Štítky článku: •  

Prý nám víc dává, než bere

EU nám tedy nedává víc, než kolik sebere. Všechny Evropany z členských zemí dohromady stojí jejich peníze, ale žádné zpět nevrací. Nemá ani jak.

V diskuzích o Evropské unii se objevuje stále znovu a znovu argument, že prý nám EU dává víc peněz, než kolik nám bere, obvykle ve formě:

„My ale víc dostáváme, než platíme!“

„Odvádíme daleko méně, než kolik jsme dostali.“

„Česká republika ze společného rozpočtu formou různých programů a politik dostává více peněz, než do něj odvádí, je tedy čistým příjemcem,“ uvádí Euroskop.

A tak dále.

Tento argument na podporu našeho členství v EU nevznikl náhodou, ale byl zcela vyroben na zakázku. Zcela záměrně ho šíří weby placené z EU, které jsou hojně sdílené politiky podporující EU.

A protože je stále opakován znovu a znovu jako zaseknutá gramofonová deska, je na čase vysvětlit, proč tento argument v diskuzi selhává.

Dejme tomu, že ČR skutečně odvádí do EU méně, než kolik jí z EU zase přijde, ale problémem argumentu vidím v jeho záměrném omezování finanční politiky čistě na Českou republiku. Je to stejné jako kdybych vzal fixu, nakreslil na mapu trojúhelník zasahující do ČR, Německa, Polska a prohlásil, že všichni uvnitř v tomhle trojúhelníku dostali v celkovém součtu od EU víc peněz, než kolik odvedli. Tudíž by měli být vděční a Evropskou unii nekritizovat.

Vybrat si ČR je stejně tak náhodné, jako můj trojúhelník.

Co se na to podívat z pohledu celé oblasti, kterou tvoří členské země EU, protože rozpočet EU a finanční politika se odehrává v celé této oblasti. Lidé v členských zemí EU dohromady odvedli do EU daleko víc, než kolik dostali.

Nemusíte být ekonom a nemusíte ani umět matematiku, abyste chápali, že EU je pochopitelně jen další úřad, který je pro nás Evropany nákladem. Sám tento úřad žádné peníze nevytváří, negeneruje žádné bohatství. EU pouze žije z peněz Evropanů. My všichni Evropané zaplatíme na daních všechny europoslance, eurokomisaře, jejich poradce a zástupce těchto poradců a mnoho mnoho dalších úředníků.

Bez ohledu na to, jestli jste zastánce nebo odpůrce EU, je zkrátka objektivní fakt, že je to úřad, který funguje z našich peněz, ale sám žádné nevytváří. Neplatí tedy, že EU dává ČR milodary a nic za to nechce.

Celý systém je navíc nemorální. EU vezme peníze Němcům, Španělům, Francouzům a Angličanům, a následně je přerozdělí dle svého uvážení mezi členské státy. Tak i když na ČR padne víc peněz, než kolik do ní ČR odvedla, stále to není správné. Naopak, je to klasický socialismus.

Neplatí tedy, že EU nám dává peníze, protože europoslanci jsou snad hodní a dávají nám nezištné dary. Oni žádné své peníze nemají. Oni je jen seberou lidem, část si nechají a část přerozdělí dle své libovůle.

Dalším problémem je slovo „my“, se kterým se operuje. Říkat, že „my“ jakožto ČR jsme dostali od EU peníze, nedává smysl hlavně díky tomuto slovu. Pravda je taková, že není žádné „my“. ČR je deset milionů zcela individuálních lidí. Ne, nejsme jedna velká masa, která sdílí společný mozek a přemýšlí jako jeden tvor.

Pokud nějaká firma dostane dotace od EU, neznamená, že jsme ty peníze dostali my všichni. Pokud Agrofert dostane milion korun českých ve formě dotací, nedostávám je přeci já, ale ta firma.

Nerozumím tedy tomu, proč bych měl být vděčný EU, jen proto, že mi vezme peníze, část si nechá a část dá ve formě dotací nějaké firmě typu Agrofert nebo obci na stavbu rozhledny.

EU nám tedy nedává víc, než kolik sebere. Všechny Evropany z členských zemí dohromady stojí jejich peníze, ale žádné zpět nevrací. Nemá ani jak. V Europarlamentu nemají stromy, na kterých rostou peníze. Je to předražený úřad, kde někteří eurokomisaři berou i půl milionu korun měsíčně. Vděčnost skutečně není na místě.

Mises.cz: 15. ledna 2020, Matthias Lukl


Pozn. red.: Podstatné je ale ještě to, že jakákoliv dotace deformuje tržní prostředí. Markantní je to v případech, kdy jedna firma dotace získá, a druhá, stejného druhu, je nezíská. Pak jde čistě o neférovou soutěž dvou subjektů, z nichž jednomu je nadržováno, druhý, ač třeba lepší a efektivnější, musí čelit dumpingovým cenám méně efektivní, horší firmy.

A i kdyby, nakrásně, získaly stejný dotační titul všechny firmy stejného oboru, výsledkem je opět jen deformace tržních cen, protože produkované zboží nebude mít ceny podle nabídky/poptávky, ale jiné. Zákazník sice v maloobchodě zaplatí cenu o dotaci nižší (a možná ne), ale tu částku do plné ceny zaplatí skrytou formou stejně on (jen ty jeho peníze projdou systémem státních daní, odvodů do Evropského rozpočtu, a zpět; s příslušnými režijními ztrátami). Do soukromého sektoru žádné dotace nesmí mířit, a to ani zprostředkovaně.

A to ani nemluvíme o tom, že dotace podporují jen některé výroby, jiné nikoliv. Takže ve skutečnosti rozhoduje o užití vybraných peněz nějaký úředník v Bruseli, který tím jen aplikuje techniku politického centrálního plánování a řízené ekonomiky, jako tomu bylo ve Východní Evropě za reálného socialismu.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 322 × | Prestiž Q1: 12,82

+25 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top