Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Los indignados, rozhořčení…

Tento španělský výraz nejlépe vystihuje stav, který se snažím již řadu let zkoumat a popisovat. Doplnil bych jej ještě o: „la gente está muy satisfecha“ – lidé krajně nespokojení, nebo ještě ostřeji o: „personas cabreada“.

Všechny nové společenské systémy, vždy iniciovali „los indignados“, rozhořčení. Nejen Francouzskou revoluci, Velkou socialistickou revoluci, Velvet Coup, ale i všechny ostatní zvraty vždy iniciovali rozhořčení, kteří už měli jen máloco ztratit, jen naději získat.

Všechny systémy, které toto rozhořčení v lidech zapálily, vždy měly hluboký sociální základ (nepoužil jsem slovíčko socialistický, pokud si někdo z vás tyto dva pojmy plete).

Raný kapitalismus nebral ohledy na nemajetnou, fyzicky pracující část společnosti (nepokoušejte se mi podsunout, že jsem třídní revanšista!). Marx-leninismus razil jen přesně opačný extrém – zcela beztřídní společnost s absolutně veřejným vlastnictvím všech výrobních prostředků.

Oba dva tyto systémy se veřejně ztrapnily. A oba vlastně stejným mechanismem: neúctou k jiným lidem.

Ten druhý absolutní neefektivitou, mařením lidského potenciálu, mrháním talentů a beznadějí.

Ten prvně zmíněný model se vcelku pokojně transformoval do stádia, kdy podnikatel, (kapitalista, chcete-li starší slovník) došel k názoru, že pracovníky potřebuje a pracovníci na oplátku došli k názoru, že potřebují podnikatele. Jistá symbióza.

Tento systém dostal vážné trhliny v okamžiku, kdy prostá reprodukce kapitálu a jeho rozdělování začalo být méně efektivní a méně výnosné, než přímé obchodování s penězi. Fenomén akumulace kapitálu a jeho účelové redistribuce, způsobily, že moc se přesunula do jiných, než tržně-podnikatelských sfér. Přesněji: o tom, kdo kapitál obdrží a kdo ne, rozhodují více bankovní systémy, než tržní mechanismy. Situaci jen zhoršily nekryté peníze a rezervní bankovní systémy, generující nekonečná kvanta neexistujících bankovek.

Toto schizma a jeho důsledky se řadu let pokoušely vlády různých států kompenzovat různými socialistickými programy, maximálním zdaněním a redistribucí zabavených peněz některým slabým. Vynechávám, že tato redistribuce je úplatná, není spravedlivá a je demotivační.

Svět je dnes na slepé koleji a prostí Španělé si to uvědomili dříve, než Němci, Francouzi, či Češi. Že tudy cesta nevede už víme skoro všichni, že demokracie v tomto pojetí je mrtvá, také.

Rebelující Španěly se pokusila rozehnat státní moc, policie. Ale nevzdali se. Místo aby začali rabovat, vytloukat výklady a krást, jak se to od lůzy čeká (což by legalizovalo sílu veřejných obušků), pokojně seděli dál na náměstích, diskutovali, hledali nápady a řešení. Hledali nové řešení světa, protože to současné dobré není. Všechny náměty a možná řešení se obratem ocitaly na Facebooku. Je třeba najít jinou demokracii, demokracii reálnou. Nebo jiný model. O tom není sporu.

Informace jsou dnes více, než kapitál. Zkuste si třeba vyhledat frázi: democracia real.

Měli bychom je napodobit, když už jsme nebyli schopni takovou věc vymyslet sami.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 989 × | Prestiž Q1: 14,88

+29 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Los indignados, rozhořčení…

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top