Štítky článku: •  

Falešná omluva Milana Kundery

OV KSČM Frýdek-Místek na svých webových stránkách uveřejnil prohlášení světově proslulého spisovatele, v němž lituje, že se jako disident podílel na kolapsu socialistického hospodářského systému ve východní Evropě.

Ačkoli šlo evidentně o podvrh a dnes už tento text stáhli, formulace perfektně odpovídá postoji mnoha bývalých komunistů, i když se přiznávají, že v mládí trochu zblbli. Často se nedokáží své staré víry zcela zbavit a snaží se z ní zachránit, co se dá (zejména pokud hraničila s fanatismem jako v Kunderově případě).

„Socialismus byl a doposud stále zůstává, nejrealističtější ekonomickou a politickou platformou, která může zbrzdit globální oteplování, které ohrožuje život na celé planetě. Socialistický ekonomický systém je založen na myšlence rovného sdílení všech zdrojů, na společném vlastnictví území a na myšlence produkování k životu pouze nejpotřebnějšího zboží, které je vyráběno tak, aby bylo trvanlivé.

Naproti tomu kapitalistický systém (schovávající se za jménem demokracie) je v přesném opaku k této myšlence, neboť je založen na nekonečném ekonomickém růstu, na filozofii plánované krátkodobé životnosti výrobků a neomezeném drancování přírodních zdrojů. Hlavním ekonomickým a politickým cílem kapitalismu je zvýšení soukromých zisků, bez ohledu na skutečné potřeby lidí a udržitelnost životního prostředí.”

Utopická Ideologie marxleninismu se o žádnou ekologii nestrachovala, stejně jako liberalismus, považovala boj s přírodou a neomezenou nadvládu člověka za samozřejmost, státní plánovaná ekonomika měla sice ukončit plýtvání nadprodukce, ale hlavně se považovala za efektivnější než chaotické tržní hospodářství, velkovýroba standardní produkce bez zbytečného luxusního zboží a soukromého zisku měla vést k beztřídní společnosti naprostého dostatku. Marx blouznil o době, kdy lidé přestanou manuálně pracovat a budou se věnovat kultuře.

Tržní ekonomika se neschovává za demokracii, nýbrž je součástí lidské svobody a zrušení soukromého podnikání podřizuje člověka státním úředníkům, znamená otroctví a bídu, neboť spontánní trh (miliardy každodenních obchodních transakcí) nelze ničím nahradit. Stačí navštívit Venezuelu.

Mechanismus konkurence, nabídky a poptávky, individuálního rizika a podnikavosti umožňuje inovaci i šetrné technologie. Je to zázrak, který vytáhl miliardy lidí z hladu a bídy.

Jak dokazuje právě vydaná kniha Rebeccy Hendersonové z Harvardovy Univerzity, „Reimagining Capitalism“ (jak si představit kapitalismus), která pracovala s největšími podniky světa na průzkumu inovace i obchodní strategie a je přesvědčená, že jediným cílem podnikání není vždycky maximalizace akcionářského zisku, přesto navrhuje radikální změny.

Jestliže dnes svět hoří a externí náklady podnikatelů podkopávají samu lidskou existenci a jsme svědky drancování přírodních zdrojů, produkce miliardy tun odpadu a ničení statisíců živočišných druhů, měli bychom vědět, že je to především naše vina. Kapitalismus je jen mechanismus, který lze ovládat.

My sami podléháme liberalismu, stali jsme se spotřebiteli vyzutými z tradice a vztahu ke společnosti i přírodě. Vychováváme snad své děti k sebeomezování, skromnosti a tradičním ctnostem? Přestaňme kupovat zbytečnosti a vyžadujme od politiků, aby důsledně udržovali makroekonomickou rovnováhu. Externí škody průmyslu dnes platí daňový poplatník a někdy jsou nezvratné, jako v případě plastového odpadu a nevratných PET lahví nebo dotované nákladní dopravy. Neničme ale svobodný trh, který nám může sloužit.

Píše pan Alexander Tomský na Aktuálně.cz


Pozn. red.: Je nesnesitelné to blouznění socialistů (a lhaní komunistů), že konečně už naleznou ten správný model, v němž všichni lidé budou šťastni, jako ty blechy. Nikdy se jim ho nepodaří nalézt, protože je nepřirozený. Proto jej musí zavádět buď přímým, revolučním násilím, anebo násilím nepřímým, legislativním. Jejich problémem je právě to, že vycháží z premisy, že zdroje jsou (tedy, přesněji, ještě je kde loupit). Jejich duchovní otec Marx jim vnukl tak silnou nenávist ke kapitálu, že se domnívají, že produkovat lze bez něj, nebo z něj lze beztrestně týt donekonečna.

Výsledkem jejich despotismu je vždy unifikovaná, zglajšaltovaná, šedá a hlavně chudá společnost. Jejich úhlavním nepřítelem je svobodný člověk, kterého musí přetvořit v poslušného, disciplinovaného otroka, vykořisťovaného jimi řízenou administrativou a korumpovaného drobnými selektivními milodary pro poslušné. Nikdy se nesmíří s děsivou představou svobodně jednajících lidí na svobodném trhu laissez-faire (stále více se zdráhám používat Marxova termínu kapitalismus), kteří je k ničemu nepotřebují. Právě svobodný trh si je velice dobře vědom omezenosti vzácných zdrojů a alokuje výrobní kapitál co možná nejvýhodnějším a nejefektivnějším způsobem, takovým, který centrálně-byrokratický mechanismus bez signílní soustavy nedeformovaných tržních cen nikdy není schopen dosáhnout.

Jenže je to marné. Jejich touha po řízení společnosti je nezměrná a když selhal třídní boj (dělníci se s rostoucí životní úrovní rychle od komunismu odvrátili), hledají dnes jiný mechanismus, jak společnost dostat pod kontrolu. Ať už je to nyní nová klimahysterie, či doposud praktikovaný korporativismus (chcete-li, korporátní fašismus). Posedlost vlastní mocí je u levice nevyléčitelnou nemocí.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 475 × | Prestiž Q1: 12,25

+22 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 1 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Vojtěch Běhunčík

Vidím zde jistý zádrhel:
Podnikatel si zajisté je "velice dobře vědom omezenosti vzácných zdrojů", ale pokud jsou podmínky nastaveny špatně (třeba vlivem dotací), tak "alokuje výrobní kapitál co možná nejvýhodnějším a nejefektivnějším způsobem", který však způsobí efektivní, rychlé a nevratné vyčerpání vzácných zdrojů.
P.S.
Možná stálo za úvahu, zda by bylo vhodné, aby redakční poznámky byly řazeny v diskuzi pod článkem.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top