Štítky článku: •  

Soft power po třiceti letech 1/2

Politologové rádi politikům říkají, jak mají dělat svou práci. Ne, že by to vládnoucí nepotřebovali, ale otázkou je, jak účelné a účinné tyto rady jsou. Příkladně je to vidět na myšlence „soft power“, nebo-li sametové moci.

Svody euforické doby

Média jsou denně plná zpráv o přiostřujících se konfliktech a hrozbě války. Na pranýři jsou ti, kteří prosazují národní zájmy pomocí násilných prostředků. Jejich kritici vlastní patent na pravdu a morálku. Vedle slabošských evropských politiků a mediálních kazatelů patří do této skupiny také někteří sociální vědci. A tak se docela hodí ptát se, jak politologie přispěla k poznání podstaty a k návrhům na zdokonalení politického jednání. Tyto otázky jsou o to více na místě, že letos uplyne třicet let od zveřejnění politologické teorie, která měla přesně tuhle ctižádost.

Politologické teorie mají s praktickou politikou málo společného. Ve skutečnosti se o to ani nesnaží, protože rozkvétají v závětří univerzitních učeben, zamaskovány nesrozumitelným slovníkem. Když se přesto dostanou do kontaktu s realitou, tak se jejich autoři chovají jako německý filozof Hegel, který na námitku, že jeho teorie neodpovídá praxi, řekl: „Tím hůře pro praxi.“

To je jeden důvod, proč se výtvory politologů dostanou jen výjimečně do širšího povědomí a jen ojediněle udělají mediální kariéru. Takovou výjimkou je koncepce takzvané soft power, kterou před třiceti lety zformuloval harvardský profesor Joseph S. Nye jr.

V devadesátých létech minulého století se kdekdo snažil vystihnout hloubku historického zlomu. Politolog Francis Fukuyama vyhlásil „konec historie“ a začátek neideologického věku a v Československu se hovořilo o „nepolitické politice“. Pražská vláda dokonce došla k závěru, že již nebude potřebovat zbrojovky.

V atmosféře nadšení po pádu komunismu převládal názor, že vzhledem ke všeobecnému smíření ztratila smysl politika podložená počtem obyvatel, velikostí armády a hospodářskou silou. Když už vůbec mluvit o něčem tak vulgárním, jako je moc, tak prosím pouze ve znamení shody a porozumění. Všichni přece chceme blahobyt a mír, ideologické rozdíly jsou překonány a neshody řešíme vyjednáváním.

Poptávku po nové přívětivosti v zahraniční politice uspokojil právě Joseph Nye. Ve své knize Bound to lead (Povini vést) prohlásil, že se povaha americké moci změnila a poprvé použil pojem „soft power“ (jemná moc). V češtině a v tradici našeho politického myšlení se mi zdá vhodnějším překladem pojem „sametová moc“.

Naší zbraní je i Hollywood

Soft power má podle Nyea tři zdroje: kulturu (na prospěch jedince zaměřený životní styl), politické hodnoty (demokratické svobody) a zahraniční politiku (vstřícnost a kooperativnost). Přeloženo do běžné řeči: Sametová moc USA se skládá nejen z demokratických hodnot, právního státu, multietnické společnosti, ale i z hollywoodských filmů, internetu, vítězného tažení „američtiny“ po celém světě, dobrého jména amerických univerzit, McDonald’s a muziky.

Podle Nye může Amerika světu vládnout díky neodolatelnosti svých hodnot i bez donucení. Síla přitažlivého (amerického modelu) prý překoná sílu zbraní. To zní opravdu dobře. Okouzlit ostatní je jistě elegantnější, levnější a účinnější než je k jejich štěstí „přinutit“. Ale jestlipak to také funguje?

Nye připisuje sametové moci schopnost podmanit si lidi a státy a povzbudit je k tomu, aby sdíleli západní hodnoty a tím i západní politické cíle. Hlavním úkolem (nové éře přiměřené) zahraniční politiky je prý vytváření příznivého dojmu v zahraničí a tím i posilování vlastní přesvědčivosti a důvěryhodnosti.

Předpokladem je soulad proklamovaných hodnot a každodenního politického jednání. „Důvěryhodnost je nejcennější zdroj“, tvrdil Nye ještě v roce 2012. A dodal, že „nejlepší propaganda je žádná propaganda“. Poslední věta zní dnes, kdy se v informační společnosti bojuje o to, kdo smí dělat propagandu pro „dobro“ a zakazovat informace o odlišných definicích „dobra“ hodně podivně, že ano. Ale vraťme se k sametové moci.

Obama a sametová moc

Koncem minulého století ještě doznívalo opojení z historických změn, ale již první dekáda nového tisíciletí sametové moci nepřála ani trochu. Al-Káida napadla v roce 2001 New York a prezident Bush poslal vojáky do Iráku. Joseph Nye této nehostinné politické skutečnosti trucovitě odporoval knihou „Sametová moc — Nástroj k úspěchu ve světové politice“.

Přiostřuje v ní své téze a trvá na tom, že moc lze vykonávat i bez použití hospodářských nebo vojenských prostředků. Věrohodnost, velkorysá hospodářská pomoc a kulturní výměna jsou prý účinnější než vojenská invaze. A proto Nye po skončení Bushovy éry a zvolení Baracka Obamy potěšeně konstatoval, že „americká sametová moc je tu znovu“.

A opravdu, jestli někdo mohl reprezentovat Nyeův ideál sametového politika, tak to byl právě sympaťák a obratný řečník Barack Obama. Nový americký prezident učaroval také evropské veřejnosti a výboru udělujícímu Nobelovu cenu míru. Hned v prvním roce svého prezidentství představil vizi světa bez nukleárních zbraní. Existuje lepší důkaz pro vstřícnou a věrohodnou zahraniční politiku? Těžko a dodávám: Existuje lepší možnost ověřit si skutečnost účinnost sametové moci?

Na autoritářské potentáty sametový nátlak v otázce atomového odzbrojení podle vzoru „my chceme jít příkladem“, neudělal žádný dojem. Severokorejský diktátor Kim Čong-il se Obamovou rétorikou omámit nenechal a také íránské odstředivky, obohacující uran, se točily ostošest.

Obama se upřímně řídil podle rad, které Joseph Nye jr. rozvíjel jako na běžícím pásu. Ve své knize „Paradox americké moci“ tvrdil, že americkou moc lze uchovat jen tím, že propojí národní a mezinárodní zájmy. Ale výsledkem Obamovy politiky nabízené ruky bylo však jen to, že začal být soupeři a nepřáteli Ameriky vnímán jako slabý a naivní, přestože pokrokoví myslitelé neústupně tvrdili, že západní hodnotový systém je nepochybně nejlepší.

Soft power je jiné jméno pro globalizaci

Úvodem jsem řekl pár nelichotivých slov o tom, že je většina sociálních vědců hodně vzdálena o opravdového života. Také Joseph Nye žije v tom samém názorovém skleníku a jeho myšlenky o sametové moci věrně odrážely náladu panující v sociálních vědách. Jeho sametová moc perfektně pasuje i dnes do hlavního proudu sociálně-vědního myšlení, který se vyznačuje ústupností, tolerantností a relativismem.

Oblíbenost jeho myšlenek mezi politology by ani zdaleka nestačila k vysvětlení jejich oblíbenosti mezi politiky publicisty a velkými podnikateli, tedy všemi těmi, kteří zahraniční politiku utváří. Jim všem se totiž sametová moc náramně hodila do krámu.

Proč? Proberme si důvody popořadě. Představa „sametové moci“ byla velmi dobře slučitelná se zájmy hospodářských vůdců. Její definice se dala číst i jako popis nerušené expanze amerického a západního zboží a kapitálu do celého světa. Nyem požadovaná důvěryhodnost států, kterou jsem zmínil na začátku je nutným předpokladem každého obchodního partnerství.

Ale především: Jeho myšlenka globálního rozšiřování západního životního stylu a jeho symbolů je totožná se zvětšováním odbytišť pro americké a evropské firmy. Takže si to shrňme: Globalizace, jako ničím nerušený a proto kvetoucí světový obchod je vlastně jiný název pro Nyeovu sametovou moc. Popisuje chování zemí, které se ve vzájemné důvěře otevírají spolupráci.

Proto nepřekvapí, že dokud měla globalizace dostatek energie a dobré jméno (jako zdroj blahobytu pro všechny) ustoupila do pozadí skutečnost, že hospodářská síla je ve své podstatě hlavně zdroj a nástroj tvrdé moci. Dočasně tak zůstaly hospodářské sankce a „dělové čluny“ skryté za macatými transportními kontejnery.

Ale dnes, kdy globalizace ztratila jak své dobré jméno, tak i svou energii, vystupuje hospodářství opět především jako nástroj tvrdé moci. Írán je toho nejčerstvějším a čínsko-americká obchodní válka nejdramatičtějším příkladem. Ale k tomu se ještě dostaneme.

(Dokončení zítra)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 202 × | Prestiž Q1: 6,29

+7 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top