Štítky článku: •  

Máme, co jsme chtěli?

Nemyslím si, že měl Karel Kryl ve své básni „Teď už máme, co jsme chtěli“ stoprocentní pravdu. Ale malý pokus o srovnání před- a polistopadového režimu nezaškodí.

Domnívám se, že rozčarování těch lidí, kteří teď s nostalgií vzpomínají na staré zlaté časy, vyplývá především z jejich tehdejšího nereálného očekávání. Ne nadarmo se říká, že pesimista se od optimisty liší jenom přesnějšími informacemi.

Kamarád dostal koncem sedmdesátých let kvůli sportovnímu turnaji devizový příslib a navštívil Vídeň. Vrátil se s očima navrch hlavy, básnil o čistotě ulic a o obchodech plných zboží. „Představ si ty regály plné hodinek, i švýcarských!“ Pomyslel jsem si pro sebe, že za čistotu ulic u nás nemůže ani tak politika, jako lidé-čuňata a flákači v úklidu. A rýpnul jsem si, jestli v onom hodinářství byly davy lidí a jestli každý kupoval dvoje troje hodinky. „No to ne, ale představ si mít tu možnost!“

Každý rozumný člověk dnes musí uznat, že té možnosti jsme se dočkali. Nedávno jsem si u holiče listoval časopisem For Men a jaké tam se řešily hodinky... hlava mi šla kolem, co všechno může člověk chtít a při solventnosti mít (ale mé hodinky Prim slouží už patnáctým rokem a jdou přesně, takže pane Breitling, zatím ne!).

Můj otec byl v osmdesátých letech na Západě několikrát (chtělo to jen být členem Vědeckotechnické společnosti v závodě, kde šéfuje rozumný ředitel a není příliš rudá kádrovačka). A po každém návratu mi říkal: „Tam když vejdeš do obchodu, hned se tě ptají, čím ti můžou pomoct a co potřebuješ. Ne jako tady.“ No tak tohle se nám tak docela nesplnilo. Člověk přečasto bloudí mezi regály nabitými zbožím, ale o prodavače schopného fundovaně poradit nezavadí. Asi to nebude v politickém systému, ale v lidech — kdo se na pozici prodavače hlásí, kdo prodavače vybírá a podle čeho.

Můj vlastní bonmot z minulého režimu, který jsem říkal jen prověřeným kamarádům: „V plánovaném hospodářství je vždy na pětiletku dopředu přesně naplánováno kdy, kde a co nebude k sehnání.“ Toaletní papír, vložky, náhradní díly do aut... Teď už třicet let plánované hospodářství nemáme. Tak proč tedy v lékárnách tak často slyším „on je momentální výpadek...“, „přestali to vyrábět a je výpadek...“?

Pomiňme jako nahodilý extrém tu situaci, kdy jsem před pár lety oběhl v okolí prodejny T…, Ž… i vietnamskou večerku, aniž bych sehnal požadovaný tvrdý tvaroh. Proč tolik výrobků, které jsem donedávna kupoval a rád bych je kupoval dál, zmizelo z nabídky obchodů v mé blízkosti? Mám peníze, rád bych je utratil za to, co chci, a ono to nejde. Prostě jsem v něčem menšinový zákazník a abych na internetu pátral po obchodech vzdálenějších než dvě tři zastávky MHD, na to mám příliš rád svůj volný čas.

Tak, a teď jsem se profláknul jako milovník starých časů, možná i jako „stará struktura“, „rusofil“, „přívrženec Hradu“ a kdovíco ještě. Zkusím to napravit. Ve skutečnosti jsem skálopevně přesvědčen, že jakákoli normální lidská společnost vypadá právě takhle. Vždycky někdo o něčem rozhodne chybně, něco nedomyslí, naplánuje neproveditelné. Ale vždy s tím nejlepším úmyslem. A vždycky budou existovat lidé, kteří si budou spoustu věcí pochvalovat a na něco reptat, zatímco jiní budou remcat zas kvůli něčemu jinému.

V tomhle směru jsme žili v normální společnosti za Rakouska, první republiky, protektorátu, komunistů i dnes. V tomhle směru! Normálnost společnosti dále spočívá v tom, že remcat smíme a že tím čas od času i něco změníme a občas taky ne. Ostatně kdyby úplně každý mohl změnit chod společnosti podle svých představ, stejně by vzápětí hartusil, že TAKHLE to vlastně nemyslel a nechtěl. Zkrátka tohle druhé kritérium normálnosti — moci rebelovat a občas tím něčeho dosáhnout — už tak samozřejmé není a ať mi nikdo netvrdí, že jsme od začátku protektorátu do listopadu 1989 žili v něčem zcela normálním a správném.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin

Píše pan Zdeněk Roller na NP

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 299 × | Prestiž Q1: 5,48

+10 plus Známkuj článek minus –6

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Borsuk

Nedostatek něčeho není způsoben špatným plánováním ale buď plánováním, tedy administrativními zásahy do tržního prostředí anebo tím,že požadujete věc, kterou se nevyplatí vyrábět (skutečných zájemců je málo nebo nehodlají zaplatit cenu, za kterou by to někdo vyráběl a se ziskem prodával). A zisk je něco normálního a nikoli nemravného, jaksi spousta lidí myslí. Bez profitu není života. To je jako by jste se chtěl živit potravou, jejíž produkce (pěstování, chov, lov atd) vás bude stát více joulů, než kolik vám její konzumace dodá. Připadá mi, že většina těch úžasných sociálních a hospodářských reformátorů nehodlá respektovat základní fyzikální a biologické principy.

Vojtěch

"... zisk je něco normálního a nikoli nemravného."
To je otázkou nastavení mezí a morálky.
Je všeobecně známo, že exekutorské firmy nikterak neváhají vymáhat dlužné poplatky se ziskem nemravným, bez ohledu na povahu případu.
V tomto postoji jsou zaštítěny předpisy a zákony.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top