Štítky článku: •  

O věcech veřejných (52)

Zaměstnání jejich pak bylo s rejstry důchodův a pokladův církevních. I řekl sem: „Omylem jim tuším duchovní otcové říkají; důchodní otcové slouti by měli.“ (Jan A. Komenský o duchovenstvu jeho doby)

Demokracie je ušlechtilá zásada. Její praktické provedení, politika, inu, s tou už to tak slavné nebývá. Omrzelá denní rutina, sešívání koalic, v nichž se rozvaří poslední zbytek beztak nevelkého rozdílu mezi stranami… jen zřídkakdy se vyskytne na politické scéně skutečná osobnost, a vyskytne-li se, nemá to snadné. Pravidlem jsou figurky nevýrazné, navzájem zaměnitelné, odejde jedna, přijde druhá, s trochou nadsázky by se dalo říci — vezmi bezdomovce, trochu ho umyj a posaď do parlamentu; týden nebo dva se tam bude ometat, a je z něj politik.

Více či méně obratné kličkování mezi úskalími trapností a skandálů, fígle, chytristiky a nakonec neslavný odchod… málokdo ukončí svou politickou dráhu dobrovolně a ve cti; spíš je pravidlem, že se z politiky odchází s ostudou, leda by stačil umřít dřív, než se jí dožije. Nebývalo tomu tak vždy, ale už je; a aby si vážený čtenář nemyslel, že chci hanobit českou politickou scénu, i v zavedených západoevropských demokraciích. Proč?

Nejspíš že zlomem roku devětaosmdesátého vyprchala z politiky všechna odlišnost. Zbylo už jen účetnické přepočítávání nikdy nepostačujících příjmů, jediným účelem stranického soupeření se stalo jakés takés přežití od voleb k volbám. I nadále je ovšem nutno aby přežívání stvrdil volič; a unavená politika si neumí vymyslet nic lepšího, než neustále oblažovat veřejnost sto let starým slibem — s námi, drazí voliči, se budete mít líp. Odfiltrujeme-li všechno malebné sočení, volební boje a ostatní politický folklor, zůstává už jen starost jak vyjít — nebo spíš nevyjít — s daňovým výnosem. Kdoví; možná že jednou, po vyloučení iluzí a extrémů přijdou lidé na to, že dva nebo tři zkušení účetní by dokázali rozdílet státní peníze lépe a účelněji než celé hejno poslanců. Jak vidno, nezměnilo se od dob J. A. Komenského tak mnoho, ledaže politiky nenazýváme otci.

Nezměnilo se mnoho ani v jiných ohledech. Abychom si nic nenamlouvali: i v demokracii je vrchnost řídící věci veřejné, a poddaní mající jen velmi omezenou možnost do nich zasahovat. Dalo by se s tím smířit, kdyby vrchnost vládla — snad ne moudře a nezištně, to by byl přílišný požadavek — ale aspoň prozíravě. Bohužel nevládne. Nikde nenajdeme tak málo prozíravosti jako mezi politickými předáky; nikdo se tak pravidelně nemýlívá v odhadu budoucnosti, pokud je budoucnost vůbec zajímá. Dar předvídavosti, povinným optimismem neoblouzený rozum, schopnost vzít v potaz všechny alternativy včetně nepříznivých je mnohem spíš k nalezení v myslivější, kritické vrstvě neprivilegovaného občanstva, než ve sférách vládních. Politickými prebendami neobdařený člověk myslí a plánuje v rozpětí svého života, s přesahem do generací budoucích; demokrat z povolání od jednoho zvolení k druhému. Musí to tak být? Ale k tomu se ještě dostaneme.

Luděk Frýbort (Z cyklu: Starý konzervativec o věcech pozemských)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 157 × | Prestiž Q1: 6,77

+9 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top