Štítky článku: •  

Alexis de Tocqueville (1)

Alexis-Charles-Henri Clérel de Tocqueville (29. července 1805, Paříž – 16. dubna 1859, Cannes) byl francouzský sociologicky orientovaný politický myslitel a historik. Ve 30. letech 19. století podnikl několik cest do Spojených států amerických, aby podrobil důkladné analýze tamní demokracii a srovnal ji se stavem v Evropě.

Vývoj k rovnosti lze jen usměrňovat

alexis_de_tocqueville.jpg (35,662 kiB)
Alexis de Tocqueville (1805–1859)

Alexis de Tocqueville se narodil 29. července roku 1805 jako třetí a nejmladší syn do staré aristokratické rodiny, jejíž větší část byla popravena již za francouzské revoluce. Díky pádu Robespierra oba jeho budoucí rodiče gilotině o vlásek či snad o dva dny unikli, leč otec ve vězení ve svých 24 letech zešedivěl a maminka byla nadosmrti psychicky poznamenána. [1]

V knihovně otce, vynikajícího prefekta a pozdějšího hraběte, [2] si vnímavý a nadaný hoch čítal osvícence, nejvíce Montesquieuho. [3] Celoživotním vzorem se pro něj stala hlavně památka jeho pradědečka jménem Lamoignon de Malesherbes. [4] Tento známý právník i botanik díky svým kontaktům a spíše krátkodobým veřejným funkcím umožnil vědcům a literátům vydávání slavné Encyklopedie, výrazně přispěl k ulehčení údělu krutě pronásledovaných protestantů i Židů a stavěl se proti nezákonným praktikám krále Ludvíka XVI. Po revolučním převratu si nicméně dovolil již bezmocného krále hájit před revolučním tribunálem, aby pak roku 1794 pod gilotinou obratem skončil i on, jeho dcera i vnučky.

Mnoho Francouzů pak pochopitelně chtělo restaurovat starý režim, bálo se svobody myšlení, ducha i politických reforem. Alexis však nabývá již během dospívání přesvědčení o neudržitelnosti nadvlády jakékoli aristokracie nad společností a o nástupu světa demokratického. [5] Dle jeho pozorování vývoj celého západního světa nezadržitelně spěje k rovnosti. Tomuto vývoji napomáhají lidé, události i instituce, ať jej již záměrně či bezděčně podporují anebo se proti němu marně stavějí. Alexis nahlíží svůj životní úkol: na tento pohyb je však třeba promyšleně působit a usměrňovat jej, aby přinášel užitek, nepotlačil svobodu a nezpůsobil nedozírné škody pro jednotlivce, národy i lidstvo. [6]

Obdivuje Anglosasy, že si sami dokážou vládnout v klidu bez revolucí a tragédií. Seznamuje se s o šest let starší anglickou měšťanskou dívkou Mary Mottley, aby ji později i navzdory svému vznešenému rodu pojal za manželku. [7] Až do smrti budou spolu oba mluvit zásadně anglicky. [8] Po právech na Sorbonně se již jako soudce-auditor, ustavený roku 1827 ve Versailles, seznámí s kolegou Gustavem de Beaumont. [9]

Oba pak docházejí v letech 1829-1830 ke Françoisi Guizotovi na přednášky o dějinách evropské a francouzské civilizace: Tento pozdější francouzský premiér z protestantských měšťanských kruhů vynášel slavnou anglickou revoluci roku 1688, v poslední tehdejší francouzské revoluci roku 1830 chtěl vidět událost obdobnou a do svého tehdejšího krále Ludvíka Filipa Orléanského si projektoval Viléma Oranžského, který po roce 1688 za Kanálem nadobro skoncoval s despotismem. [10]

Pod záminkou studia amerického vězeňství dostanou dva mladí přátelé neplacené volno a v dubnu 1831 vyplují na asi 286 dní do Ameriky: na asi 171 dní do tehdejších (malých a teprve třináctimiliónových) Spojených států amerických a na 15 dní do Kanady. Země různými dopravními prostředky křížem krážem procestují, mnozí významní Američané jim tam otevírají dveře a seznamují je s tamním myšlením, kulturou a demokracií. [11] Po návratu přátelé sice zprávu o vězeňském systému v roce 1833 podají, avšak Tocqueville soustředí své síly především na psaní cestopisu, který je zároveň pronikavou politologickou analýzou.

První a celkově úspěšnější díl svého slovutného díla De la Démocratie en Amérique (O demokracii v Americe), jímž vystoupí myšlenkově hlubší Alexis ze stínu svého společensky a řečnicky obratnějšího druha Gustava, vychází již v roce 1835, stává se knihou roku a dochází i značného komerčního úspěchu; druhý vyjde o 5 let později. [12] Amerika je pro Tocquevilla cenným zdrojem naděje i ponaučení. [13] Zásada svrchovanosti lidu tam byla namnoze uskutečněna již v 18. století, [14] každý tam má rovné podmínky, příležitost jednotlivců nebývá omezena rodem. [15] Stále tam narůstá území, lidé, bohatství, prosperita; země se obejde bez anarchie i despotismu, těší se míru, vládě práva, největší stabilitě na zemi a nedotknutelnosti soukromého vlastnictví[16]

Nemá smysl kopírovat podrobnosti zákonů a instituce, ale spíše zkoumat zásady, na nichž je její politický systém založen: zásady pořádku, vyváženosti moci, opravdové svobody a upřímné a hluboké úcty k právu jsou nepostradatelné pro každou republiku[17]

„Tyranie nebude v budoucnosti založena na teroru, ale na nespočtu drobných buzerací, které občana nepřipraví o život — jen o veškerou radost z něj.“

Demokracie v Americe (Alexis de Tocqueville, 1835)

Příští díl: Na sopce


[1] OC VI, str. 276; (OC = Oeuvres Complètes)

[2] Jardin, str. 18–39; (Jardin = André Jardin – Alexis de Tocqueville 1805-1859)

[3] Jardin, str. 62–64;

[4] OC III, I, str. 71;

[5] Jardin, str. 63;

[6] 3 věty – DA [(1961) 1991] I: A(vertissement de la douzième édition) 1848, str. 33–35; (DA = Democracy in America)

[7] Jardin, str. 50–54, 229–231, 481–483;

[8] Jardin, str. 53;

[9] Jardin, str. 73, 79–80;

[10] Jardin, str. 80–81; CCT, Mélonio, str. 340–341; OC XVI, str. 439–534; (CCT = The Cambridge Companion to Tocqueville)

[11] 3 věty – Jardin, str. 99–173: ze Le Havru plují od 2. 4. a do New Yorku dospějí 11. 5. 1831, z New Yorku odplují 20. 2. 1832 a do vlasti se vrátí před 25. 3. 1832; OC XIII, I, str. 374;

[12] Jardin, str. 215-221;

[13] DA [(1961) 1991] I, A 1848, str. 35;

[14] DA [(1961) 1991] I, A 1848, str. 34;

[15] DA I, I(ntroduction), str. 3;

[16] DA [(1961) 1991] I, A, str. 34–35;

[17] DA [(1961) 1991] I, A, str. 35.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 242 × | Prestiž Q1: 7,63

+10 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 4 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Petr Gejdoš

Demokracie v Americe autora Alexis de Tocqueville je velmi pozoruhodné čtení. Vadí mi jen místy nadbytečně nekritický obdiv k Americe, který však je bohatě vyvažovánen řadou důležitých postřehů autora, kteréžto postřehy mají důležitou souvztažnost k naší současnosti.

Pan Alexis de Tocqueville totiž doslova jasnozřivě, i když v podstatě implicitně, předjímá zákonitý přerod demokracie ve fašismus. On to, co na Americe obdivoval, zároveň skutečně jasnozřivě považoval za potenciálně nebezpečné pro budoucnost.

A je to přece jasné dnes již hodně lidem ! Hydra skryté nevolené a v zásadě fašistické "hlubinné" moci je dnes již zřetelná obecně, žel není proti ní již patrně možná obrana. Pan Alexis de Tocqueville na to upozorňuje ve svém díle, ačkoli to přímo nepojmenovává. Fakticky je to obsaženo v citaci na konci tohoto článku, pro jistotu zde opět ocituji:
"„Tyranie nebude v budoucnosti založena na teroru, ale na nespočtu drobných buzerací, které občana nepřipraví o život — jen o veškerou radost z něj.“

Ruku na srdce, nejeví se nikomu z případných čtenářů, že to je dokonalé proroctví. Impíčment Trumpa - co to je ? A naše "...chvilky pro demokracii" - to je co ?

PeTaX

Ano, souhlas. Jenže ta dnešní Amerika, jak ji známe my, je už na míle vzdálena od stavu, kdy v ní byl AdT. Kdyby viděl tu dnešní (nejen Ameriku), patrně by si rval vlasy z hlavy.

A jako námět k přemýšlení: Američané se zavedením společné měny otáleli prakticky 100 let. A dalších 100 let trvalo, než (v důsledku toho?) vznikl deep state. Evropská unie to vzala zkratkou; oboje zvládla během malých dekád.

Starej Blbec Z Vesnice

V americké ústavě není slovo demokracie zmíněno ani jednou. Zato slovo svoboda mnohokrát.
A. de Tocqueville o americké demokracii hovoří, ale asi tím míní něco jiného, než otcové-zakladatelé USA. Přesněji: právě někteří z otců se od demokracie ostře distancovali vědomi si jejích rizik.

Petr Gejdoš

Ech ??

Tak toto mě vlastně nenapadlo. Potom bych se musel "otcům zakladatelům omluvit", pakliže by tomu tak bylo... Totiž, že původně nebyla řeč o demokracii, zvláště určitě ne v tom zrůdném dnešním slova smyslu.

Na druhou ale stranu mě začíná zcela vážně iritovat i to slovo "svoboda".

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top