělo pranic společného. Z obdrženého přídělu jsem si mohl koupit výhradně jen věci osobní potřeby, pokud byly na trhu, nebo pokud se mě podařilo je sehnat. Tehdy se moc nenakupovalo, spíš se shánělo.

Když mě bylo 40 let, přišla sametová revoluce, a dalo by se říci, že ze dne na den, bylo většinou veřejnosti, do té doby netečné a mlčící přiznáno, že nejhorším vyvrhelem společnosti nebyli ti, co pod podlahou schovávali látky, ti si jen chránili svůj majetek, ale naopak, vyvrhelem společnosti byla tehdejší vláda, co jim látky sebrala. Do té doby trvající společenský systém byl většinou občanů odsouzen jako nesvobodný, despotický, ignorující přirozená vlastnická práva občanů a nová vláda částečně odškodnila majetkově poškozené občany, když jim vrátila jejich majetky uloupené předchozími vládami. Většina společnosti souhlasila s tím, že co bylo ukradeno, má být navráceno, jak tehdy, při každé příležitosti, říkával Josef Lux, předseda KDU-ČSL.

Dnes je mně 66 let a sleduji, jak vláda vymýšlí a parlament schvaluje všemožné zákony, kterými postupně, a čím dál více, omezují možnosti občanů, bránit svou osobu, svůj majetek, svou práci a produkty své práce a naopak rozšiřují možnosti vlády k tomu, aby mohla co nejsnáze získat co největší podíl z majetku každého občana, nebo se mohla co nejvíce podílet na rozhodování o majetku občanů, tedy na rozhodování o něčem, co nevlastní. Takových zákonů je nepočítaně, nicméně posledním hitem v tomto smyslu je připravovaný zákon o elektronickém sledování tržeb.

Zákon se sice teprve připravuje, ale již dnes má každý občan povinnost financovat svým majetkem budoucí elektronickou klec, do které bude vládou následně sám uvězněn. Nedivil bych se, kdyby někdo tvrdil, že úcta současné vlády a parlamentu k občanům a jejich majetku se proti padesátým letům minulého století v ničem nezměnila. Napovídá to, že princip, na kterém byl tehdy postaven společenský řád, tedy „je dovoleno kdykoli okrást kohokoli o cokoli“ je zcela vlastní i současné vládě. Ukazuje to, že za největšího vyvrhele současné společnosti je opět považován občan, kterému se úspěšně daří chránit svou osobu, svůj majetek, svou práci a produkty své práce před agresí vlády.

Často slýchávám námitky, že takto jednoduše to nelze srovnávat. Tehdy byla jedna totalitní strana, proti které jedinec nemohl obstát, kdežto dnes zákony schvalují zástupci občanů, zvolení ve svobodných volbách, a ti pouze naplňují přání občanů, kteří jim k tomu dali mandát. Na rozdíl od minulosti můžeme cestovat po celém světě, můžeme podnikat a máme politickou svobodu.

To je bezpochyby pravda, nicméně musím připustit, že námitky tohoto typu mě vždy překvapí. Měly by snad tyto skutečnosti znamenat, že by měli občané mlčet a tolerovat, nebo dokonce podporovat vládu, která svou veškerou činnost zakládá na stejných principech, které již v devadesátých letech většina občanů odmítla a zavrhla? Na principech, podle nichž žijí ve slušné společnosti pouze osoby, pro něž je krádež způsobem obživy? Nebo si snad někdo myslí, že jedinou cestou, jak dosáhnout celospolečenského blahobytu, je loupení?

Předpokládám, že mnoho lidí během čtení usoudí, že zde hájím zájmy lidí, kteří se vyhýbají daňovým povinnostem, že jsem jedním z těchto lidí. Musím důrazně namítnout, že nikoli. Neodmítám platit daně vládě, odmítám platit daně nejmajetnějším občanům společnosti. Neodmítám platit daně vládě na činnosti, ke kterým dostala od občanů mandát, tedy chránit jejich přirozené právo na sebeobranu své osoby, svého majetku, své práce a produktů své práce. Žádné jiné právo občan nemá a nic jiného tedy nemohl nikomu postoupit. Odmítám platit daně vládě na činnosti, kterými toto právo občanů potlačuje a rozvrací.

Tvrdí se, že životní zkušenosti každého člověka se přenášejí z generace na generaci, což je zárukou, že žádná společnost neopakuje chyby, tedy způsoby řešení celospolečenských problémů, které se následně ukázaly řešením chybným. Dalo by se říci, že v naší společnosti toto pravidlo neplatí.

Nebo že by většina společnosti opět upadla do letargie?

Pravil Miloslav Machač, 66 let

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 077 × | Prestiž Q1: 7,91

+8 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Vědí všichni, kam společnost kráčí?

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top