Štítky článku: •  

Los indignados, rozhořčení…

Tento španělský výraz nejlépe vystihuje stav, který se snažím již řadu let zkoumat a popisovat. Doplnil bych jej ještě o: „la gente está muy satisfecha“ – lidé krajně nespokojení, nebo ještě ostřeji o: „personas cabreada“.

Všechny nové společenské systémy, vždy iniciovali „los indignados“, rozhořčení. Nejen Francouzskou revoluci, Velkou socialistickou revoluci, Velvet Coup, ale i všechny ostatní zvraty vždy iniciovali rozhořčení, kteří už měli jen máloco ztratit, jen naději získat.

Všechny systémy, které toto rozhořčení v lidech zapálily, vždy měly hluboký sociální základ (nepoužil jsem slovíčko socialistický, pokud si někdo z vás tyto dva pojmy plete).

Raný kapitalismus nebral ohledy na nemajetnou, fyzicky pracující část společnosti (nepokoušejte se mi podsunout, že jsem třídní revanšista!). Marx-leninismus razil jen přesně opačný extrém – zcela beztřídní společnost s absolutně veřejným vlastnictvím všech výrobních prostředků.

Oba dva tyto systémy se veřejně ztrapnily. A oba vlastně stejným mechanismem: neúctou k jiným lidem.

Ten druhý absolutní neefektivitou, mařením lidského potenciálu, mrháním talentů a beznadějí.

Ten prvně zmíněný model se vcelku pokojně transformoval do stádia, kdy podnikatel, (kapitalista, chcete-li starší slovník) došel k názoru, že pracovníky potřebuje a pracovníci na oplátku došli k názoru, že potřebují podnikatele. Jistá symbióza.

Tento systém dostal vážné trhliny v okamžiku, kdy prostá reprodukce kapitálu a jeho rozdělování začalo být méně efektivní a méně výnosné, než přímé obchodování s penězi. Fenomén akumulace kapitálu a jeho účelové redistribuce, způsobily, že moc se přesunula do jiných, než tržně-podnikatelských sfér. Přesněji: o tom, kdo kapitál obdrží a kdo ne, rozhodují více bankovní systémy, než tržní mechanismy. Situaci jen zhoršily nekryté peníze a rezervní bankovní systémy, generující nekonečná kvanta neexistujících bankovek.

Toto schizma a jeho důsledky se řadu let pokoušely vlády různých států kompenzovat různými socialistickými programy, maximálním zdaněním a redistribucí zabavených peněz některým slabým. Vynechávám, že tato redistribuce je úplatná, není spravedlivá a je demotivační.

Svět je dnes na slepé koleji a prostí Španělé si to uvědomili dříve, než Němci, Francouzi, či Češi. Že tudy cesta nevede už víme skoro všichni, že demokracie v tomto pojetí je mrtvá, také.

Rebelující Španěly se pokusila rozehnat státní moc, policie. Ale nevzdali se. Místo aby začali rabovat, vytloukat výklady a krást, jak se to od lůzy čeká (což by legalizovalo sílu veřejných obušků), pokojně seděli dál na náměstích, diskutovali, hledali nápady a řešení. Hledali nové řešení světa, protože to současné dobré není. Všechny náměty a možná řešení se obratem ocitaly na Facebooku. Je třeba najít jinou demokracii, demokracii reálnou. Nebo jiný model. O tom není sporu.

Informace jsou dnes více, než kapitál. Zkuste si třeba vyhledat frázi: democracia real.

Měli bychom je napodobit, když už jsme nebyli schopni takovou věc vymyslet sami.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 000 × | Prestiž Q1: 14,88

+29 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top