Štítky článku: •  

Alexis de Tocqueville (4)

Demokracii považuje Tocqueville za nezvratný proces, poukazuje však na nebezpečí, která s sebou demokracie nese, a snaží se jim předejít. V euroamerické historii již od středověku sleduje postupný tlak svobody a rovnosti, ovšem moderní společnosti se v Tocquevillových očích od svobody odklánějí a soustředí se na rozvoj rovnosti. Obává se, že v moderních společnostech časem převládne konformismus až despotismus. Uvědomuje si i negativní důsledky rozvoje průmyslu i masových médií, kterým už tehdy vytýkal jistou rozmělněnost.

Vyšší výkon demokracie

Po desítky let po své revoluci dokázali Američané ze všech zemí nejlépe uchovávat stálost a tedy průhlednost alespoň některých institucí: v žádné zemi světa prý nemluví zákon tak absolutní řečí jako v Americe [1] a alespoň základ své ústavy chovají Američané v úctě. [2] Na druhou stranu mají Spojené státy kratší volební období a s tím souvisí mimořádná proměnlivost a tedy neprůhlednost jejich zákonodárství: veřejné záležitosti se dostávají do stavu trvalé nestálosti. [3]

Nikdo z Američanů tuto legislativní nestálost nepopírá a nenajde se asi ani ten, kdo by ji nepovažoval za velké zlo — Hamilton ji dokonce považoval za největší vadu v institucích své země. Mnoho Američanů ji prostě považuje za nezbytný důsledek systému, který má předejít rozvratům či vyhlídkám na revoluci, a jehož obecné účinky jsou užitečné. Jefferson, největší demokrat, který dosud vzešel z lůna americké demokracie, marně navrhoval interval jednoho roku mezi návrhem zákona a jeho definitivním schválením, a v případě bezprostřední potřeby by musel být schválen v obou komorách dvěma třetinami hlasů[4]

Tocqueville přiznává demokratické vládě ve Spojených státech neodolatelnou sílu, až takovou, že se tam proti tyranii většiny nachází málo záruk; onu tyranii nezmírňují zákony, ale alespoň okolnosti a mravy. [5] Vládnoucí většině, která má často despotické choutky a sklony, naštěstí chybí odpovídající nástroje tyranie: ústřední vláda se zabývá pouze malým počtem významnějších záležitostí a při výkonu svého nařízení musí spolehnout na rady obcí a hrabství — tedy na činitele, kteří na ní často nezávisejí a které neustále řídit nemůže[6] Spojené státy jsou dokonce zemí, kde je právo na uplatňování zákona rozděleno do nejvíce rukou na světě. [7] Nápadným obecným znakem veřejné správy je tam neuvěřitelná decentralizace.

Sama zákonodárná moc byla rozdělena do dvou komor: Sněmovny reprezentantů a Senátu, volených podle odlišných pravidel a majících poněkud jiné pravomoci. Tocqueville vyzdvihuje ono již za jeho doby uznávané rozdělení legislativy, téměř ignorované ve starověku a uvedené téměř náhodou. [8] Zatímco ve Sněmovně reprezentantů, volené přímo, byl Tocqueville zaražen jejím vulgárním vzhledem a marně hledal nějakého významnějšího člověka, pár kroků odtamtud, v Senátu, nahlížel elitu národa, velkou část slavných osobností Ameriky. Díky dvoustupňovému způsobu volby senátorů se vůle lidu skrze shromáždění volitelů přetvořila do ušlechtilejších a krásnějších forem, aniž by někdo namítal, že by byl Senát nepřítelem zájmů lidu. [9]

Obecní svoboda se zpravidla ustavuje velmi obtížně, bývá vystavena a obvykle podléhá mocenskému náporu ze strany vlády, ledaže se již stala součástí mravů, což se však může uskutečnit jen po jejím dlouhodobém zakotvení v zákonech. Přitom ale spočívá síla svobodných národů právě v obci, její instituce jsou základními školami pro svobodu, přinášejí ji lidem a dávají jim ji vychutnat. [10] provinciální instituce a svobody, které chválí každý, kdo je poznal, jsou nejlepšími zárukami proti despotismu, který za jejich neexistence hrozí mnohem více v demokracii než v monarchii nebo aristokracii[11]

Tocqueville vyzdvihuje i od Angličanů převzatou (nekontinentální) instituci smírčích soudců, která do celé společnosti vnáší zdravý rozum, smysl pro spravedlnost a je pojistkou proti despotismu. [12] Právnický duch vůbec je ve Spojených státech svými kvalitami a dokonce i svými nedostatky schopen neutralizovat vady, které jsou vlastní vládě lidu. Brzdí vášně lidu a nutí jej, aby byl věrný alespoň svým vlastním zákonům a tak zůstával ve shodě sám se sebou. Právníci v rámci tamního precedenčního systému tvoří jakousi americkou aristokracii a zároveň jedinou vzdělanou třídu, k níž lid nechová nedůvěru, která působí nenápadně a utváří společnost. [13]

Američané přiznali soudcům právo zakládat rozsudky na ústavě, to znamená v jednotlivých případech nedbat těch zákonů, které by soudcům připadaly jako neústavní. Soudy tak mají obrovskou politickou moc oslabovat morální sílu toho kterého zákona a příslušnými opakovanými postupy mohou připravovat půdu k jeho odvolání. Nebezpečí této moci je přitom sníženo tím, že smějí posuzovat a napadat zákony jen soudními prostředky a jen v konkrétním případě toho kterého procesu, jehož vedení se dotyčný právník vyhnout nemůže. Přestože se tento postup nedá prakticky aplikovat na všechny zákony a Američané naštěstí ponechali tento prostředek raději neúplný, než aby byl až nebezpečně účinný, představuje i ve svých mezích stále jednu z nejmocnějších překážek, jaká kdy byla postavena do cesty tyranii politických shromáždění[14]

Zabezpečení proti zneužití institucí je tedy v USA dobré, v některých ohledech je i velice sofistikovaně utvořeno, a i ono všeobecné hlasovací právo s neodolatelně silným dopadem na váhu či tíhu politických rozhodnutí přispívá alespoň ke zmírnění útočnosti politických sdružení v zemi, neboť o většině tam není nikdy pochybností. [15]

Svoboda tisku, jíž se těší Spojené státy, je Tocquevillovi milá mnohem více kvůli zlům, jimž zabraňuje, než pro dobra, jež vytváří. Tisk obnažuje a kontroluje veřejné činitele i hnací síly politiky. Přesto, že je díky své svobodě neuvěřitelně rozšířen a rozptýlen do jednotlivých míst, novináři v zemi nemívají valné vzdělání ani noblesu a netěší se velké vážnosti. Noviny tak zastávají různé názory a přístupy a nedokážou ustavit takové myšlenkové proudy, které by překonaly ty nejpevnější hráze. [16]

Válka, téměř vždy povznášející myšlení národa a pozvedající jeho srdce, nevyhnutelně vede přinejmenším k nesmírnému zvýšení pravomoci vlády civilní. V demokratické společnosti bývá nejjistější a nejkratší cestou ke zničení svobody. Tocqueville, který v americké demokracii nahlížel tamní vojáky jako dost malou vydělenou skupinu proletářů s nevelkou měrou inteligence a hrubšími zvyky, se obával, že se pak dá obtížné držet na uzdě jejich ctižádost. Je třeba, aby se občané naučili pokojně a prospěšně užívat svobody, pocítili její blahodárné účinky a osvojili si mužnou lásku k pořádku: pak se, jak věří Tocqueville, dobrovolně podřídí pravidlům a budou i po vstupu na vojenskou dráhu vnášet nevědomky a dokonce proti vlastní vůli své civilní zvyklosti a mravy a dbát veřejného mínění. [17]

V amerických očích není vláda dobrem, ale nezbytným zlem: veřejným úředníkům plat dala a jistou moc jim dát musela, ale vnější projevy této moci (paláce, stráž, služební uniformy) nejsou pro chod veřejných záležitostí nepostradatelné a zbytečně by urážely pohled veřejnosti. Úředník si tak nemůže dovolit lidmi pohrdat, jak to činí třebas ve Francii, ale i tak bývá při výkonu své moci přijímán s nemenší pozorností a respektem. Všichni mají možnost získat úřední funkce, ale ty závisejí na výsledcích častých voleb a stojí o ně jen omezený počet spíše průměrných lidí, zatímco velké talenty a velké vášně se v Americe moci vyhýbají a ženou se za bohatstvím[18] Rozdíly mezi platy vyšších a nižších úředníků jsou mnohem menší než v evropských aristokraciích. [19]

Jen v demokracii může ten, kdo daň schvaluje, do značné míry uniknout povinnosti ji platit; je zde snaha zavádět novoty, zlepšovat úděl nuzných, často se zde mění názory a ještě častěji vyměňují její činitelé. Z těchto důvodů demokracie neovládá umění postupovat úsporně[20] Tocqueville nevěří, že americký chudý, řídící veřejné záležitosti, disponující národními prostředky a maje prospěch ze státních výdajů, nebude často zatahovat stát do výdajů nových[21]

Federativní systém spojuje výhody malých států: mravnost, vzdělání, klid, pořádek a svobodu — a států velkých, poskytujících velkým duchům rozsáhlejší prostor a více podnětů k rozvinutí inovací a přínosů pro civilizaci, stejně jako pro lidi lepší ochranu proti napadení zvnějšku. Unie je tak jedním z nejmocnějších spojení ve prospěch prosperity i lidské svobody, který ovšem nebývá příliš operativní a může si jej dovolit leda země, kterou nikdo neohrožuje a která nikoho moc nepotřebuje[22]

Tocqueville rozlišuje mezi centralizací vlády a správy: zatímco ta první, kterou postrádala Německá říše a středověk, a dá se najít v Anglii i v Americe, je nezbytnou podmínkou života a úspěšnosti státu, centralizace správy sice může soustředit v dané době a na jistém místě všechny použitelné síly národa, ale škodí obnově jeho sil. [23] V Americe všechno pod dohledem úředníka není, ale podstatné záruky pro člověka ve společnosti zde i za nesmírně decentralizované správy existují. [24] Zločinec v Americe není nešťastník, ale nepřítel lidského rodu, má proti sobě všechny, a ti se i se svými omezenými prostředky ihned spojí k jeho dopadení.

Nejobdivuhodnější důsledky decentralizace správy jsou ne administrativní, ale politické. [25] Lidé nikde jinde nevynakládají tolik úsilí, aby vytvořili dobrý stav společnosti. [26] Vměšovat se do řízení společnosti a mluvit o ní je nejdůležitější věcí a takřka jediným potěšením, jaké Američan zná. Lid řídí veřejné záležitosti sice často velmi špatně, ale přitom zároveň rozšiřuje okruh svého myšlení a vyprošťuje svého ducha z běžné rutiny; v demokracii se napříč sociálním organismem šíří jedinečným způsobem neklidná aktivita, překypující síla, energie a demokratické instituce jsou tak spíše nepřímou příčinou úžasného průmyslového rozvoje země. [27]

Občané cítí sounáležitost se svou zemí, přispívají rádi k jejímu rozkvětu a slávě a přes občasná selhání se dá říci, že v delším výhledu účinnost a celkový výsledek individuálních akcí přesahuje o mnoho to, co by mohla udělat vláda. [28] Ještě na sklonku života, v roce 1857, blahopřeje Tocqueville svému příteli, švýcarskému fyziku a politikovi jménem Auguste de la Rive, že demokracie v jeho zemi překonala krizi: Demokracie obecně bývá často neinteligentní a bez patřičného vedení, někdy bývá i násilnická a neřestná, avšak dokáže vnímat vibrace národa, díky čemuž pak dokážou lidé v příslušné zemi činit zázraky. [29]

Příští díl: Náboženství ukázňuje i omezuje


[1] DA I, I, 5, str. 57;

[2] DA I, II, 10, str. 303;

[3] DA I, II, 5, str. 155; DA I, II, 7, str. 195;

[4] 3 věty DA I, II, 5, str. 155–156;

[5] DA I, II, 7, str. 196–198;

[6] DA I, II, 8, str. 204–205;

[7] DA I, I, 5, str. 57;

[8] 2 věty DA I, I, 5, str. 65–67;

[9] 2 věty DA I, II, 5, str. 154–155;

[10] 2 věty DA I, I, 5, str. 49–50;

[11] DA I, I, 5, str. 78–80;

[12] DA I, I, 5, str. 59–60;

[13] 3 věty DA I, II, 8, str. 205–211;

[14] 4 věty DA I, I, 6, str. 82–84;

[15] DA I, II, 4, str. 150–151;

[16] 4 věty DA I, II, 3, str. 140–144;

[17] 4 věty DA II, III, 22, str. 223–225;

[18] 3 věty DA I, II, 5, str. 156–157;

[19] DA I, II, 5, str. 163–165;

[20] 2 věty DA I, II, 5, str. 162–163;

[21] DA I, II, 5, str. 171;

[22] 2 věty DA I, I, 8, str. 121–132;

[23] DA I, I, 5, str. 69–72;

[24] DA I, I, 5, str. 75;

[25] 2 věty DA I, I, 5, str. 77–78;

[26] DA I, I, 5, str. 75–76;

[27] 2 věty DA I, II, 6, str. 189–191;

[28] DA I, I, 5, str. 77–78; I, II, 6, str. 191;

[29] OC VII, str. 361–362.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 161 × | Prestiž Q1: 4,40

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top