Štítky článku: •  

Demokracie a její limity (54)

„Stát jsem já,“ říkal král Ludvík XIV, zvaný Slunce. „Stát jsou oni,“ ukazuje si palcem přes rameno občánek v podmínkách parlamentní demokracie.

Demokracie má své možnosti, a má i své meze. Je zde a vždy bude silná vrstva lidí pro demokracii neupotřebitelných, ne-li demokratickému vývoji škodlivých. Jsou to jednak lidé lehkověrní, ženoucí se po jakkoli trpkých zkušenostech vždy a znovu za jitrničkami růžových slibů; až je definitivně zklamou a dožerou jedni slibovatelé, se stejnou povrchností se poženou za vůní jitrniček jiných.

Právě tak zde je a navždy bude početná vrstva pošetilců jiného ražení, politických fandů. Nezatěžují se analyzami, pojímajíce politiku jako příležitost k vydovádění; není jim starostí o rozumný vývoj vlastní země, ale možností vyhlédnout si klub, jehož dresy to nejspíš vyhrají, a když se to povede, hýkat radostí jak slavně jsme to nandali těm druhým, salátům a hasičům.

Nicméně lze pozorovat, že jak se partaje čím dál víc podobají jedna druhé, ztrácí svou poutavost i fandovské divadlo. Je možné, že se časem dožijeme ještě nižších volebních účastí, než nad jakými je bědováno nyní; kdo by ještě chodil na fotbal, když jsou dresy k nerozeznání a všichni čutají týmž směrem.

To by, pravím, vůbec nebylo špatné. Politika zbavená fandovského balastu, občanská účast omezená na ty, kdož kriticky sledují své volené zástupce a věnují jim přízeň či nepřízeň dle výsledků jejich práce… to by mohl být začátek nového, a bohdá kladného vývoje demokracie. Ale dost, zjišťuji, že opustiv půdu reality, ocitám se v říši zbožných přání, hned se zase vrátím.

A ještě další obrovská, záhubná chyba, jíž se dopouští demokratická praxe. Má na ni nepřiměřený vliv úzká vrstva intelektuálních krasoduchů, dávajících vždy a ze zásady přednost šlechetnému ideálu před zájmy a potřebami živých lidí, v domnění že bude-li vyhověno ideálu, lidé už se s výsledkem nějak srovnají.

Tak při souběhu obzvlášť nepříznivých okolností vznikají diktatury, jak nejeden příklad ukazuje; a ne-li rovnou diktatury, alespoň demokratury. Onen potvorný kočkopes, prašivou srst plnou demokratických voleb, demokratických ústav a jiného demokratického nářadí, a přesto zlý, požíračný, člověkem pohrdající a hlavně nesmrtelný. Jen trouba diktátor by chtěl dnes dosáhnout moci krvavým převratem; mnohem lepší je nechat se demokraticky zvolit.

Pozn.: psáno ještě před vyhrocením uprchlického problému. Dnes začínají demokratické hodinky tikat jinak a zajímavěji, třebaže se vtírá otázka, není-li pozdě dohánět bycha.

Luděk Frýbort (Z cyklu: Starý konzervativec o věcech pozemských)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 141 × | Prestiž Q1: 4,66

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top