Štítky článku: •  

Gemeinnutz geht vor Eigennutz (11a) — Ring politiky a ring ulice

Tento díl (4 části) se nebude striktně týkat ekonomických otázek. Zaměříme se místo toho na politické dění, které ovlivnilo možnosti vzestupu NSDAP, a na činnost největší konkurenční strany bojující o hlasy nespokojených a krizí zasažených voličů, Komunistické strany Německa (KPD). To je další významný a v několika detailech méně známý střípek do mozaiky té doby.

Pro základní orientaci se bude opět hodit stručný časový přehled a přehled nejvýznamnějších organizací, které se účastnily tehdejších událostí spojených s pouličními politickými a násilnými boji.

První světová válka — podzim 1923

V socialistickém hnutí vznikl závažný rozkol ohledně toho, jestli podpořit národní vlády ve válečném úsilí. Většina tradičních sociálně-demokratických stran nakonec vstup do války podpořila. Odpadlíci — ať už přesvědčení pacifisté odmítající válku z principu nebo marxističtí ideologové, kteří v národní válce viděli odklon od hlavního úkolu v podobě třídního boje, založili několik nových socialistických stran.

Po Leninově převratu v Rusku vydal Lenin provolání k ostatním socialistickým stranám, aby se připojily k ozbrojené socialistické revoluci a vedly dělnické masy do boje proti buržoazii. Jako ústřední orgán této celosvětové revoluce vytvořil Kominternu — Třetí komunistickou internacionálu. Mezi podmínkami připojení ke Kominterně bylo jednoznačně podporovat Sovětský svaz a revoluční boj sovětských států, provést ve vlastních stranách čistky proti buržoazním, reformistickým a pacifistickým elementům, zavést „demokratický centralismus“ — tj. disciplinovaně provádět propagandu a politickou linii stanovenou v Moskvě.

Toto provolání vyslyšely radikální socialistické formace. Tradiční sociální demokracie zůstala na pozicích „buržoazního legalismu“ a v Německu se jakožto vládní strana podílela na potlačování komunistických pokusů o povstání. K poslednímu z těchto ozbrojených pokusů došlo na podzim 1923 v Hamburku, přibližně ve stejné době, kdy na jihu v Mnichově probíhal Hitlerův puč.

1924 — 1928 

Po smrti Lenina byla na pátém sjezdu internacionály přijata linie „budování socialismu v jedné zemi“ a opuštěny byly instrukce k vyvolávání světové revoluce. Lokální komunistické strany měly nadále podporovat zájmy Sovětského svazu a chystat se na revoluční vystoupení, až se kapitalistický systém skrze své vnitřní rozpory dostane do tzv. „třetí fáze“ — fáze finálního úpadku, kdy doba dozraje pro novou revoluci.

Mezitím v „druhé fázi“ — ve fázi kapitalistické konsolidace — měla proběhnout i konsolidace a upevnění vnitřní struktury komunistických stran, příprava kádrů a samozřejmě čistky od „reakčních“ elementů. Boje „dělnické třídy“ v tomto období měly být primárně defenzivní povahy.

1929 — 1933

Šestý sjezd Kominterny dospěl v září 1928 po své analýze světové situace k názoru, že kapitalismus právě vstupuje do svého „třetího období.“ Základní strategické pokyny pro všechny komunistické strany byly: zaujmout ultra-levicové militantní postoje a zdiskreditovat umírněnější sociálně demokratické strany.

Útok na sociální demokracii vycházel z přesvědčení, že právě tyto strany při vyhrocené revoluční situaci, která má v brzké době nastat, dělnické hnutí znovu „zradí“ a nedovolí jeho revoluční vystoupení. V pozadí této politiky existoval strategický zahraničně-politický záměr — oslabení sociálních demokracií mělo zabránit sbližování mezi Francií a Německem v roce 1928, které nebylo Sovětskému svazu po chuti. Revoluční závěry šestého sjezdu byly racionalizací zahraničních zájmů SSSR a do počátku Velké krize se tato politika trefila ryzí náhodou.

Podle Bucharinovy analýzy „Mezinárodní situace a úkoly Komunistické internacionály“ se nedalo očekávat, že by buržoazie zůstala tváří v tvář krizi pasivní. Jejími hlavními metodami odporu budou integrace sociální demokracie do tradičních politicko-mocenských struktur a ustavení fašistických režimů. Teoretikové Kominterny měli představu, že nastane fúze těchto dvou procesů, kterou nazvali „sociální fašismus.“

Direktiva pro komunistickou propagandu zněla — odhalit všechny nekomunistické a nerevoluční politické strany a síly jako „fašistické“.

Nejvýznamnější skupiny na scéně

Jednou z charakteristik Výmarského období byla existence paramilitárních spolků, které byly přidruženy k politickým stranám. Tyto spolky byly původně zformovány z řad veteránů Světové války, měly své hodnosti, specifické uniformy a pozdravy. Jejich činnost po roce 1923 spočívala v tom, že chránily předvolební shromáždění a politické akce vlastní strany a narušovaly shromáždění a akce konkurenčních stran, když se pořádaly v místech, které určitá strana pokládala za své výsostné území. Zároveň jejich pochody s vlajkami, stranickými písněmi a cvičení s charakterem vojenských manévrů měly propagační účel.

Toto politické násilí v podobě hromadných rvaček bylo přítomno po celou dobu trvání Výmarské republiky. Od roku 1929 ovšem výrazně rostla jeho intenzita, kdy se počty mrtvých a raněných každým rokem až do roku 1933 přibližně zdvojnásobovaly. Spolu s tím narůstal počet členů zapojených v těchto paramilitárních spolcích. Nejvýznamnější z nich mimo SA byly:

Stahlhelm
Stahlhelm

Stahlhelm, Bund der Frontsoldaten — po většinu doby byl nejpočetnější z těchto organizací s půl milionem členů v roce 1930. Politicky byl spřízněn s monarchistickou DNVP. Symbolem spolku bylo logo charakteristické německé ocelové helmy a černo-bílo-červená vlajka bývalého císařství. Po převzetí moci nacisty byl rozpuštěn a část členů začleněna do SA. Vůdce Stahlhelmu Theodor Duesterberg, který kandidoval proti Hitlerovi v prezidentských volbách 1932, byl krátce zadržen a vězněn v Dachau. (Po propuštění dožil život v ústraní.) Šéfredaktor žurnálu Der Stahlhelm hrabě von Blumenthal byl oběšen za účast na spiknutí 20. července 1944.

Reichsbanner Schwartz-Rot-Gold
Reichsbanner Schwartz-Rot-Gold

Reichsbanner Schwartz-Rot-Gold —  koaliční projekt sociální demokracie a katolického Centra, ve kterém výrazně převažovali sociální demokraté. V roce 1931 měl 250 000 členů. Jeho symbolem byla černo-červeno-žlutá vlajka republiky. Na konci roku 1931 se spojil s odbory do tzv. Železné fronty, která měla bojovat proti monarchistům, nacistům a komunistům. Jejím symbolem byly tři šipky.

Po jeho zákazu v březnu 1933 se část členů snažila připojit ke Stahlhelmu a společné shromáždění Stahlhelmu a Reichsbanneru v Brunšviku se stalo cílem útoku SA.

Roter Frontkämpfer Bund
Roter Frontkämpfer Bund

Sociální demokraté se jinak především v Prusku mohli až do poloviny roku 1932 spoléhat na místní policejní síly — 170 000 mužů, které disponovaly vojenskou výzbrojí (obrněné vozy, kulomety), vojenským výcvikem a byly kompletně pod jejich stranickou kontrolou.

Roter Frontkämpfer Bund — komunistický svaz rudých bojovníků. V roce 1928 měl 130 000 členů. V květnu 1929 byl na příkaz sociálně demokratické vlády rozpuštěn. Řada členů pak pokračovala v aktivitách v ilegalitě nebo v organizacích, jako byla Antifašistická aliance a Rote Jungfront. Registrovanou značkou byla zdvižená levá pěst a pozdravem výkřik „Rot Front!“

Pokračování zítra

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 142 × | Prestiž Q1: 4,66

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 1 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Borsuk

Myslím, že je škoda, že celá tahle serie článků je tak slabě hodnocená ( a asi i sledovaná). Je tady spousta věcných argumentů, proč tehdejší režim nebyl pravicový, natož extrémně pravicový, jak se dnes tvrdí a jak tomu , bohužel, mnoho lidí věří.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top