Štítky článku: •  

Alexis de Tocqueville (6)

Aristokracie vytváří syntézu antagonistických stavů: bohatství a chudoby, moci a bezmoci, vzdělání a nevzdělanosti. Naopak demokracie ze své podstaty tyto extrémy průměruje a zmírňuje: žádné přehnané vášně, žádné osobnosti, žádné intenzivní city. Upřednostňovány jsou průměrné charaktery, klid, spořádanost či mírný blahobyt pro všechny.

Nepozorní a prostřední demokraté

Přestože je aristokracie v zákonodárném umění a zejména řízení zahraniční politiky mnohem obratnější než demokracie, záměr demokracie, uplatňovaný v jejím zákonodárství, je pro lidstvo užitečnější než zájem aristokracie v zákonodárství jejím. [1] Nejdůležitější totiž je, aby zákonodárci a politikové neměli třídní zájmy opačné než masa občanů: demokracie přece jen slouží blahu většiny a lidé dole v ní bývají osvícení a pozornější. [2]

Americká demokracie zrušila právo prvorozenství a zavedla dědický zákon, stanovící rovné dělení majetku dětí, který rozrušuje těsnou vazbu mezi členy a generacemi rodiny a držením půdy a drobí velké majetky. [3] Na druhé straně v této nové obrovské zemi každý nachází přitažlivé a jinde nepoznané možnosti nabytí nebo zvětšení vlastního bohatství. A každý se zabývá současně výrobou i obchodem. [4] Důsledkem je, že tam majetek obíhá s neuvěřitelnou rychlostí, že je každý vtažen do konkurenčního boje; každý je nucen již od mládí vykonávat nějaké praktické zaměstnání; základní vzdělání je dostupné téměř každému, zatímco vysoké téměř nikomu. [5]

V demokracii bere za své závislost jednotlivých členů rodiny na sobě navzájem, typická pro aristokratické zřízení. Demokracie uvolňuje širší sociální vazby, ale upevňuje vazby přirozené. [6] V demokratických dobách lidé zpravidla neprojevují oddanost, zřídka se obětují pro druhé, ale projevují všeobecný soucit pro všechny příslušníky lidského rodu. Nesetkáme se s tím, že by působili zbytečné zlo, a když mohou pomoci bližnímu nebo ulehčit jeho bolesti, aniž by moc uškodili sami sobě, činí tak s potěšením. [7] Američan ochotně uznává všechny své spoluobčany za sobě rovné, ale za své přátele a hosty vždy přijímá jen velmi malý počet z nich — lidi s podobnými názory a sklony. Což je přirozené, Tocqueville život ve všeobecné pospolitosti nečeká, přece jen se však obává toho, aby občané nakonec nevytvářeli jen kroužky příliš malé. [8]

Společnost Spojených států se neustále mění pilnou lidskou činností, avšak časem se člověku podívaná na tuto neklidnou společnost začne zdát jednotvárná. V demokracii jsou si na rozdíl od aristokratické společnosti všichni lidé podobní a dělají zhruba stejné věci; bývají sice vystaveni velkým a trvalým nestálostem, nicméně jak neustále znova přicházejí tytéž úspěchy a nezdary, liší se jen jména herců, ale jedná se o tentýž divadelní kus. Lidé v demokratických dobách mají mnoho vášní, ale většina z nich ústí do lásky k bohatství anebo z ní vychází. Ne proto, že by jejich duše byly menší, ale proto, že důležitost peněz je tu skutečně větší; peníze vedou ke splnění, zdá se, všech přání.

Láska k bohatství vede muže v mírumilovné americké demokracii k průmyslu, avšak ten může prosperovat jen díky velmi pravidelným zvyklostem a dlouhému sledu velice jednotvárných úkonů: právě prudkost tužeb Američany je činí tak metodickými — rozrušuje jejich duše, ale vnáší řád do jejich života. [9] I američtí kazatelé se neustále vracejí k zemi, a aby se lépe přiblížili svým posluchačům, každodenně jim ukazují, jak náboženská přesvědčení prospívají svobodě a veřejnému pořádku. Posluchač pak těžko rozliší, zda je hlavním cílem náboženství zajistit věčnou blaženost na onom světě nebo blahobyt na světě tomto. [10]

Pokud jsou životní podmínky lidí podobné, jeden člověk se nenechá druhým snadno přesvědčit; sotva věří na slovo sobě podobnému či rovnému. A příliš neposlouchají ani toho, který se těší důvěře — jsou v neustálé činnosti, jejich povolání je rozvášňují a na myšlení jim zbývá málo času. Nadšení, který vkládají do svých záležitostí, jim brání, aby se zapálili pro ideje. Tocqueville se spíše než změn tvářností nových společností obává toho, aby tyto naopak neskončily tím, že budou příliš neměnně fixovány na tytéž instituce, předsudky a mravy tak, že se lidský duch navždy ohne, ustoupí a přestane vytvářet nové ideje a že se lidstvo sice bude vyčerpávat v samotářských a neplodných pohybech, ale již nebude postupovat vpřed. [11]

Totéž zřízení, které většině občanů umožňuje slušný materiální životní standard a nikomu jej (snad kromě menšinových ras v oné době) principiálně neupírá, právě díky rovným šancím občanů neumožňuje vznik aristokracie nebo alespoň širší sociální vrstvy, která by byla tak dobře materiálně zajištěna, že by si mohla dovolit oddat se samoúčelnému teoretickému vědeckému, filosofickému zkoumání nebo experimentální umělecké tvorbě. Američané nestudují do hloubky. Ve Spojených státech tedy neexistuje třída, která by disponovala volným časem, a tak se mohla zabývat nezávislou intelektuální prací s radostí a těšit se odpovídající prestiži: k něčemu takovému se tam nedostává vůle ani možností. [12]

Mimoto prosté a přísné náboženství, převzaté od prvních přistěhovalců, není příznivě nakloněno umění a jen neochotně připouští literární záliby, natož divadlo. [13] Amerika měla až dosud velmi malý počet pozoruhodných spisovatelů, neměla velké historiky a jediného básníka. [14] Lidský duch v demokracii sice zanedbává teorii a energii zaměřuje leda na praktické aplikace anebo k nim nezbytné části teorie. [15] Americký duch se obecným idejím vzdaluje a k teoretickým objevům nesměřuje. Neobjevili se tam ještě ti, kteří by zkoumali obecné principy zákonů; Američané mají právníky a komentátory, ale v politice dávají světu spíše příklady než lekce. Lidé jsou důmyslní při zdokonalování evropských vynálezů, ale sami vynalézavost nepěstují a i Fultonovi trvalo dlouho, než mohl svého génia prosadit doma. [16]

Nároční a celoživotně zajištění zákazníci s vytříbeným vkusem jsou na ústupu; řemeslo je otevřeno každému a jeho kvalita upadá i proto, že se vyplácí vyrábět ve velkém a roste i počet zákazníků, jejichž přání rostou rychleji než majetek, a kteří se raději spokojí s nedokonalým provedením díla, než by své přání opustili. [17] V demokratickém státě je člověk poháněn svými potřebami nebo aspoň tužbami, často mění práci a improvizuje celý život; nic se mu nezdá mimo jeho dosah, provádí tedy všechno ve spěchu, spokojí se s přibližností, zastavuje se jen na okamžik, aby se rozmyslel, snaží se rychle dozvědět mnoho, spíše než něco vědět dobře. Díky přemíře publicity pak někdy mluví a jedná neuváženě až ztřeštěně. Zvyk být nepozorný musíme považovat za největší nectnost demokratického ducha. [18]

Tocqueville pozoroval v Americe i těkavost svobodných a osvícených lidí ve šťastných podmínkách, kteří se kupodivu oddávají samoúčelné honbě za materiálními statky, jichž se pak po jejich nabytí obratem zbavují ve prospěch něčeho jiného. Nejsou schopni si vydobytého majetku v klidu užít a jejich stálý neklid zastaví až smrt. [19] A toto dychtění vede někdy také k reakci a plodí exaltovaný spiritualismus, náboženské blouznění některých Američanů, kteří spějí bez rozmyslu mimo meze zdravého rozumu. [20]

Peníze na veřejné slavnosti se nevydávají také proto, že se Američané neradi radují. [21] A kolem myšlení vytyčuje ve Spojených státech většina začarovaný kruh a spisovatel je svobodný jen uvnitř něj; v Americe tak dá najít jen velmi malá míra nezávislosti ducha a opravdové svobody diskuse. Ke spisovateli, který by překročil meze přípustného, se nikdo nepřipojí, nikdo se jej neodvažuje zastat, připojit se k němu a aniž by jej většina lidi s odlišnými názory výslovně pronásledovala, prchá před ním a způsobí tak, že život, který mu milostivě ponechá, pro něj bude horším než smrt.

Moc, která ovládá Spojené státy, ještě více než v případě některých evropských zemí nesnáší, aby se jí kdokoli posmíval — každý ji musí vychvalovat a podkuřovat svým spoluobčanům. V Americe svoboda ducha není, ale bez svobody neexistuje literární génius a Amerika také dosud velké spisovatele neměla. Narůstajícímu despotismu většiny připisoval Tocqueville malý počet pozoruhodných lidí, které mohl vidět na politické scéně ve srovnání s počtem těch, kteří mohli zazářit dříve, za americké revoluce. Z těch, kdo ve Spojených státech usilovali o politickou kariéru, tak již málokdo projevoval onu dřívější mužnou prostotu a nezávislost myšlení, která obecně tvoří význačný rys velkých charakterů. [22]

Vzdělanost lidu se nedá pozvednout nad jistou úroveň už proto, že lid, nakolik je lidem, se musí zabývat hmotnými starostmi o živobytí a nemá dost času, aby se vzdělával a rozvíjel svou inteligenci. Přestože si masa občanů upřímně přeje dobro země, vždy jim více či méně schází schopnost posoudit prostředky k dosažení tohoto cíle. Lid se pak při volbě přimkne k tomu, kdo nejvíc vystupuje do popředí, zatímco opravdoví přátelé lidu ztroskotávají. Vynikající lidé, kteří chtějí zůstat sami sebou a kráčet za svým cílem, aniž by se museli pokořovat, tak bývají odstaveni od moci, ba dokonce se politické kariéře sami vzdalují. Všeobecné hlasovací právo má své jiné výhody, ale zárukou dobré volby není. [23] Avšak v Nové Anglii, kde si usedlá společnost již mohla vytvořit svá zásady a zvyklosti, si lid již zvykl respektovat nadřazenost intelektuální a morální, bez nelibosti se jim podřizovat, a také dovede volit lépe než všude jinde. [24]

Díla vědy, literatury a umění bývají v osvícených demokraciích sice často nedokonalá, ale podílí se na nich mnoho lidí a celkový výsledek je vždycky mimořádně velký. [25] Demokracie ale nesmírně zvyšuje počet lidí, kteří vědu pěstují a bylo by k nevíře, aby se mezi nimi občas nezrodil spekulativní génius, kterého, jak Tocqueville doufá, bude rozněcovat pouze láska k pravdě. [26] V této souvislosti by Tocquevilla asi potěšilo, že právě v době jeho cest po Spojených státech začínala zrát a vydávat plody velice silná a výrazná generace originálních umělců a myslitelů, schopná dosavadní stav pozvednout a intelektuální klima země do značné míry pozměnit. A v kritickém eseji Život bez principu Tocquevillova amerického současníka Henryho Davida Thoreaua se dá najít s touto Tocquevillovou kritikou řada styčných bodů. [27]

Rovnost, která každému dává možnost dosáhnout čehokoli, zabraňuje, aby toho dosáhl rychle. Muže v demokraciích od velkých ambicí odvrací ne skrovnost jejich majetku, nýbrž přílišné úsilí, které neustále vyvíjejí, aby jej vylepšili. Vnucují tak své duši, aby zaměstnala všechny síly na provádění prostředních věcí, což jí brzy zúží rozhled a omezí její moc. Mohli by být mnohem chudší a zůstat přitom větší. [28] Nejvíce ze všeho postrádají l´orgueil: hrdost, pýchu, pánovitost — neřest, kterou by Tocqueville ochotně vyměnil za několik menších ctností. [29]

Příští díl: Příležitosti pro despotismus


[1] DA I, II, 5, str. 178-179; DA I, II, 6, str. 181–182;

[2] DA I, II, 6, str. 182–184;

[3] DA I, I, 3, str. 39–42;

[4] 2 věty DA II, I, 9, str. 42–43;

[5] DA I, I, 3, str. 43;

[6] 2 věty DA II, III, 8, str. 164–169;

[7] 2 věty DA II, III, 1, str. 147–148; DA II, III, 4, str. 152–153;

[8] 2 věty DA II, III, 13, str. 181–182;

[9] 5 vět DA II, III, 17, str. 190–192;

[10] 2 věty DA II, II, 9, str. 118;

[11] 4 věty DA II, III, 21, str. 216–220;

[12] 3 věty DA I, I, 3, str. 43–44;

[13] DA I, II, 9, str. 234; DA II, I, 9, str. 43; DA II, I, 19, str. 82;

[14] DA I, II, 9, str. 234;

[15] DA II, I, 10, str. 51;

[16] 2 věty DA I, II, 9, str. 234;

[17] DA II, I, 11, str. 53–56;

[18] 3 věty DA II, III, 15, str. 187–188;

[19] 2 věty DA II, II, 13, str. 123–125;

[20] DA II, II, 12, str. 122–123;

[21] DA I, II, 5, str. 165–166;

[22] 6 vět DA I, II, 7, str. 199–202;

[23] 5 vět DA I, II, 5, str. 152–153;

[24] DA I, II, 5, str. 154;

[25] DA II, I, 9, str. 46–47;

[26] DA II, I, 10, str. 51;

[27] Thoreau — Life without Principle

[28] 4 věty DA II, III, 19, str. 205;

[29] DA II, 3, 19, str. 207

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 166 × | Prestiž Q1: 4,85

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top